Často zaměňován se stejnojmennými autory, psán mylně Adolf. – Na Smíchově vychodil obecnou a měšťanskou chlapeckou školu (1880). Učitelský ústav kvůli častým onemocněním nedokončil a dráhu učitele musel vzdát. Od sedmnácti let se věnoval literární činnosti, která se mu stala hlavním zdrojem obživy. Žil ve špatných hmotných poměrech a ustavičnému zápasu o existenci nakonec podlehl. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech.
Od poloviny osmdesátých let pravidelně přispíval do katolicky orientovaných časopisů, zvláště dětských (Rajská zahrádka, Malý čtenář, Budečská zahrada aj.). Redigoval a vydával četné sbírky pro děti a mládež, které často sestavoval z vlastních příspěvků. Vydával též humoristický kalendář Smíšek a edici Sanatorium humoru. Byl plodným autorem (více než tři sta dvacet vydaných prací). Značná část jeho próz odrážela dobové zaujetí pro pseudoromantiku, exotiku a dobrodružství (indiánky, westerny, příběhy z doby zlatých horeček atp.). Jako autor četných plagiátů a přepisů verneovek je považován za předchůdce české sci-fi literatury. Poučná vyprávění, mravoličné příběhy a příležitostné deklamovánky odpovídaly dobovým klišé (motivy osudů chudých vdov, sirotků, v devadesátých letech módní uherská tematika). Překlad sociálního maďarského románu G. Pekára Bílá dáma (1901) ovlivnil spolu se zhoršující se vlastní životní situací Š. příklon k sociální problematice (vážnější romány, povídky a novely; např. Vlny života, Vychovatelka, Vláda lásky).
Od poloviny devadesátých let spolupracoval s F. Hurtem na edici Štorchovo národní loutkové divadlo, pro niž upravoval loutkové hry, především veselohry. V nakladatelství A. Neubert řídil edici České loutkové divadlo (1900–05, 10 sv.). Tvorbou pro loutkové divadlo se zařadil mezi autory z přelomu 19. a 20. stol., kteří v reakci na nárůst rodinných a spolkových loutkových divadel usilovali rozšířit tematickou základnu loutkářské dramatiky. Vedle dramatizací pohádek (mj. Červená Karkulka, Popelka, Paleček), romantických pověstí (Blaničtí rytíři) a dobrodružných her psal tzv. obrazy ze života (např. Hluchý strýček, Bětuščin Pozorek), jimiž navazoval na výchovně tendenční realistické hry L. Tesařové. Jako jeden z prvních se pokusil oslovit i dospělé diváky příběhy se sociální a národnostní tematikou; např. ve hře Červená a bílá propagoval ideu sokolství a brojil proti poněmčování. Do tohoto okruhu patří i hry z historie (Švédové v Čechách, V táboře Žižkově), ani v nich se však nevyhnul tendenčnosti a schematickému zjednodušení. I když v některých hrách vystupuje Kašpárek (zejména v těch, které psal s F. Hurtem), tuto typickou postavu her tradičních lidových marionetářů upozaďoval. Do okruhu postav uváděl nové typy: pašeráky, cikány, pytláky, trosečníky ad. Jeho podněty však ztroskotávaly na nízké umělecké úrovni textů a na nedostatečném smyslu pro specifika loutkové scény. Psal podle činoherního modelu a potřebám loutek ho uzpůsoboval pouze krácením rozsahu. Hry vydával tiskem a na přelomu století je uváděly amatérské loutkové scény; později se na repertoáru objevovaly jen zřídka.
Pro činoherce psal sólové komické výstupy a parodické scénky. Nejzávažnějším pokusem byla pětiaktová komorně pojatá truchlohra Mistr Jan Hus, líčící vnitřní drama tit. postavy v posledních dnech před verdiktem kostnického koncilu.
Pseudonymy, šifry
A. B. Šťastný, J. B. Šťastný, Adolf Bohumil Šťastný, A. B. Š., A. B. Šť., A. B. C. Nešťastný
Loutkové hry
Hluchý strýček, t. [1891], Krakonoš, t. [1891], Popelka, t. [1891]; Rytíř Milboj, t. [1892, s F. Hurtem]; Bětuščin Pozorek, t. [1892]; Hloupý domácí a chytrá žena, t. [1892, s F. Hurtem]; Honza králem čili Duch na Orlí skále, t. [1892, s F. Hurtem]; Vysloužilec Jindra, t. [1892, s F. Hurtem]; Vojenský zběh, t. [1892, s F. Hurtem]; Vyzráli na něho, t. [1892, s F. Hurtem]; Jan za chrta dán, t. [1893, s F. Hurtem]; Vysvobozená princezna, Čertův mlýn v horách, Loupeživý rytíř, Šumavský pytlák, Mezi cikány aneb Uloupené dítě – vše t. [1900]; Blaničtí rytíři, t. [1901]; Bude vojna!, Paleček, Podloudníci v Krkonoších, Strýček z Kalifornie – vše t. [1902]; Červená a bílá, Říše Vodníkova, Školská „Matička“, Švédové v Čechách, V táboře Žižkově – vše t. [1905]; Červená Karkulka, Kašpárek policajtem, Kašpárek v podsvětí, Perníková chaloupka, Sněhulka a sedm trpaslíků, Šípková Růženka, Zakletá princezna, V knížecí zahradě – vše t. b. d.
Hra
Mistr Jan Hus, t. [1904].
Prameny a literatura
-uk-: Mistr Jan Hus, Moravský kraj 9, 1904, č. 30, s. 3; nesign.: Po dvaceti pěti letech. Pilný spisovatel, Rajská zahrádka 25, 1915/16, s. 237●; nekrology: tamtéž 31, 1921/22, s. 121; Tribuna 28. 3. 1922●; O. Pospíšil, V. F. Suk: Dětská literatura česká, 1924, s. 233; O. Neff: Něco je jinak, 1981, s. 126–132; Z. Bezděk: Dějiny české loutkové hry, 1983, s. 32. ■ LČL, Masaryk, Otto, Urbánek [chybně *1863]
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 1066–1063
