Roz. Knornová (někdy psáno Knorrová), křtěna Julia Maria Josefa. – Byla prvorozeným dítětem národně uvědomělého železničního inženýra, který posléze získal místo telegrafního inspektora v Praze, kam se rodina nejpozději 1862 přestěhovala. Žila a byla vychovávána u babičky M. Kuřákové v Podskalí. Studovala zpěv v Pivodově škole a u kapelníka W. Jahna, hru na klavír u F. Vogela a herectví u F. Herbstové. Od 1865 zpívala v operním sboru PD, v červenci nastoupila do německého divadla v Olomouci, v září hostovala v PD (Leonora, Verdi: Trubadúr; Aninka, Weber: Čarostřelec), angažmá však nezískala. V Olomouci se 7. 1. 1866 provdala za herce F. F. Šamberka a po skončení sezony se vrátila do Prahy. V PD pohostinsky vystoupila v několika operních a operetních rolích a představila se i jako herečka (Hraběnka Trčková, Schiller: Smrt Valdštýnova). Když jí postižení hlasivek způsobené těžkým porodem (novorozená dcera brzy zemřela) znemožnilo operní kariéru, přeorientovala se k činohře. U společnosti P. Švandy ze Semčic, do níž vstoupila na sklonku 1866 a s níž působila do konce léta 1867 v jižních Čechách (v Českých Budějovicích, Táboře), se již uplatňovala hlavně v činohře a jen ojediněle zpívala operní árie. Od září 1867 byla přijata do PD, kde setrvala do července 1876 (s roční přestávkou 1868–69). Manželský rozkol a neuspokojení z uměleckých úkolů ji odvedly do ciziny. Několik let hrála na německých scénách v Berlíně (Victoria Theater), Frankfurtu n. Mohanem, Hamburku i New Yorku (Amberg Theater) jako Julia Schamberg. Po návratu hostovala v říjnu 1880 v pražském německém divadle (StD; Clotilde, Sardou: Fernande) a od srpna 1881 do června 1884 byla jeho členkou; v té době jezdila hostovat na německé mimopražské scény (např. 1881/82 do Teplic k řediteli Lechnerovi, 1882 do Liberce k řediteli Carlovi, 1883 do Plzně k řediteli Palmovi). V srpnu 1885 byla angažována do ND, kde měla zaplnit mezeru po odchodu heroiny M. Pospíšilové. Během pražských angažmá občas hostovala u Švandovy společnosti. 1886 došlo k dalšímu manželskému rozkolu, v červnu t. r. porušila smlouvu s ND vystoupením v berlínském Deutsches Theater a tříletý kontrakt jí byl proto předčasně ukončen. Opět opustila Prahu a do vlasti se nikdy nevrátila. Hrála v Deutsches Theater, 1887 krátce v Carlově divadle ve Vídni, hereckou dráhu zakončila 1888 v Americe. Dožila jako nájemkyně přístavního hostince (Restaurant Schamberg) v Altoně-Hamburku. Deprimována postupující hlasovou chorobou, tíživou hmotnou situací a neuspořádanými rodinnými poměry ukončila život sebevraždou.
Syn Vladimír Š. (1869–1930) byl původně hercem, posléze se plně věnoval malířství.
Mladá Š., žena majestátní, štíhlé postavy, klasicky modelované tváře chladných rysů, kterou oživovaly výrazné, opálově modré oči a korunovala bohatá hříva zlatých vlasů, byla svým zjevem předurčena pro operní hrdinky. Vládla líbezným podmanivým mezzosopránem. V Olomouci zpívala Alici (Meyerbeer: Robert der Teufel), Paminu (Mozart: Die Zauberflöte), Markétku (Gounod: Faust), hrála i v jednom z mála tamních českých představení (Markyta, Raupach: Mlynář a jeho dítě; kritika ji chválila za vzornou češtinu). K olomouckým operním postavám přidala v PD Lidunku (Weber: Čarostřelec), Fenici (Gluck: Armida) a pár operetních rolí. Po onemocnění hlasivek nabyl její hlas zvláštní ostrosti, přednes v činohře postrádal zpočátku téměř všechnu modulaci, místy byl monotónní, ale dobře vyjadřoval chlad, ironii a pýchu. Zásluhou své školitelky E. Peškové hrála už u Švandy velké role, které později patřily k vrcholům její kariéry (Eliška Rejčka, Vlček: Eliška Přemyslovna; Eva z Losů, Kolár: Magelona; Lady Macbeth, Shakespeare: Macbeth). V PD se vypracovala v přední sílu souboru a stala se velkou soupeřkou O. Sklenářové-Malé. Zvučný a energický hlas, který časem zpružněl a nabyl nesčetných odstínů pro individualizaci postavy a diferenciaci jejích psychologických stavů, jí pomáhal vytvářet role vznešených aristokratek a krutých panovnic (Vévodkyně z Marlborough, Scribe: Sklenice vody; Alžběta, Schiller: Panna Orleánská; Princezna Eboli, týž: Don Carlos; Messalina, Wilbrandt: Arria a Messalina; Královna Kunhuta, Hálek: Záviš z Falkenštejna; Medea v Bendově melodramu), které hrála s chladnou démoničností a s jemnými náznaky smyslnosti. Kurtizány a cizoložnice zpodobovala s větší erotickou odvážností, než bylo doposud na české scéně zvykem (Marguerita Gautierová, Dumas ml.: Dáma s kaméliemi; Cesarina, týž: Žena Claudiova). V konverzačních rolích z francouzského repertoáru (mj. tit. role, Scribe–Legouvé: Adrienna Lecouvreurová; Klotilda, Sardou: Fernanda) a novinek Bozděchových údajně neměla konkurentku. Herectví Š. dozrávající na scénách v Německu vyvrcholilo v první polovině osmdesátých let na pražské německé scéně. Zopakovala zde heroiny z klasické i moderní dramatiky, které hrála předtím česky, a připojila k nim Schillerovu Marii Stuartovnu, hraběnku Julii ve Fieskovi, Lady Milfordovou v Úkladech a lásce, Orsinu v Lessingově Emilii Galotti a Eleonoru Sanvitale v Goethově Torquattu Tassovi. Kultivovaný přednes a královsky majestátní vzezření uplatnila též v roli Heleny ve Faustovi. Rozhojnila svou galerii salonních hrdinek o další postavy z her Scribeových (Louisa, Okovy), Sardouových (tit. role Fedory a Odetty), Pailleronových (Hraběnka de Céran, Svět nudy) a Dumase ml. (Lionetta, Bagdadská princezna, Klára Vignotová, Levoboček, Noemi Clarksonová, Cizinka) a o četné role tohoto typu z dramatiky německé (např. Valerie Sterneck, Moser: Štěstí u žen; Hraběnka Flora, Bauernfeld: Kategorický imperativ). Heroiny a salonní dámy zůstaly její doménou, na české i německé scéně se však osvědčila i v klasických komediích a veselohrách, jako byly Lessingova Mína z Barnhelmu či Shakespearovo (Mnoho povyku pro nic) Blažena a (Zkrocení zlé ženy) Kateřina. K postavám přistupovala spíše rozumově než citově a svým projevem, uplatňujícím především hlasové prostředky a postupy, se řadila k představitelům deklamačního hereckého stylu. V závěru působení v ND shledala kritika v její Theodoře (Sardou: Theodora) syntézu sprosťáctví a noblesy; lze předpokládat, že herectví Š. vykazovalo náznaky naturalismu.
Role
PD
Leonora (G. Verdi: Troubadour), Aninka (C. M. v. Weber: Střelec kouzelník) – vše j. h. 1865.
MD Olomouc–K. König
Alice (G. Meyerbeer: Robert der Teufel), Adalgisa (V. Bellini: Norma), Pamina (W. A. Mozart: Die Zauberflöte), Gretchen (Ch. Gounod: Faust), Markyta (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě) – 1865/66.
PD
Valentina (G. Meyerbeer: Hugenoti), Lidunka (C. M. v. Weber: Střelec kouzelník), Ferosa (J. Offenbach: Krásné Gruzinky), Valenta (týž: Píseň pana Fortunia), Fenice (Ch. W. Gluck: Armida), Hraběnka Trčková (F. Schiller: Smrt Valdštýnova, i Švandova spol. 1867) – vše j. h. 1866.
Švandova spol.
Eliška Rejčka (V. Vlček: Eliška Přemyslovna, i PD 1875), Floretka (Honoré: Sirka mezi jiskrami), Johana (F. Schiller: Panna Orleanská), Markýza de Rio Velez (O. Feuillet: Montjoye), Královna Anna (E. Scribe: Sklenice vody), Eva z Losů (J. J. Kolár: Magelona, i PD 1867, ND 1886), Lady Macbeth (W. Shakespeare: Macbeth, i PD 1869), Kolinetka (V. Sardou: Paragrafy na střeše), [?] (J. Nestroy: Lumpacivagabundus) – 1867.
PD
Blažena (W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic za nic) j. h., Vévodkyně z Marlborough (E. Scribe: Sklenice vody) j. h., Alžběta (H. Laube: Hrabě Essex), Paní z Berny (E. Scribe: Čarovné ruce), Druhá dáma (W. A. Mozart: Kouzelná flétna), Alžběta (F. Schiller: Marie Stuartka) – 1867; Lea de Clers (E. Augier: Pavel Forestier), Blanka de Guy Châtel (O. Feuillet: Zakletá slečna), Goneril (W. Shakespeare: Král Lear), Juno (J. Offenbach: Orfeus v podsvětí), Jitka (K. E. Ebert: Břetislav a Jitka), Karolina (F. Mallefille: Dvě vdovy), Milina (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus) – 1868; Lady Percy (W. Shakespeare: Král Jindřich IV., I. díl), Arria (J. Wenzig: Arria a Päetus), Henriette Sternayová (A. Dumas ml.: Levoboček) – 1869; Dolores (V. Sardou: Vlasť), Sidonie Landurel (F. Mallefille: Skeptikové), Olivie (W. Shakespeare: Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete), Markýza de Pompadour (A. E. Brachvogel: Narcis), Emilie (F. V. Jeřábek: Služebník svého pána), Klotilda (V. Sardou: Fernanda) – 1870; Oberon (W. Shakespeare: Sen v noci svatojanské), Paní Cecilie Lecoutellierová (E. Augier: Otec Guérin), Markéza Anežka (P. Ferrari: Láska bez úcty), Verena (J. J. Kolár: Pražský žid), Božena z Proseče (G. Freytag: Journalisté) – 1871; Adrienna Lecouvreur (E. Scribe, E. Legouvé: Adrienna Lecouvreur) – 1872; Markýzka de Logny (E. Bozděch: Z doby kotillonův), Marina (F. B. Mikovec: Dimitri Ivanovič), Marguerite Gauthier (A. Dumas ml.: Dáma s kameliemi), Wanda Łoniewska (J. A. Fredro: Stará liška nad mladou), Markéta (E. Scribe, E. Legouvé: Povídky královny navarské) – 1873; Cesarina (A. Dumas ml.: Žena Claudiova), Volumnia (W. Shakespeare: Koriolanus), Markéta (týž: Život a smrt krále Richarda III.), Královna Kunhuta (V. Hálek: Záviš z Falkenštejna), Leonora (O. Feuillet: Dalila), Klotilda (V. Sardou: Spekulant a jeho rod) – 1874; Mistress Eva Blounth (V. Sardou: Rabagas), Severina (A. Dumas ml.: Princezna Georges), Princezna Eboli (F. Schiller: Don Carlos, kralevič hispanský), Ulrika Eleonora (E. Bozděch: Baron Goertz), Medea (F. W. Gotter, h. J. A. Benda: Medea) – 1875; Valeria Messalina (A. Wilbrandt: Arria a Messalina), Cornelie (týž: Gracchus, tribun lidu), Elisa (E. Bozděch: Světa pán v županu, i ND 1885) – 1876.
StD (Deutsches Landestheater)
Clotilde (V. Sardou: Fernande) j. h., Prinzessin von Eboli (F. Schiller: Don Carlos), Maria Stuart (F. Schiller: Maria Stuart) j. h. – 1880; Valeria Messalina (A. Wilbrandt: Arria und Messalina), Donna Diana (A. Moreto, ú. K. A. West: Donna Diana), Aouda (J. Verne, A. Dennery: Die Reise um die Erde in achtzig Tagen), Herzogin von Marlborough (E. Scribe: Ein Glas Wasser oder Ursachen und Wirkungen), Katharina von Rosen (E. v. Bauernfeld: Bürgerlich und Romantisch), Eleonore Sanvitale (J. W. Goethe: Torquato Tasso), Pauline (V. Sardou: Unsere braven Landleute), Lionette (A. Dumas ml.: Die Princessin von Bagdad), Margarethe (E. Scribe, E. Legouvé: Die Märchen der Königin von Navarra), Gräfin Julia (F. Schiller: Die Verschwörung des Fiesco zu Genua), Cäcilie (V. Sardou: Die guten Freunde), Isabella Weichsel (P. Lindau: Verschämte Arbeit), Gräfin von Ceran (E. Pailleron: Die Welt, in der man sich langweilt) – 1881; Oberon (W. Shakespeare: Ein Sommernachtstraum), Adelheid Kunek (G. Freitag: Die Journalisten), Franziska (H. Laube: Die Carlsschüller), Marwood (G. E. Lessing: Miss Sarah Sampson), Gräfin Ziska (V. Sardou: Dora), Odette (týž: Odette), Adele (H. Bürger: Der Jourfix), Ida von Felseck (Ch. Birch-Pfeifferová dle B. Auerbacha: Dorf und Stadt), Lady Milfort (F. Schiller: Kabale und Liebe), Porzia (W. Shakespeare: Der Kaufmann von Venedig), Beatrice (týž: Viel Lärm um Nichts), Prinzessin Lydia (P. Nevsky: Die Danischeff’s), Georgine Fürstin Udaschkina (G. Freytag: Graf Waldemar), Minna von Barnhelm (G. E. Lessing: Minna von Barnhelm), Katharina (W. Shakespeare: Die Widerspenstige), Michael (J. W. Goethe: Faust, 1. Teil), Helena (týž: Faust, 2. Teil), Judith (E. v. Wildenbruch: Die Karolinger), Clara Vignot (A. Dumas ml.: Der natürliche Sohn) – 1882; Sytha (E. v. Wildenbruch: Harold), Marquise de Pompadour (A. E. Brachvogel: Narciβ), Anna (L. Schneider: Sie ist wahnsinnig), Estella (A. L’Arronge: Die Sorglosen), Valerie Sterneck (G. v. Moser: Glück bei Frauen), Sittah (G. E. Lessing: Nathan der Weise), Jeanne Vanneau (Dumanoir, A. de Keraniou: Die Eine weint, die Andere lacht), Gräfin Orsina (G. E. Lessing: Emilia Galotti, i Deutsches Theater 1886), Adelheid von Waldorf (J. W. Goethe: Götz von Berlichingen), Virginie von Blossac (E. Jerrmann dle E. de Girardin: Lady Tartuffe), Henriette (R. Kneisel: Die Anti-Xantippe) – 1883; Hortensie von Wallnack (O. Blumenthal: Der Probepfeil), Gräfin Flora (E. v. Bauernfeld: Der kategorische Imperativ), Lady Sarah Waterford (H. Laube: Der Statthalter von Bengalen), Fürstin Fedora Romazoff (V. Sardou: Fedora), Goneril (W. Shakespeare: König Lear), Leonie von Renot (E. Pailleron: Der zündende Funke), Louise (E. Scribe: Fesseln), Noemi Clarkson (A. Dumas ml.: Die Fremde) – 1884.
ND
Lionetta (A. Dumas ml.: Bagdadská princezna) j. h., Hjördis (H. Ibsen: Oernulfova výprava), Doňa Diana (A. Moreto, ú. K. A. West: Doňa Diana) – 1885; Theodora (V. Sardou: Theodora), Belina (Molière: Ve zdraví nemocný), Hraběnka de Lancy (A. Dumas st.: Antony), Kněžna v divadelní hře (W. Shakespeare: Hamlet), Berta Beaumontová (T. Barrière, J. Lorin: U klavíru), Salomena Smiřická (J. K. Kolár: Smiřičtí), Beatrice (L. Stroupežnický: Krištof Kolumbus) – 1886.
Prameny a literatura
SOA Zámrsk: Sbírka matrik, M-202296, matrika narozených Březová n. Svitavou 1838–1872, s. 76; ZA Opava: Sbírka matrik, O III 22, Olomouc matrika oddaných 1844–1873, s. 247, obr. 125. ■ Olomoucké noviny 19. 7., 14. a 31. 10. 1865; J. N. [Neruda]: Paní Š., Národní listy 17. 9. 1867 + Magelona, tamtéž 11. 12. 1867, příl. → České divadlo III, 1955 + nesign.: J. Š., Humoristické listy 27, 1885, s. 272 → Podobizny III, 1954; nesign.: J. Š., Světozor 8, 1874, s. 318; Teuber III, s. 767n., 771n.; ß. [J. Kuffner]: Divadelní, Národní listy 22. 6. 1886 + šifra š.: Divadelní, tamtéž 28. 9. 1886; nesign., tamtéž 19. 9. 1886 [něm. ohlasy na debut v Berlíně] J. Arbes: J. Š. Dramaturgická stať, Rozhledy literární 1, 1886/87, s. 59–61, 96–98, 148–151 + J. Š., Česká Thalia 6, 1892, s. 61–64, 73–76 → Z galerie českého herectva I, [1911]; E. Pešková: Z kočujícího života. Vzpomínka na J. Š., Národní listy 27. 2. 1892; Deutscher Bühnenalmanach [Berlin], 1892, s. 261; 1893, s. 115; F. A. Šubert: Dějiny Národního divadla v Praze 1883–1900, 1908, s. 172n.; O. Sklenářová-Malá: Z mých vzpomínek, 1912, s. 92–98; J. Kvapil: O čem vím, 1932, s. 90–95; O. Fischer: Činohra Národního divadla do roku 1900 (Dějiny ND IV), 1933, s. 45n.; L. Novák: Stará garda Národního divadla, 1937, s. 179–204; Jan Bartoš: Prozatímní divadlo a jeho činohra, 1937, s. 264–266; V. Štech: Džungle literární a divadelní, [1937], s. 31–34; J. Čičatka: Vývoj divadelnictví ve střední a severní Moravě, Přerov 1938, s. 11; K. Engelmüller: J. Š., O slávě herecké, 1947, s. 76–79; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, s. 71, 217, 220; DČD III; H. Demetz: Geschichte des deutschen Theaters in Prag V, rkp., 1973, DÚk, s. 45; O. Roubínek: František Ferdinand Šamberk, 1985, s. 102, 158–160, 312, 430–431; F. Kožík: Devět Ofélií, [1988], s. 123–142; J. Štefanides a kol.: Kalendárium dějin divadla v Olomouci (od r. 1479), 2008, s. 54. ■ Eisenberg, ÖBL, Otto, NDp; NAlb, PD-rep
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 993–997
