Křtěn Karel Jan. – Narodil se v rodině lesníka. Vyučil se sklenářem, v devatenácti letech odešel k divadlu po vzoru staršího, předčasně zemřelého bratra Františka (10. 9. 1860 Bor, Drhovice – 24. 3. 1882 Písek), jehož křestní jméno začal používat místo svého Jan. Hereckou dráhu nastoupil patrně 1884 u F. J. Čížka. Rychle střídal pobyty u kočujících společností, hrál u V. Choděry, F. Pokorného, J. E. Kramuela (Plzeň 1887/88), E. Zöllnerové (1887, 1888), T. Kratochvíla (1888), J. Košnera (1888), V. J. Suka (1888–89), R. Příbramského (1891), V. Hübnera (1893–94), K. Staňkové-Liberté (1894–95, artistický správce), A. Dobrovolného (1896) a F. Šnídlové (1897–98, artistický správce). Koncem 1898 získal koncesi pro Moravu a založil společnost, nazvanou První družina herecká pro Moravu. Občas zajížděl do Čech, kde hrával i v arénách na pražských předměstích. 1899 obdržel povolení hrát ve slezském Frýdku, 1901 získal pro Slezsko i koncesi. Jeho družina se pohybovala téměř výhradně na Moravě a ve Slezsku. Š. sám se zdržoval zpočátku v Mariánských Horách na Ostravsku, později v Příboru, kde měl půjčovnu kostýmů. Koncem 1903 podnikl zájezd do Vídně, kde hrál pro krajany v Národním domě. Stižen finanční krizí soubor v moravském Paskově 1908 rozpustil. Od 1910 společnost opět provozoval, ale střídavě ji rozpouštěl a zřizoval (mj. 1914). Od 1916 znovu kočoval (Kopřivnice, Štramberk, Příbor, Frenštát p. Radhoštěm), již na podzim společnost údajně zanikla a její místo zaujal nový podnik S. Burgeta. V sez. 1920/21 je znovu zaznamenána na jižní Moravě, poté objížděla menší obce na střední Moravě a na Lašsku. Patrně 1923 Š. pro nemoc na divadelní činnost rezignoval a uchýlil se do Petřvaldu, na podzim 1924 zřejmě přesídlil ze Slezska do Českých Budějovic. Společnost pak působila pod artistickou správou F. Veselského, který se 1925 osamostatnil. Nicméně tisk ještě v lednu 1934 připomínal Š. dvojí jubileum: herecké (padesát let) a ředitelské (čtyřicet let).
Š. zahájil hereckou dráhu milovnickými úlohami. V devadesátých letech se vypracoval v herce dobře hodnoceného zejména v rolích realistického repertoáru. Působivé iluze skutečnosti dosahoval uceleně pojatou rolí, obličejovou maskou, kostýmem i plynulou souhrou s ostatními. Měl příjemný, zvučný hlas, jímž dokázal text významově nuancovat. Byl také oblíbeným komikem ve fraškách a konverzačních veselohrách. Ve své společnosti (zpočátku pouze činoherní) uváděl i repertoár v té době na venkově nepříliš obvyklý: Hry z okruhu moderny a ze slovanských kultur (Maciejowski: Martin Luba; Vojnović: Ekvinokce – 1900). Ani Tolstého naturalistická Vláda tmy (1901) se u kočujících společností nehrávala. Složení souboru se rychle obměňovalo, vedle ředitele, jeho manželky Marie a později dcery Blaženy jím postupně prošli manželé A. a K. Brožovi, M. a V. Klečkovi, F. a J. Maškovi, J. Hurt, K. Pražský, J. Šípek, A. Šipošová, A. a T. Třebovští, J. Voborský, M. Bauerová, S. a B. Burgetovi. Společnost dosáhla největšího rozkvětu patrně 1903–04, kdy měla kolem pětatřiceti členů, uváděla i operu a operetu (kapelníkem byl F. Bauer) a podnikla zájezd do Vídně. V dalších letech se Š. soustředil na Ostravsko a Slezsko, v regionu objížděl menší místa (Kateřinky – dnes část Opavy, Otice, Moravská Ostrava, Přívoz, Vítkovice, Polská Ostrava, Polanka, Klimkovice, Paskov, Frýdek, Dombrová, Lazy). Rozpuštění společnosti bylo oznámeno na přelomu 1907/08, znovu 1910/11 (tehdy ji měl převzít O. Novák). V tu dobu soubor čítal jen kolem patnácti členů a provozoval téměř výhradně činohru. Na repertoáru se mezi nezbytným kasovním zbožím objevovaly umělecky hodnotné kusy, např. Lotharův Král Harlekýn, Halbeho Mládí, Shakespearovo Zkrocení zlé ženy, z domácí tvorby Jiráskova Vojnarka, Maryša bratří Mrštíků, Vrchlického Noc na Karlštejně a trilogie Námluvy Pelopovy, Smír Tantalův, Smrt Hippodamie. V Moravské Ostravě měl Š. od 1910 pro letní měsíce k dispozici zahradní pavilon restaurace U Lípy. V souboru hráli kromě ředitele a jeho rodiny (byl ženat s dcerou herce a ředitele Jana Jelínka Annou) F. Balej, V. Baťha, F. Drozd, A. a J. Krejčí, V. a M. Vitoušovi, M. Zdůrová ad., 1910 A. Konětopská (budoucí divadelní ředitelka), 1913 začínající M. Ortová (provd. Smolíková). Š. často zval ke společným vystoupením místní ochotníky a na pořad dával hry lokálních autorů. Pro potřeby repertoáru adaptoval prózy i cizí hry, jež většinou uváděl či vydával tiskem pod svým jménem (Obětovaná aneb Cti otce svého dle R. Benedixe, 1892; Slepý malíř aneb Láska a přátelství dle E. Scribea, 1892; Ve službě národa aneb Náš druhý volební sbor dle E. Krásnohorské, t. b. d.; Král Ječmínek dle F. S. Procházky). Zbojnická legenda z Beskyd Ondráš a Juráš aneb Pán Lysé Hory vznikla dramatizací přelohy F. Slámy, autorsky původní byla snad jednoaktová konverzační veselohra z maloměstského prostředí Lesť aneb Lišák nad lišku. Sepsal a vydal příručku Epištoly ochotnické (1922), obsahující doporučení a rady ke zřízení a provozování divadla, repertoárové a režijní návody.
Role
Čížkova spol.
Erazim Voříšek (F. F. Šamberk: Josef Kajetán Tyl) – 1883/84; Ředina (J. K. Tyl: Chudý komediant) – 1886.
Košnerova spol.
František svob. pán ze Schirndingu (F. A. Šubert: Probuzenci) – 1888.
Kratochvílova spol.
Sluha (E. Scribe, E. Legouvé: Ženská lest), Stanislav Komárek (R. Kneisel: Pan farář a jeho kostelník), Předříkávač modliteb (F. V. Jeřábek: Syn člověka aneb Prusové v Čechách v r. 1757) – 1888; Loiseau (F. Pyat: Hadrník pařížský), Josef Brázda (A. Langer: Krupařovic Pepička aneb Manžel pod pantoflem) – 1889.
Hübnerova spol.
Štěpán, vévoda bavorský (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně), Mikuláš Radaj (E. Kuničic: Sestry) – 1893.
Spol. F. Šnídlové
Rank (H. Ibsen: Vánoce) – 1897.
Štětkova spol.
Dr. Novák (J. Ladecký: Bez lásky), Josef Kajetán Tyl (F. F. Šamberk: Josef Kajetán Tyl), Advokát (R. Voss: Eva), Cirkl (J. Štolba: Vodní družstvo), Ivo (I. Vojnović: Ekvinokce), Radějský (L. Mattuš: Viny), Luba (I. Maciejowski: Martin Luba), Rektor (H. Sudermann: Skryté štěstí) – 1900; Ředitel divadla Švehla (F. a P. Schönthanové: Únos Sabinek) – 1901; Karel Havlíček (F. F. Šamberk: Karel Havlíček Borovský) – 1913; Filip Křikava (anon.: Hřích myslivce Křikavy) – b. d.
Režie
Dobrovolného spol.
K. F. Štětka: Pán Lysé hory aneb Ondráš a Juráš – 1896.
Štětkova spol.
O. Walter, L. Stein: Obětní beránek – 1901; J. Kühnl dle F. E. H. Burnettové: Malý lord, E. Grangé, Lambert-Thiboust: Zlodějka dětí, E. Brieux: Červený talár, L. Hansmann: Tataři na Moravě, anon. [V. Pázdral?]: Babinský vůdce – 1902; F. a P. Schönthanové: Únos Sabinek – 1910.
Hra
Pán Lysé hory aneb Ondráš a Juráš, dle F. Slámy – Dobrovolného spol. 1896, i s tit. Ondráš a Juráš.
Teatralia
Mé působení ve Slezsku, Hudební obzor 3, 1921, č. 9–10, s. 2–7; Epištoly ochotnické, 1922.
Prameny a literatura
SOA Třeboň: Sbírka matrik, 19 Tábor, matrika narozených 1864–1872, s. 43, obr. 50. ■ Divadelní referáty a anonce, in Ostravan 1902–1909/10; Obrana Slezska 1913, 1922, 1924; Obrana Slezska a východní Moravy 1931; Divadelní listy 1, 1899/1900, s. 228, 408 [pobyty spol.]; K. F. Štětka: Velectění kollegové…, tamtéž 2, 1900/01, s. 161; nesign.: České herectvo, tamtéž 5, 1903/04, s. 33; F. Lipš: Divadlo v Písku, b. d., s. 41n.; Svátkův divadelní almanach republiky Československé na rok 1922, Čes. Budějovice 1922, s. 140; S. M.: 40 roků hercem…, Obrana Slezska 11. 1. 1924; K. F. Štětka: Vzpomínám!, tamtéž 21. 11. 1924; J. Zelenka: Vzpomínám…, 1929, s. 52–61, 67, 79; V. Štein Táborský: Dějiny venkovských divadelních společností, 1930, s. 70, 74; Lidové noviny 14. 1. 1934 [jubileum]; J. Šácha: Dějiny kočovných divadelních společností na Moravě ve druhé polovině XIX. století, dis., FF MU 1953, s. 318n.; A. Javorin: Pražské arény, 1958, s. 235, 244, 251 + Tylův nejvěrnější žák, rkp., b. d., DÚk, s. 240 [František Š.]; J. Knap: Zöllnerové, 1958, s. 183, 222n. + Umělcové na pouti, 1961, s. 124, 194, 224, 228 + Čtyři herečky, 1967, s. 230; DČD III; Přehledné dějiny české literatury a divadla v Olomouci I, red. J. Stýskal, 1981, s. 88, 113; J. Štefanides: České divadlo v Moravské Ostravě 1908–1919, 2000, s. 40, 78, 84; F. Černý: Divadelní život v Jaroměři v letech 1819 až 1918, 2003, s. 329. ■ Otto, Otto-dod; Buchner
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 1054–1056
