Rok narození někdy uváděn chybně 1857. – Narodil se jako nemanželské dítě ve Vídni, kde matka Češka údajně pracovala jako tovární dělnice, později jako úřednice (na pražských policejních přihláškách uváděna jako učitelka). Po přestěhování do Prahy 1861 navštěvoval reálku u sv. Jakuba a v Panské ul., kde prof. V. Zap rozpoznal jeho herecký talent. Ze školy byl pro vzpurné chování v kvartě vyloučen a začal se učit knihařem. Hrál s ochotníky v Holešovicích, statoval ve StD, v létě 1868 vystoupil v Kramuelově Aréně v Kravíně (páže, Tyl: Jan Hus) a po několika lekcích u tragéda PD K. Šimanovského nastoupil ke společnosti J. Krämera jako epizodista. Už po roce však hrál větší role u P. Švandy ze Semčic v Aréně ve Pštrosce. Od 1869 kočoval po venkově s menšími družinami J. J. Stránského, H. Viceny, V. Pázdrala. V létě 1872 hrál u J. Hofa v jeho nové Aréně na Komotovce, po jejím brzkém ztroskotání kočoval s družinou J. Kozlanského. Na přelomu 1872/73byl angažován u P. Švandy, který dělil své působení mezi smíchovskou Arénu v Eggenberku a plzeňské městské divadlo. V té době se sblížil s herečkou Růženou Sladkou (vl. jm. Douderová, † 20. 1. 1900 Řím) a asi koncem sedmdesátých let se s ní oženil. 1876 přešel k řediteli F. Pokornému, 1878 k J. Pištěkovi, na podzim 1881 opět k Pokornému, s nímž absolvoval zimní sezonu v Plzni. V dubnu 1882 se stal členem české zemské scény, pro nedostatečné uplatnění dal po roce výpověď. Od června 1883 nastoupil znovu u Švandy (smíchovské Divadlo u Libuše, ND v Brně), v souboru setrval po ředitelově smrti za vedení P. Švandy ml. do 1892, ale už bez manželky, která jej opustila. Jako herec a režisér pak působil rok u F. Ludvíka, s jehož společností odplul na jaře 1893 do USA. Po návratu ze zámoří se vrátil k Pištěkovi a s ním do brněnského ND (tři sezony 1893–96). V Brně působil i 1896/97 se společností P. Švandy ml., po jejím rozpadu stanul v čele krátkodobé herecké samosprávy. V červnu 1897 vstoupil do společnosti A. Muška spolu s herečkou A. Junkovou, svou budoucí druhou ženou (sňatek 18. 4. 1900 v Chrudimi). V té době přijal nabídku od krajanů z Chicaga, aby sestavil veseloherní a operetní společnost a přijel s ní do USA, projekt se však neuskutečnil a Š. nastoupil k L. Chmelenskému. V létě 1898 hrál a režíroval v příležitostném Divadle na výstavě (Uranie), po jeho rozpuštění opět u P. Švandy ml., pak u J. V. Suka, který si divadelní pavilon na Výstavišti pronajal a po jeho přenesení do zahrady holešovického pivovaru se stal prvním ředitelem Uranie, Lidového divadla v Praze VII. Po Sukově nuceném odchodu v létě 1902 Š. několik měsíců Uranii vedl jako umělecký správce až do nástupu J. V. Slukova. Na jaře 1904 byl propuštěn pro neloajalitu (údajně stál za otištěním karikatury ředitele J. Seiferta a herečky A. Košnerové). Založil vlastní společnost, s níž zahájil 15. 9. 1904 v Jičíně, na zimu měl zajištěny štace v Kolíně, Pardubicích a Táboře. Byl členem a 1886 funkcionářem stavovské organizace ÚJČH. Spolu s J. Buckem, B. Hallou, J. Hurtem a B. Kovářem vydával od září 1894 měsíčník J. K. Tyl určený zvláště venkovským divadelníkům. 1905 u něho propukla duševní choroba, počátkem 1906 byl umístěn do ústavu pro choromyslné a po několika dnech zemřel. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech (hrob zrušen).
Druhá manželka Anna (29. 1. 1872 – 20. 9. 1921) byla schopnou herečkou. Zastávala obor sentimentálních milovnic a naivek, v brněnském ND u P. Švandy ml. hrála 1896 např. Belisu (Lope de Vega: Sedlák svým pánem), Marii (Sudermann: Domov), Hermínu (Pailleron: Myška), Žanku (Šimáček: Jiný vzduch), Hedviku (Hauptmann: Hanička), Nanynku (Šamberk: Palackého třída čís. 27), Helenu Lindnerovu (Kvapil: Bludička), Barušku (Stroupežnický: Zkažená krev) a 1897 Markétu v Goethově Faustovi. Po Š. smrti provozovala společnost, jejíž vedení předala později J. Hodrovi.
V období prvních úspěchů, které Š. získal jako arénní komik u Švandy a Pištěka, byl často srovnáván se dvěma mistry tohoto oboru, smíchovským J. Vilhelmem a J. Mošnou z PD. Pojila ho s nimi vrozená pohyblivost a mrštnost, také schopnost maximálního přetělesnění a herectví detailní charakterokresby; od obou se však odlišoval kousavě řezavým a trpkým humorem. Postupem času se jeho výrazná tvář vycvičila i v umění originální mimiky natolik, že se dokázal výmluvně vyjadřovat beze slov a gest (např. němý Jurand ze Spychova v dramatizaci Sienkiewiczových Křižáků). Byl jako stvořen pro komické role ve veselohrách Šamberkových; vynikl jako Muchomír Kulíšek (Palackého třída čís. 27) a Bartoloměj Pecka (Jedenácté přikázání). Dobře si rozuměl s postavami Nestroyových frašek (Vilibald, Rozpustilí kluci ve škole, Jehlička i Potěh, Zlý duch Lumpacivagabundus, Bulíček, Chce mít švandu) i s komickými rolemi ze Shakespeara (Hrobař v Hamletu, Baltazar v Romeovi a Julii, Tobiáš Říhal ve Večeru tříkrálovém, Klubko ve Snu noci svatojanské). Ovládal pointovaný přednes časových kupletů a měl dar improvizace; obojí patřilo k výbavě arénního komika. Do frašek často přidával kuplety (texty mu psali žurnalisté J. H. Böhm a E. Züngel) a extemporované promluvy s říznými narážkami na současné jevy a události, nejednou politického rázu, za což měl opakovaně oplétačky s policií (už 1872 v Kutné Hoře). Obdařen znělým hlasem a muzikálností uplatňoval se i v komických tenorových rolích v operetách (Jeremiáš Mrkvička, Suppé: Žádný muž a tolik děvčat; Gaspard, Planquette: Zvonky cornevillské; Jean Styx, Offenbach: Orfeus v podsvětí), občas v operách (Vašek v Prodané nevěstě). Zlobný sarkasmus velmi brzy využil pro role intrikánů a kariéristů (Rekordat, Tyl: Kutnohorští havíři; Pán z Kalbu, později Wurm, Schiller: Úklady a láska), záhy hrál postavy Shakespearovy, Polonia v Hamletovi a Jaga v Othellovi, Goethova Mefista (Faust), později Molièrova Harpagona (Lakomec) a Franze ze Schillerových Loupežníků. Velké místo zaujímaly v jeho repertoáru postavy Tylovy, které ztělesňoval bez sentimentu a s porozuměním pro reálný základ charakteristiky (Jiřík, později Severin v Jiříkově vidění, Kalafuna a Nalejváček ve Strakonickém dudáku, Kuba a Nožejček v Tvrdohlavé ženě, Valenta v Paličově dceři). Talent, mimořádné herecké vybavení, životní zkušenosti a snad i kritiky brněnského J. Merhauta mu napomohly při vytváření komplikovaných charakterů v realistickém repertoáru, které se staly druhou nejvýznamnější oblastí jeho tvorby. K realistickému projevu se vypracoval přes žánrové herectví, které se vytříbilo k virtuóznosti na bezpočtu figur a figurek z frašek a operet (Nickamínek, Anno: Nevěsta z Amsterodamu; Tricoche, Meilhac– Halévy: Tricoche a Cacolet; Kašpar Kotě, Moser: Doktor Tlučhuba; kat Ko-ko, Sullivan: Mikado). Ztvárněním postav ve hrách F. A. Šuberta (Jan Výrava), bratří Mrštíků (Lízal v Maryše), L. Stroupežnického (Jakub Bušek, Naši furianti; Šlapák, Zkažená krev; Vrba, Václav Hrobčický z Hrobčic), M. A. Šimáčka (Hladík, Svět malých lidí; Elis, Jiný vzduch) a A. Jiráska (Divíšek, Otec) se stal v devadesátých letech oporou moderního repertoáru v brněnském ND. Podle kritika J. Merhauta byl pro Š. herectví typický tvrdý, ostrý způsob kresby a výrazné, nelomené charakterizování. Byl hercem širokého rejstříku, jímž obsáhl několik oborů a naprosto protikladné typy postav. Do širšího povědomí se zapsal jako komik, do divadelních análů jako interpret charakterního oboru a spolutvůrce realistického směru v brněnském ND.
Vedle práce herecké se od prvního pobytu u Pištěkovy společnosti (1878–81) věnoval také režii, intenzivně zejména v Brně. Během poslední ředitelské sezony P. Švandy ze Semčic (1890/91) režíroval především operety a výpravné hry; již tehdy upoutal nastudováním Smetanova Tajemství. Pro zahájení nové Arény na Smíchově režijně připravil Dellingerovu operetu Don César (3. 6. 1891). Kolem poloviny devadesátých let režíroval opery, novou dramatiku realistickou (Svoboda: Útok zisku; Mrštíkové: Maryša; Preissová: Gazdina roba; Stroupežnický: Zkažená krev, Na Valdštejnské šachtě; Šimáček: Jiný vzduch; Štolba: Peníze), psychologickou i symbolistní (Hilbert: Vina; Kvapil: Bludička; Hauptmann: Hanička). Usiloval o realistickou výpravu v činohře i opeře; v Čajkovského Pikové dámě překvapil věrohodnou scenérií petrohradského Něvského prospektu, v Gazdině robě uplatnil folklorní prvky, v Davisových Katakombách se pokoušel utvářet jevištní atmosféru pomocí světla. Pro mimopražskou divadelní režii znamenala Š. činnost průlom do tradičního aranžování v obecných kulisách. U ředitele J. Pištěka a posléze u P. Švandy ml., kteří preferovali hudební žánry, byl neoficiálním dramaturgem činohry. Byl dobře obeznámen s pražským divadelním děním a orientoval se v soudobé dramatické produkci domácí i zahraniční. Od 1900 zajišťoval jako režisér větší část programu společnosti J. V. Suka a divadla Uranie. Ve vlastní společnosti uváděl vedle starších kusů Stroupežnického a Vrchlického osvědčená dramata francouzská, také však čerstvé novinky pražského repertoáru (Rydel: Navždy; Horáková: Dolorosa; Heijermans: Naděje). Pro divadlo Uranie napsal několik lidových kusů: truchlohru Václav Hora, myslivec 18. pluku tematizující prusko-rakouskou válku 1866, sentimentálně laděné sociální drama Na starém bělidle a hru Na starém hamru. Příběhy z hereckého života a vzpomínky na cestu a pobyt v Americe (původně publikované časopisecky) vydal knižně.
Role
Vicenova spol.
Remy (A. Dennery, J. Mallian: Muka chudé ženy) – 1871.
Švandova spol.
Filip Podhajský (J. K. Tyl: Pražský flamendr) – AP 1869; Louis (F. Pyat: Hadrník pařížský) – 1873; Krištůfek Mefistafl (J. Sixt, ú. J. Mošna: Doktor Fousek a Markytka) – 1874; Jiřík (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění, i Pištěkova spol. 1879) – Plzeň 1875.
Pokorného spol.
Bartoloměj (E. Gondinet: Pan prefekt), Bertram, hrabě z Brienu (F. Halm: Fučík aneb Tajemství hraběcí rodiny), Viktor Zefirin Kladívko (A. L’Arronge: Můj Vojtíšek), Mikuláš (Ch. Birch-Pfeifferová: Miláček Štěstěny), Špargel (A. Langer: Krupařovic Pepička), Rekordat (J. K. Tyl: Krvavý soud na Poděbradech aneb Kutnohorští havíři), Jehlička (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus aneb Ludařský trojlístek, i Sukova spol. 1900) – 1876; Oldřich Janáček (G. v. Moser: Profesor a bursian), Jacques (A. Dennery, E. Cormon: Dva sirotci), Kudrna (F. X. Told, ú. J. K. Tyl: České amazonky), Petr Melichárek (L. Feldmann, ú. J. Böhm: Na kovárně, i Švandova spol. 1884), Prokop z Děvohrad (K. Haffner: Študenti na Děvohradě)– 1877; Polonius (W. Shakespeare: Hamlet, princ dánský), Jeremiáš Mrkvička (F. v. Suppé: Žádný muž a tolik děvčat, i Pištěkova spol. 1879, Švandova spol. 1886), Vavřinec Váhal (O. F. Berg, ú. E. Züngel: Rázná žena) – 1878; Vilibald (J. Nestroy: Rozpustilí kluci ve škole), Kuba (J. K. Tyl: Rybrcoul), Zvonek (E. Raupach: Vesnický lazebník aneb Dobrodružství na kočičí hoře), Pán z Kalbu (F. Schiller: Ouklady a láska), Jirka (L. Anzengruber: Sedlák křivopřísežník), Vansen (J. W. Goethe: Egmont), Aron Bauchem (J. N. Štěpánek: Čech a Němec), Starý Jan (F. Pyat: Hadrník pařížský), Bulíček (J. Nestroy: Chce mít švandu aneb Kupečtí mládenci v jednom městě), Stojmír Bleskota (J. Mikuláš Boleslavský: Katovo poslední dílo), Kroupa (V. K. Klicpera: Blaník), Vojtěch Rokos (F. Kaiser: Darebáci aneb Dobré jádro v špatné skořápce) – b. d.
Pištěkova spol.
Tramio (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy), Přísný (R. Kneisel: Slepá bába), Baron Jaiteles (F. F. Šamberk dle O. F. Berga: Brno bez ševce), Vašek (B. Smetana: Prodaná nevěsta), Žorž Brumbal (H. Müller: Se stupně k stupni), Antonín (J. Offenbach: Bandité), Scalza (F. v. Suppé: Boccaccio), Princ Pavel (J. Offenbach: Velkovévodkyně z Gerolštýnu) – 1879; Murzuk (Ch. Lecocq: Giroflé-Girofla), Gaspard (R. Planquette: Zvonky cornevillské, i Pokorného spol. 1881, Švandova spol. 1887), Advokát Bonpérier (H. Chivot: Nájemníci pana domácího) – 1880; Bartoloměj Pecka (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání, i Pokorného spol. 1881, PD 1883, Švandova spol. ND Brno1887, Ludvíkova spol. 1893, spol. P. Švandy ml.1897, Š. spol. 1904) – 1881.
Pokorného spol. Plzeň
Gilbert Bergolini (F. X. Told dle E. Scribea: Ďáblův podíl), Šimon Lomnický z Budče (J. J. Kolár: Magelona), Nickamínek (A. Anno: Nevěsta z Amsterodamu, i Sukova spol. 1900), Mefisto (J. W. Goethe: Faust, i Švandova spol. 1888), Barnabáš Pinta (J. K. Tyl: Lesní panna), Don Pomponio (F. v. Suppé: Donna Juanita, i Švandova spol. 1884), Blecha (H. Wilken: Páni doktoři), Nožejček (J. K. Tyl: Tvrdohlavá žena), Rychnovský (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě, i Pištěkova spol. 1895), Kalafuna (J. K. Tyl: Strakonický dudák, i spol. P. Švandy ml. 1891), Jago (W. Shakespeare: Othello, i Pištěkova spol. 1894), Peprný (G. v. Moser, F. v. Schönthan: Naše ženy) – 1881; Hrobař (W. Shakespeare: Hamlet, princ dánský, i Pištěkova spol. 1895), Plumpuding (E. Jonas: Javotte, popelka bostonská), Jobelin (E. Labiche, E. Gondinet: Ze tří nejšťastnější), Vendelín (K. Costa: Zuzančin pan kaprál) – 1882.
PD
Cristoval (Ch. Lecocq: Den a noc), První žák (J. W. Goethe: Faust), Pafnucius Ubrousek (F. F. Šamberk: Rodinná vojna), Sirka (H. Wilken, O. Justinus: Bilín – Milín), Noir (M. Anger: Záletníci), Martin (H. Wilken: Ječmínkova rodina), Nalejváček (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Ždímal (F. F. Šamberk: Podskalák), Jan (A. Fredro: Panenské sliby aneb Magnetismus srdce) – 1882; Lucerna (J. J. Kolár: Primátor), Lišák (G. Raeder: Lišák a Smola), Joza (M. Bałucki: Husy a husičky), Ivan (V. Sardou: Fedora), Baltazar (W. Shakespeare: Romeo a Julie) – 1883.
Švandova spol.
Malina (C. A. Raida: Princ Orlovský) – 1883; Heliodor Drmola (F. F. Šamberk: Palackého třída čís. 27), Wurm (F. Schiller: Úklady a láska), Tobiáš Říhal (W. Shakespeare: Večer tříkrálový), Cela (J. Strauss: Netopýr), Moulinet (G. Ohnet: Philippe Derblay), Antonio (W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic za nic), Tricoche (H. Meilhac, L. Halévy: Tricoche a Cacolet), Švanda (J. K. Tyl: Strakonický dudák) – Plzeň 1884; Kořínek (R. Kneisel: Papageno), Bolšincov (I. S. Turgeněv: Měsíc na vsi), Barnabášek (F. F. Šamberk: Kulatý svět), Bobčinský (N. V. Gogol: Revisor, i Pištěkova spol. ND Brno 1895) – Plzeň 1885; Benoit (H. Chivot, A. Duru: Arthurova lest) j. h., Konipásek (A. H. Sokol: Starý vlastenec) – 1887; Klubko (W. Shakespeare: Sen v noci svatojanské, i Pištěkova spol. 1896, Uranie 1904), Potěh (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus), Martin (I. V. Špažinskij: Paní majorka), Jakub Bušek (L. Stroupežnický: Naši furianti), Coquardier (M. Ordonneau, A. Valabrègue: Není Durand jako Durand) – ND Brno 1888; [?] (J. J. Stankovský: Divadlo na divadle, benef.), Kašpar Kotě (G. v. Moser, ú. E. Pešková: Doktor Tlučhuba) – Smíchov 1889, Válek (F. X. Svoboda: Márinka Válkova), Ole Trum (E. Bozděch: Baron Goertz), Veaucourtois (V. Sardou: Staří mládenci), Menhart Mosolygó (G. Csiky: Proletáři), Jakub (A. I. Palm: Starý pán), Něznamov (A. N. Ostrovskij: Vinný bez viny), Ko-Ko (A. S. Sullivan: Mikado) – ND Brno 1889; Lord Kockburn (D.-F.-E. Auber: Fra Diavolo), Král Bobeš (J. Offenbach: Modrovous), Pátek (D. Defoe, dram. J. Poláček: Robinson Crusoe), Hans Styx (J. Offenbach: Orfeus v podsvětí, i Pištěkova spol. 1894) – Smíchov 1890, Juan (Lope de Vega: Sedlák svým pánem, i Šípkova spol. 1904), Chapuzot (E. Zola: Rabourdin a jeho dědicové), Parusov (P. M. Něvěžin: Druhá mladost), Špigelberk (F. Schiller: Loupežníci) – 1890; Hladík (M. A. Šimáček: Svět malých lidí, i Pištěkova spol. 1895) – ND Brno 1891.
Ludvíkova spol.
Harpagon (Molière: Lakomec) – 1893.
Pištěkova spol.
Principál komediantů (B. Smetana: Prodaná nevěsta), Baron Puk (J. Offenbach: Velkovévodkyně z Gerolsteinu), Generál de Canavailles (G. Ohnet: Hraběnka Sarah aneb Cikánská krev), Schwartze (H. Sudermann: Domov), Krišpian poustevník (E. Pohl: Sedm havranů), Pavel Cicvárek (G. v. Moser: Svůdná Amazonka), Schmiedl (J. Bayer: Královna loutek), Oldřich z Rosenberka (J. J. Kolár: Královna Barbora), Valenta (J. K. Tyl: Paličova dcera, i Š. spol. 1904), Cyprian vévoda z Pamfili (J. Offenbach: Princ Methusalem) – 1893; Levitán (F. X. Svoboda: Útok zisku), Severin (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění, i Uranie 1903), Šimon Moreles (týž: Lesní panna), Passepartout (J. Verne, A. Dennery: Cesta kolem světa za 80 dní), Šlapák (L. Stroupežnický: Zkažená krev, i spol. P. Švandy ml. 1897, Š. spol. 1904), Lízal (A. a V. Mrštíkové: Maryša, i Š. spol. 1904), Danyš (G. Preissová: Gazdina roba), František Elis (M. A. Šimáček: Jiný vzduch), Muchomír Kulíšek (F. F. Šamberk: Palackého třída čís. 27, i Š. spol. 1904), Hanzi Čtyročko (L. Krenn, K. Lindau: Chudá holka) – 1894; Divíšek (A. Jirásek: Otec), Doleček (K. Laufs, W. Jacoby: Nevěřící Tomáš), Hadrián (V. K. Klicpera: Hadrián z Římsu), Václav Vrba (L. Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobčic, i Šípkova spol. 1904), Petr Dubský (týž: Naši furianti), Ribbing (E. Bozděch: Baron Goertz), Jan Výrava (F. A. Šubert: Jan Výrava), Věrnosta z Adlaru (J. J. Kolár: Monika), Hrabě Podevils (E. Bozděch: Zkouška státníkova), Tomáš Peřina (V. Štech: Maloměstské tradice), Matěj Rachota (J. Štolba: Vodní družstvo), Ondřej Šťovíček (J. Pulda: Hloupý Honza na výstavě), Klachuba (G. v. Moser: Hypochondr), Rabbi Jehuda Löw (J. Vrchlický: Rabínská moudrost, i Š. spol. 1904), Kořínek (F. A. Šubert: Probuzenci), Baron Siegdorf (týž: Velkostatkář), Křepela (J. Štolba: Peníze), Fouché (V. Sardou, E. Moreau: Madame Sans-Gêne, i Sukova spol. 1900), Josef Vlk (H. Wilken: Páni doktoři) – 1895; [?] (H. Sudermann: Čest), Šebestian Knejpek (J. Štolba: Krejčí a švec), Frimousse (Ch. Lecocq: Malý vévoda), Bicornet (F. Brentano, K. Tellheim: Jeho bývalá) – 1896.
Spol. P. Švandy ml. ND Brno
Blažej Patrčka (K. Costa, E. Jacobson: Muž z měsíce), Jeremiáš Machulka (K. Karlweis: Švec politik), Kurt Trinxaus (F. B. Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovců), Oficiál Bohrmann (G. Davis: Katakomby), Major Beránek (J. Jarno, H. Fischer: Krkavčí otec), Jan Weiring (A. Schnitzler: Milkování), Loriot (F. Hervé: Mamzelle Nitouche), Materna (G. Hauptmann: Hanička), Uhlík [Winkelmann] (H. Sudermann: Půtka motýlů, i Div. na výstavě 1898 s tit. Zápas motýlů), Don Pedro (P. A. Wolff, h. C. M. v. Weber: Preciosa) – 1896; Kassius (W. Shakespeare: Julius Caesar), Anikejev (I. V. Špažinskij: Snadné prostředky), Vévoda Alba (V. Sardou: Vlasť) – 1897.
Div. na výstavě (Uranie)
Stonožka (V. Štech, K. Šípek, B. Kaminský: Náš dům v asanaci), Raoul de St. Médard (A. Bisson: Kontrolor spacích vagonů), Isidor Kapička (J. Štolba: Na letním bytě), Vézinet (E. Labiche, M. Michel: Klobouk z italské slámy) – 1898.
Spol. P. Švandy ml.
Martin Luba (I. Maciejowski: Martin Luba) – 1898.
Sukova spol.
Václav Kyselák (O. Blumenthal, G. Kadelburg: U bílého koníčka), Mitrič (L. N. Tolstoj: Vláda tmy) – 1900; John, boxer (A. Dumas st.: Kean), Černý (F. X. Svoboda: Směry života), Vratko (J. Zeyer: Radúz a Mahulena), Oštádal (H. Sudermann: Svatojanské ohně), Schölhofer (K. Karlweis: Režná košile), Prochor Avdějevič Revjakin (I. V. Špažinskij: Trýzeň, i Š. spol. 1905), Jan Grubalský (M. Bałucki: Klepy) – 1901.
Uranie
Kaštyl (V. Štech: Třetí zvonění), Pinta (F. Šípek: Na starém hamru), Jurand ze Spychova (H. Sienkiewicz, dram. A. Walewski: Křižáci) – 1902; Krákora (L. Stroupežnický: Vojtěch Žák, výtečník), Štěpán Páleč (J. K. Tyl: Jan Hus), Ptáček (E. Krásnohorská: Přišla do rozumu), Franz (F. Schiller: Loupežníci), Falu Eliab (J. J. Kolár: Pražský žid) – 1903; Kaňka (J. Skružný: Darebák), Baron Diethelm z Zährenbergu (F. v. Schönthan, F. Koppel-Ellfeld: Svatba naší Helgy, i Š. spol. 1905), Vilém Cecil lord Burleigh (F. Schiller: Marie Stuartovna) – 1904.
Šípkova spol.
Arnošt Bülow (F. Philippi: Trním), Josef Jindřich Flachsmann (O. Ernst: Flachsmann vychovatel), Matyáš Vrána (F. F. Šamberk: Divadelní vlak), Zikmund (E. v. Wildenbruch: Chocholouš), Matěj Krocinovský (J. Vrchlický: Exulanti), Mikuláš Dačický z Heslova (L. Stroupežnický: Paní mincmistrová) – 1904.
Režie
Švandova spol. ND Brno
A. S. Sullivan: Mikado – 1889; F. v. Suppé: Boccaccio (i Pištěkova spol. 1894), Ch. Lecocq: Sto panen, J. Verne, A. Dennery: Cesta kolem světa za 80 dní, K. Millöcker: Žebravý student, O. Feith: Pipino, dudák savojský, J. Strauss: Cikánský baron, B. Smetana: Tajemství (i Pištěkova spol. 1896) – 1890; E. Pohl: Sedm havranů – 1891.
Spol. P. Švandy ml.
R. Dellinger: Don César, J. K. Tyl: Strakonický dudák (i Uranie 1903) – 1891.
Pištěkova spol.
H. Sudermann: Domov, M. Anger: Štědrovečerní sen – 1893; F. X. Svoboda: Útok zisku, L. Stroupežnický: Zkažená krev (i Š. spol. 1904), J. Verne, A. Dennery: Cesta kolem světa za 80 dní, J. V. Frič: Svatopluk a Rastislav, A. a V. Mrštíkové: Maryša (i Š. spol. 1904), L. Krenn, K. Lindau: Bujná krev, tíž: Chudá holka, G. Preissová: Gazdina roba, E. Pailleron: Myška – 1894; A. Jirásek: Otec (i spol. P. Švandy ml. 1897), L. Stroupežnický: Na Valdštejnské šachtě, F. Hervé: Mamzelle Nitouche, V. K. Klicpera: Hadrián z Římsu, A. Pulda: Čert na zemi, F. Ruth: Písmákova dcera, M. A. Šimáček: Jiný vzduch, E. Bozděch: Zkouška státníkova, J. Pulda: Hloupý Honza na výstavě, L. Stroupežnický: Naši furianti, A. Dvořák: Tvrdé palice, F. A. Šubert: Jan Výrava, J. Štolba: Vodní družstvo, H. Sudermann: Půtka motýlů, J. Štolba: Peníze, H. Ibsen: Podpory společnosti, G. Rossini: Vilém Tell, F. A. Šubert: Probuzenci, B. Smetana: Dalibor, G. Hauptmann: Osamělé duše – 1895; W. Shakespeare: Othello, P. I. Čajkovskij: Piková dáma, W. Shakespeare: Sen v noci svatojanské, G. Hirschfeld: Dvě matky, A. Bisson, A. Carré: Reduta, G. Meyerbeer: Afričanka – 1896.
Spol. P. Švandy ml. ND Brno
J. Hilbert: Vina, J. Kvapil: Bludička, J. Jarno, H. Fischer: Krkavčí otec, F. F. Šamberk: Ravuggiollo, loupežník z Apenin, E. Raupach: Mlynář a jeho dítě, J. N. Štěpánek: Měšťané a studenti aneb Obležení Prahy od Švédů, K. Světlá, dram. E. Pešková: Kříž u potoka, G. Davis: Katakomby, K. Millöcker: Žebravý student, P. I. Čajkovskij: Piková dáma, F. B. Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovců, L. Stroupežnický: Zkažená krev, W. S. Gilbert: Pokračování, M. A. Šimáček: Jiný vzduch, K. Stuchlík: Vina Evina, G. Hauptmann: Hanička, E. Pohl: Sedm havranů, J. Zeyer: Z dob růžového jitra, V. Sardou, E. Moreau: Madame Sans-Gêne – 1896; J. Nestroy: Rozervanec, W. Shakespeare: Julius Caesar, V. Sardou: Fedora, F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání, I. V. Špažinskij: Snadné prostředky, A. Jirásek: Otec, J. K. Tyl: Paličova dcera (i Š. spol. 1904) – 1897.
Div. na výstavě (Uranie)
V. Štech, K. Šípek, B. Kaminský: Náš dům v asanaci, E. Pailleron: Choulostivý věk – 1898.
Sukova spol.
K. Costa, E. Jacobson: Muž z měsíce, L. Bucek: Jezulátko, F. Philippi: Cestou trnitou (i Š. spol. 1904 s tit. Trním), H. Sudermann: Zápas motýlů, Ph. Langmann: Bartoš Tuřanský, P. Berton, Ch. Simon: Zaza, O. Blumenthal, G. Kadelburg: U bílého koníčka, G. Davis: Katakomby, H. Sudermann: Skryté štěstí, V. Krylov: Divoška aneb Ta třetí, M. A. Šimáček: Svět malých lidí, O. F. Berg: Isák Löwy, L. N. Tolstoj: Vláda tmy, F. Schiller: Úklady a láska, A. S. Suvorin: Taťana Repina, A. Dumas st.: Kean – 1900; I. V. Špažinskij: Trýzeň (i Š. spol. 1905) – 1901.
Uranie
L. Stroupežnický: Vojtěch Žák, výtečník, K. Costa: Zuzančin pan kaprál, A. Delacour, A. Hennequin: Ples v opeře – 1903; K. L. Macháč: Za živou vodou – 1904.
Šípkova spol.
G. Ohnet: Majitel hutí, J. Vrchlický: Noc na Karlštejně, L. Rydel: Navždy, O. Ernst: Flachsmann vychovatel, E. Bozděch: Dobrodruzi, J. Vrchlický: Rabínská moudrost, Lope de Vega: Sedlák svým pánem, K. Rakowski: Procitnutí, F. F. Šamberk: Divadelní vlak, V. Sardou: Tosca, B. Buchbinder: On a jeho sestra, E. v. Wildenbruch: Chocholouš, J. Vrchlický: Exulanti, L. Stroupežnický: Paní mincmistrová, A. Daudet: Sappho, F. F. Šamberk: Palackého třída čís. 27, L. Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobčic, A. H. Horáková: Dolorosa, H. Bataille dle L. N. Tolstého: Vzkříšení – 1904; F. v. Schönthan, F. Koppel-Ellfeld: Svatba naší Helgy – 1905.
Hry
Václav Hora, myslivec 18. pluku aneb Pražské děti, Sukova spol. Uranie 1901, i t.; Na starém hamru, Uranie 1902; Na starém bělidle, tamtéž 1902, t. 1910.
Teatralia
Šarapatky, 1901.
Prameny a literatura
SOA Zámrsk: Sbírka matrik, 3678 Chrudim, matrika oddaných 1855–1901, fol. 476. NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce kart. 596, obr. 848 [Schipek Frang, 1850], 946, 947[Schipek Nothburga, matka]; fond PM 1871–1880, kart. 1241, sign. 8/P6/10/7 [koncese]. ■ Nesign.: Městské divadlo, Plzeňské listy 20. 10. 1881; nesign. F. Š., Divadelní listy 2, 1881, s. 264n.; F. Š. opět odsouzen, Moravská orlice 15. 7. 1881; nesign.: Z městského divadla, Plzeňské listy 20. 10., 8. 12. 1881; O. Hostinský: České divadlo, Národní listy 9. 4. 1882; nesign.: Národní divadlo v Brně, Česká Thalia 2, 1888, s. 27; nesign.: F. Š., český komik, Český jih 17, 1888/89, s. 230n.; J. M. [Merhaut], Moravská orlice 3. 10. 1889 [Márinka Válkova], 21. 10. 1891 [Tajemství]; nesign.: F. Š., Podřipské listy 6. 3. 1892; nesign.: Činnost našich spolkův a ruch náš hudební, Dalibor 19, 1897, s. 18; Lidové noviny 20. 6. 1897 [ang. k Muškovi]; A. N.: Z Divadla na Výstavě, Zlatá Praha 15, 1897/98, s. 526n.; Divadlo na výstavě, Dalibor 20, 1898, s. 360; Zizius III. [L. Kazda]: F. Š., komik český, Pro lože a galerie, 1900, s. 46–48; Šal, ref. Václav Hora, Divadelní listy 2, 1900/01, s. 399n. + ref. Na starém hamru, tamtéž 3, 1901/02, s. 399n.; nesign.: F. Š., tamtéž 4, 1902/03, s. 198n.; er.: 35 let činnosti, Meziaktí 3, 1902/03, č. 212; J. Rudloff: F. Š., Divadlo 2, 1903/04, s. 230–232; nesign.: Aféra Š., tamtéž, s. 308 [propuštění z Uranie]; nesign.: Divadelní společnost F. Š., tamtéž 3, 1904/05, s. 9n.; Společnost F. Š., tamtéž 4, 1905/06, s. 101n.●; nekrology: K., Divadelní list Máje 2, 1905/06, s. 108n.; J. Rudloff, Divadlo 4, 1905/06, s. 169–172; -ols-, Máj 4, 1905/06, s. 335; Zlatá Praha 23, 1905/06, s. 204; Lidové noviny 29. 1. 1906; Národní politika 29. 1. 1906; J. Ladecký, Osvěta 36, 1906, s. 371●; A. B. Dostal: Čtyřicet let divadla na Smíchově, [1911], s. 68, 84; MUK: Z pozůstalosti Karla Komarova, Československé divadlo 12 (7), 1929, s. 6–8; F. Hlavatý: Z jevišťátek a z velkých scén, [1931], s. 64n.; L. Pacák: Opereta, 1946, s. 208n.; J. Průcha: Hrdinové okamžiku, 1948, s. 111–115; A. Javorin: Pražské arény, 1958, s. 109, 252, 276, 280n.; S. Langer: Dokumentace o Uranii, rkp., 1960, DÚk; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, s. 32, 60n., 65, 74, 88n., 92n., 113, 122n., 137, 141n., 153, 165, 194, 196n., 221, 226; R. Deyl: Vavříny s trny, 1973, s. 74–82; DČD III; O. Spalová: Sága rodu Budilova, 1978, s. 74, 111n., 114, 128n., 167, 259. ■ NDp, Otto, PBJ; Brno, PD-rep. Plzeň, Uranie
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 1009–1015
