Křtěna Johanna Františka. – Dcera herce a ředitele divadelní společnosti V. K. Jelínka a Anny, roz. Krämerové, vnučka kočujícího herce a principála J. Krämera. Z početných sourozenců (z dvanácti zemřelo pět v raném věku) se divadlu úspěšně věnovaly sestry Marie (provd. Spurná), Terezie (provd. Brzková) a Otýlie (provd. Beníšková), v rodové tradici pokračovali rovněž bratři Max a František, jenž posléze převzal otcovu společnost. V. vyrůstala v divadelním prostředí; otec, pečlivě dbající o umělecký dorost, byl jejím hereckým rádcem, jejž považovala – vedle sestry Marie a jejího manžela V. Spurného – za svého nejvýznamnějšího učitele. Od čtrnácti let byla vedena jako členka otcovy společnosti, nedlouho po dovršení plnoletosti však rodinný podnik opustila. Nejprve nastoupila k řediteli A. J. Frýdovi (1895–97), rok pobyla ve Švandově divadle na Smíchově (1897/98), kde se musela spokojit s rolemi v operetách a druhořadých fraškách. Další dva roky strávila u V. Budila (1898–1900), s nímž hrála převážně v Plzni. Když byl nucen soubor rozpustit, protože na zimu 1890/91 nezískal plzeňské divadlo, kočovala s družinu V. Choděry po Moravě (říjen 1900 – květen 1901), mihla se u K. Kaňkovského a v létě 1901 hostovala u ředitele J. V. Suka v Uranii. Sez. 1901/02 absolvovala opět v Plzni, tentokrát s Trnkovou společností.Již v únoru 1902 přijala angažmá ve Švandově divadle a na podzim u ředitele F. Laciny v brněnském ND. Zde se sešla se sestrou Otýlií (obě občas zajížděly hostovat k otcovské společnosti) a znovu také s hercem Aloisem V.-Jurným, jehož nabídku k sňatku tentokrát přijala a za vdovce se třemi nezletilými dětmi se 9. 11. 1903 provdala. Spolu s manželem se od 1. 7. 1905 vrátila do smíchovského divadla. V říjnu 1906 ovdověla; na podzim 1907 nastoupila opět u ředitele Frýdy, který měl zadáno ND v Brně a mezi tamními sezonami obsazoval stagiony v Českých Budějovicích aj. S Frýdou přešla na podzim 1909 do Divadla sdružených měst východočeských, kde setrvala tři roky; tehdy již trpěla zhoršující se kloubní artrózou. 1910 se objevila u ředitelky Kozlanské, jejíž družinu tehdy vedl J. Hodr. 1912–14 hrála v ND v Brně za ředitelů F. Laciny a A. Fencla, 1914/15 v MD v Plzni vedle sester Otýlie a Terezie (ta záhy odešla do pražského ND). 1915 se stala členkou nového stálého divadla na Kladně a působila tu čtyři roky. 1920 se ještě objevila u cestující Moravské společnosti ředitele Laciny, poté ze zdravotních důvodů hereckou dráhu ukončila a žila v soukromí, ošetřována sestrou Otýlií. Pro stupňující se pohybové obtíže byla nucena uchýlit se do chorobince, kde po dvou letech zemřela. Pohřbena byla na Vinohradském hřbitově.
Ze čtyř sester-hereček Jelínkových byla nejpůvabnější, nejelegantnější a také nejtemperamentnější. Na své přednosti však příliš nespoléhala; byla nejen talentovaná, ale i zodpovědná, pilná a vytrvalá herečka. Po dětských a dívčích postavách hrála už v osmnácti letech salonní dámy a tento obor si doživotně zamilovala; i v soukromí se ráda oblékala a vystupovala jako dáma velkého světa. Těžiště jejího hereckého umění však spočívalo v tragice, jak prokázala již v otcově společnosti ztvárněním Desdemony (Shakespeare: Othello) a Jiráskovy Vojnarky. U Frýdy vytvářela portréty soudobých žen tragických osudů – Ibsenovu Noru, Maryšu bratří Mrštíků či Mínu v Hilbertově Vině. Dovedla se velmi dobře pohybovat mezi hereckými obory i mezi dramatickými žánry a styly; její repertoár zahrnoval postavy Sardouovy i Hauptmannovy, Sudermannovy i Zeyerovy, Bissonovy i Shakespearovy, Goethovy i Gorkého, Šubertovy i Shawovy. Kritika ji srovnávala s univerzální M. Hübnerovou. Měla velké pochopení a také talent pro moderní dramatiku, nedařily se jí jedině selské role. Realistická kritika sice vytýkala jejímu přednesu určitou nepřirozenost, ale V. měla smysl pro psychologickou hodnotu věty i scény a dokázala ji dráždivě lahodným hlasem distingovaně sdělovat. Výmluvná byla i její jemná a nenápadná mimika: Křehká, jakoby nalomená gesta nesla ozvuky dekadence i secesního ornamentalismu. Postavy netvořila pevnými liniemi jako starší herecká škola, ale náznaky a nápověďmi. Její ženy zaujaly více tím, co zamlčovaly, než tím, co prozrazovaly. Herečka dívčího zjevu byla schopna tlumočit subtilní duševní hnutí moderních dramatických hrdinek a v tomto směru údajně konkurovala psychologickému stylu H. Kvapilové. Herectví V. kulminovalo v desetiletí 1899–1909, kdy vytvářela na brněnském a plzeňském jevišti své nejobsažnější postavy; patřila k nim Kateřina v Shakespearově Zkrocení zlé ženy, Gina Ekdalová v Ibsenově Divoké kachně, Princezna v Lotharově Králi Harlekýnu, Schillerova Marie Stuartovna, Mahulena a později Runa v Zeyerově Radúzovi a Mahuleně, Jo v Heijermansově Naději a Anisja v Tolstého Vládě tmy. Ač její silou byl hlavně akcent vášně, divokosti a vzpurnosti a podle mínění kritiky byla znamenitou představitelkou ženy-lvice, osvědčovala porozumění i pro tzv. sentimentální milovnice (např. Truda v Deyerově dramatu Zimní spánek). Pozvolna se přehrávala do rolí matek (Hermiona, Shakespeare: Zimní pohádka; paní Warrenová, Shaw: Živnost paní Warrenové) a zralých žen (Marta, Goethe: Faust). Její poslední velkou rolí byla Ella Rentheimová v Ibsenově Johnu Gabrielu Borkmanovi. V epilogu herecké dráhy, kdy jí slábnoucí fyzické síly na celovečerní role už nestačily, upoutávala znamenitě vybudovanými epizodami (Vévodkyně z Berwicku, Wilde: Vějíř lady Windermerové; Paní Kohoutová, Svoboda: Poslední muž aj.).
Role
Spol. V. K. Jelínka
Jeane Eyrová (Ch. Birch-Pfeifferová dle C. Bell: Sirotek lowoodský), Madlena Vojnarová (A. Jirásek: Vojnarka, i Trnkova spol. Plzeň 1901), Dorotka (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Bětka, později Rozárka (týž: Paličova dcera), Hana (S. H. Mosenthal: Debora), Julie (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání), Louisa (A. Dennery, E. Cormon: Dva sirotci), Alma (H. Sudermann: Čest), Desdemona (W. Shakespeare: Othello, i Trnkova spol. Plzeň 1901) – před 1894.
Frýdova spol.
Nora (H. Ibsen: Nora, i Budilova spol. 1899, ND Brno 1908), Debora (S. H. Mosenthal: Debora), Maryša (A. a V. Mrštíkové: Maryša, i ND Brno 1904), Mína (J. Hilbert: Vina), Doňa Sanča (J. Zeyer: Doňa Sanča, i Budilova spol. 1899, ND Brno 1908) – 1895–97.
Spol. P. Švandy ml.
Gismonda (V. Sardou: Gismonda) j. h., Magda (H. Sudermann: Domov) j. h., Mařenka Borotínská (K. Lindau, L. Krenn: Chudá holka), Madame Gardeuse (J. Brandl: Princezna Ninon), Libuše, Češka (F. v. Suppé: Žádný muž a tolik děvčat), Hraběnka Eliška (E. Pohl: Sedm havranů), Čalmanka (K. Jonáš: Oplancija) – 1898.
Budilova spol. Plzeň
Cyprienna (V. Sardou: Cyprienna, i Choděrova spol. 1901, Švandovo div. 1902), Catherina Hübscherová (V. Sardou, E. Moreau: Madame Sans-Gêne, i ND Brno 1902), Marie Celberová [?] (Ph. Langmann: Bartoš Tuřanský), Vévodkyně z Marlborough (E. Scribe: Sklenice vody, i ND Brno 1903), Gertruda (W. Shakespeare: Hamlet), Eliška ze Švamberka (L. Stroupežnický: Zvíkovský rarášek, i ND Brno 1903), Naděžda (V. Krylov: Divoška) – 1898; Berta Malmová (C. O. Wijkander: Berta Malmová), Andrea (V. Sardou: Andrea), Kateřina (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, i Švandovo div. 1901), Elsa Schmidtová (H. Sudermann: Zápas motýlů), Marie Požárecká (J. Rosen: Malí velikáni), Gina Ekdalová (H. Ibsen: Divoká kachna, i ND Brno 1902), Porcie (W. Shakespeare: Kupec benátský, i ND Brno 1903), Hedvika z Loukotic (F. v. Schönthan: Hloupý kousek), Paní Errolová (F. E. H. Burnettová: Malý lord), Sarah O’Donnorová (G. Ohnet: Hraběnka Sarah), Evička (K. Světlá, dram. E. Pešková: Kříž u potoka)– 1899; Katuše Vockeratová (G. Hauptmann: Osamělé duše, i ND Brno 1909), Magda (týž: Potopený zvon), Marina (L. N. Tolstoj: Vláda tmy), Anna (E. Gettke, F. Engel: V předpeklí), Hanka Schälová (G. Hauptmann: Forman Henčl) – 1900.
Choděrova spol.
Alžběta (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně, i ND Brno) – 1900; Helena Lindnerová (J. Kvapil: Bludička) – 1901; Valeria Messalina (A. Wilbrandt: Arria a Messalina) – 1900–1901.
Kaňkovského spol.
Sidonie (A. Daudet, A. Belot: Fromont junior a Risler senior) – [1901].
Švandovo div.
Armande (K. Gutzkow: Pravzor Tartuffa), Lucienne (A. Bisson: Frédericův testament) – 1901.
Sukova spol.
Verena (J. J. Kolár: Pražský žid), Mahulena (J. Zeyer: Radúz a Mahulena), Marie Iljinišna (I. V. Špažinskij: Trýzeň) – Uranie 1901.
Trnkova spol. Plzeň
Yanetta (E. Brieux: Červený talár), Gisa (R. Lothar: Král Harlekýn, i ND Brno 1903) – 1901; Marie Stuartovna (F. Schiller: Marie Stuartovna) – 1902.
Švandovo div.
Sylvanie (R. Toché, E. Blum: V paviloně), [?] (E. Pailleron: Myška), Athénais (G. Ohnet: Majitel hutí, i ND Brno 1903), Mimi (T. Barrière dle H. Murgera: Studenti a švadleny), Adéla (O. Faster: Hříšníci), Valentina (A. Bisson: Nebožtík Toupinel, i ND Brno 1902), Lízinka (K. Lindau, L. Krenn: Chudá holka) – 1902.
ND Brno – F. Lacina
Clodie (J. Vrchlický: Pomsta Catullova), Marie Apolonie Kalenicová z Kalenic (L. Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobčic), Markýzka de Logny (E. Bozděch: Z doby kotilionů), Lilitha (J. Zeyer: Sulamit), Runa (týž: Radúz a Mahulena), Apolina (A. Jirásek: Emigrant), Tonička Králencová (F. A. Šubert: Drama čtyr chudých stěn), Truda (M. Dreyer: Zimní spánek) – 1902; Roxana (E. Rostand: Cyrano de Bergerac), Giovanna [Monna Vanna] (M. Maeterlinck: Monna Vanna), Aouda (J. Verne, A. Dennery: Cesta kolem světa za 80 dní), Ginevra (J. Vrchlický: Král a ptáčník), Marie Šumbalová (L. Stroupežnický: Naši furianti), Fanetta z Romaninu (J. Vrchlický: Soud lásky), Paulina (V. Sardou: Bodří venkované), Jo (H. Heijermans: Naděje), Kristýna (F. X. Svoboda: Čekanky, i MD Plzeň 1914), Ulrika Eleonora (E. Bozděch: Baron Goertz), Tekla (L. Stroupežnický: Na Valdštejnské šachtě), Nataša (M. Gorkij: Na dně života) – 1903; Floria Tosca (V. Sardou: Tosca), Zvědavá stařenka (R. Svobodová: V říši tulipánků), Markéta Žáková (L. Stroupežnický: Vojtěch Žák, výtečník), Elmíra (Molière: Tartuffe), Baumertová (G. Hauptmann: Tkalci), Marie [Žena] (L. Rydel: Navždy), Paní Fornarisová (G. Rovetta: Bezectní), Maryša (F. Sokol Tůma: Pasekáři), Hippodamie (J. Vrchlický, h. Z. Fibich: Smrt Hippodamie), Zuzana Forejtová (O. Bumenthal, G. Kadelburg: U bílého koníčka), Renata Doornová (M. Halbe: Proud), Jitka Lebdušková (F. A. Šubert: Žně), Anisja (L. N. Tolstoj: Vláda tmy, i ND Brno 1908), Goneril (W. Shakespeare: Král Lear) – 1904; Marguerite Gauthier (A. Dumas ml.: Dáma s kameliemi), Raněvská [?] (A. P. Čechov: Višňový sad), Hermiona (W. Shakespeare: Zimní pohádka) – 1905.
Spol. F. Jelínka
Božena (F. X. Svoboda: Směry života), Elvíra (O. Faster: Krásná Lída) – 1903.
Švandovo div.
Mařenka (O. F. Berg: Farářova kuchařka), Sidonie de Valpurgis (H. Kéroul, A. Barré: Svatební noc), Pauleta (A. Mars: Salon Martin), Louisa (H. Meilhac, L. Halévy: Frou-Frou), Marjánka (J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku), Markéta (E. Scribe, E. Legouvé: Povídky královny navarské, i ND Brno 1908), Helena (P. Gavault, A. Bourgain: Dáma z čísla 23) – 1905; Maud (M. Prévost: Polopanny), Nioba (H. a E. A. Paulton: Nioba), Eleonora (K. Leger: Podzim) – 1906; Suzanna (J. M. Barrie: V tiché uličce), Ježibaba (G. Hauptmann: Potopený zvon), Téza (F. Téver: V podruží síly), Noemi (F. de Curel: Rub světice), Paní Freyová (G. Hirschfeld: Matky), Míla Víšová (K. Rožek: Podzimní svítání), Tetka Evina (G. Preissová: Gazdina roba) – 1907.
ND Brno – A. J. Frýda
Magelona (J. J. Kolár: Magelona), Marfa Jegorovna Babakina (A. P. Čechov: Ivanov), Mladá kněžna (A. Jirásek: Lucerna), Jovana (B. Nušić: Pustina), Rosava (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Kunhuta (J. Hilbert: Falkenštejn), Valburka (B. Bjørnson: Bankrot), Mrs. Warrenová (G. B. Shaw: Živnost paní Warrenové) – 1907; Hedda (H. Ibsen: Hedda Gablerová), Vdova Jedličková (J. K. Tyl: Paličova dcera), Klaudina Rozayová (M. Donnay: Milenci), Lojza (A. H. Horáková: Páni), Josefina (E. Bozděch: Světa pán v županu), Helena Toralová (A. Jirásek: Samota), Ester Geršomová (E. Tréval: Válka bohů), Markýza de Juvigny (R. de Flers, G.-A. de Caillavet: Láska bdí), Žofie (J. K. Tyl: Jan Hus) – 1908; Lída Vránova (F. A. Šubert: Probuzenci), Féňa (I. V. Špažinskij: Paní majorka), Klásková (A. Jirásek: Lucerna), Barbora (A. Abrahamowicz, R. Ruszkowski: Setník z Bosny), Sarah Reedová (Ch. Birch-Pfeifferová dle C. Bell: Sirotek lowoodský) – 1909.
Spol. M. Kozlanské
Emilie (F. V. Jeřábek: Služebník svého pána, i ND Brno 1913) – 1910.
Div. sdružených měst východočeských – A. J. Frýda
Jolanta (F. Molnár: Ďábel) – 1911.
Choděrova spol.
Reimanová (V. Štech: Habada a Jordán) – 1912.
ND Brno – F. Lacina
Perl (J. Vrchlický: Rabínská moudrost), Verunka (L. Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobčic), Vdova Záleská (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě), Eva z Losů (J. J. Kolár: Magelona), Paní Lapkinová (L. Birinskij: Mumraj), Marta (J. W. Goethe: Faust) – 1912; Madame Bonivardová (A. Bisson, A. Mars: Překvapení z rozvodu), Veronika Králíčková (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání), Hatheburch (A. Jirásek: Gero), Marija (B. Nušić: Pustina), Drahomíra (F. Langer: Svatý Václav), Sára (H. Nathansen: Průlom), Kačka (J. Štolba: Staré hříchy, i MD Kladno 1919), Česalová (týž: Na letním bytě), Aurelie Cafourková (týž: Vodní družstvo), Horačka (A. a V. Mrštíkové: Maryša), Anna (A. Jirásek: Jan Žižka), Jenny (P. Wolff: Velké tajemství), Abatyše (M. Maeterlinck: Sestra Beatrix), Paní Šestáková (J. K. Tyl: Paličova dcera) – 1913; Anna Pavlovna (L. N. Tolstoj: Živoucí mrtvola), Matka Etcheparova (E. Brieux: Červený talár), Paní Pearceová (G. B. Shaw: Pygmalion), Dupontova matka (E. Brieux: Utajované zlo), Veronika (J. K. Kolár: Pražský žid), Betty Sturhahnová (O. Ernst: Flachsmann vychovatel, i MD Plzeň 1915), Paní ze Sotenvillu (Molière: George Dandin čili Ošálený manžel), Kateřina (I. Cankar: Pro blaho národa) – 1914.
MD Plzeň
Lady Janet Roy (A. v. Winterfeld dle W. W. Collinse: Sestra Červeného kříže), Anděla (L. Krenn, K. Lindau: Chudá holka), Paní Hope-Clarke (E. Knoblauch: Faun), Kordula (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Donna Lucia d’Alvadores, Charleyova teta (B. Thomas: Charleyova teta), Amelie (Sil Vara: Čtyřicetiletá), Augusta šl. Wendlowská (H. Sudermann: Domov) – 1914; Markýza de Beaulieu (G. Ohnet: Majitel hutí), Polixena (L. Stroupežnický: V panském čeledníku), Ella Rentheimová (H. Ibsen: John Gabriel Borkman), Lízalka (A. a V. Mrštíkové: Maryša), Paní Higginsová (G. B. Shaw: Pygmalion), Baronka Lebourgova (H. Bernstein: Ve víru), Vévodkyně z Berwicku (O. Wilde: Vějíř lady Windermerové, i MD Kladno 1915), Ludiše (J. Šmaha: Premiera na vsi), Paní komoří (A. Larsen, E. Rostrup: Bunkovy předhistorie), Drábková (J. Skružný: Ptačí mozky) – 1915.
MD Kladno
Hortensie Kozlová (A. Kehm, M. Frehsee: Když jsem ještě poupě byla) – 1915; Paní Kohoutová (F. X. Svoboda: Poslední muž), Žena z lidu (V. Sardou: Vlast), Barbora Králencová (F. A. Šubert: Drama čtyř chudých stěn) – 1919.
Prameny a literatura
SOA Třeboň: Sbírka matrik, Třeboň 13, matrika narozených 1867–1875, fol. 152. MZA: Sbírka matrik, Brno – sv. Tomáš 17034, oddací kniha 1903–1908, s. 40. Archiv města Brna: cedule ND 1902–1905, 1907–1909, 1912–1914. Archiv města Plzně: cedule MD 1914–1915. ■ Plzeňské listy 10. 9. 1898 [hostování u Budila]; nb. [P. Nebeský], tamtéž 13. 9. 1898 [debut u Budila]; J. Lukavský: Dva reliefy, Divadelní listy 2, 1900/01, s. 433–436; -OVÁ [O. Fastrová], tamtéž 3, 1901/02, s. 157 [Cyprienna]; K. Z. K. [Klíma], Lidové noviny 9. 1. 1904 [Tosca], 1. 3. 1904 [Marie, Navždy]; an., Divadelní list Máje 3, 1906/07, s. 194 [Míla, Podzimní svítání]; -a, Moravská orlice 18. 9. 1907 [Clodie, Pomsta Catullova]; K. H. Hilar: H. V., Divadlo 6, 1907/08, s. 454n.; nekrology: Dr., Lidové noviny 4. 6. 1933; Národní politika 4. 6. 1933; Český deník 4. 6. 1933; Švejdův divadelní věstník 6, 1933, č. 3, s. 7●; Paměti Marie Svobodové, ed. M. Kalný, 1953, s. 28; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, s. 123,179n., 227 + Čtyři herečky, 1967; J. Vojta: Cesta k Národnímu divadlu, 1962, s. 24, 29n., 58–60; jtg [J. Träger]: Z hereckých rodokmenů, Divadelní noviny 11, 1967/68, č. 1; DČD III; O. Spalová: Sága rodu Budilova, 1978, s. 204, 258. ■ Otto, PBJ; Buchner, Brno, Plzeň
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 1170–1174