Vl. jm. Josef Šváb. – Pocházel z rodiny fiakristy. Navštěvoval obecnou školu v Karmelitské ul., studium na malostranském gymnáziu nedokončil a 1877–80 se vyučil knihkupcem v nakladatelství a knihkupectví F. A. Urbánka. Následně pracoval v knihkupectvích J. Otta a J. R. Vilímka v Praze, M. E. Holakovského v Chrudimi a jako účetní u firmy Vilich. 1887 se osamostatnil, v Mostecké ul. na Malé Straně zřídil malé papírnictví s knihkupectvím. Začal sbírat a vydávat drobné humoristické texty a písně, které našly ohlas u širokých lidových vrstev. Tiskl je v mnoha edicích (základní řada Veselé a oblíbené písně a přinejmenším dvanáct specializovaných edic, např. Český kabaret, Dámská veselost). Humoresky a písňové texty také sám psal, publikoval je pod četnými pseudonymy. Od 1917 provozoval v Mostecké ul. prostornější knihkupectví a nakladatelství, které zakoupil od F. Kytky. Zavedený podnik řídil od 1931 syn Karel Š. (1896–1942).
Š.-M. začal v divadle vystupovat již od pěti let v dětských úlohách. Od 1885 do 1910 účinkoval jako stálý host ve Švandově divadle, kde sehrál řadu komických rolí. Paralelně působil jako ambulantní komik při nejrůznějších příležitostech (zábavy, besedy, slavnosti), nejprve s R. Inemannem (hráli spolu i ve staročeském Mastičkáři), později s J. Wandererem a s J. Obrstem. Účinkoval po celém českém území a těšil se velké popularitě, 1899 vystupoval i ve Vídni, kde s J. Wandererem a sestrami A. a K. Rakovými hrál pro české krajany. Byl též pořadatelem zmíněných akcí; pravidelným místem jeho produkcí byly obě smíchovské scény – Divadlo u Libuše (Švandovo, Intimní) a Aréna na Smíchově, kde dvacet pět let pořádal Švábovy Sylvestry. Jeho popularita podnítila A. Koldinského k napsání frašky Švábova agentura, Malá strana, Mostecká ulice číslo 4 (prov. 1897 v Aréně na Smíchově). Pohostinsky vystupoval také v Pištěkově divadle na Král. Vinohradech a hereckou činnost ukončil v červnu 1910 na jevišti žižkovského divadla Deklarace.
Š.-M. byl malé zavalité postavy. Vizáž a bodrý, dobrácký naturel jej předurčovaly ke ztvárňování typově přesně vymezených figurek sluhů, komorníků, církevních hodnostářů apod. Jeho nejznámější rolí se stal švec Pecka v Šamberkově Jedenáctém přikázání (dále např. hrál Zámečníka [Želízka] v Schönthanově Zlatém pavoukovi, Barnabáška v Šamberkově Kulatém světě či epizodní role v Pippichově Slečně nakladatelce a Herrmannově Manželově přítelkyni). Svým herectvím navazoval na J. Mošnu, jeho projev tíhl ke groteskní komice a charakterizovala jej výrazná mimika. Jako ambulantní komik spojoval autorskou a interpretační roli; vycházel z tradice generace umělců šantánů a zpěvních síní a posouval ji k modernějšímu, literárnějšímu výrazu generace kabaretní. Jeho texty měly obvykle formu samostatných scén či krátkých jednoaktových her (též loutkových); rozsáhlejší práce, ať vlastní, přeložené a adaptované, či vzniklé ve spolupráci s dalšími autory, vytvářel jen ojediněle. Žánrově šlo převážně o parafráze, parodie či travestie, jež odkazovaly k různým literárním dílům a jiným vzorům či glosovaly aktuální společenské dění. Psal také divadelní texty pro děti; nejčastěji ve formě krátkých sólových výstupů či loutkových her s postavou rozverného Kašpárka.
Š.-M. podnikavost se projevovala též v jeho uměleckých aktivitách mimo oblast divadla. Na Jubilejní výstavě 1891 zpíval jako první Čech do fonogramu, na Národopisné výstavě 1895 organizoval stavbu makety části staré Prahy, na Výstavě architektury a inženýrství 1898 se jako scenárista, režisér a herec podílel na prvních českých hraných filmech (Dostaveníčko ve mlýnici, Výstavní párkař a lepič plakátů), t. r. natočil film Smích a pláč, ve kterém byla průkopnicky ve velkém detailu snímána jeho tvář v etudě mimického přechodu od smíchu k pláči. V pozdějších letech natočil řadu filmů, ve kterých stejně jako ve Švandově divadle ztvárňoval drobné epizodní postavy. 1918 natočil podle jeho divadelní hry Zlaté srdíčko film A. Fencl.
Pseudonymy a šifry
Barnabáš Voženílek, Bartoloměj Šelmosmrtič, Ben Akiba, Ben Akiba H, Dr. Baný Kryšpín, Es esse – známe se, Filip Oužlabina, Florian Kandrdásek v Hloubětíně č. 816, Florian Teplý, Florián Zástěrka, Franta Semita, Fraňomil Krišpindíra z Tlučopysků, Fr. Tintišek z Vopršálkovic, Habaděj, Habaděj Nickamínek, Habakuk Habaděj, H. Tydlitát, Hubomel Tydlitát, Imber, J. Tydlitát, Jan Vesnický, Jelitus Klobásek z Uzeného Ouška, Jeremiáš Koktánek, J. J. Trnička, J. Klobásek-Malostranský, Jonáš Kamfrňol, Josef Malostranský, Josef Šv. Florian Šustrpajtl, Jos. Š. Mrkvička, Kašpar Mucholín z Mušálovic, Kos Habaděj, Kryšpín Krampa, Kuliferda ze Zadní Lhoty, Kuliferda z Humorů, Ludvík Troníček Malostraňák, Malostranský, Mílek z Láskovic, Pafnucius Klobásek, Pafnucius Klobásek-Malostranský, Pantaleon Beranek, Pinkeles Tajtlbaum, Plajštift ze Štálfedrů, Přísná Kamila, Serafín Vendelín, Švábinger, Švonepaj Habakuk, Tadeáš Kalimatyáš z Aše, Tadeáš Matyáš Legranda, Tandariáš, Tandariáš Mrkvanda, T. M. Legranda, Tonda Vošmachta, Veseloslav z Kočičiny, veselý Malostraňák, Veselý Pepa, Všudybyl Všeokouk, Žertomil Spásovič, J. Š., J+Š+M, J. Šv. M-ý, V. L., R. W., ad.
Hry, adaptace, parodie, překlady
Život a smrt malého Palečka, t. [1897]; Pohádka o zlatém prasátku, t. [1897]; Trilby O’Futral, dle G. du Mauriera, Aréna na Smíchově 1897, t. b. d.; Praha v Americe, tamtéž 1898 (s J. Wandererem); Když srdce velí aneb Děti Vltavy, tamtéž 1900, t. b. d. (s J. Kubíkem a J. Wandererem); Bez halíře do Paříže, Švandovo div. 1900 (s J. Kubíkem); Vilém Tell číslo II., h. J. Paukner, t. [1901]; Spolek proti vdavkám, t. 1902; Panna Orleanská v nesnázích, t. 1902; Přednáška u vrátné aneb Domovnice u sedmi čertů, dle A. B., t. [1903]; G. v. Moser: Z lásky k umění aneb Kde jsou ty koláčky, t. 1903, Švandovo div. 1904; Spolkáři, t. 1906, Pištěkovo div. 1907 (s A. Černým); Nová tragedie člověka, dle A. B., t. 1905; Moderní mlynář a jeho již odrostlé dítě, dle E. Raupacha, Pištěkovo div. 1907, t. b. d.; Nebroušený démant, dle A. B., Deklarace 1911, t. b. d.; Dle tatíčka Nerudy, t. [1911]; Zlaté srdíčko, t. [1911], Aréna na Smíchově 1914; M. zM.: Opatrný strýček, t. [1914]; Kašpárek lidumilem aneb Napálený hostinský, t. [1914]; Kašpárek je mrtev, t. [1914]; Kašpárek skautem, t. [1914]; Veselá venkovská krev, t. [1914], h. R. Turinek; Mateřské trampoty, t. 1915; Mařka z aprovisace aneb Ženatý ženich, t. [1919]; První pacient, t. 1921 (pseud. Dr. Baný Kryšpín); Poslední přání umírajícího, t. [1923]; Rozklížený kabaret, t. 1924; Voják Švejk poručíkem, t. 1924; Náci a Muci, t. b. d. ■ A. Langer: Slovo k ministru, t. [1907]; J. Limburgová: Líná Liduška v zemi Peciválků, t. [1908]; J. L. Weber: Pravý a nepravý poručík, t. [1909]; G. Kadelburg: Nadporučík v civilu [In Civil], t. [1909]; J. Nestroy: Rozpustilí kluci ve škole, t. [1909]; F. Arnold, E. Bach: Španělská muška, Intimní div. 1913, t. [1921]; A. Engel: Byt pro všecko, Červená sedma 1921, t. [1921]; K. Laufs, W. Jacoby: Všechny myši za sebou aneb Zlatý důl [Die Goldgrube], t. [1921].
Uspořádal
Český humorista. Sbírka sólových výstupů, žertovných scén, deklamací, kupletů, aktovek, komedií a žertů pro pořadatele veselých zábav, 1895 (s J. Mošnou); Švábovy a Inemanovy komické výstupy, kuplety, deklamace a žerty, b. d.; Švábův veselý sborník solových výstupů, scen, kupletů, žertovných scen a deklamací, b. d.; Švábovy Humoristické večírky I, II., b. d.; Dámský večírek. Sbírka sólových výstupů, b. d.
Role
U ochotníků
Pustrpalk (anon.: Mastičkář, i Kubíkova spol.1895) – 1887; Bartoloměj Pecka (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání) – Malostranská beseda 1885; Valenta (anon.: Sedlský masopust) – 1895.
Švandovo div.
Zámečník [Želízko] (F. v. Schönthan: Zlatý pavouk) – 1887; Vendelín [?] (K. Costa: Dobytí Sarajeva), Fricek [?] (G. v. Putlitz: Damoklův meč)– 1894; [?] (A. Pulda: Hloupý Honza na výstavě) – 1896; [?] (A. Koldinský: Švábova agentura, Malá strana, Mostecká ulice číslo 4) – 1897; [?] (J. K. Tyl: Zlatohlav, kníže krkonošských her a tvrdohlavá žena), [?] (L. Stroupežnický: Naši furianti) – 1989; Barnabášek (F. F. Šamberk: Kulatý svět) – b. d.
Prameny a literatura
NA: fond Policejní ředitelví I, konskripce, kart. 634, obr. 724 [Schwab. Josef, 1860]. AMP: Sbírka matrik, TO N12, matrika narozených fary u sv. Tomáše, s. 308, obr. 318. LA PNP: osobní fond F. Hartmann. NMd: Album historie lidových zpěváků v Praze 1870–1930, Klub členů bývalé Jednoty národních zpěváků – Organisace českých kabaretiérů, usp. a slovní doprovod napsal J. Waltner; J. Meszner: Jak se Praha bavila. Od zpěvních síní k divadlům malých forem, soubor dokumentů a materiálů, 1988, s. 518; pozůstalost J. Waltnera [obs. i rkp. Začínám se rozhlížet]. ■ K. Nosovský, V. Pražák: Soupis československé literatury za léta 1901–1925 I/2, 1931, s. 493–499; V. Pletka: Přehledný soupis edic kupletů a šlágrů na konci 19. a v první polovině 20. století, Hudební věda 1, 1964, s. 325n., 330, 332–334, 336, 340–343. ■ Nesign.: Velká národní slavnost na ostrovech vltavských, Národní listy 4. 7. 1887, odp.; J. Lešek: Dvé českých humoristův, in Švábovy a Inemanovy komické výstupy, kuplety, deklamace a žerty, b. d., s. 5–10; nesign.: Jak se „náš lid“ baví, Česká stráž 8, 1897, č. 12, s. 1n.●; B. Prusík, ref. Když srdce velí aneb Děti Vltavy, Divadelní list Máje 3, 1906/07, s. 95●; k padesátinám: -ý, Divadlo 8, 1909/10, s. 306; nesign., Národní politika 16. 3. 1910●;V. Hanzlík, K. Smrž: Portréty předních českých filmových umělců a umělkyň, 1922, s. 47–49; V. V. Tomek: Ze starých pražských šantánů, 1929, s. 197–200●; k sedmdesátinám: Max., Divadlo 9 (16), 1929/30, č. 7, s. 1; B [E. Bass], Lidové noviny 16. 3. 1930; hc, Národní listy 17. 3. 1930●; nekrology: B [E. Bass], Lidové noviny 31. 10. 1932; u, tamtéž 31. 10. 1932; České slovo 1. 11. 1932; Právo lidu 1. 11. 1932; K. Vaněk, Večerní České slovo 2. 11. 1932; ej, Československé divadlo 15 (10), 1932, s. 259; ksž [K. Smrž], Rozpravy Aventina 8, 1932/33, s. 41●; Katalog retrospektivní výstavky dokumentů, fotografií, rukopisů a různých tiskopisů z dob působení lidových zpěváků od roku 1863 do roku 1935, 1937; L. K. Žižka: O muzikantech a lidech kolem nich, Lidové noviny 31. 7. 1938, příl.; V. Wasserman: Jan Kříženecký a jeho první herec J. Š.-M., 1959; O. Štorch-Marien: Ohňostroj,1969, s. 164–169; DČD III; A. Branald: Špásmajstr z Malé Strany, Lidová demokracie 15. 3. 1985; L. Bartošek: Náš film (1896–1945), 1985, s. 29n.; J. Kotek: Šantán s červenou lucernou aneb Ať žije Baj-Kaj-Laj!, 1985, s. 32 + Dějiny české populární hudby a zpěvu I, 1994, s. 120, 191, 210. ■ ČHS, LČL, Masaryk, Otto-dod
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 1070–1073
