Vl. jm. Kronbauerová, křtěna Karolina Anna. – Narodila se jako dvojče v početné rodině (devět dětí) hospodářského správce v Lichocevsi na bývalém panství roztockém. Původní profesí byla učitelka. Nejpozději od 1884 žila v Praze a učitelské povolání si zpestřovala působením v různých ochotnických spolcích. Po několikerém hostování v ND (1890) se od 1891 stala jeho členkou. Vystupovala pod divadelním jménem Welsová (též Velsová). V souboru setrvala do 1897, divadlo opustila krátce před sňatkem s lékařem Eduardem Slavíkem, sama zdůvodnila odchod neuspokojením z přidělovaných uměleckých úkolů a nízké gáže. Po ukončení herecké dráhy dala průchod svému zájmu o lidovou kulturu. Jezdila na Slovensko, kde se zdržovala delší čas a odkud publikovala cestopisné a národopisné črty a obrázky v časopisech Besedy Času, Květy, Rozhledy, Zlatá Praha ad. Pořádala přednášky (mj. i v Národopisné společnosti) a podle informace v tisku napsala větší práci Slovensko. 1912 byla navržena jako nástupkyně zemřelé O. Sklenářové-Malé na konzervatoři, profesorské místo z rodinných důvodů odmítla. Do ND se vrátila jen jako host 1918 a 1919. Žila v soukromí a až do smrti pečovala o duševně chorého manžela. Bratr Rudolf Kronbauer (1864–1915) se stal novinářem a spisovatelem, jeho dcera Jarmila Kronbauerová herečkou (1893–1968).
W. začínala nedlouhé působení v ND v oboru melancholických milovnic. Často byla obsazována do klasického, romantického a konverzačního repertoáru (Vrchlický, Bozděch, Schiller, Sardou, Scribe, Feuillet). Její doménou se však staly ženy a dívky z realistických dramat. Ztělesnila Evu v Gazdině robě, děvečku Rozáru v Maryše, Kristýnu v Našich furiantech a řadu dalších figur, zejména v dílech domácích autorů tohoto směru. Pracovala s žánrovou drobnokresbou, postavy charakterizovala výstižným, někdy až naturalistickým detailem. Necouvla před zobrazením drsné hrubosti či daremnosti (Mici v Schnitzlerově Milkování), na scéně tehdy ještě nesamozřejmé, ba nežádoucí. Osobitou realistickou metodu své tvorby umocňovala rozbory postav, jejich minulosti a prostředí, které je formovalo. V básnických dramatech Zeyerových dobře uplatnila sytý hlas (Doňa Sanča) i naddimenzované gesto (Straba v Neklanovi). Hereckým vzorem W. byla od poloviny devadesátých let M. Hübnerová; její výkony analyzovala s odbornou erudicí i stylistickou vytříbeností ve své korespondenci.
Role
ND
Akmé (J. Vrchlický: Pomsta Catullova), Signora Negroni (E. Bozděch: Náramek), Anežka de Champrosé (týž: Z doby kotillonů), Eva (G. Preissová: Gazdina roba) – vše j. h. 1890; Nichetta (A. Dumas ml.: Dáma s kameliemi), Viola Těšínská (F. B. Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovců), Paní de Brione (V. Sardou: Fernanda) – 1891; Emilie (W. Shakespeare: Pohádka zimního večera), Isabella (A. Anicet-Bourgeois, F. Laloue, A. Laurent: Ďáblovy pilulky), Dorotka (F. V. Jeřábek: Služebník svého pána), Inspektorova žena (N. V. Gogol: Revisor), Rafael (I. Madách: Tragedie člověka), Hypolita (W. Shakespeare: Sen v noci svatojanské), Beatrice z Agoult (J. Vrchlický: Soud lásky) – 1892; Julka (F. X. Svoboda: Rozklad), Paní z Klebsů (H. Sudermann: Domov), Královna vil (E. Pohl: Sedm havranů), Amalie z Edelreichu (F. Schiller: Loupežníci), Mína (M. Bałucki: Klub mládenců), Baltis (J. Zeyer: Sulamit), Královna vil (F. X. Told, h. A. E. Titl: Čarovný závoj), Emilie (J. K. Tyl: Bankrotář a kramářka), Blanka (E. Augier: Fourchambaultové), Veronika (J. Vrchlický: Rabínská moudrost) – 1893; Žanka Hrdličková (M. A. Šimáček: Jiný vzduch), Emma (G. Pfleger Moravský:Telegram), Štěstěna (J. Nestroy: Lumpacivagabundus aneb Ludrácký trojlístek), Marie (F. V. Jeřábek: Veselohra), Princezna Elisa (V. Sardou, E. Moreau: Madame Sans-Gêne), Rozára (A. a V. Mrštíkové: Maryša), Eliška (L. Stroupežnický: Pan Měsíček, obchodník), Ženská postava (G. Hauptmann: Hanička), Ella Delahayová (B. Thomas: Charleyova teta), Kristýna (L. Stroupežnický: Naši furianti), Vychovatelka (H. Meilhac, L. Halévy: Frou-Frou), Markýza de Vigny (E. Scribe, E. Legouvé: Adrienna Lecouvreurová), Athenais (G. Ohnet: Majitel hutí) – 1894; Anda (J. Štolba: Závěť), Helena Milínská (J. J. Kolár: Magelona), Hraběnka Olga Sukareva (V. Sardou: Fedora), Božena (K. Pippich: Z české domácnosti), Tony (J. Štolba: Peníze), Antonina (V. Sardou: Theodora), Barča (F. Ruth: Syčáci), Veronika (V. Vlček: Milada), Paní de Valmery (O. Feuillet: Pařížský román), Maršálková d’Estrées (E. Bozděch: Z doby kotillonů) – 1895; Stáza Faltysová (J. Kvapil: Bludička), Straba (J. Zeyer: Neklan), Eleonora (E. Scribe, E. Legouvé: Povídky královny navarské), Věra (V. Krylov: Šotek), Slečna de Launay (H. Olden dle R. H. Savagea: Oficielní žena), Mici Schlagrová (A. Schnitzler: Milkování), Nina (V. Sardou: Staří mládenci), Lucy Watson (E. Pailleron: Svět nudy) – 1896; Tini (J. Ladecký: Dva světy), Doňa Sanča (J. Zeyer: Doňa Sanča) – 1897; Barbora (V. Dyk: Posel) j. h. – 1918; Kněžna Anežka (J. Hilbert: Falkenštejn) j. h. – 1919.
Prameny a literatura
SOA Praha: Sbírka matrik, Noutonice 19, matrika narozených 1855–1882, s. 28, obr. 31. AMP: Soupis pražských domovských příslušníků [Slavík Eduard, 1863]. LA PNP: osobní fond, nezpracováno. ■ α, Zlatá Praha 7, 1889/90, s. 563 [Akmé, Pomsta Catullova], 612 [Anežka, Z doby kottilonů]; –or, Národní politika 23. 9. 1890 [Akmé, Pomsta Catullova], 23. 12. 1890 [Eva, Gazdina roba]; nesign., Zábavné listy 17, 1895, s. 92 [Kristýna, Naši furianti; Ženská postava, Hanička], 118 [Athenais, Majitel hutí]; š. [J. Kuffner], Národní listy 15. 10. 1896 [Mici, Milkování]; nesign., Česká stráž 9. 5. 1896; P., Světozor 31, 1896/97, s. 358 [odchod z ND]; Čas 11, 1897, s. 341n. [k odchodu z ND]; Národní politika 29. 5. 1897 [rozloučení v ND]; 8. 6. 1897 [sňatek] ●; nekrology: K. Engelmüller, Národní politika 22. 1.1936; jr., Národní listy 22. 1. 1936 ●; L. Klosová: Život za divadlo. Marie Hübnerová, 1986, s. 48, 50, 56, 63, 65, 67, 80. ■ NDp; NAlb
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 1185–1186
