Přesné datum narození není známo; v matrice narozených v Dobrušce není zapsán. Na rozdíl od většinou uváděného 1811 Š. vnuk Rudolf udával 1801 [Hlas lidu 17. 2. 1940]. Často psán Standera. – Otec byl malířem a řezbářem v Dobrušce, umělecké sklony měl také bratr Jan, který se věnoval divadlu v Dobrušce a posléze v Hradci Králové, kde ve vlastním domě pořádal ochotnická představení, prosazoval české divadlo a proslul jako první český odborník v divadelním strojnictví (v jeho aktivitách pokračoval syn Jan).
Š. se vyučil malířem nebo klempířem, dobře ovládal truhlařinu. Jeho působení u divadla je doloženo poprvé 1849 u německé společnosti ředitele K. F. Knispela v Hradci Králové a Josefově. Pak pracoval jako divadelní mistr a dekorační malíř pro F. Zöllnera, který po příchodu do Čech (1850) provozoval se synem Friedrichem německou společnost. Š. mu 1851 pomáhal zbudovat dřevěnou Arénu na Střelnici na Pražském předměstí v Hradci Králové. 1853 svěřil Zöllner Š. vedení nově sestaveného, převážně českého podniku, do něhož přijal J. K. Tyla a skupinu herců propuštěných od J. Kullase, a postoupil mu i arénu. Od té doby až do smrti se Š. cele věnoval práci pro české divadlo. Jeho kariéra organizátora, ředitele a příležitostného nevalného herce (vystupoval též pod pseudonymem Hradecký) byla spjata s třemi cestujícími společnostmi. 1853 až 1859 jako nájemce Zöllnerovy koncese řídil chod podniku, 1859–63 působil jako nájemce J. Kullase (úředně figuroval v obou případech jako hospodářský správce). 1861 a 1862 žádal o vlastní koncesi, ale uspěl až 1863 u místodržitelství v Brně, které mu udělilo roční oprávnění k českým hrám pro Moravu (vyjma Brna a Olomouce) a stal se tu vůbec prvním českým divadelním ředitelem. Po zahájení v Kroměříži (duben–květen) následoval pobyt v Holešově, Přerově a Hranicích. V říjnu se přesunul do Prostějova, kde zanedlouho zemřel. Pochován byl na místním hřbitově. Vedení podniku převzala vdova Anna (1814–1889), která společně se syny Josefem (1836–1895) a Antonínem (1846–1906) pokračovala v průkopnické činnosti na Moravě.
Š. si v hospodaření počínal sice obezřetně (mnozí jej vnímali jako podnikatele se slabým sociálním cítěním), avšak obratně; jako jediný tehdejší český divadelní ředitel vyplácel hercům slušný a pravidelný plat. Finanční jistoty, kvalitní umělecké vedení (J. K. Tyl) a režie, pro niž objevil počátkem šedesátých let K. Poláka, způsobily, že členy souborů byly přední osobnosti tehdejšího cestujícího divadla (F. Krumlovský, F. J. Čížek, J. E. Kramuele, A. Mušek, H. Mušek, F. Pokorný, V. Svoboda, J. Mošna, E. Rott, J. Chramosta, J. L. Turnovský, J. Faltys, J. Frankovský, M. Köhlerová, provd. Ryšavá, M. Bělská, provd. Čížková, Ch. Greinerová, M. a H. Lipšovy, A. Rajská a její dcera Marie, A. Libická ad.). Solidními hereckými výkony, kvalitním činoherním repertoárem (Tyl, Klicpera, Mikovec, Kolár, Štěpánek, Kaiser, Kotzebue, Benedix), jenž se však nevymykal z dobového úzu a vkusu (veselohry, frašky, činohry, truchlohry, hry se zpěvy), představovaly Š. družiny nejlepší a nejpopulárnější herecké společnosti své doby. V moravských poněmčených městech přispívaly k národnostnímu uvědomování a kulturnímu probuzení obyvatelstva. Š. vždy dbal o výpravu her, na níž se podílel jako zručný malíř kulis, a o bohatou garderobu. Sporadicky psal a upravoval divadelní texty: scénický prolog Umělcovo vidění (1857 pro otevření divadla v Táboře v rámci slavnostního představení na počest císařových narozenin, opakováno v Pelhřimově), aktovku Zkouška na engagement (hráno Kullasovou společností na Smíchově), s J. Mošnou pásmo Kukátko v rozmanité obrazy dramatického umění. Česká komedie v Olympu (hráno i v PD 1869).
Role
Zöllnerova spol.
Pěvec Dalemil (F. B. Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovského), Hospodský Nalejváček (J. K. Tyl: Strakonický dudák) – 1853; Rytíř Kamenický (J. J. Šantl: Kouzelnice Černoborka), Obchodník (F. Hopp: Kožíšek, perle, kamna) – 1857.
Kullasova spol.
Maxmilian Moor (F. Schiller: Loupežníci) – 1859; Vintíř (R. Benedix: Vězení) – 1861; Herec Kosovský (J. Štandera: Kukátko v rozmanité obrazy dramatického umění) – b. d.
Štanderova spol.
Rytíř Byd (V. K. Klicpera: Jan za chrta dán)– 1863.
Prameny a literatura
NA: fond PM 1861–1870, kart. 878, sign. 8/6/19/66 [koncese]. MZA: Sbírka matrik, 9564 Prostějov – u sv. Kříže, matrika zemřelých 1861–1872, fol. 81. ■ Deutscher Bühnenalmanach [Berlin] 1852, s. 238n.; nesign.: P. Š., ředitel Kullasovy divadelní společnosti, Dalibor 6, 1863, s. 207, 239, 280; nesign.: Pan Š., Národní listy 28. 1. 1863; nesign.: Z Kroměříže, Moravská orlice 19. 3. 1863; nesign.: Česká divadelní společnost na Moravě, Národní listy 20. 4. 1863; M. J.: Z Kroměříže, Moravská orlice 27. 4. 1863; nesign.: Z Kroměříže, tamtéž 23. 5., 6. 9. 1863; Dr. L.: Z Holešova, tamtéž 19. 6. 1863; nesign.: Z Holešova, tamtéž 12. 7. 1863; nesign.: Divadelní společnost, tamtéž 24. 7. 1863; nesign.: Z Hranic, tamtéž 4. 9. 1863; nesign.: V Prostějově, tamtéž 15. 10. 1863; nesign.: Od Prostějova, tamtéž 30. 10. 1863; nesign.: Ze Smržic, tamtéž 12. 11. 1863; nesign.: České divadlo v Olomouci, Národní listy 20. 11. 1863; d: Z Prostějova, Moravská orlice 12. 12. 1863; J. L. Turnovský: Z potulného života hereckého, 1882, s. 144; J. Arbes: Divadlo české před půl stoletím 1839/40, Národní politika 17. 5. 1890 → Z divadelního světa, 1958; J. L. Turnovský: Herecké společnosti české, in Příspěvky k dějinám českého divadla, usp. J. Ladecký, 1895, s. 102; F. Pokorný: Vzpomínky a upomínky, 1895, s. 7–9; F. A. Šubert: Jindřich Mošna, 1902, s. 17; nesign.: Vzpomínka na starého herce, Stráž na Hané 13. 6. 1903; C. Kredba: Tylův „had z ráje“, Divadlo 6, 1907/08, s. 218; P. Nebeský: O J. K. Tylovi, tamtéž, s. 394; -e-: Pětačtyřicetiletá práce na divadle, tamtéž 8, 1909/10, s. 324; K. Engelmüller: Marie Ryšavá v české divadelní historii, 1911, s. 39n.; nesign.: Čtyřicetiletá práce na divadle, Kraj královéhradecký 1, 1910, č. 3; A. B. Dostal: Čtyřicet let divadla na Smíchově, [1911], s. 8; L: Marie Ryšavá, Divadlo 11, 1912/13, s. 95; J. Vondráček: Počátky českých kočovných divadelních společností, Budivoj 29. 5., 2. 6., 10. 7. 1914; J. Pešek: Kočující společnosti divadelní v Hradci Králové v době předbřeznové a v době absolutismu, Zlatá Praha 32, 1914/15, s. 546; Almanach divadla sdružených měst východočeských a českého severu, Pardubice 1928, s. 33; O. Přikryl: Z těžkých dob Prostějova I, Prostějov 1929, s. 106–110; nesign.: Jak byl placen Tyl u kočovné společnosti, Právo lidu 10. 4. 1936; Jan Bartoš: Prozatímní divadlo a jeho činohra, 1937, s. 231, 262; J. Čičatka: Vývoj divadelnictví na střední a severní Moravě, in Vlastivěda střední a severní Moravy II, seš. 12 a 14, Zábřeh na Moravě 1938, zvl. otisk, s. 9; J. Mikan: Výstava 300 let divadla v Hradci Králové v městském museu od 4. do 28. září 1938, Hradec Králové 1938, s. 9n.; J. Fučík: Jindřicha Mošny pracovní jubileum, Svět v obrazech 2, 1939, č. 15; nesign.: Ze starého Prostějova. Osudy rodiny Š., Hlas lidu 17. 2. 1940; Dvacet let českého divadla v Olomouci 1920–1940, Olomouc 1940, s. 91; B. Kraus: Z galerie zasloužilých Prostějovanů. J. Š., Hlasy z Hané 27. 11. 1943; L. Novák: Stará garda Národního divadla, 1944, s. 46n., 78, 89, 176; V. K. Blahník: J. K. Tyla had z ráje, 1926, s. 216–218, 406–412 + Umění divadelní, 1946, s. 95; K. Engelmüller: Z letopisů českého divadelnictví I, 1946, s. 22; O. Kubín: Počátky divadla v Kroměříži, Kroměřížský rok 1948, 7. 5. 1948; V. Zapletal: Marie Tylová, herečka česká, dcera J. K. Tyla. 1848–1868, Morkovice 1948, s. 32; J. Šácha: Dějiny kočovných společností na Moravě ve druhé polovině XIX. století, dis., FF MU 1953, s. 71–83; J. Mošna: Jak jsem se měl na světě, 1954, s. 8; L. Páleníček: Jindřich Mošna, in sb. Listy z dějin českého divadla II, 1954, s. 77n.; K. Pletzer: Dvojí zastavení J. K. Tyla ve Vodňanech, Vodňany 1956, s. 21; Tyl – buditel a jeho místo v moravské divadelní tradici, kat. výstavy, Brno 1956, s. 21; J. Knap: Zöllnerové, 1958, s. 59n., 62–64, 66, 68, 73, 75, 85n., 89, 92, 95n. + Umělcové na pouti, 1961, s. 18, 28n., 31, 37, 216 + Čtyři herečky, 1967, s. 36, 48, 227; L. Páleníček: Kroměřížské ochotnické divadlo, Kroměříž 1965, s. 15; J. Růžička: Tylovo putování po českém východě, Pochodeň 10. 7. 1966; J. Konečný: První české divadlo v Prostějově, in Hanácký kalendář 1969, Olomouc 1969, s. 73; DČD III; J. Pinkava: Po stopách Š. společnosti, Štafeta 10, 1978, č. 3 + Příspěvek k vývoji divadla v Kroměříži (1691–1914), Zpravodaj Muzea Kroměřížska 1984, č. 1, s. 15–21; J. Štefanides: České divadelní společnosti v Olomouci (1868–1884), in Středisko 64 (5), 1977–1980, Olomouc 1980, s. 21; B. Eliáš: O prostějovské Orlici, Prostějovský oděvář 20. 1. 1982; D. Janoušek: Počátky loutkového divadla v Prostějově, in AUP. Aesthetica 4, 1982, s. 101; P. Marek: Počátky českého divadla v Prostějově a okolí v 60. a 70. letech 19. století, Zpravodaj Muzea Prostějovska 6, 1986, č. 2, s. 12–26 + Příspěvek k historii Š. divadelní společnosti, in Sborník příspěvků z konference mladých muzejních pracovníků v Brně, Brno 1986, s. 26–36 + Š. na Moravě, Program SD Brno 57, 1985/86, s. 296–299 + České cestující divadelní společnosti na Moravě v 60. letech 19. století, tamtéž 60, 1988/89, s. 226–228, 250–252 + České kočovné divadelní společnosti na Slovácku v 60. a 70. letech 19. století, Slovácko 30, 1988, s. 67–76 + K pobytu Š. společnosti na Moravě v 60. letech 19. století, Zpravodaj Muzea Prostějovska 8, 1988, č. 1, s. 1–11 + Příspěvek k počátkům divadla na Vsetínsku v 60. a 70. letech minulého století, Zpravodaj Okresního valašského muzea ve Vsetíně 4, 1988, s. 51–58 + České kočovné divadelní společnosti na Vyškovsku v 60. a 70. letech 19. století, Zpravodaj Muzea Vyškovska 1989, s. 20–30 + České cestující divadelní společnosti na Kroměřížsku v 60. letech 19. století, Zpravodaj Muzea Kroměřížska 1990, č. 1, s. 22–27 + K počátkům českého profesionálního divadla na Blanensku v 60.–80. letech 19. století, in Sborník Okresního muzea v Blansku 1991–1992, s. 32–39, 17–23 + J. Š. st., Kulturní lexikon Prostějovska I, Prostějov 1991 (příl. ke Zpravodaji Muzea Prostějovska 11, 1991, č. 1) + K základním rysům prostějovského divadla v 19. a 20. století, in sb. Prostějov a jeho místo v dějinách Moravy, ed. M. Kokojanová, Prostějov 1994, s. 184–190 + Štanderové, Prostějov 1995 + Příspěvek k osudům divadelní rodiny Š., Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci 1997, č. 274. ■ EDS [in Kullasova spol., Štanderova spol.], Masaryk; Buchner
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 1037–1039
