Václav
Svoboda
9. 9. 1828
Praha
14. 1. 1895
Golčův Jeníkov
Herec, divadelní ředitel.

Syn vysloužilého vojáka živícího se jako panský sluha. S. se vyučil krejčím, ale mno­hem více než řemeslo ho přitahovalo divadlo a literatura. Od 1843 byl operním sboristou ve StD, kde také zastával epizodní role. Diva­delní almanachy ho zaznamenávají v Praze až do 1849/50, a to i jako člena českého souboru StD (Böhmische Bühne). Po odchodu ze sta­vovské scény strávil několik let u kočujících společností na venkově. Nastoupil nejprve u J. A. Prokopa, 1853 přešel k německému ře­diteli K. Sternfeldovi a vzápětí do Zöllnerova reorganizovaného podniku, který zahajoval svou českou éru pod hospodářskou správou J. Štandery a s Tylem jako režisérem. Zde se­trval do 1858 (s krátkou přestávkou 1857). Již tehdy dvakrát žádal o udělení koncese (1857, 1858), ale neuspěl. Od února 1859 do září 1860 a od května 1861 hrál opět v českých představeních StD, mezitím byl u společnosti I. Siegeho. V listopadu 1862 přešel s českými herci ze StD do nového PD. S F. Pokorným, který byl pověřen vedením českých představe­ní u Walburgovy společnosti, odešel na pod­zim 1863 do Plzně, odkud se v březnu 1864 (po skončení sezony v městském divadle) vrá­til do PD a byl tu v angažmá do 1865. Krátce pracoval jako expedient pražské Jeřábkovské knihtiskárny a redaktor Humoristických listů (od č. 18 do č. 30), poté nastoupil do právě ustavené společnosti P. Švandy ze Semčic, s níž hrál v zimní sez. 1865/66 znovu v plzeň­ském divadle. V březnu 1866 zažádal o kon­cesi a získal ji. T. r. ještě několikrát vystoupil v PD. 1867 s A. Štanderou usiloval neúspěšně o správu německého divadla v chorvatském Záhřebu, kde předtím krátce hrál (neznámo kdy, nejpozději 1865). Koncem 1867 se stalčlenem společnosti A. Štanderové působí­cí na Moravě. Záhy se osamostatnil a 13. 4. 1868 zahájil s novou společností v Kroměříži. Koncese mu pak byla udělována každoročně až do konce života, většinou pro Moravu i pro Čechy; povolení pro Horní Uhry (Slovensko) 1886 nedostal. Od 1863 byl ženat s Karolinou Strnadovou. Herecky činní byli všichni po­tomci: syn Tomáš (* 9. 1. 1864 Plzeň) a čtyři dcery, později provdané za divadelníky: Anna (* 1865 Praha) za H. Novotného, Marie za A. V. Juppu, Františka (* 27. 10. 1866 Písek) za F. Lacinu a Adéla (* 9. 1. 1883 Prostějov) za J. Javorčáka. Lacina byl v polovině 1894 úředně potvrzen jako zástupce nemocného S. a po tchánově smrti podnik převzal.

V první etapě své herecké dráhy na praž­ských scénách se S. neprosadil. Patrně i proto odešel na venkov, kde se mu dostalo větších příležitostí. Osvědčoval se hlavně jako ko­mik v jadrných figurách českého repertoáru a v četných veselohrách a fraškách cizích auto­rů. K jeho nejlepším rolím patřil podle V. Bu­dila Honza v Jiříkově vidění a sedlák Kmínek (Kotzebue: Nájemník Kmínek z Ploškovic). U publika byl oblíben a lokální zpravodajo­vé ho opakovaně jmenovali mezi předními herci společností. Měl sklon k drastičtějším výrazovým prostředkům, rád bavil diváky improvizacemi a kuplety, u Zöllnera se proto dostával do konfliktů s Tylem. Právě ten však svými požadavky na zodpovědnou přípravu a studium role ovlivnil S. přístup k herecké práci a rozvoj jeho herectví, které dosáhlo největších úspěchů v tylovských lidových postavách, z nichž některé hrál i na pražské scéně. S. nejvlastnější doménou zůstal komic­ký obor. Za druhého pražského pobytu (StD, PD) se vedle vyspělejších herců uplatňoval těžce a jen výjimečně dostával významnější úkoly, povětšině se musel spokojit s menšími rolemi. Herecký půst si pak bohatě vynahra­zoval v prvních letech u své společnosti, a to jak v komických, tak v charakterních rolích (např. Quasimodo, Birch-Pfeifferová dle Huga: Zvoník u Matky boží; Polonius, Shake­speare: Hamlet; Rychnovský, Raupach: Mly­nář a jeho dítě) a v řadě historických postav (např. král Václav IV. v Tylově Janu Husovi). V nepočetném souboru vynikl díky zkušenos­tem nabytým ve StD a PD; např. za pobytu v Olomouci 1868 jej místní tisk označil za nej­dovednějšího herce. Herecky působil do osm­desátých let.

Jako divadelní ředitel se soustředil na Mo­ravu, kde byla podstatně menší koncentrace českých společností, a tím slabší konkurence než v Čechách. Se svou skromnou Česko-mo­ravskou společností zajížděl také do Slezska. Koncem šedesátých a v první polovině sedm­desátých let patřil k průkopníkům českého divadla v těchto oblastech a jeho působení mělo především národní a osvětovou funkci. Již 1868 a znovu 1870 hrál v Brně, 1870–74 pronikl třikrát do německého městského di­vadla v Olomouci, 1881 byl v Ostravě, 1884 v Opavě (jako historicky první český ředitel ve Slezsku), Jihlavě a Znojmě. Opakovaně se vracel do Prostějova, Velkého Meziříčí, Dačic, Ivančic aj. V prvních letech udržoval na re­pertoáru hodnotné hry (Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, Hamlet; Schiller: Valdštýnova smrt, Vilém Tell, Úklady a láska, Loupežníci; Kleist: Katynka Heilbronská; Goethe: Clavigo), z do­mácí dramatiky především práce Tylovy, Ko­lárovu Žižkovu smrt a Moniku. Zařazoval i ne­dávné novinky domácí (např. Bozděch: Baron Goertz) i překladové (např. Dumas ml.: Dáma s kaméliemi, Sardou: Cypriena, Wilbrandt: Arria a Messalina). Zájmu většinového pub­lika vycházel vstříc osvědčenými tituly (hry Ch. Birch-Pfeifferové, Wolffova Preciosa, Brachvogelův Narcis), fraškami, vaudevilly i dobovým brakem (Vrah Francesconi) a po­sléze operetou, postupně zařazovanou do pů­vodně ryze činoherního programu. Společnost, jejímiž členy byli v prvních letech A. a K. Bet­kovi, A. a J. Biedermanovi, B. Halla, A. Mer­haut, A. Macháčková, V. Pázdral, E. Slánská, J. Souček, E. Šuma, načas Moravu opouštěla a přesouvala se do Čech, někdy i na delší dobu (např. 1872–73, 1875). Když S. českou koncesi pronajal 1874 herci F. Vratislavovi (sám na ta­kovéto přestupky jiných ředitelů proti regulím opakovaně upozorňoval úřady; podle F. J. Číž­ka udal J. Kullase za přenechání koncese Ty­lovi), pokračoval v činnosti na Moravě, pak se přesunul do Čech, Vratislavovi koncesi odňal, převzal část jeho herců a krátce nato celý sou­bor rozpustil. 1877 ho znovu sestavil ve zcela jiném složení (s herci F. Pacltem, P. Řadou, A. Brázdou, J. Grauem, F. Ludvíkem, A. a K. Betkovými, J. a M. Rösslerovými, A. a A. Štět­kovými, F. Kastnerem, T. Kratochvílem). I ob­vykle tolerantní mimopražský tisk byl k úrov­ni jeho společnosti nebývale kritický (např. slánský Svobodný občan 1877, českobudě­jovický Budivoj 1878), vytýkal mu neplnění ohlášeného repertoáru, uvádění otřelých kusů a absenci novinek. 1878 se S. ucházel vedle dalších zájemců (J. Pištěka, J. Muška, P. Švan­dy ze Semčic) o zadání divadla v Plzni, avšak neuspěl. V té době už vedení společnosti, u níž často ani nepobýval, svěřoval artistickým správcům (F. Ludvíkovi, J. Rösslerovi, V. Cho­děrovi). Podnik v osmdesátých letech znač­ně upadl; repertoár se téměř neměnil, soubor tvořilo kromě pěti členů ředitelovy rodiny jen několik většinou druhořadých herců. Obrat nastal po příchodu iniciativního a organizač­ně schopného F. Laciny (1886), který po sňat­ku se S. dcerou Františkou (1888) společnost fakticky řídil (úředně byl ve funkci artistic­kého správce potvrzen v srpnu 1894) a vedl ji ke kvalitnějšímu repertoáru i interpretač­ním výkonům. V posledních letech života byl S. ředitelem spíše formálně, chod podniku už významněji neovlivňoval. Během svého ředi­telování upravoval texty her (vesměs drobný­mi lokalizačními změnami), pořídil překlad frašky A. Berly Čím dále, tím hůř (provedení doloženo u Čížkovy společnosti v Českých Budějovicích 1865) a „podle skutečné udá­losti“ napsal zbojnickou hru Ondráš a Juráš, kterou uvedl poprvé 1884 ve Frýdku.

Role

StD

Frutti (F. X. Told: Spurné ženské v serailu), Kakadu (týž: Milkování v Plzni, škádlení v Praze, tejrání se na Vyšehradě) – 1841; Lascari (H. Zschokke: Abe­líno, veliký zbojník) – 1843; Štros (H. Cuno: Lou­pežníci na Chlumu) – 1844; Ruchadlo (F. Hopp: Doktora Fausta domácí čepička) – 1845; Zachariáš Zázvor (F. Rosenau, ú. J. Kaška: Bulka aneb Šest a dvacet) – 1846; Pan Chytrák (J. Kaška: Čaroděj­nice Megera aneb Okouzlený zámek pána z Jed­norožce), Asver (J. J. Řezníček: Amerikáni aneb Kletba jednorukého) – 1847; Tomeš (K. Gutzkow: Boháč ve škole chudoby) – 1850.

Prokopova spol.

Sládek Benda (J. Vlach: Pokuta z lásky), Strunka (F. Kaiser: Bratr honák) – 1851; Kilián (J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku), Sýkora (J. Nestroy: Rozervanec aneb Strašidlo ve sklepě), Ivanov (Ch. Birch-Pfeifferová: Car a provazník), Matěj Bulíček (J. Nestroy: Chce mít švandu aneb To je klasické!) – 1852.

Sternfeldova spol.

Míchálek (A. v. Kotzebue: Tři otcové najednou) – 1853.

Zöllnerova spol.

Šavlička + Mikuli (J. K. Tyl: Strakonický dudák, i Svobodova spol. 1868), Hynek z Dubé (F. B. Mi­kovec: Záhuba rodu Přemyslovského) – 1853; Honza (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění, i Švandova spol. 1865/66) – 1855; Pierre (J. Bouchardy: Fiakr z Pa­říže), Zelnický (J. K. Tyl: Pražský flamendr), Šimon Lomnický z Budče (J. J. Kolár: Magelona) – 1856; Purkmistr poděbradský (J. J. Šantl: Černoborka), Krišpin Vejvoda (J. K. Tyl: Chudý kejklíř) – 1857.

StD

Kníže Ivan Golicin (F. B. Mikovec: Dimitri Ivano­vič), Josef (J. K. Tyl: Bankrotář a kramářka aneb Zkouška o slavnosti ve Hvězdě), Radní Horina (týž: Pražská děvečka a venkovský tovaryš aneb Pali­čova dcera, i PD 1864), Wagner (J. W. Goethe: Faust) – 1859; Vlk (F. Raimund: Marnotratník aneb Žebrák a boháč), Vavřinec Ledvina (F. Kaiser: Bratr honák aneb Venkované v hlavním městě, i PD 1865, Švandova spol. 1865, S. spol. 1868), Vavři­nec (V. K. Klicpera: Blaník aneb Zdeněk Zásmuc­ký), Říha (A. W. Iffland: Myslivec) – 1860; Osrik (W. Shakespeare: Hamlet, princ dánský), Šavlička (J. K. Tyl: Strakonický dudák aneb Hody divých žen) – 1861; Peroutka (F. Kaiser: Darebák aneb Dobré jádro v špatné skořápce) – 1862.

PD

Vrangel (F. Schiller: Smrt Valdštýnova), Lešek (V. K. Klicpera: Staročeský soud aneb Židovka) – 1862; Druhý hrobař (W. Shakespeare: Hamlet, princ dánský), Pazour (J. Nestroy: Chce mít švandu aneb Kupečtí mládenci v hlavním městě), Racman (F. Schiller: Loupežníci), Bromio (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy), Abraham (S. H. Mosenthal: Debora, i Švandova spol. 1865), Votický (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění) – 1863; Tubal (W. Shakespeare: Kupec benátský), Jehoň (J. J. Kolár: Don César a spanilá Magelona), Bratr Jan (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Tomáš (V. K. Klicpera: Divotvorný klobouk) – 1864; Straka (J. Nestroy: Enšpigl aneb Každou chvilku nějaké čtveráctví), Fedor Andre­jevič Ljubjukov (N. V. Gogol: Revisor), Zajíček (J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku) – 1865.

Švandova spol.

Vansen (J. W. Goethe: Faust), Ješek (J. N. Štěpá­nek: Korutané v Čechách aneb Osvobození vlasti, i S. spol. 1868), Jirka (týž: Čech a Němec), Kmínek (A. v. Kotzebue: Nájemník Kmínek z Ploškovic), Bukoslav Želísko (J. v. Plötz: Hloupá a učená aneb Profesor a sládek), Pan z Roupova (F. X. Told, h. A. E. Titl: Čarovný závoj), Hňup Damian (A. Berla: S hloupostí nejdál dojdeš aneb Celá obec v šatla­vě), Matěj (E. Pešková: Jen žádnou od divadla!)– 1865/66.

Svobodova spol.

Barnabáš Pinta (J. K. Tyl: Lesní panna), Ka­lafuna (týž: Strakonický dudák), Profesor Jota (F. V. Jeřábek: Cesty veřejného mínění), Baptista (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy), Quasimodo (Ch. Birch-Pfeifferová dle V. Huga: Zvoník u Matky boží), Baudrillard (E. Grangé, Lambert-Thiboust: Pokuta muže), Lucien Caussade (V. Sardou: Mno­ho přátel naše škoda), Řezník Martin (J. K. Tyl: Paličova dcera), Rekordat (týž: Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři), Zeman Zápolský (týž: Paní Marjánka, matka pluku), Jiřík (týž: Jiříkovo vidě­ní), Florian (G. H. Putlitz: Damoklův meč), Onof­rius Laštovička (K. A. Görner: Vychovatel v čepci), Věrnosta z Adlaru (J. J. Kolár: Monika), Martin (Morländer: Mlejn na ženy), Pírko (F. Kaiser: Krej­čí co lékař), Šalamoun Oppenheimer (A. Langer: Slovo k ministru), Butler (F. Schiller: Valdštýnova smrt) – 1868; Valenta (J. K. Tyl: Paličova dcera), Kníže Kaunic (A. Varry, ú. J. K. Tyl: Císař Josef II. a jeho věk), Nožejček (J. K. Tyl: Rybrcoul aneb Tvrdohlavá žena), Krištof (R. Benedix: Redaktor v chládku aneb Čtyři Čermáci najednou), Václav Závora (L. Angely, ú. J. K. Tyl: Národní merenda Slovanů), Vojtěch Kudrna (F. X. Told, ú. J. K. Tyl: České amazonky aneb Ženská vojna), Baron Bařin­ský (R. Benedix: Moda je tyranka aneb Šaty činí z lidí blázny), Strachkvas (V. K. Klicpera: Ukra­dené dítě), Isák Löwy (O. F. Berg: Isák Löwy), Křivonoska (K. Haffner dle M. G. Saphira: Pro­dané spaní), Král Václav IV. (J. K. Tyl: Jan Hus, kazatel v kapli betlémské), Pantaleon Všudybyl (J. Štolba: Krejčí a švec aneb Malér nad malér), En­špígl (J. Nestroy: Enšpígl), Mikeš Divůček z Jem­nišť (J. J. Kolár: Žižkova smrt) – 1870; Polonius (W. Shakespeare: Hamlet, princ dánský), Barea Soranus (A. Wilbrandt: Arria a Messalina) – 1877; Zikmund Planus (A. Daudet, A. Belot: Fromont ju­nior a Risler senior) – 1878; Suchomel (A. L’Ar­ronge: Dcery pana Zajíčka), Šantala (K. Elmar, ú. J. H. Böhm: Šantala aneb všude dobře, doma nejlíp) – 1879; Rychnovský (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě), Florian Králíček (F. F. Šamberk: Jede­nácté přikázání) – 1881; Juráš (V. Svoboda: Ondráš a Juráš) – 1884; Učitel (S. H. Mosenthal: Debora aneb Křesťan a židovka), Beneš (Ch. Birch-Pfeiffe­rová dle G. Sand: Diblík, šotek z hor), Václav Váv­ra (R. Kneisel: Chudý písničkář), Pan Kocourek (T. Kronesová: Kouzelný prsten Silfídy, vodní pan­ny), Barnabáš Křivonožka (R. Kneisel: Pan farář a jeho kostelník), Spermacet (I. Zajc: Veselí plav­ci aneb Loď v přístavu), Jonáš (V. Sardou: Vlasť), Markýz de Montefiore (Dumanoir, A. Dennery: Tu­lák a ministr aneb Svatba před popravou), Kovář z Joslovic (J. A. Lang: Marie Terezie, císařovna rakouská a kovář z Moravy) – b. d.

Prameny a literatura

AMP: Sbírka matrik, AP N8, matrika narozených fary u sv. Apolináře 1827–1831, s. 105; VO O10, matrika oddaných fary u sv. Vojtěcha 1854–1865, s. 299 [chybně *1829]. NA: fond Policejní ředi­telství I, konskripce, kart. 579, obr. 458 [Swobo­da Wenzel, 1828], kart. 578, obr. 237 [Swoboda Karoline]; fond PM 1855–1859, kart. 534, sign. 8/6/17/102, 1861–1870, kart. 876, sign. 8/6/17/118; 1871–1880, kart. 1245, sign. 8/6/17/8; 1891–1900, kart. 2547, sign. 8/6/17/1 [koncese]. SOA Plzeň: Sbírka matrik, Plzeň 054, matrika narozených 1861–1864, obr. 288 [syn Tomáš]. SOA Třeboň: Sbírka matrik, Písek 19, 1862–1867, obr. 311 [dce­ra Františka]. MZA: Sbírka matrik, 9519 Prostějov, matrika narozených fary u Sv. Kříže 1881–1885, obr. 96 [dcera Adéla]. ■ Deutscher Bühnenalma­nach [Berlin] 1845, s. 263; 1847, 272, 277; 1848, s. 298, 300; 1849, s. 232, 234; 1850, s. 243, 245; 1851, s. 241 [odchod ze StD]; k: Z Mělníka, Lu­mír 3, 1853, s. 287 [u Sternfelda]; Budivoj 1, 1864/65, č. 74 [Čím dále, tím hůř]; Národní lis­ty 10. 6. 1866 [S. spol.]; Svobodný občan 21. 7. 1877; Budivoj 14, 1878, č. 34, 37 až 43, 45, 49, 52 [S. spol.]●; úmrtí a nekrolog: Dalibor 17, 1895, s. 56; Besední listy 3, 1894/95, s. 41; J. L. Tur­novský: Herecké společnosti české, in Příspěvky k dějinám českého divadla, usp. J. Ladecký, 1895, s. 102; V. Budil: Z mých hereckých vzpomínek, Český deník 6. 1920, příl. Besedy; J. Zelen­ka: Vzpomínám…, 1929, s. 92n.; V. Štein Tábor­ský: Dějiny venkovských divadelních společností,1930, s. 118n.; J. Šácha: Dějiny kočovných diva­delních společností na Moravě v druhé polovině XIX. století, dis., FF MU 1953, s. 101–146; A. Sivek: Ondráš z Janovic, Ostrava 1958, s. 78, 213; J. Knap: Zöllnerové, 1958, zvl. s. 67, 72, 82, 84–87, 89 + Umělcové na pouti, 1961, zvl. s. 59n., 117; Přehledné dějiny české literatury a divadla v Olo­mouci I, red. J. Stýskal, 1981, s. 98n., 104–106; K. Tauš: Divadelník F. Lacina, Program SD Brno 54, 1982/83, s. 283–286, 324n., 373; P. Marek: České kočovné divadelní společnosti na Vyš­kovsku v 60. a 70. letech 19. století, Zpravodaj Muzea Vyškovska, 1989, s. 20 + Prostějovská di­vadelní kultura v 19. století, rozmn., Prostějov 1990; L. Komeštíková: České divadelní společnosti v Přerově v letech 1863–1897, dipl., FF UP 2004, s. 76–79, 86–95. ■ EDS [Svobodova spol.], NDp; Buchner, PD-rep

 

Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav  –  Academia 2015, s. 973–976

Autor: Štefanides, JiříŠormová, Eva