Roz. Kochová. Psána Schimek. – Narodila se v rodině dveřníka (na úředních listech otec uváděn jako ständischer Zimmer-porteir. Od 1829 účinkovala ve StD na poloprofesionálním základě (bez stálé gáže, jen s právem jedné benefice za rok) výlučně v českých představeních. 1832 se provdala za tenoristu StD Antonína Š. a hrála nadále pod jménem Šimková. Divadelní dráhy se vzdala 1835, když se její manžel rozhodl plně věnovat svému civilnímu zaměstnání ptáčníka. Pak žila jako žena v domácnosti. Zemřela na souchotiny, vedena jako manželka obchodníka.
Debutovala 1829 rolí Amálie ve frašce Kýž bych se byl neoženil a po odchodu M. Dolejšové z Prahy převzala v české činohře obor prvních milovnic. Zastávala ho několik sezon a obsáhla celé jeho rozpětí (naivky, hrdinky, sentimentální milovnice) napříč žánrovým spektrem tehdejšího repertoáru (veselohry, frašky, rytířské hry, báchorky, truchlohry). Své schopnosti osvědčovala v mnoha rolích dívek a mladých hrdinek ve hrách Štěpánkových (např. Blaženka, Jaroslav a Blažena; Jitka, Břetislav První) a Klicperových (Miloslava, Blaník; Kraska, Jan za chrta dán; Svatoslava, Valdek). Ceněny byly rovněž její výkony v parádních rolích překladového činoherního repertoáru (Bibiana, Cuno: Loupežníci na Chlumu; Helena, Holbein: Fridolín; Rozamunda z Korfu, Zschokke: Abelíno, veliký zbojník; Berta, Grillparzer: Pramáti). Zdařile ztělesnila Amálii v Schillerových Loupežnících, uspěla v kalhotkové roli Tony (Körner: Tony). Jako jedna z mála hereček té doby neměla žádné problémy s češtinou. J. K. Chmelenský ji považoval koncem dvacátých let za nejlepší českou herečku daného oboru, oceňoval její líbezný hlas, dosahující obzvláštní tklivosti v žalných a žalujících partiích, a dobře rozváženou řeč i jednání. Jako potřebnou sílu české činohry ji uznával i J. K. Tyl ještě 1835, kdy se začínala prosazovat mladší A. Manetínská.
Tehdy se Š. již přehrávala do starších nebo karikaturních rolí, jako byla např. Správcová (Klicpera: Každý něco pro vlast) či zpěvačka Cibulcini (Tyl–Škroup: Fidlovačka). Její poslední rolí byla královna Jolanta (Ziegler: Jolanta, královna jeruzalémská). Tyl s ní počítal pro roli Častavy ve své tragédii Čestmír, ale k tomu již nedošlo, neboť na vrcholu své herecké dráhy divadlo opustila.
Role
StD
Amalie (anon., ú. J. N. Štěpánek: Kýž bych se byl neoženil), Kupcová (J. N. Štěpánek: Ať se to jen žádný nedozví aneb Tintilivantili), Bibiana (H. Cuno: Loupežníci na Chlumu), Berta (A. v. Kotzebue: Husité u Naumburku léta 1432), Kraska (V. K. Klicpera: Jan za chrta dán), Miloslava (týž: Blaník), Blaženka (j: n. Štěpánek: Jaroslav a Blažena aneb Hrad Kunětice), Anežka (J. N. Kalchberg: Wilfink Štubenberský), Jitka (J. N. Štěpánek: Břetislav První, český Achilles aneb Vítězství u Domažlic), Stazička (týž: Obležení Prahy od Švejdů), Svatoslava (V. K. Klicpera: Valdek)– 1829; Helena (F. v. Holbein: Fridolín aneb Cesta do železných hutí), Maria (K. F. Hensler, h. W. Müller: Ďáblův mlejn na Vídeňské hoře), Paní z Bartensu (O. Ferrand, ú. L. Huber: Všickni na poště), Jolanta (H. Zschokke: Kouzedlnice Sidonia aneb Mstící se svědomí), Paní z Nemotoch (A. v. Kotzebue: Zmatek nad zmatek) – 1830; Anežka (A. Fischer: Obležení plzenské leta 1434), Rozamunda z Korfu (H. Zschokke: Abelíno, veliký zbojník), Amalie (F. Schiller: Loupežníci), Tony (T. Körner: Tony), Ludmila (W. Vogel dle E. T. A. Hoffmanna: Dědičná smlouva pánů Těchobuzských), Valiska (M. Stegmayer: Čech a Lech) – 1831; Hraběnka z Cesanne (E. Scribe, ú. T. Hell: Jelva), Klarissa (Mélesville: Hrůzná noc v zámku Paluzzi), Terezie (G. Lotz: Spáleniště v Burnyně), Donna Klára (P. A. Wolff, h. C. M. v. Weber: Preciosa), Ludislava (J. N. Štěpánek: Co se vleče, neuteče aneb Svadba na Vrchlesu), Náděje (F. Raimund: Diamant krále duchů), Ludmila (V. K. Klicpera: Rod Svojanovský), Berta (F. Grillparzer: Pramáti), Sena (L. Ch. Caigniez: Šalamounův rozsudek) – 1832; Elvíra (A. Müllner: Vina), Hedvika (T. Körner: Hedvika), Zradovičová (A. v. Kotzebue: Srnec aneb Nevinní vinníci), Paní Franvalová (týž dle J.-N. Bouillyho: Hluchoněmý aneb Abbé de l’Epée), Vitalinová (A. v. Kotzebue: Psací stolek), Mařenka (J. N. Štěpánek: Vlastenci aneb Slavnost lipského vítězství) – 1833; Julinka (E. Raupach: Pašáci aneb Schůzka u Kočičí hory), Margarita (J. A. Törring: Kaspar Torinský aneb Výstraha ducha strážného v kamenné chodbě), Lakrimosa (F. Raimund: Dívka z čarovných krajů aneb Sedlský milionář), Klára (Ch. H. Spieß: Klára Vysokodubská), Olga (E. Raupach: Nevolníci aneb Isidor a Olga), Štěstí (J. W. Lembert: Václav Outrata a podivné příhody jeho po zemi i pod vodou), Panna Cibulcini (J. K. Tyl, h. F. Škroup: Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka) – 1834; Rajská (A. v. Kotzebue: Což si mne žádná nevezme?), Správcová (V. K. Klicpera: Každý něco pro vlast!), Jolanta (F. W. Ziegler: Jolanta, královna jeruzalemská) – 1835.
Prameny a literatura
NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 594, obr. 217 [Schimek Anton, 1797]. AMP: Sbírka matrik, TO 07, matrika oddaných fary u sv. Tomáše 1816–1845, s. 209, obr. 212 ■ J. K. Chmelenský: Divadlo české […], ČČM 3, 1829, s. 123, 128, 131 + Hlavní zpráva o desítiletém účinkování divadla českého […], ČČM 8, 1834, s. 227n. + Divadelní zprávy, Česká včela 1, 1834, s. 16 [Julinka, Pašerové; Bibiana, Loupežníci na Chlumu], 62 [Margarita, Kaspar Torinský], 95 [Stazička, Obležení Prahy], 127n. [Klára, Klára Vysokodubská; Olga, Nevolníci]; T. H. [J. K. Tyl], Jindy a nyní 1833, d. 1, s. 16 [Elvíra, Vina] + Týl Horník, d. 2, s. 118 [Kupcová, Ať se to jen žádný nedozví] + nesign.: České divadlo v Praze roku 1834/5, Květy 2, 1835, s. 292 → Divadelní referáty a stati, 1960; Vondráček II [Kochová a Š. chybně jako dvě osoby]; K. Švehla: Starý komediant. O českém herci Janu Kaškovi, 1982, s. 50, 67; DČD II ■ Laiske [Kochová a Š. chybně jako dvě osoby]
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 1008–1009
