Syn statkáře. Po maturitě na malostranském gymnáziu (1838; jeho profesorem byl V. A. Svoboda) absolvoval dva ročníky filozofie, 1840–45 vystudoval práva. Po složení soudcovské zkoušky (1847) se stal justiciárem na otcově tetínském velkostatku, 1849 nastoupil jako výpomocný úředník do kanceláře říšského sněmu ve Vídni. Od 1851 byl suplentem na katolickém gymnáziu v Levoči, 1855 se vrátil do Vídně jako korektor při ředitelství školního skladu knih. 1858 získal aprobaci z klasické filologie a t. r. byl jmenován řádným učitelem v Levoči. 1862 přešel na gymnázium do Hradce Králové, 1870–85 působil na Akademickém gymnáziu v Praze.
Od mládí byl nábožensky založen. Ve studentských letech publikoval knižně dvě rozsáhlejší skladby (pod vlivem V. Štulce, který jej podněcoval k literární tvorbě). Epický baladický příběh Václav o nenaplněné lásce kralevice (pozdějšího Václava IV.) spájí motivy mládí a smrti, hříchu a spasení. Veršované ideové drama Ludmila akcentuje při použití tradiční historické látky nevyhnutelnost vítězství křesťanství nad pohanstvím. Později se věnoval pouze překládání a práci na jazykovědných příručkách.
Hra
Ludmila, t. 1843.
Prameny a literatura
LA PNP: osobní fond, inventář → V. Čiháková, 1998. ■ Nesign. [F. Doucha]: Z knihtiskárny Jar. Pospíšila vyšla […] Ludmila, Česká včela 10, 1843, s. 251●; nekrology: Světozor 32, 1897/98, s. 202; A. Truhlář, 34. roční zpráva c. k. Akademického gymnasia v Praze 1897/98, 1898, s. 12–14; Dr. T. [J. Tumpach], Časopis katolického duchovenstva 38, 1898, s. 186, 251; J. L. Turnovský, Osvěta 29, 1899, s. 160●; J. V. Frič: Paměti I, ed. V. Cvejn, 1957, s. 150. ■ LČL, Otto, Rieger, Wurzbach; NAlb
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 1159
