Vl. jm. Jan Antonín V., psán též Jan Nepomuk či Jan Nepomucký V. Podle rodiště přijal jméno Lomnický. – Pocházel z rodiny sedláka. Vychodil farní školu v rodném městě a vyučil se tkalcem. Studovat začal až v devatenácti letech na gymnáziu v Jičíně (1811), pokračoval na filozofii v Praze, kde ho ovlivnili vlastenecky smýšlející přátelé (V. K. Klicpera, V. Hanka, F. B. Tomsa). Po studiích pracoval nejprve v kanceláři krajského úřadu kouřimského v Praze, pak v zemské účtárně, kde v hodnosti oficiála působil až do odchodu na odpočinek. V. zájem o literaturu podnítilo setkání s nakladatelem J. H. Pospíšilem, jemuž pomáhal vést pražskou tiskárnu v Liliové ul. 1828 se oženil s jeho dcerou Annou, v manželství se narodilo osm dětí. Na konci 1835 byl přijat na pražskou univerzitu jako suplující profesor české řeči a literatury (místo náhle odvolaného F. L. Čelakovského) a působil tu do 1839. Češtinu vyučoval později ve stavovském konviktu na německé reálce, v první soukromé škole pro výuku tohoto jazyka, kterou sám zřídil, a posléze na pražské polytechnice (za revoluce 1848 bezplatně, pak až do smrti jako suplující profesor). 1849 byl zvolen zemským poslancem za Jičín a Lomnici n. Popelkou. Zemřel na choleru za pruské okupace Prahy, pohřben je na Olšanských hřbitovech.
Literární činnost V. se omezila na překlady prózy a dramatu. Pro mládež překládal povídky soudobých německých spisovatelů (H. Zschokke, Ch. Schmid, P. Körber). Z pera soudobých německých a rakouských autorů pocházely i všechny divadelní hry, které volil ke svým překladům. Nejpočetněji zastoupenou autorkou byla plodná a ve své době velice oblíbená Ch. Birch-Pfeifferová, následovaná A. v. Kotzebuem, R. Benedixem, L. Feldmannem ad. Překlady byly uváděny na jevišti StD a později PD. Jediný kus francouzské provenience, Hrabě z Letoriéru, byl s největší pravděpodobností přeložen z německého převodu, jak bylo tehdy obvyklé. Zatímco první překlad (Kotzebue: Což si mne žádná nevezme) byl při jevištním uvedení (1835) hodnocen jako zdařilý a nenucený, vyznačující se dobrou češtinou a oplývající slovními hříčkami, pozdější překlady, případně jejich uvedení z let padesátých a šedesátých, byly už zhusta kritizovány za chabou a všední jazykovou úroveň i za časté prohřešky proti správné češtině. Přesto se na pražském repertoáru udržely do sedmdesátých let, u kočujících společností a u ochotníků ještě déle.
Pseudonymy a šifry
J. Vávra Lomnický, J. V. Lomnický, J. Lomnický, Lomnický, Jan N. Wáwra, Jan Nep. Wawra, V. L., J. V. L., V. K.
Překlady
A. v. Kotzebue: Což si mne žádná nevezme? [Das Epigramm], StD 1835 (podeps. Jan N. Wawra), t. 1836 s tit. Epigramm aneb Což si mne žádná nevezme? (podeps. Jan Nep. Wáwra); A. W. Iffland: Advokáti, StD 1844; J. Franulová v. Weißenthurn: Elisena, kněžna Volharská aneb Les u Sibině, StD 1845; Ch. Birch-Pfeifferová: Štefek Langer z Hlohova aneb Holandský krb, StD 1845, s tit. Cař a provazník aneb Štefek Langer z Hlohova, PD 1871; R. Benedix: Vězení, StD 1853, i t.; J. Franulová v. Weißenthurn: Statek Lhota aneb Výhra z velké loterie, Pštroska 1853, t. s tit. Statek Lhota 1854; J.-F.-A. Bayard, Dumanoir: Hrabě z Letoriéru aneb Jak se přízeň získá, Pštroska 1854, i t. s tit. Vicomt z Letorièru aneb Jak se přízeň získá; Ch. Birch-Pfeifferová dle C. Bell: Sirotek lowoodský, StD 1855, t. 1868 [2. opr. vyd.]; K. Blum: Výroční trh v Miloticích, Pštroska 1855, i t.; I. F. Castelli: Petr a Pavel, Pštroska 1856, t. 1866 [2. opr. vyd.]; Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Ďáblova bařina, t. 1858, s tit. U ďáblova potoka aneb Námluvy na Šumavě, Novom. 1859; Ch. Birch-Pfeifferová dle F. Bremerové: Matka a syn, StD 1859; táž: Kateřina II. aneb Zjevení u hrobu, Novom. 1859; O. Redwitz: Filipina Velserová aneb Vítězství lásky nad otcovským srdcem, StD 1860; Ch. Birch-Pfeifferová: Kolovrátkář a jeho schovanka, Novom. 1860; táž: Miláček Štěstěny aneb Babička a vnučka, StD 1861; T.-L. Danis: On jest hluchý, PD 1863 (šifra V. K.), t. s tit. Je hluchý! 1865; Ch. Birch-Pfeifferová: Sedlák Zlatodvorský, PD 1863; L. Feldmann: Účtovní rada a jeho dcery, PD 1863; R. Benedix: Ženit nebo neženit?, t. 1865, PD-AH 1871.
Prameny a literatura
Ref. př. Což si mne žádná nevezme: Dr. [J. K.] Chmelenský, Česká včela 2, 1835, s. 16; T. H. [J. K. Tyl], Květy 3, 1836, příl. 3, s. 11 → Divadelní referáty a stati, 1960●; X., ref. př. U ďáblova potoka, Lumír 9, 1859, s. 810●; ref. př. Filipina Velserová: R., Pražské noviny 4. 1. 1860; H. [V. Hálek], Národní listy 4. 6. 1861●; J. Neruda, ref. př. Sedlák Zlatodvorský, Hlas 1. 10. 1863 → České divadlo II, 1951; Národní listy 28. 8. 1866 [nekrolog]; M. Szabo: Pražské hřbitovy. Olšanské hřbitovy III, 2011, 147. ■ LČL, Masaryk, Otto, Rieger, Wurzbach; Laiske, PD-rep
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 1136–1137
