Psán též Wilhelm. – Syn krejčího a garderobiéra StD. Na této scéně statoval od sedmnácti let a 1856 debutoval v menších rolích. T. r. odešel k Prokopově, 1857 k Zöllnerově společnosti řízené J. Štanderou. Po jejím hostování na Smíchově 1861 jej od října angažoval F. Thomé pro mladokomický obor do českého souboru StD, kde byl V. málo zaměstnáván a na jaře příštího roku propuštěn. V květnu 1862 opět odešel na venkov, v listopadu t. r. se oženil s herečkou Františkou Turkovou, s níž měl už dceru Kateřinu. Od 1863 působil u německého ředitele A. Szeninga jako herec a režisér českých představení (doložen i na podzim 1865), pak u H. Muška a J. Krämera. Bez úspěchu se pokusil o angažmá v PD (v roli Fabiana z Kaiserova Dráteníka, 11. 11. 1864). Vystřídal družiny J. J. Stránského, P. Švandy ze Semčic, F. Pokorného, 1869–71 J. E. Kramuela, kde také režíroval. Od 1871 byl členem Švandovy společnosti, z níž nakrátko odešel jako herec a artistický správce k T. Knížkové (1877 – květen1878). Aktivně působil při ustavení ÚJČH (1885) a pracoval v jejím prvním výboru. 1885 ovdověl a po dvou letech se znovu oženil. V listopadu 1887 odešel na odpočinek, v Plzni si pronajal hostinec, ale zbankrotoval. 1890 se vrátil k divadlu, nejprve do Pištěkovy společnosti, sez. 1891/92 strávil v ND v Brně vedeném V. Hübnerem, kde hrál i režíroval. Po rozpadu souboru pobyl krátce u J. Pištěka a L. Chmelenského. Hostoval v nové Aréně na Smíchově a stal se členem souboru P. Švandy ml., s nímž působil jako herec a režisér ve smíchovských divadlech (1892–96) a dvě zimní sezony ve starém plzeňském divadle (1892– 1894). Po skončení angažmá se v létě 1896 připojil k I. českému šantánu F. L. Šmída. Vystupoval s ním v pivovarské zahradě Na Slovanech a také pro něj napsal komický výstup V přírodě. Dlouhodobě nemocen cukrovkou podstoupil amputaci nohy, na pooperační komplikace zemřel v pražské Všeobecné nemocnici. Pohřben byl na hřbitově na Malvazinkách.
První manželka Františka V. (1836 – 31. 3. 1885 Mladá Boleslav) byla herečkou u venkovských společností; začínala u F. Zöllnera a od sňatku až do předčasné smrti sdílela s manželem všechna angažmá.
Dcera Kateřina V. (1861–1907) hrála už od dětských let, ale k větším rolím se nedopracovala. 1887/88 byla členkou Švandova souboru v ND v Brně, na počátku devadesátých let hrála ve společnosti V. Budila. 1887 se provdala za herce J. Strouhala, s nímž a s dcerkou odjela na podzim 1893 za Ludvíkovou společností do USA. Při zájezdu do Čech 1898 došlo k manželskému rozkolu, Strouhal zůstal v Praze, Kateřina se vrátila s dcerou do Ameriky; zemřela v Denveru (stát Colorado).
Štíhlý, vysoký a pohybově obratný V. představoval v mládí přechodný typ mezi renomovanými komiky české scény padesátých let, J. Sekyrou a J. Kaškou. Měl frapantnost vídeňské školy i její ustálenou znakovou řeč, dar drobnokresebné charakteristiky a dobrosrdečného humoru. Předměstské arény sedmdesátých let podpořily rozvoj jeho herectví, které ve své vrcholné fázi dospělo k syntéze povahové charakteristiky s vyspělým uměním pohybovým a pěveckým i s improvizační a aktualizační pohotovostí. Improvizoval aktuální přídavky, psal nebo překládal kuplety, které uměl dramaticky vypointovat a mistrně parlandovat. Příjemný hlas mu vynesl i několik rolí v opeře (Vašek ve Smetanově Prodané nevěstě) a operetě (Menelaos v Offenbachově Krásné Heleně, Půlka ve Straussově Netopýru). Osvobodil se od vlivu vídeňské komiky, dával přednost satiře před obhroublostí, žánrové charakteristice před karikaturou, lokálnímu koloritu před zevšeobecňující rutinou. I v podřadných hrách si jeho charakterní komika zachovávala umělecký ráz. V. doménou byly různé typy hostinských a židovské figurky; dovedl znamenitě využít pražského židovského dialektu a typických gest (tit. role ve hře Isák Löwy). Nezdařil se mu však Shylock v Shakespearově Kupci benátském, kterého pojal jako veskrze komickou figuru. Další oblast V. herectví se začala rýsovat už 1865 u Szeningovy společnosti, kde ve vlastních režiích ztělesnil Jaga v Shakespearově Othellovi a Mefista v Goethově Faustovi. Těžiště jeho působení bylo u Švandy, s nímž absolvoval všechny plzeňské, smíchovské i brněnské sezony a kde se uplatňoval v činohře i zpěvohře jako komik, charakterní herec a kupletista. Již počátkem sedmdesátých let ocenila plzeňská kritika V. schopnost psychologicky odstíněné kresby (Martin, Kaiser: Žebrákova poslední vůle). Ve druhé polovině osmdesátých let jeho umění vyzrálo v charakterní komiku a podobnějako u J. Mošny a F. Šípka splynulo s moderním realistickým herectvím. Často hrál vedle E. Vojana klíčové role (hejtman Skvoznik-Dmuchanovskij, Gogol: Revizor; Polonius, Shakespeare: Hamlet; Mikuláš Dačický, Stroupežnický: Paní mincmistrová; Kalafuna, Tyl: Strakonický dudák). Po krátké pauze pokračoval tento proces v realistickém repertoáru ND v Brně, kde v sez. 1891/92 vytvořil obžerného apotéčníka v Jiráskově Kolébce, chalupníka Černého ve Svobodových Směrech života a starého Heineckeho (Rozvodu) v Sudermannově Cti. Jako režisér na sebe upozornil 1865 u Szeningovy společnosti, na jejímž počeštění se podílel nastudováním řady českých představení. Jeho režie Shakespeara, Goetha a Schillera patřily k prvním pokusům o klasický repertoár u kočujících společností. Režijně se uplatnil 1891/92 v Brně, kde nastudoval tři Nerudovy aktovky, Tylova Chudého kejklíře a Strakonického dudáka, Šamberkovy Břinkalovy trampoty, ale také hry M. Bałuckého, G. v. Mosera a V. Sardoua.
S autorskou povahou V. komiky, podpořené četbou a studiem, souvisela i činnost spisovatelská, překladatelská a upravovatelská (u některých titulů splývala). Jeho veselohry, frašky a vaudevilly (nejznámější Mistr Bedrník a jeho chasa, podle rakouské veselohry) a překlady frašek uváděné od konce šedesátých let Kramuelovou a Švandovou společností si získaly popularitu, ale jejich životnost byla vázána na V. typický herecký projev.
Role
StD
Jakub (K. Töpfer: Pěnkava a Čížek), Prášek (J. N. Štěpánek: Čech a Němec aneb Mlýn na hranicích) – 1856.
Prokopova spol.
Nemo (H. Zschokke: Abelíno, veliký zbojník)– 1856.
Zöllnerova spol.
Kilian (J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku), Baron Kohout z Kohoutova (R. Benedix: Moda tyranka, i Kramuelova spol. 1869), Aron Bauchem (J. N. Štěpánek: Čech a Němec), Fousek (F. Kaiser: Bratr honák), Jiřík (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění, i Krämerova spol. 1864, Pokorného spol. 1866, Kramuelova spol. 1869), Pantaleon Vocilka (týž: Strakonický dudák, i StD 1861), Strachota Cojevic (F. Hopp: Statek Záhvozd, i Kramuelova spol. 1869), Spiegelberg (F. Schiller: Loupežníci), Kancléř Jéran (J. Franulová v. Weißenthurn: Jan, vévoda finský), Rokos (J. J. Kolár: Monika, i Švandova spol. 1881), Labuťka (F. Kaiser: Paní hospodská aneb Železnice v horách, i StD 1861 j. h.) – 1860; Pírko (F. Kaiser: Krejčí co lékař), Vavřinec Kajda (L. Feldmann: Po svatbě aneb Nehody nového manžela) – 1861.
StD
Toníček (F. Hopp: Kožíšek, perle a kamna aneb Trh v Pivoňkově) j. h., Druhý hrobník (W. Shakespeare: Hamlet, princ dánský) – 1861; Vojtěch Rokos (F. Kaiser: Darebák aneb Dobré jádro v špatné skořápce, i Pokorného spol. 1866, Švandova spol. 1882), Isidor Slovíčko (J. K. Tyl: Lesní panna aneb Cesta do Ameriky), Jehlička (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus aneb Ludařský trojlist), Josef (G. v. Moser: Pozvu si majora!), Brouzdil (R. Kneisel: Chudý písničkář) – 1862.
Krämerova spol.
Josef Klika (A. Langer: Pražský flašinetář a jeho rodina, i Szeningova spol. 1865) – 1864.
Szeningova spol.
Jago (W. Shakespeare: Othello), Mefisto (J. W. Goethe: Faust, i Pokorného spol. 1867), Isák Löwy (O. F. Berg: Vděčný žid, i Pokorného spol. 1866, Švandova spol. 1871 s tit. Isák Löwy, Pištěkova spol. 1887), Rada Přísný (J.-F.-A. Bayard, J. de Wailly: Musí na venek), Dr. Žvanil (D. Kalisch: Doktor Žvanil), César, akrobat (G. F. Belly: Pan Herkules), Jirka (J. N. Štěpánek: Čech a Němec, i Pokorného spol. 1866) – 1865.
Pokorného spol.
Šebestian (R. Benedix: Čeští studenti), Ondřej Zmrzlík (W. Shakespeare: Viola), Šmok (G. Freytag: Novináři, i Švandova spol. 1883 s tit. Journalisté) – 1866; Falstaff (W. Shakespeare: Veselé ženy windsorské), Shylok (týž: Kupec benátský, i Švandova spol. 1875), Rada Desperrières (J.-F.-A. Bayard, Dumanoir: Vicomte z Letoriéru), Cyprian Lepeška (F. Hopp: Kloboučník a punčochář), Donati (F. X. Told dle E. Scribea: Ďáblův podíl), Přeslav (K. E. Ebert: Břetislav a Jitka), Kulich (L. Schneider: Český dobrovolník a francouzská selka), Veaucourtois (V. Sardou: Mnoho přátel naše škoda), Armand (T. Körner: Rosamunda) – 1867.
Kramuelova spol.
Goertz (E. Bozděch: Baron Goertz), Gilbert Bergolini (F. X. Told dle E. Scribea: Ďáblův podíl), Vojtěch (F. Raimund: Marnotratník), Larosiere (V. Sardou: Paragrafy na střeše), Štěpán Páleč (J. K. Tyl: Jan Hus), Plaček (A. Langer: Praha před sto lety), Pán z Lípova (J. Nestroy: Upřímný Romeo a falešná Julie aneb Zámečník a kapitalista), Blafálek (F. Hopp: Doktora Fausta domácí čepička), Bartoloměj Puntíček (A. L’Arronge, G. v. Moser: Pan registrator na cestách), Kartáček (J. K. Tyl: Bankrotář a kramářka), Isák Mayer (J. Vilhelm dle něm.: Chce k opeře, i Švandova spol. 1871) – 1869; Chlubinský (H. Clauren: Ženich z Ameriky), [?] (J. K. Tyl: Chudý kejklíř) – 1870.
Švandova spol.
Bedrník (J. Vilhelm dle něm.: Mistr Bedrník a jeho chasa), Konšel Břečka (W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic za nic), Vít Lišák (J. Nestroy: Zrzavé vlasy), Šimon Moreles (J. K. Tyl: Cesta do Ameriky aneb Lesní panna), Kaktus XXII. (J. Offenbach: Ostrov Tulipatan), Vévoda Vrillière (J. J. Stankovský: Ve Versaillu) – 1871; Žebrák Martin (F. Kaiser: Žebrákova poslední vůle), Abraham (J. Korzeniowski: Spekulant) – 1872; Enšpígl (J. Nestroy: Enšpígl), Ivan Včelák (J. Neruda: Prodaná láska, i spol. T. Knížkové 1877), Jeremiáš (L. Angely: Ze sedmi ta nejškaredější), Menelaos (J. Offenbach: Krásná Helena), Kos (G. Raeder: Kos a Masojídek) – 1873; Kosma Damian Brk (V. Hřímalý: Zakletý princ), Správce (A. Varry: Císař Josef II. a jeho doba) – 1874; Kocourek (O. F. Berg: Pražská paní pekařka), Agat (A. Berla: Když muži ženám pláchnou), Strouhálek (N. I. Kola, ú. J. K. Tyl: Poslední dvacetník) – 1875; Petr, starý myslivec (K. Costa: Farářova dceruška), Kalafuna (J. K. Tyl: Strakonický dudák) – 1876; Klubko (W. Shakespeare: Sen v noci svatojanské), Gastinel (A. Delacour, A. Hennequin: Proces Veauradieux), Van Bett (G. A. Lortzing: Car a tesař) – 1877; Vašek (B. Smetana: Prodaná nevěsta), Bartolo (G. Rossini: Lazebník sevillský) – b. d.
Spol. T. Knížkové
Mydas (F. v. Suppé: Krásná Galathea, i Švandova spol. 1878) – 1877; Kutil (týž: Ostří hoši), Mefistafl (J. Sixt: Fousek a Markytka) – 1878.
Švandova spol.
Siegl (O. F. Berg: Plzeňská paní domácí) – 1878; Frimousse (Ch. Lecocq: Malý vévoda), Půlka (J. Strauss: Netopýr, i Pištěkova spol. 1887) – 1879; Tricoche (H. Meilhac, L. Halévy: Tricoche a Cacolet), Honimír Vlaštovka (A. L’Arronge: Dobročinné paní), Sparadrap (J. Offenbach: Trebizondská princezna), Hrabě Kent (W. Shakespeare: Král Lear)– 1880; Kalounek (R. Planquette: Zvonky cornevillské), Svoboda (G. v. Moser, F. v. Schönthan: Naše ženy), Krejčík Jehlička (G. v. Moser: Pan bibliotekář), Beaubuisson (A. Delacour, A. Hennequin: Růžová domina) – 1881; Samuel Stein (B. Grabowski: Spojenci čili Inteligence v městečku), Vévoda z Parmy (H. Laube: Král Filip V. a jeho dvůr), Porthos (M. Raiman, V. Léon: Tři mušketýři), Isak Steiner (E. Zola, dram. O. Gastineau, W. Busnach: Nana), Půlka (C. A. Raida: Princ Orlovský), Jan Evangelista Žemlička (K. Pippich: Z české domácnosti), Hrabě Schaffgotsch (F. V. Jeřábek: Syn člověka) – 1882; Šimon Lomnický (J. J. Kolár: Magelona), Nil Fedosjevič Mamajev (A. N. Ostrovskij: Tak se dělá kariera), Abraham (S. H. Mosenthal: Debora), Nordek (V. Sardou: Zamilované psaníčko na cestách), Zahrádka (E. Erckman, A. Chatrian: Tvrdohlavci) – 1883; Martinet (H. Bocage, H. Crisafulli: Perla), Muchomír Kulíšek (F. F. Šamberk: Palackého třída čís. 27), Vojtěch Vaníček (A. Lokay: Dědoušek, i Pištěkova spol. 1890), Otec Loriot (A. Bisson: Vraždil ženy), Maršálek d’Estrées (E. Bozděch: Z doby kotillonův), Zachariáš Ploutvička (F. a P. Schönthanové: Únos Sabinek), Ješek z Wartemberka (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně), Bartoloměj Bábovka (F. F. Šamberk: Rodinná vojna) – 1884; Kaftan (J. Arbes: Moderní upíři), Godin (M. Ordonneau: Pan Godin a jeho dcery), de la Rapinière (E. Arago, P. Vermond: Ďáblovy zápisky), Babuška (R. Kneisel: Papageno), Voborský (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání), Anton Antonovič Skvoznik-Dmuchanovský (N. V. Gogol: Revisor), Vikomt de St. Hypothese (M. Hennequin, A. Millaud, h. F. Hervé: Lily) – 1885; Moulinet (G. Ohnet: Majitel hutí), Delobelle (A. Daudet, A. Belot: Fromont jun. a Risler sen.), Michal Vasiljevič (V. Krylov: Havrani aneb Chytrák na chytráky), Rychnovský (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě), Mikuláš Dačický (L. Stroupežnický: Paní mincmistrová), Noircarmes (V. Sardou: Vlasť), Isak (J. Vrchlický: Rabínská moudrost), Blandinet (E. Labiche, A. Delacour: Dobrodinec ptáčat), Polonius (W. Shakespeare: Hamlet, princ dánský)– 1886; Zajíček (A. L’Arronge: Dcery pana Zajíčka), Achille Bonneval (A. Valabrègue: Manželské štěstí), Rychtář Matouš (F. A. Šubert: Jan Výrava), Zelenka (J. Štolba: Vodní družstvo), Maréchal (E. Augier: Pelikán), Gloster (W. Shakespeare: Král Lear), Markýz z Pemnaru (A. Dumas ml.: Levoboček), Kolinský (A. I. Palm: Náš přítel Něklužev), Antonín Jemnožil (M. Klapp: Rosenkranz a Güldenstern) – 1887; Gaveston (F. Duchek: Princ a admirál) – 1889.
Pištěkova spol.
Váhal (O. F. Berg, ú. E. Züngel: Rázná žena)– 1889; Fix (A. Dennery, J. Verne: Cesta kolem světa v 80 dnech), Kleofáš Spravedlivý (F. v. Suppé: Bruncvík a princezna z Dragantu), Po-Bah (A. S. Sullivan: Mikado), Jan Pardus z Vrátkova (J. J. Kolár: Královna Barbora), Martin Brázda (F. F. Šamberk: Břinkalovy trampoty), Moravec (G. v. Moser: Hypochondr, i Švandovo div. 1896), Čermák (A. Lokay: Vosí hnízdo), Jupiter (J. Offenbach: Orfeus v podsvětí) – 1890; Starý Rozvoda (H. Sudermann: Čest), Styblík (M. A. Šimáček: Svět malých lidí) – 1891.
ND Brno
Barbu (M. Brociner, L. Ganghofer: Bojar a cikánka), Sendivojus (J. J. Kolár: Magelona), Doktor Kajus (O. Nicolai: Veselé ženy windsorské) – 1891; Rubín (A. Jirásek: Kolébka), Martin Conradi (K. Laufs: Blázinec na cestách), Černý (F. X. Svoboda: Směry života) – 1892.
Chmelenského spol.
Loriot (F. Hervé: Mamzelle Nitouche) – b. d.
Spol. P. Švandy ml. Plzeň
Soběnovský (M. Bałucki: Klub mládenců), Makariáš Karafiát (J. J. Kolár: Mravenci) –1892; [?] (G. Hauptmann: Hanička) – 1894.
Švandovo div.
[?] (L. Treptow: Naši záletníci), Hanzi Čtyročka [?] (K. Lindau, L. Krenn: Chudá holka) – 1895.
Režie
Szeningova spol.
W. Shakespeare: Othello, týž: Kupec benátský, týž J. W. Goethe: Faust – 1865.
ND Brno
J. Neruda: Ženich z hladu, Já to nejsem, Prodaná láska, B. Görnitz: Pytláci aneb Ztracený syn, F. F. Šamberk: Břinkalovy trampoty, M. Bałucki: Těžké ryby, L.-A. Maillart: Poustevníkův zvonek, G. Donizetti: Marie, dcera pluku – 1891; E. Bozděch: Jenerál bez vojska, R. Kneisel: Pan farář a jeho kostelník, V. Sardou: Andrea, G. v. Moser: Hypochondr, J. K. Tyl: Chudý kejklíř, týž: Strakonický dudák – 1892.
Švandovo div.
G. Rader: Flok a Cvok, K. Lindau, L. Krenn: Bujná krev, J. Nestroy: Enšpígl aneb Každou chvíli jiné čtveráctví – 1893; J. Vilhelm dle něm.: Chce k opeře, J. N. Štěpánek: Čech a Němec, F. Kaiser: Pan Prášil a paní Lízinka, R. Benedix: Dalibor Čermák – 1895.
Hry
Poslední kutnohorský ponocný, Kramuelova spol. Kutná Hora 1869; Mlynář a kominík, Kramuelova spol. Aréna v Kravíně 1871.
Překlady a úpravy
Chce k opeře, dle něm., Kramuelova spol. Tábor 1869; F. Kaiser dle V. Huga: Muž, který se směje, Pan Josef a paní Bábrle též Ouklady a láska na Františku, dle H. F.; Mistr Bedrník a jeho chasa, dle něm., vše Kramuelova spol. Aréna v Kravíně 1870; K. Elmar: Kde domov můj, Kramuelova spol. Jičín 1871; Zákeřníci ve fraku aneb Pražský muzikant, dle V. A.; K. Haffner, J. Pfundheller: Kanár a kocour, Kramuelova spol. Aréna v Kravíně 1871; Kosové, dle A. Annoa, Aréna na Smíchově 1892.
Prameny a literatura
AMP: Sbírka matrik, SM O13 matrické oddaných 1884–1890, s. 222, obr. 231; JIL N16, matrika narozených fary u sv. Jiljí, s. 86 [dcera Kateřina, 26. 11. 1861] ■ a-a, Lumír 10, 1862, s. 741n.; Národní listy 11. 5. 1862 [odchod ze StD]; Tábor 3, 1866/67, č. 34 až 36, 39 až 43 [Pokorného spol.]; Pražský denník 1. 6. 1870 [Mistr Bedrník]; nesign., Česká Thalia 4, 1870, s. 118 [Aréna v Kravíně]; Budivoj 27. 1. 1878 [spol. T. Knížkové]; Divadelní listy 1, 1880, s. 199 [25 let herecké činnosti]; J. L. Turnovský: Z potulného života hereckého, 1882, s. 34–36, 68, 143; nesign. [J. Neruda]: J. V., Humoristické listy 26, 1884, s. 350 → Podobizny II, 1952; nesign.: J. V., Moravská orlice 15., 24. a 29. 11. 1887; n: Letní divadlo na Smíchově, Česká Thalia 1, 1887, s. 173; V. Hübner: J. V., tamtéž, s. 364; J. M. [Merhaut]: Divadlo, Moravská orlice 3. 1892●; úmrtí a nekrology: Národní listy 21. 12. 1896; Národní politika 21. 12. 1896; Plzeňské listy 22. 12. 1896; -bn-, Lidové noviny 22. 12. 1896; Světozor 31, 1896/97, s. 96; nesign. [J. Ladecký], Thalia 1, 1896/97, s. 235●; J. L. Turnovský: Paměti starého vlastence I, [1900], s. 272n.; nesign.: Z památníků českých herců, Divadlo 8, 1909/10, s. 343; A. B. Dostal: Čtyřicet let divadla na Smíchově, [1911], s. 34, 44, 49; L. Pacák: Opereta, 1946, s. 121n.; A. Javorin: Pražské arény, 1958, s. 108, 147, 221, 237; J. Knap: Zöllnerové, 1958, s. 85, 90–96, 99, 101–105, 109, 113 + Umělcové na pouti, 1961, s. 23, 31n., 34, 36, 40, 63, 66n., 71, 76, 103, 133, 135, 137, 151n., 167, 219; R. Deyl: Vavříny s trny, 1973, s. 45–49, 133–144; DČD III; L. Klosová: Život za divadlo. Marie Hübnerová, 1986, s. 20, 34, 36, 40. ■ NDp, Otto, PBJ; Brno, Buchner
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 1146–1150
