Syn Martina T., řezače per z Prahy, který zemřel již 1772. Jako poloviční sirotek T. vystudoval 1781–86 s výtečným prospěchem staroměstské Akademické gymnázium (poslední ročník jako stipendista), poté pravděpodobně 1786–88 filozofické ročníky na univerzitě. 1788 nastoupil úřednickou kariéru jako praktikant u důchodkové administrace. 1790–96 současně redigoval Schönfeldské c. k. pražské noviny (od 1792 též jejich přílohu Nové venkovské hospodářské noviny), jejichž redakci převzal po V. Thámovi. 1791 žádal s odvoláním na svou dramatickou tvorbu o profesuru české řeči a literatury na pražské univerzitě, ale nezískal ji. Pokračoval pak úspěšně v úřednické kariéře a krátký čas se ještě věnoval literatuře. Vedle prací pro divadlo je autorem spisku Popsání obyčejův při korunovaci králův českých (1792) a dvousvazkové právnické příručky Dokonalý jednatel aneb zemský advokát (1794–95; reedici 1804 obstaral P. Šedivý). 1802 se T., tehdy magistrátní úředník, oženil s dcerou svého kolegy Annou Pantznerovou, s níž měl pět dětí, dvě zemřely v raném věku. Před smrtí pracoval jako likvidátor komorního výplatního úřadu. Zemřel na zápal plic, pohřben byl na Malostranském hřbitově.
Syn Josef (1807–1881), který vystudoval práva a po celý život pracoval ve státní službě, byl povýšen do rytířského stavu (s přídomkem von Tanningen), vyvíjel rovněž literární činnost (publikoval německy) a věnoval se i malířství (soukromě studoval mj. u divadelního malíře A. Sacchettiho).
T. patřil ke skupině sdružené kolem Vlastenského divadla, pro něž překládal a psal divadelní hry. Žádný z jeho textů se nezachoval. Původní smutnohra Vůdce táboritů byla provedena 1787 v Boudě pod názvem Jan Žižka z Trocnova s velkým úspěchem, zaznamenaným dobovou kritikou, a poté dvakrát opakována (rukopis ještě 1862 v majetku rodiny je dnes nezvěstný; hru s tit. Otec Žižka uvedla Švandova společnost v Plzni 13. 1. 1873). O veselohře Čarodějství aneb Láska činí dívky odvážné (1793) není nic bližšího známo. Ostatní T. texty jsou překlady nebo úpravy. Zpěvohra Ostrov lidožroutů (1790) byla ve Vlastenském divadle provedena do 1806 nejméně pětkrát, poté se stala oblíbeným titulem ochotnických spolků v Žamberku a ve Vamberku. Je zachována v pozdějším, pravděpodobně upravovaném opisu (1838), v němž zůstal nejen burleskní děj (osudy vznešených ztroskotanců na ostrově obývaném lidožrouty) a komická postava Loro, ale i zřejmě původní osvícenská myšlenka sebezdokonalování jedince a pro josefínskou dobu příznačná představa osvíceného panovníka, požívajícího úcty poddaných. K této ochotnické verzi se zachovala i úplná, avšak jistě nikoli původní partitura (1805). Kromě dalších překladů dobových kusů (činohra Guolfingera v. Steinsberg Libuše, libreto k Picciniho opeře Rybářská dcera – tlumočeno zřejmě z německého převodu) obohatil repertoárovou zásobu českého divadla prvním překladem Shakespearova Hamleta (v sez. 1790/91 hráno U Hybernů, znovu 8. 7. 1792 v Nosticově div.), pořízeným nepochybně z německého převodu a úpravy. Ač T. práce pro divadlo nejsou početné, ve své době patřily povětšině k mimořádně úspěšným titulům. Průkopnickým počinem byl překlad Hamleta, který v okruhu autorů Vlastenského divadla podnítil zájem o toto Shakespearovo dílo, záhy znovu přetlumočené V. Thámem. J. Plavec připisuje T. text kantáty F. Škroupa, kterou zpívali 1833 akademici při pochodňovém průvodu, pořádaném v Praze na uvítanou císaře Františka I. a císařovny. Text však zbásnil syn Josef T.
Hry
Jan Žižka z Trocnova, Vlast. div.-Bouda 1787, též s tit. Vůdce táboritů; Čarodějství aneb Láska činí dívky odvážné, Vlast. div.-U Hybernů 1793.
Překlady
K. F. Guolfinger v. Steinsberg: Libuše, první kněžna a rekyně v Čechách [Libusse, Herzogin in Böhmen], Vlast. div.-Bouda 1787, též s tit. Libuše, kněžna česká; anon., př. K. J. Förg: Panenský lov aneb Rybářská dcera [Das Fischermädchen], h. N. Piccini, tamtéž 1787, též s tit. Rybářské děvče, Čižba na dívky; W. Shakespeare: Hamlet, Vlast. div.-U Hybernů 1790/91; anon.: Ostrov lidožroutů [Kaspar unter den Menschenfressern], tamtéž 1792, t. s tit. Lidožrouti na ostrově Fynysteria [opis 1838], in Památník ochotnického divadla ve Vamberku, 1903.
Prameny a literatura
AMP: Sbírka matrik, JIL N4, matrika narozených fary u sv. Jiljí 1754–1781, s. 247, obr. 252; TO O6a, matrika oddaných fary u sv. Tomáše 1784–1815, s. 106, obr. 209; MIK Z9, matrika zemřelých fary u sv. Mikuláše 1808–1838, s. 431, obr. 220. NA: fond ČG-Publ. 1799–1805, sign. 102/247 [žádost o profesuru]. Archiv UK: Liber calculorum C. R. Gymnasii Pragae Veteris 1784–1786. ■ Schönfeldské c. k. poštovské noviny 1. 9. 1787 [Jan Žižka z Trocnova]; Bohemia 10. 9. 1833 [text kantáty Jana T.]; J. Jireček: J. J. T., ČČM 36, 1862, s. 262–271; J. Arbes: Billance původní dramatické literatury české, Literární listy 10, 1889, s. 32 → Theatralia I, [1912]; J. Máchal, in sb. Literatura česká devatenáctého století I, 1902, s. 282n.; J. F. Král in Památník ochotnického divadla ve Vamberku, 1903, s. 187; A. Lisický: O prvních českých zpracováních dramat Shakespearových, Osvěta 46, 1916, s. 492; A. Získal: První redaktoři Schönfeldských novin po Krameriovi, Časopis pro moderní filologii 7, 1919–21, zvl. s. 129, 209–212; J. Plavec: František Škroup, 1941, s. 168, 316, 632; F. Baťha: Dva dokumenty k historii počátků českého divadla v Praze, Divadlo 9, 1958, s. 750–757 + Obrozenští herci, rkp., b. d., NMd; DČD II; Vondráček I; L. Kusáková: T. zpěvohra Ostrov lidožroutů z roku 1790, in sb. Mezi časy… Kultura a umění v českých zemích kolem roku 1800, 2000, s. 275–284. ■ Jungmann, LČL, Otto, ÖBL, Rieger, Wurzbach; Laiske
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 1089–1090
