Psán i Turynský. V literatuře uváděna i chybná data narození. – Otec byl městským úředníkem, matka pocházela z měšťanské rodiny. T. vystudoval v Praze gymnázium a práva na univerzitě (1816 studijní pobyt ve Vídni, abs. 1822). V době studií se seznámil s okruhem vlasteneckých literátů, J. Chmelou, V. Hankou, J. Hýblem, S. K. Macháčkem, V. Krolmusem, F. B. Tomsou a V. K. Klicperou. S Klicperou organizoval ochotnická představení mimo Prahu – v Poděbradech, Chlumci n. Cidlinou a Nymburce. Po krátké právnické praxi se stal 1823 aktuárem na libochovickém panství knížete Dietrichsteina. V jeho službách setrval po většinu života: Jako justiciár ve Vlachově Březí (1824–26) a v Mikulově (1826–37), pak jako vrchní na panství žďársko-vojnoměstském, 1846 byl jmenován vrchním spojených panství Libochovic a Budyně n. Ohří. Zde byl činný i v politickém dění 1848 a kandidoval neúspěšně na poslance do říšského sněmu. T. r. přestoupil do státní služby a stal se c. k. okresním soudcem v Křivoklátě. Byl dvakrát ženat, poprvé s vdovou po libochovickém knížecím purkrabím Veronikou Vilímkovou, matkou dvou dospělých dcer, podruhé s dcerou královéhradeckého magistrátního rady Alžbětou Viravskou, s níž ho seznámil V. K. Klicpera. V druhém manželství, uzavřeném 1834, se narodilo sedm dětí. Počátkem 1852 zakoupil hospodářství v Dolním Přímu [u Hradce Králové], na podzim t. r. podlehl v pražské Všeobecné nemocnici dlouhotrvající srdeční chorobě. Pohřben byl v Pouchově [u Hradce Králové].
T. literární zájem se soustředil k poezii, a především k dramatu. Zajímal se o německou dramatiku, zejména o díla Lessingova, Schillerova a Grillparzerova, 1819 se zúčastnil studentské pouti k hrobu K. L. Sanda, vraha Kotzebueova. 1816 vystoupil jako básník v Hýblových Rozmanitostech a v následujících zhruba osmi letech vznikla podstatná část jeho básnické tvorby, dílem tištěná v dobových časopisech. Většina zůstala v rukopise, z něhož byla souborně vydána spolu s dramatickými pracemi včetně nedokončených až 1880 nejmladším synem Moricem T. (Básnické spisy). Poměrně vysokého ocenění si T. vydobyl jako dramatik, ačkoli jeho práce pro divadlo zůstaly povětšině torzy. Z dokončených děl se za jeho života prosadila na scénu jen hra Pražané v roku 1648. Dramatická prvotina, čtyřaktová veršovaná historická tragédie Angelina (1821), byla uvedena teprve 1897 v upraveném znění k stému výročí autorova narození, zato však byla záhy přeložena S. K. Macháčkem do němčiny (vyd. 1828). Jejím přiznaným inspiračním zdrojem bylo Schillerovo drama Die Braut von Messina a jevila žánrové rysy osudových německých dramat. Ústředním motivem Angeliny je vina rozvracející psychiku provinilců a ničící jejich okolí. Podstatnou část textu tvoří romanticky emocionální reflexe vnitřního světa osamělých, osudovým proviněním poznamenaných hrdinů. Dílo stojí na počátku vývoje novočeské psychologické tragédie, svým tvarem, a zvláště jazykovou výstavbou představuje jeden z prvých obrozenských pokusů o umělecky ambiciózní drama vysokého stylu. V následujícím historickém, rovněž veršovaném dramatu Pražané v roku 1648 (1824, pro cenzurní zábrany inscenováno až 1849) T. navázal na oblíbený žánr vlasteneckých her z české historie, pěstovaný zejména J. N. Štěpánkem, a sáhl také po divácky vděčné látce, zpracované kromě Štěpánka (Obležení Prahy od Švejdů) i Tylem (Měšťané a študenti). Na rozdíl od Štěpánka potlačil vnějškové jevištní efekty a zdůraznil psychologii postav. Poslední dokončenou a zároveň nejzdařilejší prací pro divadlo se stala tragédie Virginie, látkově čerpající z římských dějin a volně navazující na Lessingovu Emilii Galotti. Krize osobního a rodinného štěstí je pojata jako důsledek pokřivených politických poměrů a vrcholí tragickou smrtí hlavní hrdinky (na vlastní přání je zavražděna svým otcem, aby vyvázla z vyhrocené, neřešitelné situace a uchránila se před ponížením). Hra je zakončena obrazem vzpoury proti představitelům vládnoucích poměrů. V dramatických zlomcích (Přemysl Ottokar, Záviš Vítkovec z Růží, Alžběta Přemyslidka) se T. pokoušel v částečné polemice s Grillparzerovým dramatem König Ottokars Glück und Ende zachytit období posledních Přemyslovců a prvého nástupu Habsburků na český trůn. Také v dokončení dalších rozpracovaných her (Vládyka Mirovít, Chorinský) T. bránilo rostoucí pracovní zatížení a nemožnost studovat historické prameny.
Dramata se vyznačují snahou o zachycení psychiky hlavních hrdinů a rozsáhlými monology, které přerušují dějový spád. Patetickým tónem veršované deklamace a poetizující stylizací lexika se vymykaly z norem soudobé jevištní češtiny a již svým tvarem si komplikovaly cestu na jeviště. Řadily se k dobovému literárnímu experimentu, jaký představoval Lindův Jaroslav ze Šternberka, Klicperův Soběslav či dramatické zlomky Máchovy. Za autorova života byly hry hodnoceny (např. Palackým a Čelakovským) spíše v kontextu dobové české poezie než v souvislosti s rozvojem dramatu. Také žánr hlavních T. dramatických prací se shodoval spíše s Jungmannovým estetickým konceptem, který cenil nejvýše tragédii, než s většinou dobové divadelní produkce, v níž až do čtyřicátých let převládaly „nižší“ komedie nebo rytířské hry. V posledních letech života se T. pokusil využít své zkušenosti vrchnostenského úředníka v satirických veselohrách ze současnosti českého venkova, zachycujících ve stopách her Štěpánkových (Pivovár v Sojkově) prostředí vrchnostenských úřadů a karikujících postavy konzervativních úředníků. Ani tyto hry (Zůstane při starém, Hrad a barák) však nedokončil.
Pseudonymy, šifry
Turynský, Fr. T., -r-.
Hry
Angelina, t. 1821, ND 1897 (ú. Emanuel z Čeňkova); Virginie, t. 1841; Pražané v roku 1648, t. 1848, StD 1849. ■ Souborně: Básnické spisy, 1880 [obs. inedok. hry a fragmenty: Přemysl Ottokar, Záviš Vítkovec z Růží, Alžběta Přemyslidka, Vládyka Mirovít, Chorinský, Zůstane při starém, Hrad a barák].
Prameny a literatura
SOA Praha: Sbírka matrik, Poděbrady 18, matrika narozených 1785–1803, fol. 147, obr. 162. LA PNP: osobní fond, část. inventář → F. Baťha, 1968. Polabské muzeum Poděbrady: část pozůstalosti. NMd sign. Č 1328: Angelina, ú. Emanuel z Čeňkova. ■ K. Sabina: Beiträge zur Geschichte der neuböhmischen Literatur, Ost und West 4, 1840, s. 10n., 26n., 30n., 37n., 42n., 53●; ref. Angelina: F. [V. Filípek], Česká včela 7, 1840, s. 368; K. S. [Sabina], Ost und West 5, 1841, s. 123; F. Palacký, Radhost I, 1871, s. 426–433●; ref. Virginie: [J. Malý], Dennice 1, 1840, d. 2, s. 379n.; K. [F. Klutschak], Bohemia 23. 1. 1841; Miloslav [P. M. Veselský], Česká včela 8, 1841, s. 212; red.: Přehled literatury české na rok 1841, ČČM 16, 1842, s. 112●; ref. Pražané v roku 1648: -v, Noviny Lípy slovanské 2, 1849, s. 384; nesign., Pražský večerní list 28. 12. 1849●; úmrtí a nekrology: Pražské noviny 7. a 10. 9. 1852, Lumír 2, 1852, s. 816, 839●; J. Malý: Přehled literární činnosti Čechů od r. 1848 až do nynější doby, ČČM 26, 1852, sv. 4, s. 13; K. S. [Sabina]: F. T., in Růže. Almanah na rok 1860, 1860, s. 129 až 150 → Články literárně dějepisné I, ed. J. Thon, 1912; nesign.: F. T., Světozor 8, 1874, s. 327n.; V. Zelený: Jungmann a mladí básníci doby jeho, Pokrok 28. 1. 1875; M. Turinský: Život F. T., in F. T.: Básnické spisy, 1880, s. 699–733; nesign., ref. Básnické spisy, Ruch 2, 1880, s. 454n.; nesign. [J. Neruda]: F. T., Humoristické listy 24, 1882, s. 280 → Podobizny II, 1952; F. Bačkovský: Začátky a rozvoj dramatického básnictví českého, Květy 5, 1883, d. 2, s. 546; J. Arbes: Billance původní dramatické literatury české, Literární listy 10, 1889, s. 102 → Theatralia I, [1912]; J. Kamper: Básník Angelíny, Rozhledy 6, 1896/97, s. 577–583; -a- [F. V. Vykoukal]: F. T. Lístek k 100. výročí jeho narozenin, Světozor 31, 1896/97, s. 131; J. L. Turnovský: F. Angelina na venkově, Hlas národa 20. 3. 1897, příl.; K. [K. Kamínek], ref. Angelina, Moderní revue 3, 1897, sv. 6, s. 31; F. Palacký: Drobné spisy III, 1901, s. 185 [Angelina]; J. Kamper in sb. Literatura česká devatenáctého století II, 1903, s. 396, 404; J. L. Fischer: F. T., Pokroková revue 10, 1913/14, s. 390–392; J. Máchal: Dějiny českého dramata, 1917, s. 94–97; van [J. Rydvan]: Stopětadvacáté výročí narození F. T., Topičův sborník 9, 1921/22, s. 281n.; F. Baťha: Ze styků F. T. s J. Jungmannem, F. Palackým a P. J. Šafaříkem, ČČM 112, 1938, s. 198–210 + Příspěvky k životu a dílu F. T., dis., FF UK 1938 + První česká truchlohra – T. Angelina, Venkov 20. a 27. 4. 1941, příl. Neděle Venkova; J. Sajíc: F. T., in sb. České umění dramatické I, Činohra, red. F. Götz, F. Tetauer, 1941, s. 35–37; K. Svoboda: Pokrokový odkaz F. T., Česká literatura 2, 1954, s. 111–135; V. Štěpánek: Počátky velkého národního dramatu v obrozenské literatuře, 1959, s. 21–76; DČD II; L. Mašata: Švédské obležení Prahy r. 1648 v obrozenské dramatice, Štěpánek – T.– Tyl, SPPdF Ostrava 46, 1980, ř. D 16, s. 35–49; F. Černý: Boj Pražanů proti Švédům v českém obrozeneckém dramatu, Kapitoly z dějin českého divadla, 2000, s. 61–63; B. Plánská: Pokusy o velké české drama, in sb. Jeden jazyk naše heslo buď III, eds. J. Vyčichlo, V. Viktora, Radnice–Plzeň 2005, s. 107–110. ■ Jungmann [chybně *16. 11. 1796], LČL, Otto, Rieger, Wurzbach; NAlb
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 1109–1111
