Vl. jm. Marie Ryšavá. – Byla dcerou pražského mistra obuvnického a majitele domu Josefa Ryšavého a jeho manželky Kateřiny, sestrou herce Karla Ryšavého. Zprvu hrála pod jménem Karolina Ryšavá (někdy považováno za pseudonym), od 1863 pod jménem Rennerová, aby se odlišila od své švagrové, herečky M. Ryšavé, roz. Köhlerové. V tisku a odborné literatuře přesto docházelo k jejich záměně, dokonce byly vydávány za sestry. V úvodu umělecké dráhy vystřídala několik divadelních společností. Nevystupovala však ve StD (1852, 1854/55 a 1856), jak někdy uváděno [Javorin], šlo o Annu Rennerovou. Poprvé je doložena počátkem 1854 u Prokopovy společnosti v Plzni, poté až 1860 rovněž u Prokopa při jeho stagioně na Smíchově. Zdá se, že mezitím u Prokopa nehrála, neboť její vystoupení v Schillerových Loupežnících (Amalie) bylo komentováno jako pohotový záskok. Pak přijala u Prokopa angažmá, z upadajícího podniku ale záhy odešla k řediteli F. Zöllnerovi, 1862 přešla k J. J. Stránskému, 1863 posílila nově vzniklou společnost Kramuelovu. V prosinci t. r. pohostinsky vystoupila v PD a byla přijata do zpěvoherního sboru. Dostávala také činoherní, povětšině druhořadé úlohy. V PD působila do března 1864, pak znovu od června 1865. Mezitím hrála u Kramuela, k němuž se po ukončení angažmá na pražské zemské scéně v červnu 1866 vrátila. Na podzim 1867 přešla ke společnosti P. Švandy ze Semčic, který právě zahajoval další zimní sezonu v Plzni. Za pobytu u Švandy se v dubnu 1869 v Českých Budějovicích provdala za hereckého kolegu F. Syřínka, s nímž na podzim odešla opět ke Kramuelovi. Po třech letech se manželé vrátili ke Švandovi a setrvali u něho až do jeho smrti 1891; angažmá přerušili koncem 1875, kdy se nakrátko stali členy souboru E. Zöllnerové. Nedlouho po Švandově smrti 1891 S. onemocněla a choroba ji omezovala v herecké činnosti. Vystupovala jen sporadicky jako host, od 1894 už nemohla hrát vůbec. Poslední léta trávila v domácím ošetřování.
Nadmíru přitažlivý vzhled předurčoval S. k rolím mladých milovnic, salonních dam a intrikánek. Pro tyto obory byla také přijímána do venkovských společností, u nichž platila za přední herečku. Lokální kritika ji zpočátku cenila jako představitelku nešťastných či hrdinských milovnic, vůči jejím výkonům v postavách žertovných měla výhrady. Odmítavé hodnocení její Julie (Shakespeare: Romeo a Julie) naznačuje, že zřejmě postrádala schopnost hlubšího citového projevu. Po příchodu do Prahy o svých schopnostech nepřesvědčila. Její přednes trpěl přepjatostí, pohybový výraz postrádal větší invenci. Neruda jí vytýkal chudý fond výrazových prostředků a nepěknou manýru, kterou si osvojila u kočujících společností. Přestože v PD zjevně neuspěla, po návratu na venkov nikterak neslevila ze svých nepřiměřených nároků. U Švandy se důrazně ucházela o mladší reprezentativní role, ač se jí mnohem lépe dařily komické typy jadrných žen. Pozici si ještě zhoršovala svými rozmary a nesnášenlivou povahou. Ustavičné rozpory, snaha uplatnit se podle vlastních představ a v neposlední řadě sňatek s představitelem prvních milovníků ji načas odvedly ze Švandovy společnosti. Teprve po návratu, a zejména poté co opustila hereckou dráhu E. Pešková (1883), po níž převzala některé úlohy, se přehrála do rolí matron. Tento obor obsáhla v celé šíři žánrového spektra a napříč sociálními vrstvami: Ztělesňovala typy komické i důstojné, ženy z lidu, venkovanky, měštky i aristokratky. Velmi často byla obsazována do postav z vyšších společenských kruhů v soudobých francouzských komediích a dramatech mravů, v nichž osvědčovala vedle charakterizačních schopností i předpoklady pro konverzační herectví. Především se však vypracovala ve znamenitou představitelku pletichářek, zakyslých starých panen, rezolutních žen drsnějších způsobů i vyjadřování, v nichž nejlépe uplatňovala přirozený temperament, živou mimiku, gesta a mluvní projev. S komikem J. Vilhelmem vytvořila sehraný, vzájemně se doplňující pár, který získal přízeň publika a uznání kritiky. Její herectví postavené na práci s detailem a na odstíněných nuancích dosahovalo nebývalé autentičnosti v době, kdy se v jevištní tvorbě začínala prosazovat metoda věrohodného zobrazení životní skutečnosti. Umění S. se rozvíjelo v tvořivém prostředí Švandovy společnosti, s níž byla spjata bezmála dvacet let a s níž prošla všemi jejími působišti. V Plzni hrála v městském divadle i v aréně, v Praze ji mohli diváci vidět na jevišti Švandovy Arény ve Pštrosce, později na Smíchově v Aréně v Eggenberku a v Divadle u Libuše, brněnskému publiku se představila na scéně ND. Vrcholnou etapou bylo poslední desetiletí její kariéry, kdy svými výkony podpořila Švandovy dramaturgické a režijní snahy. Podle brněnské kritiky byla první dámou tamní scény. S vervou a citem pro realistickou charakteristiku ztvárňovala role ve hrách ruských autorů (Anna Andrejevna, Gogol: Revisor; Nina Štěpanovna Ašmetěva, Ostrovskij: Divoška; Avdoťa Ivanovna, Špažinskij: Paní majorka) a v české realistické dramatice (Dubská, Stroupežnický: Naši furianti; Mešjanovka, Preissová: Gazdina roba).
Role
Prokopova spol.
Baruška (F. Kaiser: Bratr honák aneb Venkované v hlavním městě) – 1854; Amalie (F. Schiller: Loupežníci) – 1860.
Zöllnerova spol.
Regina (L. Feldmann: Po svatbě aneb Nehody nového manžela), Marie (F. Kaiser: Krejčí co lékař), Dorotka (F. Hopp: Statek Záhvozd) – 1861.
Stránského spol.
Matilda [?] (J.-B. Rosier: Víra, naděje a láska)– 1862.
Kramuelova spol.
Růžena (K. Haffner, ú. J. E. Kramuele: Muž národa), Oldřiška (J. R. Planché, ú. L. W. Both: Karla XII. navrácení se do vlasti), Královna Marie (V. Hugo: Královna a její milostník, i Švandova spol. 1890) – 1863.
PD
Karolinka (K. A. Görner: Manžel bez ženy, otec bez dítěte) j. h. – 1863; Madlenka (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík z hor), Kníže Michal Romanov (F. B. Mikovec: Dimitri Ivanovič), Baruška (J. Nestroy: Enšpigl aneb Každou chvilku nějaké čtveráctví), Milina (týž: Zlý duch Lumpacivagabundus aneb Ludrácký trojlist), Terinka (J. Findeisen: Jak si kdo ustele, tak lehne) – 1864.
Kramuelova spol.
Amalie (N. I. Kola, ú. J. K. Tyl: Poslední desítník), Dorotka (A. Bäuerle: Chudý pernikář) – 1864; Julie (W. Shakespeare: Romeo a Julie) – 1865.
PD
Emma Mostynova (M. Beer: Struensee), Blažej Kyselý (J. Nestroy: Rozpustilí kluci ve škole), Flora (E. Pešková: Jen žádnou od divadla!), Baronka z Bellecour (E. Scribe, E. Legouvé: Adrienna Lecouvreur), Libosta (F. X. Told, h. A. E. Titl: Čarovný závoj) – 1865; Bělina (F. Raimund: Krakonoš a nevlídník), Paní de la Vieuxtour (E. Augier: Svatouškové), Seppl (E. Züngel: Náš pan soused) – 1866.
Kramuelova spol.
Hraběnka Trčková (F. Schiller: Valdštýnova smrt, i Švandova spol. 1867) – 1867.
Švandova spol.
Eliška Polská (V. Vlček: Eliška Přemyslovna), Armande (K. Gutzkow: Pravzor Tartuffa), Alžběta (H. Laube: Hrabě Essex), Tisba (V. Hugo: Angelo, tyran padovánský), Korybut (J. J. Kolár: Žižkova smrt), Lady Makbeth (W. Shakespeare: Makbeth), Vlasta (F. Stamm: Libuše, kněžna česká) – 1867; Milostna (F. Raimund: Marnotratník), Královna Žofie (J. K. Tyl: Jan Hus, kazatel betlemský), Anežka Sorelová (F. Schiller: Panna Orleanská), Markyta (J. Nestroy: Chce mít švandu aneb Kupečtí mládenci v hlavním městě), Oberon (W. Shakespeare: Sen v noci svatojanské), Lucille (V. Sardou: Mnoho přátel naše škoda), Kateřina II. (B. Guldener: Kateřina II. a poslední král polský aneb Had v růžích) – 1868; Klára (F. Pyat: Hadrník pařížský), Markéta Burgundská (A. Dumas st., dram. F. Gaillardet: Tajnosti pařížské, i Kramuelova spol. 1870), Monika (J. J. Kolár: Monika), Ulrika Eleonora (E. Bozděch: Baron Goertz), Serafina (O. F. Berg: Paní máma aneb Když dá žena muži kvinde), Rosava (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Porcie (W. Shakespeare: Kupec benátský, i Kramuelova spol. 1872) – 1869.
Kramuelova spol.
Adleta z Kamenného Hrádku [?] (J. K. Tyl: Slepý mládenec) j. h. – 1869; Dolores (V. Sardou: Vlasť), Mína (F. V. Jeřábek: Služebník svého pána), Marie Teresie (J. A. Lang: Marie Teresie aneb Poslední jezovita), Marina (S. H. Mosenthal: Marina) – 1871; Donna Diana (A. Moreto, ú. K. A. West: Donna Diana) – 1872.
Švandova spol.
Pivoňková (J. Nestroy: Zrzavé vlasy) – 1873; Paulina baronka de Lussan (V. Sardou: Andrea) – 1874.
Spol. E. Zöllnerové
Alžběta (F. Schiller: Marie Stuartovna), Arria (A. Wilbrandt: Arria a Messalina, i Švandova spol. 1880) – 1876.
Švandova spol.
Matylda (K. Costa: Farářova dceruška), Cesarina (H. a T. Cogniardové, Bourdois: Cri-cri!), Baronka Veselská (J. Rosen: Můj milion) – 1876; Paní Tjaldeová (B. Bjørnson: Bankrot), Madame Chébe (A. Daudet, A. Belot: Fromont junior a Risler senior), Paní ze Sukdolu (G. v. Moser: Zlatohlávek), Voršila (R. Benedix: Popelka), Paní Laiguisierová (A. Delacour, A. Hennequin: Proces Veauradieux), Marquisa z Gaillardieru (Mélesville: Spanilá mlynářka) – 1877; Markýzka de Logny (E. Bozděch: Z doby kotillonů), Baruška (O. F. Berg: Plzeňská paní domácí) – 1878; Markéta z Parmy (J. J. Stankovský: Žebráci), Goneril (W. Shakespeare: Král Lear), Vdova Prachenská (A. L’Arronge: Dobročinné paní) – 1880; Paní de Maintenon (R. Genée: Veselá hostinská U Zlatého beránka), Paní Fourchambaultová (E. Augier: Rodina Fourchambaultova), Marie Lesczynská (A. E. Brachvogel: Narcis), Klytemnesta (J. Offenbach: Krásná Helena), Trnková (G. v. Moser, F. v. Schönthan: Naše ženy), Sabina (G. v. Moser: Pan bibliotekář), Marcelina (P.-A. C. de Beaumarchais: Bláznivý den aneb Figarova svatba) – 1881; Anastasie (A. Lokay: Brouček), Paní Hugonová (E. Zola, dram. O. Gastineau, W. Busnach: Nana), Paní Chavaseau (E. Zola: Rabourdin a jeho dědicové), Hraběnka de Céran (E. Pailleron: Svět, v němž se nudíme) – 1882; Slečna Zuzana Poličanská (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Turusinová (A. N. Ostrovskij: Tak se dělá kariéra), Madame Rey (Dumanoir, A. de Keraniou: Jedna pláče, druhá se směje), Kateřina (E. Erckmann, A. Chatrian: Tvrdohlavci) – 1883; Hermina z Armoillu (A. Dennery, E. Cormon: Nevinně odsouzen), Zuzana Herzogová (J. J. Kolár: Mravenci), Markýza de Beaulieu (G. Ohnet: Filip Derblay), Paní Barbora Zoufalová (F. F. Šamberk: Rodinná vojna) – 1884; Anna Islajeva (I. S. Turgeněv: Měsíc na vsi), Anna Andrejevna (N. V. Gogol: Revisor), Madame de Lamboise (P. Ferrier, F. Cohen, A. Valabrègue: Siréna), Karolina (R. Kneisel: Papageno) – 1885; Sarah Reedová (Ch. Birch-Pfeifferová dle C. Bell: Sirotek lowoodský), Polyxena z Lobkovic (F. Duchek: Valdštýn), Manželka (B. Bjørnson: Novomanželé), Anna Pavlovna Progálinová (V. Krylov: Havrani aneb Chytrák na chytráky), Salomena (L. Stroupežnický: Zvíkovský rarášek), Sarah Mathesonová (V. Sardou: Vlasť), Šestáková (J. K. Tyl: Paličova dcera), Hippolyta (W. Shakespeare: Sen v noci svatojanské), Perl (J. Vrchlický: Rabínská moudrost), Madame Larcey (E. de Girardin: Pokuta ženy) – 1886; Markýza de Rio-Zarés (V. Sardou: Dora), Paní Desvarennesová (G. Ohnet: Sergej Panin), Juliina kojná (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Morana (V. K. Klicpera: Jan za chrta dán), Aurelie Cafourková (J. Štolba: Vodní družstvo), Paní Guichardová (A. Dumas ml.: Pan Alfons), Moravcová (F. A. Šubert: Jan Výrava), Johanna Stockmannová (H. Ibsen: Nepřítel lidu), Sibylla (J. Vrchlický: Exulanti), Paní de Thauzette (A. Dumas ml.: Denisa), Paní Helsethová (H. Ibsen: Bílí koně), Vévodkyně vdova (F. W. Hackländer: Tajný jednatel), Vévodkyně z Marlborough (E. Scribe: Sklenice vody), Paní Lindenová (H. Ibsen: Vánoce) – 1887; Avdoťa Ivanovna (I. V. Špažinskij: Paní majorka), Avdoťa Mironovna Bělová (A. I. Palm: Náš přítel Něklužev), Marta (J. W. Goethe: Faust), Nina Alexandrovna Karmina (A. N. Ostrovskij, N. J. Solovjov:¨Ženitba Běluginova), Dubská (L. Stroupežnický: Naši furianti), Paní Moučná (R. Kneisel: Ona něco ví), Anna Štěpanovna Ašmetěva (N. V. Ostrovskij: Divoška), Hermina de Sagancey (E. Pailleron: Myška) – 1888; Baronka z Cambri (H. Meilhac, L. Halévy: Frou-Frou), Verunka (L. Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobčic), Regina (J. J. Kolár: Primator), Slánská (F. X. Svoboda: Márinka Válkova), Kamila Szederváryová (G. Csiky: Proletáři), Arina Galková (A. N. Ostrovskij: Vinný bez viny), Paní Pernellová (Molière: Tartuffe), Juana (J. Echegaray: Světec či blázen) – 1889; Mešjanovka (G. Preissová: Gazdina roba), Paní Didierová (T. Barrière, Lambert-Thiboust: Srdce kamenná), Madame Vertpré (E. Zola: Rabourdin a jeho dědicové), Hraběnka Marie Ludmila (F. A. Šubert: Probuzenci), Valentina (P. M. Něvěžin: Druhá mladost), Matka Bartáková [?] (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík, šotek z hor) – 1890; Kostelnička (G. Preissová: Její pastorkyňa), Královna Isabeau (F. Schiller: Panna Orleanská) – 1891; Markýza de Pompadour (A. E. Brachvogel: Narcis) j. h. – 1892.
Prameny a literatura
AMP: Sbírka matrik, JCH N21, matrika narozených fary u sv. Jindřicha 1838–1842, fol. 97. SOA Třeboň: Sbírka matrik, Čes. Budějovice – sv. Mikuláš 65, matrika oddaných 1867–1871, obr. 74 [8. 4. 1869]. NMd: sign. T 128, almanachy spol. J. E. Kramuela, P. Švandy st. ■ Almanach PD 1865, 1866; Moravská orlice 31. 12. 1875 [ang. u Zöllnerové]; nesign.: Letní divadlo na Smíchově, Česká Thalia 1, 1887, s. 173; nesign.: Městské divadlo, Jizeran 12. 3. 1887; nesign.: Švandova společnost v Jičíně, Jičínský obzor 24. 4. 1887; V. Štein Táborský: Půl století českého divadla, 1904, s. 10, 13n., 16 + Dějiny venkovských divadelních společností, 1930, s. 99, 102, 104; K. Engelmüler: Z letopisů českého divadelnictví I, 1946, s. 233; J. Neruda: České divadlo II, 1951, s. 182, 187, 208; A. Javorin: Pražské arény, 1958, s. 109, 121, 147; F. Černý: Hana Kvapilová, 1961, s. 77; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, s. 63, 71, 82, 132, 135; DČD III; R. Deyl: Vavříny s trny, 1973, s. 60–63; O. Spalová: Sága rodu Budilova, 1978, s. 46, 199. ■ NDp, PBJ; Buchner, PD-rep
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 983–986