Narodil se v rodině kupce. V devíti letech ho rodiče poslali výměnou do Frýdlantu, aby se naučil německy, druhou a třetí třídu hlavní školy navštěvoval v Jičíně. Vyučil se kupectví v Praze, kde začal také ochotnicky hrát divadlo. Po vyučení se vrátil k rodině, která se mezitím odstěhovala do Mladé Boleslavi, a pracoval jako číšník v otcově hostinci. Vedle zaměstnání pokračoval i v ochotnických aktivitách. Po velkém požáru 1858, při němž rodina přišla o veškerý majetek, odešel se sestrou Karolinou (divadelní jméno Boleslavská; později manželka herce A. Merhauta) ke společnosti F. Zöllnera, do níž byl přijat pro menší komické role. Zanedlouho se tu objevili i další sourozenci, sestra Emma (divadelní jméno Lužická) a mladší bratr August. Zöllnerově společnosti zůstal Š. věrný po celý život. Po principálově smrti 1863 se ředitelkou a koncesionářkou stala vdova E. Zöllnerová, jíž Š. začal pomáhat s vedením podniku a stal se i jejím životním partnerem a vychovatelem jejích nezletilých synů. Postupně přejímal další povinnosti artistického správce, které ředitelka sama nebyla schopna zastávat. Když prusko-rakouská válka (1866) znemožnila divadelní provoz, dočasně pracoval jako hotelový sklepník v Jičíně. Ve funkci artistického správce působil do 1883, kdy ji převzal František Zöllner. Zemřel v nemocnici v Příbrami, byl pohřben na tamním hřbitově.
Š. začínal téměř padesátiletou dráhu kočovného divadelníka jako herec drobných komických rolí, ale nikterak nevynikal. Podle plzeňského dopisovatele pražského Lumíru hrál všechny vedlejší úlohy podle stejné šablony. Jeho začátečnický projev se postupně zbavil nápadných stereotypů a klišé a Š. se během letité kariéry vypracoval v solidního herce tzv. šarží, v představitele nesložitých lidových typů, které zobrazoval „po sousedsku“ s vřelostí a důvěrností (např. Kalafuna ze Strakonického dudáka). Uplatňoval se především jako komik v bezpočtu veseloher a frašek (např. Nestroyův Enšpígl) i v mnoha hrách se zpěvy a v operetách, které zaujímaly v repertoáru společnosti stále více místa. Vystupoval také v epizodních rolích operních. Vedle lidových, komicky a fraškovitě laděných figur a figurek se mu údajně dařily i postavy různých vojenských šarží, zastával také role intrikánů a podle aktuální potřeby i jiné herecké obory. Patřil k nejzaměstnávanějším členům společnosti, bezmála v každé hře zastával nějakou vedlejší roli. Nepochybně se významně podílel na vedení společnosti, jak dokládá např. policejní hlášení z Pardubic ze září 1873 (Zöllnerová je ředitelkou podle jména, Š. společnost fakticky řídí), míru jeho účasti ale nelze přesněji určit. Vzhledem k ředitelčině nedostatečné znalosti češtiny lze předpokládat, že měl rozhodné slovo při výběru her a formování repertoárové nabídky; není ale známo, zda jeho přičiněním došlo k dominanci operety. Zřejmě se angažoval také v záležitostech provozních, zvláště v plánování a zajišťování štací, včetně opakovaných pobytů na Moravě (od 1870) a v Brně (od 1874). Jistý vliv měl patrně i v oblasti personální (složení, doplňování ansámblu). Od konce šedesátých let zajišťoval jako režisér (v dobovém významu inspicient a aranžér) část jevištní produkce; ve funkci režiséra působili také herci Lier, Šanda a Novák. Spolu se svou družkou, přezdívanou babička Zöllnerová, vedl společnost ve starosvětsky rodinném duchu. Po celá léta podniku obětavě sloužil, avšak mezi rodinný klan Zöllnerů jako jeho právoplatný člen vpuštěn nebyl, nestal se ani ředitelčiným podílníkem.
Do regionálních listů psal občas příspěvky s divadelní tematikou (1875 do Pardubických listů a Moravské orlice, kolem 1900 do jičínského Obzoru, 1897 a 1898 do Otavanu) a přeložil komedii J. Rosena Anděl (Kramuelova spol., Aréna v Kravíně 1874).
Role
Zöllnerova spol.
Dubský (F. X. Told dle E. Scribea: Ďábův podíl) – 1863.
Spol. E. Zöllnerové
Kalafuna (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Mikuláš Kocourek (T. Kronesová: Silfida, panna vodní, ochranitelka lásky čili Boj s čarodějníkem), Enšpígl (J. Nestroy: Enšpígl aneb Každou chvíli jiné čtveráctví), Severin (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Jakub Závora (týž: Lesní panna) – 1863; Valerianus Magnus (J. J. Kolár: Pražský žid), Jaroš z Poděhus (J. K. Tyl: Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři), Kmotr Fiala (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík, šotek z hor), Milínský (S. K. Macháček: Ženichové), Šavlička (J. K. Tyl: Strakonický dudák), [?] (V. Sardou: Mnoho přátel naše škoda), Polonius (W. Shakespeare: Hamlet), Noircarmes (V. Sardou: Vlast) – 1874; Ranhojič (S. H. Mosenthal: Debora aneb Křesťan a židovka), Beneš (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík, šotek z hor) – 1877; Duperron (E. Bozděch: Světa pán v županu) – 1878; Rámus, ředitel cirkusu (G. F. Belly.: Teatro Italiano) – 1883; Jeremiáš Zahrádka (E. Erckman, A. Chatrian: Tvrdohlavci), Jindřich Janoušek (F. v. Schönthan: Zlatý pavouk), Bonifác Bonafides (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Bohata (E. Pohl, ú. E. Pešková: Milion), Morfeus (J. Offenbach: Orfeus v podsvětí), Onufrin Taputkěvič (M. Bałucki: Těžké ryby), Starý Barták (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík, šotek z hor)– 1885; Vojtěch Kubánek (F. F. Šamberk: Éra Kubánkova) – 1886; Vůjka (F. v. Suppé: Fatinica) – 1892; Anatol z Hufnáglu (K. Zeller: Ptáčník), Polti, vůdce cikánů (J. Strauss: Cikánský baron) – 1894; Mudroch (K. Lindau, L. Krenn: Náci a Muci) – 1896; Bernard (Ch. Lecocq: Malý vévoda) – 1898; Matěj Papírek (J. Strauss: Mařinka vonná), Javůrek (K. Světlá, dram. E. Pešková: Kříž u potoka) – 1899; Samson (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Menhart ze Stráže (B. Smetana: Dalibor), Isak (J. Vrchlický: Rabínská moudrost) – 1903; Ješek z Wartenberka (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně), Půlka (J. Strauss: Netopýr), Michelin (P. Berton, Ch. Simon: Zaza), Vaňourek (K. M. Ziehrer: Tuláci), Lesmistr Salzer (O. Blumenthal, G. Kadelburg: Hostinec U bílého koníčka), Schmieg (G. Davis: Katakomby) – b. d.
Prameny a literatura
SOA Praha: Sbírka matrik, Rožďalovice 06, matrika narozených 1827–1841, fol. 123, obr. 126. NA: fond PM 1871–1880, kart. 1250, sign. 8/6/24/2 [koncese a úřední hlášení o spol. E. Zöllnerové]. ■ K: Z Plzně, Lumír 11, 1861, s. 908; dl-r: Soběslav, kníže selský, tamtéž 2, 1866, s. 334n.; divadelní anonce a referáty, in Moravská orlice 1874–1875; nekrolog, Divadlo 5, 1906/07, s. 220; V. Štein Táborský: Vzpomínka na manžely F. a E. Zöllnerovy, tamtéž, s. 452n. + Dějiny venkovských divadelních společností, 1930, s. 64–75; V. Vydra: Má pouť životem a uměním, 1948, s. 51n.; L. Panovec: Dějiny moravského divadla v letech 1884–1918,dis., FF MU 1949; M. Šáchová: Moravské divadelnictví v hlavních centrech v Brně, Olomouci a Ostravě v letech 1848–1884, dis., FF MU 1952, s. 84–105; J. Šácha: Dějiny kočovných divadelních společností na Moravě ve druhé polovině XIX. století, dis., FF MU 1953, s. 37–69; J. Knap: Zöllnerové, 1958, passim + Umělcové na pouti, 1961, s. 36, 56, 83, 218; DČD III; J. Štefanides: České divadelní společnosti v Olomouci, 2008, s. 63–65. ■ Komenský [*1838]; Buchner
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 1035–1036
