Roz. Schwambergová, křtěna Maria Anna Elisabeth. Psána též Nina. – Dcera obchodníka ovocem. Rodina se z Nového světa na pražských Hradčanech přestěhovala do centra města, kde si zřídili větší krám v domě U Žlutických (v místě dnešního Wiehlova domu na nároží Václavského nám. a Vodičkovy ul.). Š. se jako sedmnáctiletá připojila ke skupině mladých vlastenců, která pod vedením P. Haklíka, J. Hýbla a pokladníka StD J. N. Štěpánka usilovala o obnovu českých představení. Zde se seznámila s tehdy ještě studujícím V. K. Klicperou. Poté co získal profesorské místo na gymnáziu v Hradci Králové, se za něho v říjnu 1819 v Praze provdala (prvním svědkem byl J. Jungmann). Po sňatku se přestěhovala za manželem. Porodila mu devět dětí (čtyři záhy zemřely), byla mu všestrannou oporou a inspirátorkou jeho tvorby, účastnila se jeho kulturních a společenských aktivit. Nedlouho po svých čtyřicátinách zemřela, pohřbena je v Hradci Králové-Kuklenách.
V Praze patřila k jádru české divadelní družiny a během pěti let vytvořila s úspěchem řadu rolí v ochotnicky provozovaných představeních na stavovské scéně. Její svěží vzhled, temperament a vtip se dobře uplatňovaly v postavách rázných a čiperných dívčin ve Štěpánkových hrách, překladech a adaptacích. Osvědčovala se hlavně ve veselohrách, ale její herecké předpoklady byly zřejmě širší; zdárně se zhostila např. sentimentálně milovnické role Amálie v Schillerových Loupežnících. Spolu s manželem, který po odchodu z Prahy udržoval živé kontakty s Teisingerovým divadlem, počátkem dvacátých let příležitostně pohostinsky vystupovala na této ochotnické pražské scéně. V Hradci Králové se podílela na činnosti ochotníků a zde také dostala příležitost ztvárnit postavy v Klicperových veselohrách a komediích Loketský zvon, Každý něco pro vlast (1833), Loupež a Uhlířka (1834, 1835).
Role
StD
Terezka (J. N. Štěpánek: Vlastenci aneb Zpráva o vítězství) – 1813; Ludmila (týž: Jan z Nepomuku), Dobruška (týž: Osvobození vlasti aneb Korytané v Čechách) – 1814; Zuzanka (M. Stegmayer: Kmotr Matěj), Hospodská (N. Dalayrac: Dvě slova aneb Nocleh v lese), Dcera hradního Mnislava (V. Liška: Václav Nábožný, vévoda český), Liduška (G. Eckert, ú. J. N. Štěpánek: Pan Štěkavec) – 1815; Baruška (anon., ú. J. N. Štěpánek: Nebožka paní aneb Tři ženichové a jedna nevěsta), Kačenka (J. N. Štěpánek: Čech a Němec), Blaženka (týž: Jaroslav a Blažena aneb Hrad Kunětice)– 1816; Nepomucenka (týž: Jak to as vypadne?), Amalie (F. Schiller: Loupežníci) – 1818.
Teisingerovo div.
Zuzanka (V. K. Klicpera: Lhář a jeho rod) – 1824.
Prameny a literatura
AMP: Sbírka matrik, STR N3, matrika narozených fary Strahovského kláštera 1790–1818, s. 44, obr. 50; PMS O2, matrika oddaných fary u P. Marie Sněžné 1811–1831, s. 139. ■ J. Hýbl: Historie českého divadla od počátku až na nynější časy, in H. Zschokke: Abelíno, veliký zbojník, 1816, samostatně → ed. V. Nejedlý, [1921], s. 20; J. P. [Pelikán], Květy 4, 1837, s. 112 + příl., s. 39 [zprávy o úmrtí]; I. K. [Klicpera], E. S. [Semerád]: V. K. K. Nástin životopisný, Chlumec n. C. 1874, s. 15n., 39; J. Arbes: Zlatá Praha 16, 1898/99, s. 64–66, 76–78, 87, 89n., 103 → Silhouetty divadelní I, [1904]; J. Horáček: Teissingerovo divadlo a V. K. K., Osvěta 40, 1910, s. 312; E.: A. Š., Meziaktí 3, 1902/03, č. 37; Vondráček I, II; V. Justl: V. K. Klicpera, 1960, s. 25, 32n., 38, 58; V. Horyna: Důvěrné listy V. K. Klicpery, Hradec Králové 1982, s. 32–34, 42, 101n. ■ Otto, Rieger, Wurzbach [in Klicpera]
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 1073–1074
