Nejmladší syn sluhy a zvoníka v kostele sv. Valentina na Starém Městě. Starší bratr Jan Nepomuk (*1769) byl hercem a zpěvákem, používal pseudonym N. Frey. S. se nejpozději 1790 stal členem utrakvistického souboru Vlastenského divadla, v němž setrval do 1799. T. r. zřídil spolu s V. Thámem německou divadelní společnost, s níž hrál v Liberci a Hrádku n. Nisou. Po jejím brzkém krachu se koncem 1799 vrátil do Prahy a byl K. Wahrem znovu angažován do Vlastenského divadla. 1800 odešel ke společnosti J. F. Küblera, s níž hrál v Plzni. Od jara 1802 působil v Brně u J. Rotheho, 1802–03 opět u ředitele Küblera v Litoměřicích (získal tu čestné občanství za obětavé hašení požáru 15. 3. 1802), 1804 znovu v Brně. Někdy v té době se oženil s Eleonorou Dannerovou, s níž se 1804 vrátil do Prahy, kde se narodily dvě z jeho pěti dětí (obě záhy zemřely); 1810 získal měšťanské právo. Stal se režisérem souboru Malostranského divadla (tehdy už podřízeného StD), který v letních měsících 1804–11 zajišťoval lázeňskou divadelní sezonu v Teplicích. V činohře zastával obor prvních komických rolí, v opeře prvních buffo rolí. Po rozpuštění ansámblu 1811 hrál krátce ve StD. V lednu a únoru 1812 se představil ve třech rolích ve vídeňském Divadle v Leopoldově, od dubna tu získal i s manželkou herecké angažmá, od 1814 byl režisérem a od 1821 spoluředitelem. Ve Vídni se narodily další tři jeho děti, již 1817 ovdověl a 1822 v padesáti letech zemřel na chrlení krve.
S. byl první slavný komik profesionálního českého divadla. Zatímco v českých představeních Vlastenského divadla za ředitele V. Mihuleho dostával zprvu role druhých milovníků a intrikánů, v německých představeních hrál od počátku role komické. Jeho výjimečný komický talent se záhy uplatnil i v českých představeních. Od 1794 byl předním komikem v českém i německém repertoáru, sestávajícím hlavně ze singspielů a her se zpěvy vídeňského původu, v nichž nikdy nechyběla standardní komická figura. Vynikl v dlouhé řadě těchto postav, mnohé z nich hrál jak v německých, tak v českých představeních (Papageno, Mozart: Die Zauberflöte, 1792/Kouzedlná píšťala, 1794; Metallio, Süssmayer: Der Spiegel von Arkadien/Zrcadlo z Arkádie, 1795; Zumio, Hensler, h. Müller: Die Zauberzither/Čarodějná cytara, 1795). Patřila k nim i tradiční komická figura Kasperle z četných zpěvoher a veseloher převzatých z repertoáru Divadla v Leopoldově. Zpěvohra Hanns Klachel von Przelautsch/Honza Kolohnát z Přelouče (Guolfinger v. Steinsberg, h. Tuček, něm. i čes. 1795) a její další pokračování daly S. příležitost k vytvoření původního typu přihlouplého chlapce z českého venkovského města. Oba tyto typy pak s úspěchem ztělesňoval ve Vídni, kde obstál i ve srovnání s dlouholetými oblíbenci tamějšího publika (La Roche, Fenzl) mimo jiné i tím, že dokázal pražský dialekt využít jako komický prostředek. Vídeňská kritika uvítala také jeho umění spojovat komiku některých postav s dojímavostí. Z vůdčího postavení v tomto oboru ustupoval až po příchodu I. Schustera (po 1810) a K. J. Schikanedera (1817). Uplatňoval se pak především jako režisér; i tato jeho činnost byla uznale přijímána. Herecky vystupoval s relativním úspěchem až do 1821, a to nejen v komických figurách, ale i v charakterních rolích, v nichž mu však „český“ dialekt a improvizační návyky vždy neprošly u tamní kritiky.
S. herectví bylo založeno na obnově tradic improvizované komedie. Standardní i nově vytvořené komické typy hrál s neselhávajícím rozmarem, komediantskou vervou a s téměř taneční bravurou pohybu. Nebál se silné divadelní nadsázky v kostýmu, mimice i gestu, lehce navazoval kontakt s diváky, byl pohotovým improvizátorem slovních extempore, aktuálních narážek a mimických lazzi. Dobře zpíval (bas) a do jeho rolí byly v Praze i ve Vídni často připisovány (patrně jím samým) kuplety, za jejichž přednes býval bouřlivě aplaudován. Ve Vídni napsal také text zpěvohry Rosalinda (h. Hofmeister, prov. 20. 11. 1813). Patřil k vrcholným komikům své doby, kterého oceňovalo jak většinové publikum, tak intelektuální elita – J. F. Reichard, Goethe, Iffland či výmarský vévoda Karel August.
Role
Vlast. div.-U Hybernů
Miryfon (A. Zíma: Tharsia z Tyru) – 1791; Štěpán z Navaday (A. W. Iffland: Frydrych Rakouský aneb Věrnost českého národu), Císař Jindřich (E. Schikaneder: Jan Dolinský nebo Krevní právo) – 1792; Kasperl (anon., h. A. Volánek: Der Schusterfeierabend) – 1793; Papageno (W. A. Mozart: Kouzedlná píšťala), Filz (K. Ditters v. Dittersdorf: Hieronymus Knicker) – 1794; Zumio (K. F. Hensler, h. V. Müller: Die Zauberzither), Metallio (E. Schikaneder, h. F. X. Süssmayer: Der Spiegel von Arkadien, i čes. Zrcadlo z Arkádie), Murli (K. F. Hensler, h. F. Kauer: Ritter Wilibald, i čes. Rytíř Wilibald aneb Zlatý pohár), Hanns Klachel/Honza Kolohnát z Přelouče (K. F. Guolfinger v. Steinsberg, h. V. Tuček: Hanns Klachel von Przelautsch, i čes. Honza Kolohnát z Přelouče, něm. i Rotheho spol. Brno 1802) – 1795; Trill (K. F. Hensler, h. V. Müller: Der alte Uiberall und Nirgends), Schmiedmeister (K. F. Hensler, h. V. Müller: Die schöne Marketenderin), Colifonio (E. Schikaneder, h. F. A. Hofmeister: Telemach, der Königssohn aus Ithaka), Kasper (J. Perinet, h. V. Müller: Der Unterthanen Glück ist ein guter Fürst), Doristo (F. Eberl, h. V. Martín y Soler: Der Baum der Diana) – 1796; Walter (A. Anton: Der Bogenschütz), Hanns Klachel/Honza Kolohnát (J. M. Czapek, h. V. Maschek: Hanns Klachel von Przelautsch, i čes. Honza Kolohnát v Přelouči, d. 2), Ignaz (J. Perinet, h. V. Müller: Lustig lebendig), Schneeberg (E. Schikaneder: Der redliche Landsmann), Chevalier (K. F. Guolfinger v. Steinsberg, h. Lamb: Liederlich fein lustig) – 1797; Kasper (V. Thám, h. V. Tuček: Kníže Bruncvík na cestách), Josef (K. F. Guolfinger v. Steinsberg, h. A. Vojtíšek: Strejček z Podskalí) – 1798.
Küblerova spol. Plzeň
Jakob (A. W. Iffland: Die Reise nach der Stadt) – 1800.
Rotheho spol. Brno
Hanns Langer (W. Vogel: Pflicht und Liebe oder Die Wiedervergeltung) – 1802.
Malostranské div.
Herr von Senfberg (A. v. Klesheim: Herr Spul oder Aechtheit ohne Schimmer) – 1804; Pedrillo (W. A. Mozart: Belmont a Konstance aneb Odvedení ze serailu) – 1806; Hanns (J. F. Kringsteiner: Hanns in Wien) – 1809; Till Eulenspiegel (A. v. Kotzebue: Eulenspiegel) – 1811.
Theater in der Leopoldstadt Vídeň
Kasperl (K. F. Hensler, h. V. Müller: Die Teufelsmühle am Wienerberg), Jodel (E. Schikaneder, h. J. Haibel: Der Tyroler Wastl), Kasperl (J. Perinet, h. V. Müller: Das lustige Beylager) – 1812; Jucendus (G. Meister, h. Sigora v. Eulenstein: Die Wanderschaft), Simon (L. Huber, h. V. Müller: Die unruhige Nachbarschaft), Barthel (J. Richter: Der lustige Schuster), Orpheus (K. Meisl: Orpheus und Euridyce), Kibbuz (K. F. Hensler, h. V. Müller: Thaddädel, der dreißigjährige ABC-Schütz), [?] (V. Svoboda, h. F. A. Hofmeister: Rosalinde oder Die Macht der Liebe), Paris (J. Richter: Das Urtheil des Paris), Thomas (B. J. Koller, h. V. Müller: Der Schloßgärtner und der Windmüller), Müller (K. Meisl, h. V. Müller: Der österreichische Grenadier) – 1813; Heber (J. Menner: Die deutsche Sache siegt), Chirurgus (K. Meisl: Die treuen Gebirgsbewohner Böhmens), Wiehorn (A. Bäuerle: Josephine oder Die Bürgerinnen in Wien), Staar (A. v. Kotzebue: Gallatag in Krähwinkel), Kaspar Wagler (K. Wiedemann, h. F. Roser: Die Prinzessin Farakunkel oder die Versammlung der Götter in Olymp), Johann (J. Perinet, h. V. Müller: Die Schwestern von Prag), Sporn (E. Veith, h. F. Volkert: Die Fräulein von Matzleinstorf), Zapfe (K. F. Hensler, h. F. Kauer: Das Faustrecht in Thüringen), Herr Vetter von Klosterneuburg (A. Bäuerle: Der Leopoldstag oder der Herr Vetter in Klosterneuburg), Seltenau (týž: Die Fremden in Wien) – 1814; Pfauenkopf (J. Menner: Der Eisstoß am Wiener Donaukanal), Edwin (H. G. Schmieder, h. N. Dalayrac: Azemia oder Die Wilden), Birken (A. Bäuerle: Das Haus der Laune), Wallner (týž: Maria Stuttgart), Schwefel (A. Bäuerle: Der Haupttreffer aus der Güterlotterie), Konrad (J. A. Gleich, h. F. Volkert: Ernst Graf von Gleichen), Paschkorius (M. C. Heigl: Das Narrenhaus) – 1815; [?] (A. Bäuerle: Das Jahr 1816), [?] (týž: Die Reise nach Paris), [?] (K. Meisl: Der Affe); Zauser (A. v. Kotzebue: Blind geladen), List (K. Meisl: Der ästhetische Narr), Puff (H. Wille: Die lustige Einquartierung), [?] (K. Meisl: Die Heyrath durch die Güterlotterie) – 1817; Kasperl (K. Wiedemann, h. V. Müller: Ritter Matthias von Bimsenstein und seine Trudel oder Die Erlösung des Herrn Vetters mit der Frau Mahm) – 1818; Sonnenbrand (M. G. Lambrecht: Von Mund zu Mund) – 1819; Lustig (A. Bäuerle: Die falsche Prima Donna), Knauser (týž: Das Riesenkind oder die dicke Mamsell), Fingerling (K. Meisl: Der Dichter) – 1820.
Režie
Theater in der Leopoldstadt Vídeň
F.-A. Boieldieu: Johann von Paris – 1817; H. F. Möller: Graf Waltron, K. Meisl: Graf Waltron 2. Teil oder Dienst und Gegendienst – 1821.
Prameny a literatura
AMP: Sbírka matrik, VAL N6, matrika narozených fary u sv. Valentina 1771–1794, s. 19, obr. 40. A. Zíma: Tharsya z Tyru, t. 1791 [v obsazení: Miryfon – S.]. A. W. Iffland: Frydrych Rakouský, t.1792 [obsazení: Štěpán z Navaday – S.]. E. Schikaneder: Jan Dolinský, t. 1792 [v obsazením: Císař Jindřich – S.]. LA PNP: cedule Der Schusterfeierabend 31. 12. 1793. Archiv města Liberce: žádost V. Tháma a V. Svobody o povolení k provozování her z 2. 6. 1799 se seznamem nabízeného repertoáru (dnes nezvěstné) → Laiske: 1971. Západočeské muzem Plzeň: cedule Küblerovy spol. A. W. Iffland: Die Reise nach der Stadt, Plzeň 9. 11. [1800; perem dopsaná datace 1806 je nesprávná]. ■ GTK 1792, s. 301; 1793, s. 165; 1798, s. 249; V. Melezínek: Dar nového léta […], 1795; Allgemeines europäisches Journal 1795, sv. 10, s. 209n., sv. 12, s. 207, 210; 1796, sv. 1, s. 204n., sv. 2, s. 192n., sv. 4, s. 195, sv. 5, s. 196; sv. 10, s. 204; 1797, sv. 3, s. 197n., sv. 10, s. 203; 1798, sv. 10, s. 214; Allgemeine deutsche Theaterzeitung [Brno] 1, 1797, s. 37, 77 [spr. 85]; 2, 1798, s. 269; tamtéž [Preßburg] 1799, s. 29; Almanach für Theater und Theaterfreunde auf das Jahr 1807, Berlin 1807, s. 352; Theateralmanach [Prag] 1809, s. 18; Thalia [wien–triest] 2, 1811, s. 149; Allgemeine Theater-Zeitung [Wien] 5 až 14, 1812 až 1822; Der Sammler [Wien] 14, 1822, s. 480; nesign.: Böhmisches Theater in Prag, Allgemeiner deutscher Theater-Anzeiger [Leipzig] 3, 1811, s. 81; F. B. Mikovec: Zur Geschichte des Prager Theaters. Von Steinsberg bis Liebich, Bohemia 21. 7. 1860, čes. → Česká Thalia kolem 1850, 2010; Teuber II, s. 298n.; F. M. [Menčík]: Ze života starých herců pražských, Národní listy 3. 5. 1889; J. W. Goethe: Tagebücher, Schriften III/4, Weimar 1891, s. 145–151; A. V. Kraus: Goethe a Čechy, 1896, s. 21n.; V. Řezníček: Bouda, Divadelní list Máje 2, 1905/06, s. 215, 218n.; F. Grabenhorst: Goethe und Teplitz, Teplitz-Schönau 1910, s. 14n.; J. F. Reichard: Vertraute Briefe geschrieben auf einer Reise nach Wien und den Österreichischen Staaten zu Ende des Jahres 1808 und zu Anfang 1809, Amsterdam 1810 → ed. G. Gugitz, München 1915, I, s. 494n.; II, s. 204; Briefwechsel des Herzogs-Großherzogs Carl August mit Goethe, ed. H. Wahl, Berlin 1915, I, s. 345, 472; II, s. 58, 344; H. Ankert: 100 Jahre Leitmeritzer Stadttheater, Leitmeritz 1922, s. 2; Vondráček I; F. Baťha: První velký český lidový komik, Lidová demokracie 28. 10. 1962 + Obrozenští herci, rkp., b. d., NMd. ■ NDp, Wurzbach
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 970–973
