Vl. jm. Alois Schmilauer; podepisoval jím některé své práce. – Narodil se v rodině mydláře v Mladé Boleslavi. Studoval na Akademickém gymnáziu v Praze (1851–55), kde jeho učiteli byli mj. V. K. Klicpera, V. Zelený a V. Štulc. Po vzoru spolužáka V. Hálka zde založil časopis Vlasta, v němž uveřejňoval své básnické i prozaické prvotiny. Po studiích na filozofii působil jako gymnaziální učitel nejprve v Klatovech (1860–73), pak v Litomyšli, kde se spřátelil s A. Jiráskem. O prázdninách rozšiřoval své vzdělání cestami po cizích zemích (v Německu, Švýcarsku, Tyrolsku, Itálii). 1877 byl jmenován okresním školním inspektorem. V téže době onemocněl vředovou chorobou a rozedmou plic. Po úmrtí tří ze šesti dětí se jeho zdravotní stav trvale zhoršoval, 1883 nemocem podlehl. Pohřben byl v Litomyšli.
Psal milostné a vlastenecké verše, které si získaly velkou oblibu a mnohé zlidověly. Je autorem dvou libret: k opeře L. Zvonaře Záboj a k jednoaktové opeře L. E. Měchury Prokůpek s basou. Názorově blízký byl májovcům, avšak v otázce kosmopolitismu se s nimi rozcházel a přikláněl se k zastáncům školy národní. Náměty pro svá díla volil z českého maloměstského nebo venkovského prostředí. Literaturu považoval za aktivního činitele při formování společnosti a z toho vyvozoval nutnost jejího ušlechtilého a pozitivního působení. Místo v české literatuře si vydobyl romány a povídkami ze sedmdesátých let (Starý varhaník, Kmotr Rozumec, Setník Dřevnický, Páter Antonín, Martin Oliva, Krupař Kleofáš), v nichž vytvořil ze skutečnosti odpozorované plastické charaktery (zvláště životem zkušených mužů a svérázných mudrlantů) a zdařile vystihl rázovitý kolorit maloměstského a venkovského života. Zařadil se mezi oblíbené realistické autory a dostalo se mu i uznání F. X. Šaldy. Prózy Za ranních červánků a Parnasie byly zfilmovány, podle Parnasie napsala operní libreto J. Malkusová (zhudebněno J. Hruškou). Pro divadlo upravil tři povídky P. Rudolf (Farář ze Záluží, Parnasie, Starý varhaník), V. Nejedlý zdramatizoval Krupaře Kleofáše pod názvem Mudrc Kleofáš.
V šedesátých letech sdílel Š. všeobecné nadšení pro divadlo a vrhl se na dramatickou tvorbu. Napsal devět veseloher a čtyři truchlohry, z nichž nejvýznamnější byla tragédie o Václavu IV. Žid z Prahy. Vesměs šlo o umělecky chatrné, kompozičně neobratné pokusy. Některé se dočkaly uvedení na předměstských scénách a u kočujících společností, povětšině je hráli ochotníci. Š. postrádající kritickou sebereflexi se cítil zneuznán a neúspěch přičítal malosti českých poměrů. Šest her vyšlo posmrtně tiskem (Pozůstalá dramata, 1891–1905), ostatní zůstaly v rukopise (Kupcova dcera, Za bouře – též s tit. Při bouři, Za bouřky, Žárlivci, Muzikanti, Starý kyrysník, Hledá nešťastnou lásku, Tažní ptáci).
Hry
Žid z Prahy, Kramuelova spol. Klatovy 1865, t. 1893 (Pozůstalá dramata II); Scéna ze salonu, t. 1891 (Pozůstalá dramata I), Juditina láska aneb Soud v Pražské synagoze, Pištěkovo div. 1906; s tit.; Natalie, Pištěkovo div. 1891, i t. (Pozůstalá dramata I); Lapla motýla, t. 1904 (Pozůstalá dramata III), Pištěkovo div. 1904 s tit. Záletný Anatol; Eminčina první láska (Fialky), t. 1904 (Pozůstalá dramata III), studenti Husovy školy Vladislavova ul. Praha 1930; Zlaté srdce, t. 1905 (Pozůstalá dramata IV).
Prameny a literatura
LA PNP: osobní fond, inventář → E. Janásková, 1990. Regionální muzeum v Litomyšli: část pozůstalosti. Muzeum Mladoboleslavska: část pozůstalosti. ■ Ref. Žid z Prahy: R., Národ 27. 12. 1865; nesign., Plzeňské noviny 27. 12. 1865; nesign., Tábor 3, 1866/67, č. 1; jv. [Vodák], Literární listy 15, 1893/94, s. 106●; A. V. Šmilovský: Rozptýlené kapitoly, Osvěta 3, 1873, s. 140–149, 208–221, 280–287; 11, 1881, s. 409–419, 501–512●; nekrology: Národní listy 22. 6. 1883; nesign. [J. Neruda], Humoristické listy 25, 1883, s. 214 → Podobizny II, 1952; F. Dlouhý, Osvěta 13, 1883, s. 111–114; - dr.- [F. Roháček], Ruch 5, 1883, s. 302●; P. Sobotka: A. V. Š. Vzpomínka literární, Osvěta 13, 1883, s. 735–750, 797–803; J. Novák: O životě a literární činnosti A. V. Š., Literární listy 7, 1886, s. 21n., 37n., 69–71, 85–87, 101–103; Liber, ref. Pozůstalá dramata, tamtéž 13, 1892, s. 126–128; T., ref. Juditina láska, Divadlo 4, 1905/06, s. 247; R. J. Kronbauer: Vzpomínky, 1907, s. 205–211; P. Váša: Katechismus dějin české literatury, Brno 1910, s. 281–284; A. Pražák: V. Š., 1911; J. Voborník: Nástin životopisný, in A. V. Š.: Soubor spisů XI, 1924, s. 385–398; Národní politika 21. 5. 1930 [prov. Eminčina první láska]; A. Novák: Kmotr Rozumec, Lumír 57, 1930/31, s. 20–27, 85–89 → Duch a národ, 1936; F. X. Šalda: Otec Š., Šaldův zápisník 5, 1932/33, s. 391–402; M. Hýsek, 100. výr. narození, Venkov 24. 1. 1937 → Literární besedy, 1940; F. Buriánek: Literární Klatovy, 1962, s. 44–59; M. Otruba: A. V. Š., in Rozptýlené kapitoly, 1983, s. 7–13. ■ LČL, Masaryk, Otto, Otto-dod; NAlb
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 1033–1034
