Nazýván Merunka mladší, křest. jménem Franz. – Mladší jmenovec (možná bratr) → Jana M. První angažmá M. je doloženo 1784 ve společnosti L. Schmidta (Schmidtische Margräflich Anspach-Bayreuthische Hofschauspielergesellschaft), hrající v Norimberku, Ansbachu, Bayreuthu a Erlangenu, kam přišel zřejmě společně s Janem M. a jeho manželkou z Prahy a uplatňoval se ve vedlejších rolích. 1789 byli již všichni Merunkovi zpět v Praze v souboru → K. Wahra v Nosticově divadle, kde M. hrál sloužící, soudní poslíčky, napovídal i tančil. Po rozpuštění Wahrovy společnosti 1791 přešel do souboru Vlastenského divadla, vedeného → V. Mihulem a účinkujícího v Divadle u Hybernů a v Nosticově divadle (první vystoupení jako Merit v české hře Holofernes a Judith a jako Peter v německé činohře Der Rekrut). 1791/92 vydával s V. Thámem dnes nezvěstný almanach Journal des kaiserlich-königlich privilegirten Vaterländischen Theaters im Hibernergebäude. U Mihuleho setrval i po Velikonocích 1793, kdy společnost odjela do Karlových Varů a do Augsburgu. Zde Mihuleho 1. 10. 1793 opustil a vrátil se k němu až koncem 1796 v Norimberku, ale na dalších štacích již v obsazení nefiguruje. Je patrně totožný s hercem M., který působil 1798 v Innsbrucku u ředitele → F. J. Fischera, a to i s manželkou, hrající naivky a mladistvé milovnické role. 1799/1800 byl patrně angažován v pražském Stavovském divadle, ale krátce nato ve 28 letech zemřel na souchotiny (v úmrtní matrice zapsán jako „ständischer National Schauspieler“).
U Wahra byl přijat pro mladokomický obor, u Mihuleho pro obor přihlouplých mladíků a pedantů v německém i českém repertoáru. Pěvecké předpoklady dokládá jeho role v německé úpravě Sartiho opery Fra i due litiganti il terzo gode [Když se dva hádají, vyhraje třetí], hrané Mihulem v Norimberku 1796 jako Im Trüben ist gut Fischen oder Unter zwey Streitenden gewinnt der Dritte [Potmě se dobře loví aneb Když se dva hádají, vyhraje třetí]. Zpěvní role měl smluvně zajištěny i v Innsbrucku, kde zpíval 1798 Kalepha (W. Müller: Sonnenfest der Braminen [Sluneční slavnost bráhmanů]) a Zumia (W. Müller: Die Zauberzither [Čarodějná citara]). I zde však v jeho repertoáru jednoznačně převažovaly činoherní role komických starců (Wollmann, A. W. Iffland: Die Aussteuer [Výbava]), Židů (Baruch, Iffland: Dienstpflicht[Služební povinnost]), sluhů (Franz, Ch. H. Spieß: Das Ehrenwort [Čestné slovo]) a vojáků.
Prameny a literatura
AMP, matrika zemřelých fary u P. Marie Sněžné, sign. HV Z 4, 9. 7. 1800 (úmrtí M.); Strahovská knihovna: cedule Thunovského divadla z 15. 2. 1792 (J. F. Schink: Gianetta Montaldi) s oznámením almanachu Journal des kaiserlich-königlich privilegirten Vaterländischen Theaters im Hibernergebäude (název dle M. Laiske: Časopisectví v Čechách 1650–1847, Praha 1959, č. 316), cedule uvádí pouze Journal des vaterländischen und kleinseitner Theaters; Stadtbibliothek Nürnberg, sign. Nor 1325 2°, část 6: cedule k představení 8. 12. 1796 v Norimberku (Im Trüben ist gut Fischen oder Unter zwey Streitenden gewinnt der Dritte). • F. Baťha, Obrozenští herci (rkp. NMd); GTK 1785, s. 226; 1786, s. 197; 1792, s. 299, 301–303; 1793, s. 165; 1794, s. 307–309; Schematismus (Prag) 1789, s. 266n.; J. F. Gley: Etwas über Menschendarstellung, eine Abhandlung. Nebst dem Augsburger Theater-Journal von der Mihuleschen-Gesellschaft. Im Winter 1793–1794, [Augsburg 1794], s. 18, 30; ADT 2, 1798, s. 70, 78, 164n., 244, 299, 363; Teuber II 1885, s. 259, 298. • Vondráček I
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 379–380
