Vl. jm. Jurný, pseud. Vojta pocházel z rodného příjmení matky. – Otec byl cidičem světnic v Králově Poli. V. se vyučil v Brně typografem a ochotničil v Králově Poli (spolu s kolegou K. Drápalem, který později přijal pseud. Želenský). Po vyučení nastoupil u společnosti A. Libické, za rok přešel k V. Choděrovi a pak vystřídal několik menších družin. Během vojenské služby v Brně pilně navštěvoval tamní právě otevřené ND (1884), kde poznal svou budoucí první ženu Amálií Němečkovou, členku pěveckého sboru. Spolu byli už jako manželé kolem 1887 u společnosti V. K. Jelínka, 1888–89 u E. Zöllnerové. V manželství se narodily tři děti, Jaroslav, Hermína a Adolf, po jehož porodu matka zemřela, děti pak vychovávala babička; všechny se vydaly na divadelní dráhu. V. nastoupil začátkem 1892 znovu u Choděry, 1894–96 následovalo angažmá u F. Trnky. Role plukovníka Schwartze ze Sudermannova Domova, kterou hrál vedle hostující M. Laudové, mu vynesla pozvání k pohostinskému vystoupení v ND. V Praze ale neuspěl ani při druhém pokusu 1896. S kočujícími společnostmi se pohyboval převážně na Moravě, významné místo mělo v jeho umělecké dráze brněnské prostředí. 1895/96 hrál se společností J. Pištěka poprvé v ND v Brně, kam se na podzim 1899 vrátil jako člen souboru F. Laciny; mezitím cestoval se společností F. Trnky a krátce R. Příbramského. V Brně setrval do 1902, kdy dostal od Laciny výpověď. Po roce stráveném u P. Švandy ml. (1902/03) byl znovu angažován do Brna novým ředitelem A. Staňkem Doubravským a v listopadu 1903 tu uzavřel druhý sňatek s Hanou Jelínkovou, dcerou svého někdejšího principála, o niž se ucházel několik let. V létě 1905 odešli oba do Prahy, kde získali angažmá ve Švandově divadle na Smíchově. Velké umělecké úkoly je tu sice nečekaly, ale V. stále pomýšlel na angažmá v ND, kterého však ani při třetím pokusu 1906 nedosáhl. V té době mu už těžké onemocnění (nádor pohrudnice) ubíralo stále víc fyzických sil. Měl se podrobit operaci, v den před nástupem do nemocnice se zastřelil. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech.
Robustní začátečník s dlouhými končetinami se už během devadesátých let vyvíjel v chlapsky silného tragéda moderního typu. Byl bytostný realista, ale jeho jevištními postavami vždy probleskovaly hrdinské a rytířské rysy. Dobře se proto uplatňoval v historických dramatech a v konverzačních komediích, do nichž ho obsazoval ředitel Choděra (Adam Berka z Dubé ve Vrchlického Exulantech, Vévoda Alba v Sardouově Vlasti, Rudolf II. v Kolárově Mageloně, De Prunelles v Sardouově Cyprienně). Jeho doménou však zůstávaly role v realistické dramatice, v níž podával své vrcholné kreace (profesor Stefanides ve Stroupežnického dramatu Na Valdštejnské šachtě, mlynář Vávra v Maryše batří Mrštíků). Podobu svých postav vytvářel mohutnými, tvrdými, širokými a hlubokými tahy, dával jim pevné a jisté obrysy, jako sochař vystihoval spíš podstatné linie než žánrový detail. Urostlá postava, krásně modelovaná hlava a inteligentní, ostře řezaná tvář mu v tom byly nápomocny. V robustním hromotlukovi se skrývala duše dobrosrdečného dítěte s bohatým citovým zázemím, suše drásavý hlas dokázal vyjádřit i jemné psychologické nuance a duševní stavy, např. furiantství i uražené mužství Vávrovo či propukající šílenství Stefanidesovo. Za pobytu v Brně, který byl jeho umělecky nejplodnějším obdobím, ztělesňoval klíčové postavy v zahraničních, a zvláště domácích dramatech realistického směru (tit. role Hauptmannova Formana Henčla, Akim v Tolstého Vládě tmy, rejdař Bos v Heijermansově Naději, Kleštík v Gorkého Na dně, Jakub Vojnar v Jiráskově Vojnarce, František Elis v Šimáčkově Jiném vzduchu, továrník Lebduška v Šubertových Žních, Mikulenka v Pasekářích Sokola Tůmy). Z ostatního repertoáru k nim přibývaly figury tvrdých a silných mužných typů (Oinomaos v Námluvách Pelopových, Baron Scarpia v Sardouově Tosce, Shakespearův Lear, Juan v Sedlákovi svými pánem, autor Lopeho de Vega), ale i postavy vnitřně nalomené a slabošské (Valenta v Tylově Paličově dceři). V. vždy tíhl k vážným dramatickým polohám, smysl pro veseloherní lehkost, humor a komiku vyvinutý neměl. Ve veselohrách, fraškách a komediích se proto uplatňoval ve smutně nebo bezděčně komických postavách, v rolích bručounů, mrzoutů a zavilých škarohlídů. V Brně byl ceněn jako jeden z nejlepších charakterních herců tamní scény. V ND při prvních zkušebních vystoupeních neuspěl pro nedostačující hlasové předpoklady (kritika konstatovala, že hlas je ohebný, vyrovnaný a dokáže si zjednat důraz, ale nemá valný objem a postrádá jadrnou zvučnost), při posledním pokusu pro nevěrohodné pojetí a idealizující charakteristiku postavy (Elis, Šimáček: Jiný vzduch). Vedle herecké práce se věnoval režii (v Brně a na Smíchově) a byl činný v ÚJČH (1902 předseda).
Role
Choděrova spol.
Radzič (V. Stěžerský [Pázdral]: Černohorci)– 1885.
Spol. E. Zöllnerové
Artur ze Sekendorfu (F. F. Šamberk: Ravuggiollo, loupežník z Apenin) – 1889; Kudla (H. Wilken, O. Justinus: Milín – Bilín), Mars (J. Offenbach: Orfeus v podsvětí) – b. d.
Choděrova spol.
Schwartze (H. Sudermann: Domov, i ND 1894 j. h., Lacinova spol. 1901) – 1892.
Trnkova spol.
Douša (F. X. Svoboda: Rozklad), Jiří Stefanides (L. Stroupežnický: Na Valdštejnské šachtě, i ND Brno 1903, Švandovo div. 1906), Vávra (A. a V. Mrštíkové: Maryša, i ND Brno 1900, ND 1906 j. h.) – 1894–96.
Pištěkova spol. ND Brno
Dr. Ludvík Svoboda (F. A. Šubert: Velkostatkář), Dobromil (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě), Gustav Bernick (H. Ibsen: Podpory společnosti), Montaiglin (A. Dumas ml.: Pan Alfons, i Švandovo div. 1905), Vévoda benátský (W. Shakespeare: Othello), Jan Arnošt hrabě Beauvalle-Lichtenberk (F. A. Šubert: Probuzenci, i Lacinova spol. 1900), Starý Vockerat (G. Hauptmann: Osamělé duše), Franc (F. Schiller: Loupežníci) – 1895; Hrabě Trast Saaberg (H. Sudermann: Čest), Wiedemann (týž: Štěstí v koutku), Major Chateau Gibus (F. Hervé: Mamzelle Nitouche) – 1896.
ND
Jan Výrava (F. A. Šubert: Jan Výrava, i ND Brno 1900) j. h. – 1896.
Choděrova spol.
Adam Berka z Dubé (J. Vrchlický: Exulanti), Vévoda Alba (V. Sardou: Vlast), Rudolf II. (J. J. Kolár: Magelona), De Prunelles (V. Sardou: Cyprienna, i Švandovo div. 1905) – 1896/97; Bumel (K. Laufs: Blázinec na cestách), Daniel Savary (E. Labiche, E. Martin: Dobrodiní souží) – 1896; Mikuláš Vodňanský (L. Stroupežnický: Paní mincmistrová), Benedikt Zátonyi (G. Csiky: Proletáři) – 1897; Pan z Egri (A. Berla: Cikán, i Příbramského spol. 1899), Maximilian (F. Schiller: Loupežníci) – b. d.
Příbramského spol.
Kalina (A. Elz: Otravný strýček) – 1899.
ND Brno – F. Lacina
František Elis (M. A. Šimáček: Jiný vzduch, i ND 1906 j. h.) – 1898; Chudý král (J. Kvapil: Princezna Pampeliška), Eusebius Vostrý (V. Štech: Na letním bytě), Novák (R. Nordmann: Padlí andělé), PhDr. Karel Pošepný (O. Blumenthal, G. Kadelburg: U bílého koníčka), Vojen (J. Zeyer: Neklan), Starosta Kocián (B. Viková-Kunětická: Neznámá pevnina), Filip Derblay (G. Ohnet: Majitel hutí) – 1899; Vodník (G. Hauptmann: Potopený zvon), Dr. Hudec (V. Štech: Třetí zvonění), Henčl G. Hauptmann: Forman Henčl), Caecina Paetus (A. Wilbrandt: Arria a Messalina), Dvořák (F. A. Šubert: Jan Výrava), Oinomaos (J. Vrchlický, h. Z. Fibich: Námluvy Pelopovy), PhDr. Karel Pošepný (O. Blumenthal, G. Kadelburg: To jsem sám rád!), Václav Vrba (F. A. Šubert: Václav Hrobčický z Hrobčic), Mračoun (E. Krásnohorská: Medvěd a víla), Radovid (J. Zeyer: Radúz a Mahulena), Bankéř Trnka (F. F. Šamberk: Palackého třída 27), Valenta (J. K. Tyl: Paličova dcera), Karjagin (I. V. Špažinskij: Paní majorka), Karel Uhlíř (J. Hilbert: Vina), Clavignac (V. Sardou: Cyprienna), Jirka (J. N. Štěpánek: Čech a Němec) – 1900; Generál Petypon (G. Feydeau: Dáma od Maximů), Dr. Bartolo (P.-A. C. de Beaumarchais: Figarova svatba), Bíza (B. Viková-Kunětická: Přítěž), Akim (L. N. Tolstoj: Vláda tmy), Machač (J. Štolba: Mořská panna), Sigmund (R. Hawel: Matka Starost), Vagret (E. Brieux: Červený talár), Jakub Vojnar (A. Jirásek: Vojnarka), Finn (J. Zeyer: Legenda z Erinu), Serebrjakov (A. P. Čechov: Strýček Váňa), Bratr Lorenzo (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Josef Flachsmann (O. Ernst: Flachsmann vychovatel), Starý Březina (K. Želenský: Návrat), Tankred (R. Lothar: Král Harlekýn), Matěj Rachota (J. Štolba: Vodní družstvo), Ostádal (H. Sudermann: Ohně svatojanské) – 1901; Marsland (G. v. Moser: Bibliotekář), Jiří Krokstadt (H. Ibsen: Nora), Lartignon (P. Berton, Ch. Simon: Zaza), Král Ňako (E. Krásnohorská: Hojička z lesa), Císař Nero (W. Barrett dle H. Sienkiewicze, ú. H. Bohrmann-Riegen: Ve znamení kříže), Trnka (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Král Artuš (F. Halm: Griselda), Farář Hoppe (M. Halbe: Mládí), Gobert (G. Ohnet: Majitel hutí), Václav hrabě Kounic (E. Bozděch: Zkouška státníkova), Dr. Bermudéz (J. Echegaray: Světec či blázen?) – 1902.
Spol. P. Švandy ml.
Plantin [?] (A. Capus: Manželové paní Leontiny), Juan (Lope de Vega: Král a sedlák, i ND Brno 1903 s tit. Sedlák svým pánem), Vilém Cecil lord Burleigh (F. Schiller: Marie Stuartovna) – 1902.
ND Brno – A. Staněk Doubravský
Clemens Bos (H. Heijermans: Naděje), Starý Ekdal (H. Ibsen: Divoká kachna), Ribbing (E. Bozděch: Baron Goertz), [?] (V. Sardou: Bodří venkované), Kleštík (M. Gorkij: Na dně) – 1903; Baron Scarpia (V. Sardou: Tosca), Šindelář (R. Svobodová: V říši tulipánků), Vojtěch Žák (L. Stroupežnický: Vojtěch Žák, výtečník), Dr. Votava (J. Kvapil: Oblaka), Mikulenka (F. Sokol Tůma: Pasekáři), Pelops (J. Vrchlický, h. Z. Fibich: Smrt Hippodamie), Petr Dorn (M. Halbe: Proud), Kochan (J. Vrchlický: Knížata), Petr Lebduška (F. A. Šubert: Žně), Lear (W. Shakespeare: Král Lear)– 1904; Jermolaj (A. P. Čechov: Višňový sad), Pán [Bůh] (I. Madách: Tragedie člověka), Leontes (W. Shakespeare: Zimní pohádka), Theseus (týž: Sen v noci svatojanské), Otec Duval (A. Dumas ml.: Dáma s kameliemi), Prof. Dr. Prell (O. Ernst: Flachsmann vychovatel) – 1905.
Švandovo div.
Karel V. (E. Scribe, E. Legouvé: Povídky královny navarské), Józa (L. Anzengruber: Farář z Podlesí), Komerční rada Mühling (H. Sudermann: Čest), Baron de Cambri (H. Meilhac, L. Halévy: Frou-Frou), Dr. Bláha (L. Suchý: Matka), Du Mesnil (H. Becque: Pařížanka), Jean Gauthier (E. Labiche: Ďábel) – 1905; Kardinál Bernardo Dovizi da Bibbiena (F. A. Šubert: Láska Raffaelova), Lorenzo Gaddi (G. D’Annunzio: Gioconda), Dan Burke (J. M. Synge: Ve stínu doliny), Král (L. Archleb: Granátníci princezny Reginy) – 1906.
Pištěkovo div.
Nero (O. Faster: Živé pochodně Neronovy) – l907.
Režie
ND Brno – F. Lacina
G. Ohnet: Majitel hutí – 1899; G. v. Moser, F. v. Schönthan: Válka v míru, F. A. Šubert: Jan Výrava, L. Stroupežnický: Sirotčí peníze, M. A. Šimáček: Jiný vzduch, V. Štech: Třetí zvonění, L. Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobčic, V. Sardou: Fedora – 1900; H. Sudermann: Ohně svatojanské, týž: Domov, B. Viková-Kunětická: Přítěž, A. Jirásek: Vojnarka, J. Štolba: Vodní družstvo – 1901; O. Blumenthal: Dvojí tvář – 1902; F. X. Svoboda: Útok zisku, A. Dumas ml.: Dáma s kameliemi – 1905.
ND Brno – A. Staněk Doubravský
L. Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobčic, týž: Na Valdštejnské šachtě (i Švandovo div. 1906), G. Davis: Ženílkové, J. Štolba: Na letním bytě, E. Bozděch: Jenerál bez vojska – 1903; V. Sardou: Tosca, L. Stroupežnický: Vojtěch Žák, výtečník, G. Hauptmann: Tkalci, L. Rydel: Navždy, F. Sokol Tůma: Pasekáři, L. Archleb: Maroušek, G. Preissová: Gazdina roba, G. Rovetta: Bezectní, B. Dovsky: Zlaté časy, M. Halbe: Proud, O. Mirbeau: Obchod je obchod – 1904.
Švandovo div.
L. Anzengruber: Farář z Podlesí, H. Meilhac, L. Halévy: Frou-Frou, R. Kneisel: Ďáblova dcera – 1905; H. v. Kleist: Katinka Heilbronská – 1906.
Prameny a literatura
MZA: Sbírka matrik, 663 Olešnice, matrika narozených 1859–1880, Kčenov [Křtěnov] s. 8, obr. 173; 17034 Brno – sv. Tomáš, matrika oddaných 1903–1908, s. 40. ■ Divadelní referáty a anonce, in Našinec [Olomouc] 1894; Moravská orlice 1895–1896, 1898–1905; Národní listy 1905–1906; nesign., Besední listy 2, 1893/94, s. 53 [Stefanides, Na Valdštejnské šachtě]; P.: Činohra, Světozor 28, 1893/94, s. 587 [host. v ND, Schwartze]; Lidové noviny 26. 6. a 2. 8. 1902, 30. 9. 1903 [vše ang. v Brně]; -s-, Moravská orlice 6. 12. 1903; R. B.: ND v Brně, Divadlo 2, 1903/04, s. 153 [oboje Stefanides, Na Valdštejnské šachtě]; K. Z. K. [Klíma], Lidové noviny 1. 11. 1904 [Lebduška, Žně], 30. 11. 1904 [Lear]●; hostování v ND: Lý [J. Lukavský], Národní politika 5. 5. 1906; š. [J. Kuffner], Národní listy 5. a 24. 5. 1906, ráno; nesign. [V. Tille], Přehled 4, 1905/06, s. 589●; úmrtí a nekrology: Národní politika 17. 10. 1906, odp.; Národní listy 17. 10. 1906, odp.; J., Divadlo 5, 1906/07, s. 52n.●; nesign. [J. Vodák]: Domov v ND, Samostatnost 28. 10. 1914; K. Želenský: Z pamětí, Lidové noviny 11. 9. až 4. 10. 1924 [21 pokr.] → Komedie hrané a prožité, 1926; F. Hlavatý: Z jevišťátek a z velkých scén, [1931], s. 68n.; J. Knap: Zöllnerové, 1958, s. 149, 223 + Umělcové na pouti, 1961, s. 118, 173, 176n., 229 + Čtyři herečky, 1967, s. 77–79, 93–98; J. Vojta: Cesta k Národnímu divadlu, 1958, s. 7n., 18–20, 24–28; R. Deyl: Vavříny s trny, 1973, s. 145–152. ■ PBJ; Brno, Buchner
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 1167–1170
