Křtěn Jan Václav, příjmení v matrice Zrubecký. – Pocházel z rodiny kočího. Vyučil se zlatníkem. První divadelní zkušenosti nabyl jako aktivní člen Čtenářsko-ochotnické jednoty Kolár na Smíchově (1883 byl funkcionářem výboru), ochotničil též v Malostranské besedě a byl činný ve Zpěváckém spolku Lumír. 1887 se přihlásil do zakládané společnosti V. Budila a získal tu první angažmá, v němž setrval třináct let, s krátkým přerušením v létě 1892, kdy hrál ve Švandově Aréně na Smíchově. S Budilovou společností absolvoval letní sezony v plzeňské Aréně Na Obcizně (od 1888) a zimní ve starém městském divadle (1889/90, 1890/91, 1895–1900), sez. 1892/93 v Brně a štace v řadě měst (Čes. Budějovice, Slaný aj.). V Plzni se 25. 2. 1897 oženil s herečkou Marií Bochníčkovou; měli dva syny, Jana (*1898) a Josefa (*1900), prvorozená dcera Anna zemřela krátce po narození. Když Budil 1900 rozpustil soubor, Z. se nakrátko uchytilve Švandově divadle, na podzim byl i s manželkou angažován F. Trnkou a jako člen jeho společnosti strávil dvě zimní sezony v Plzni. Když ke svému velkému zklamání nezískal angažmá ve stálém souboru nového MD v Plzni (1902), otevřel v Plzni na nám. Radeckého [T. G. Masaryka] hospodu U Zdrůby, kde pořádal humoristické večírky. Nepříliš prosperující hostinec ale brzy opustil; již koncem srpna 1902 hrál v Libni u ředitele A. J. Frýdy, v září hostoval na Smíchově a byl angažován. Členem souboru smíchovských divadelbyl do 1906, hrál jak v aréně, tak ve Švandově divadle. Jako oblíbený komik a zpěvák kupletista vystupoval na různých společenských zábavách. 1906 se pro úporné bolesti hlavy uchýlil do nervového sanatoria v Jincích u Příbrami, kde záhy spáchal sebevraždu. Pohřben byl do rodinné hrobky na hřbitově na Malvazinkách.
Manželka Marie (1875–1927), sestra operního pěvce J. Bochníčka, hrála nejpozději od 1896 v Budilově společnosti, pak s manželem u F. Trnky v Plzni, od 1902 ve Švandově divadle a Aréně na Smíchově. Hercem, povětšině jen ochotnickým, byl i mladší bratr Alfred Z., který předčasně zemřel ve věku devětatřiceti let (7. 12. 1907).
Z. byl již svým vzhledem předurčen pro komické role. Drobný „mužíček s potrefnou vizáží“ hned při vstupu na scénu budil všeobecný smích a veselí často jediným pohybem, mrknutím oka nebo pohledem do publika. Svým komickým potenciálem dokázal pojistit úspěch i slabým hrám; stal se lákadlem Budilovy společnosti, a zejména v Plzni byl neobyčejně populární. Vytvořil dlouhou řadu postav sluhů (Cornelius v Rosenově veselohře Malí velikáni), strážníků (Špirákus ve Štolbových Maloměstských diplomatech), vojáků (rezervista Břichopásek ve frašce Svatba reservistova), tovaryšů (krejčík Jehlička v Nestroyově frašce Zlý duch Lumpacivagabundus), sedláků, čeledínů a figurek mnoha dalších profesí (kostelník Barnabáš Křivonoska v Kneislově hře Pan farář a jeho kostelník, štěrkař Nickamínek ve frašce Nevěsta z Amsterodamu, švec Machulka v Karlweisově Národním ševci). Exceloval v rolích lidových maloměstských a venkovských typů, jež věrohodně konkretizoval dobře odpozorovanými životními detaily. Podstatou jeho komiky byl suchý, umírněný humor, nezřídka se však uchyloval k drastickému a razantnímu projevu, jímž vycházel vstříc většinovému publiku. Byl ceněn jako komik-epizodista schopný jak pohotových přeměn v typových převlekových rolích, tak žánrové charakteristiky. Jistá podobnost s J. Mošnou jej vedla ke snaze přiblížit se velkému herci alespoň nápodobou, jež se mu dosti dařila (např. žalářník Půlka ve Straussově Netopýru, Jean Styx v Offenbachově Orfeovi v podsvětí). Komickou sílu bohatě uplatňoval v pěvecky nenáročných rolích operetních (Jeremiáš Mrkvička, Suppé: Žádný muž a tolik děvčat, kat Ko-ko v Sullivanově Mikadu) i operních (Principál komediantů v Prodané nevěstě) a v četných fraškách počínaje Šamberkovými (Theodor Buňka v Palackého třídě čís. 27). Přesvědčivě vytvářel menší vážné charakterní role (např. Ivan Ivanovič Sapoškov v Krylovově hře Chytrák na chytráky; Starosta Strouhal ve Stroupežnického hře Vojtěch Žák, výtečník), jež mu poskytovala zvláště realistická dramatika. Hrál ševce Habršperka ve Stroupežnického Našich furiantech, Jana Hrušku v Jiráskově Vojnarce, Styblíka v Šimáčkově sociálním dramatu Svět malých lidí ad. Plzeňská i brněnská kritika cenila Z. umění charakteristiky a hodnotila je výše než leckdy podbízivé výkony ve fraškách.
Role
Budilova spol.
[? ] (G. v. Moser, F. v. Schönthan: Válka v míru, benef.) – 1887; Kordián Špirákus (J. Štolba: Maloměstští diplomati), Břichopásek (H. Chivot, A. Duru: Svatba reservistova), Martin (I. V. Špažinskij: Paní majorka), Barnabášek (F. F. Šamberk: Kulatý svět), Habršperk (L. Stroupežnický: Naši furianti), Vilibald (J. Nestroy: Rozpustilí kluci ve škole), Konšel Kalina (W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic za nic), Drozd (F. a P. Schönthanové: Únos Sabinek), Barnabáš Křivonoska (R. Kneisel: Pan farář a jeho kostelník) – 1888; Floupin (V. Sardou: Bodří venkované), Marecat (týž: Mnoho přátel naše škoda), Cupanina (A. L’Arronge: Doktor Kalous), Bryndálek (F. Kaiser: Paní hospodská anebo Železnice v krkonošských horách), Theodor Buňka (F. F. Šamberk: Palackého třída čís. 27), Minard (E. Gondinet: Gavaut, Minard a spol.), Jeremiáš Mrkvička (F. v. Suppé: Žádný muž a tolik děvčat), Hrobař (W. Shakespeare: Hamlet, princ dánský), Ko-ko (A. S. Sullivan: Mikado), Novotný (J. Štolba: Závěť) – 1889; Vojtěch (F. Raimund: Marnotratník, i Aréna na Smíchově 1892), Champarin (A. Bisson, J. Moineaux: Kurátor marnotratníků), Jan Hruška (A. Jirásek: Vojnarka), Smola (G. Raeder: Lišák a Smola, veselí tuláci), Principál komediantů (B. Smetana: Prodaná nevěsta), Jonathan (K. Millöcker: Ubohý Jonathan), Ivan Vasilijevič Lomov (A. P. Čechov: Námluvy) – 1890; Muserolle (E. Labiche, A. Duru: Má se to říci?) – 1891; Ivan Ivanovič Sapoškov (V. Krylov: Chytrák na chytráky) – 1892.
Aréna na Smíchově
Blondeau (H. Chivot: Nájemníci pana domácího, i MD Plzeň 1904 j. h.) – 1892.
Budilova spol.
Matěj Rachota (J. Štolba: Vodní družstvo), Tetelka, majitel domu (V. Tůma: Brněnský domácí pán), Tobiáš Tříska (L. Stroupežnický: Paní mincmistrová), Loriot (F. Hervé: Mamzelle Nitouche), Ondřej Žemla (O. Blumenthal, G. Kadelburg: Praha je Praha), Petr Ivanovič Dobčinskij (N. V. Gogol: Revisor), Bonifác Bonafides (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Vojtěch (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání, i Trnkova spol. 1900), Jonáš (V. Sardou: Vlast), Jehlička (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus), Kramář (S. H. Mosenthal: Debora), Valerianus Magnus (J. J. Kolár: Pražský žid), Bratr Krišpián (E. Pohl: Sedm havranů) – ND Brno 1892; Šťastlivec (A. N. Ostrovskij: Les), Dr. Dlabal (L. Stroupežnický: Na Valdštejnské šachtě) – aréna Plzeň 1892, Šašek (W. Shakespeare: Král Lear), Barnabáš Chytal (H. a T. Cogniardové, T. Fronville, ú. J. J. Kolár: Chňap, Lap, Šňůra), Stehlík (F. X. Svoboda: Rozklad), Petr (A. Fredro: Dámy a husaři) – ND Brno 1893; Kryšpín (F. F. Šamberk: Já mám příjem!) – aréna Plzeň 1893; Niccola (L. Fulda: Talisman) – Chrudim 1893; Kmínek (L. Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobčic), Markýz di Forlipopoli (C. Goldoni: Paní hostinská), Jeremiáš Machulka (K. Karlweis: Národní švec, i MD Plzeň 1904 j. h.) – aréna Plzeň 1894; Tadeáš (V. Chiavacci, L. Krenn: Poslední krejcar), Cvak (K. Zeller: Pan naddůlní), Čížek (L. Krenn, K. Lindau: Chudá holka) – Slaný 1894; [?] L. Stroupežnický: V panském čeledníku, benef.), Ladoň (V. K. Klicpera: Žižkův meč), Ondřej Stehlíček (K. Costa: Bratr Martin, i Švandovo div. 1904) – aréna Plzeň 1895; Hobbs (F. E. H. Burnettová: Malý lord), Achille Boneval (A. Valabrègue: Z ráje manželského), Pater Blažej (J. K. Tyl: Jan Hus) – Plzeň 1896; Baierle (K. Karlweis: Hrubá košile), Obchodník Raton (E. Scribe: Betrand a Raton), Starosta Pavel Strouhal (L. Stroupežnický: Vojtěch Žák, výtečník), Habakuk Kocourek (J. J. Kolár: Mravenci) – Plzeň 1897; Pastýř (W. Shakespeare: Pohádka zimního večera), Adolf (Ph. Langmann: Bartoloměj Turas) – Plzeň 1898; Gremio (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy), Petr (týž: Romeo a Julie), Fricek (G. Kadelburg: Poručík v civilu), Kvasnička (J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku), Starý Lojzíček (O. Blumenthal, G. Kadelburg: U bílého koníčka) – Plzeň 1899; Ivan Christoforovič Zakrutin (V. Krylov: Divoška) – Čes. Budějovice 1899; Andreáš Pimprnos (F. Hopp: Doktora Fausta domácí čepička) – aréna Plzeň 1899; Učitel (G. Hauptmann: Potopený zvon), Agent Klubko (F. Gettke, F. Engel: V předpeklí) – Plzeň 1900.
Trnkova spol. Plzeň
Hrdý (J. Štolba: Mořská panna), Styblík (F. M. Šimáček: Svět malých lidí), La Bouzule (E. Brieux: Červený talár) – 1901; Cobus (H. Heijermans: Naděje) – 1902.
Lidové div. v Libni – A. J. Frýda
Nickamínek (A. Anno: Nevěsta z Amsterodamu) – 1902.
Švandovo div.
Mascarille (A. Duru: Dvě svatby pana Darimonda) j. h., Žalářník Půlka (J. Strauss: Netopýr) – 1902; Hrabě Gloria Cassis (J. Offenbach: Bandité), Ješek z Vartenberka (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně) – 1903; Jean Styx (J. Offenbach: Orfeus v podsvětí), Firs (A. P. Čechov: Višňový sad), Starý Brovik (H. Ibsen: Stavitel Solness) – 1904; Heliodor Drmola [?] (F. F. Šamberk: Palackého třída čís. 27), Kalchas (J. Offenbach: Krásná Helena), Pantaleon Vocilka [?] (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Starý Heinecke (H. Sudermann: Čest) – 1905; Učitel Lemand (J. Gilbert: Pensionát paní Magdaleny), Scalza (F. v. Suppé: Boccaccio) – 1906.
Prameny a literatura
SOA Plzeň; Sbírka matrik, Plzeň O83, matrika oddaných 1894–1897, s. 326, obr. 332. Soa Praha: Sbírka matrik, Jince 31, matrika zemřelých 1893–1924, s. 139. AMP: Sbírka matrik, ŠT N26, s. 297. Almanach Matice divadelní, eds. J. V. Frič, J. L. Turnovský 1881, s. 175–178; Smíchov. Pamětní list IV. národní slavnosti ve prospěch Ústřední matice školské, 1886, s. 43; divadelní anonce a referáty, in Plzeňské listy 1888–1901; Boleslavan 1889; Národní listy 1892, 1902–1906; Moravská orlice 1892–1893; Budivoj 1893, 1897, 1899; Národní politika 1902–1906; nb. [P. Nebeský], Plzeňské listy [Kmínek, Václav Hrolčický]; tamtéž 2. 3. 1897 [sňatek]●; nekrology: Plzeňské listy 10. a 12. 11. 1906; Národní politika 11. 11. 1906; Čas 12. 11. 1906; Divadlo 5, 1906/07, s. 76n.; K., Divadelní list Máje 3, 1906/07, s. 55●; Národní listy 9. 12. 1907 [úmrtí bratra Alfreda]; A. B. Dostal: Čtyřicet let divadla na Smíchově, [1911], s. 37, 52n.; J. Pulda: Mlynář a jeho dítě, Český denník 1. 11. 1914; V. Budil: Z mých ředitelských vzpomínek I, 1919, s. 9n., 46, 54, 58, 87, 92n., 96n., 100, 107, 113, 115, 133n., 140; II, 1920, s. 194, 202, 226, 293, 297; K. Charvát: Vzpomínka na J. Z., Národní politika 20. 1. 1926, odp. + Ze staré Prahy, 1926, s. 153, 166, 175, 200, 226; J. Zelenka: Vzpomínám…, 1929, s. 128, 133; F. Hlavatý: Z jevišťátek a z velkých scén, [1931], s. 63; J. Richter: 40 let Budilovy arény v Plzni, Český deník 28. 9. 1941; A. Javorin: Pražské arény, 1958, s. 237; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, s. 127, 158, 226, 228; DČD III; O. Spalová: Sága rodu Budilova, 1978, s. 138, 147n., 153n., 157n., 163n., 166, 172, 186, 199, 239, 343. ■ PBJ II, Buchner, Plzeň
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 1190–1193
