Otec byl pozlacovač. Rodina žila nejpozději od 1860 v Benešově (narodilo se tu pět mladších sourozenců). S. se vyučil v Praze obuvníkem, ale v popředí jeho zájmu bylo divadlo. Hned po vyučení 1875 začal hrát s ochotníky. V září 1876 mu ředitel J. E. Kramuele, který se od pobytu v Benešově 1866 dobře znal s jeho rodinou, nabídl vystoupení ve vinohradské Aréně v Kravíně a pak ho angažoval. V Kramuelově společnosti, s níž putoval po venkově, se S. důvěrně sblížil s ředitelovou dcerou Emilií (byla o tři roky starší než on), svou častou hereckou partnerkou. Po sporu s Kramuelem, který se stavěl proti jejich sňatku, odešli oba ke společnosti T. Knížkové. Když se po několika měsících Kramuele oblomil, vrátili se a S. se posléze stal jeho zástupcem. V posledním roce tchánova života společnost vedl a po jeho smrti (1884) ji řídil jako artistický správce. 1886 získal vlastní koncesi a jako divadelní ředitel působil až do své předčasné smrti.
Divadlu se věnovaly i jeho mladší sestry: Marie (provd. Kašková, 13. 7. 1861 Benešov – 7. 10. 1932 Praha) a Anna (provd. Bermanová, 26. 3. 1863 Benešov – 22. 1. 1914 Praha), obě jako herečky. Herečkou se stala rovněž dcera Anna S. (17. 2. 1879 – 8. 7. 1908).
Na počátku své divadelní kariéry S. jako představitel mladistvých rolí získával příznivce hezkým vzhledem a příjemným hlasem. U Kramuela brzy dostával úlohy milovnickéa hrdinské. Úspěšně ztvárnil např. Tyla v Šamberkově hře Josef Kajetán Tyl, zdařile se uplatňoval v operetách (např. Orfeus, Offenbach: Orfeus v podsvětí) a ředitel ho vyzkoušel i v komických rolích. S. doménou se však staly role šlechticů (mj. společensky vytříbený Václav hrabě Kounic z Bozděchovy hry Zkouška státníkova, Hrabě de Croix v komedii Z doby kotillonů téhož autora, tit. postava v Bothově hře Karla XII. návrat do vlasti), uhlazených salonních elegánů a bonvivánů, které představoval s šarmantní lehkostí. Ve vlastní společnosti si často vyhrazoval atraktivní postavy, např. lorda Rochestera (Ch. Birch-Pfeifferová dle C. Bell: Sirotek lowoodský), kterého ztělesnil po boku své ženy, hrající Jane Eyrovou. Byl i Prvním hercem v Shakespearově Hamletovi, krátce před smrtí hrál Petruchia ve Zkrocení zlé ženy a velkoobchodníka Werleho v Ibsenově Divoké kachně.
Ředitelské začátky mu ulehčilo, že Kramuelova společnost, kterou převzal, měla navzdory své tehdejší stagnaci na venkově stále dobrý zvuk. Nadto měl k dispozici tchánův bohatý fundus s velkou zásobou nákladných kostýmů, a především poměrně vyspělý a zkušený herecký soubor. Snažil se pokračovat ve stopách J. E. Kramuela z jeho úspěšných dob a patřil k ředitelům, kteří vedli své podniky zodpovědně a dávali členům slušný plat; i proto někteří herci, např. V. Erhart, setrvali u S. (předtím u Kramuela) i více než dvacet let. S. společnost poměrně rychle konsolidoval a pozvedl její úroveň. Repertoár zaměřoval zejména na lidové publikum. Z českých dramatiků často uváděl E. Bozděcha, J. J. Kolára, F. F. Šamberka a J. Štolbu, z cizích preferoval dobově oblíbené autory romantizujících her, komedií a konverzaček (Ch. Birch-Pfeifferovou, G. v. Mosera, E. Scribea, V. Sardoua ad.), příležitostně hrál klasiku, zvláště Shakespeara a Schillera. K jeho štacím patřily ve středních Čechách Mladá Boleslav a Kladno, ve východních Čechách Pardubice, Hradec Králové, Chrudim, Litomyšl a Náchod. V červnu 1886 získal i časově omezené povolené hrát na Moravě. 1886–87 působil především na severozápadě Čech (Most, Teplice, Bílina, Duchcov, Ústí n. L.), v regionu s převahou německého obyvatelstva, kam české soubory zajížděly jen zřídka. V zimních měsících se na delší dobu vracel do Písku, 1888–89 hrál téměř čtyři měsíce v Olomouci. 1893 se pokusil usadit na pražském předměstí Holešovice a pro svůj záměr získal majitele domu s hostincem U České koruny, který dal přestavět hostinský sál a v zahradě vybudovat letní arénu, a S. tak mohl hrát po celý rok na jednom místě. Pražské policejní ředitelství konstatovalo dobrý vliv představení na místní dělnictvo a S. bylo i nadále povolováno působit v této oblasti. Soubor „Sukova divadla v Holešovicích“ tvořili vedle ředitele a jeho manželky B. Blažejová, V. Erhart, M. Erhartová, L. Kaška, M. Kašková, M. Konětopská, J. Konětopský, J. Počepická, M. Pražská, J. Pražský, H. Starý (též nápověda) ad. Společnost příležitostně vystupovala v Břevnově, Podbabě, Vysočanech a Braníku. 1896 si S. pronajal pavilon Flora na Výstavišti, nákladem 300 zl. ho upravil pro divadelní provoz a během Mezinárodní lékárnické výstavy pořádal v srpnu a září tři až pět představení denně. Podnícen velkými návštěvami hledal divadelní sál v blízkosti Výstaviště. Na Belcrediho tř. (dnes Milady Horákové) si 1897 pronajal sál v hostinci U Zlaté palmy, 1898 v hostinci U Města Prahy. T. r. získal pronájem pavilonu Uranie (v němž se hrálo během Výstavy architektury a inženýrství) a do svého ansámblu přijal několik herců z výstavního divadla. Na Výstavišti působil tři roky, vždy zhruba od poloviny května do poloviny října. K členům jeho společnosti tehdy patřili J. Bittermannová, R. Branald, F. Bursová, R. Deyl, J. Hadrbolcová, H. Jelínková, E. Jeřábková, A. Košnerová, B. Kovář, B. Lachman, K. Lier, M. Ryšavá, K. Ryšavý, J. Strouhal, E. Suková, F. Šípek, A. Šípková, A. Třebovský, L. Veselá, M. Vejvodová, E. Wiesner. Po vypršení lhůty na provoz dočasného objektu získal finančníka J. Seiferta, člena správy Prvního pražského měšťanského pivovaru v Praze-Holešovicích, na jehož podnět správa pivovaru budovu zakoupila. V březnu 1902 byl dřevěný pavilon přenesen do pivovarské zahrady (dnešní ul. U Uranie), ustaveno kapitálové družstvo a S. jmenován ředitelem divadla. Provoz byl zahájen 12. 6. 1902, ale již 22. 7. 1902 byl S. nucen rezignovat, poté co zpronevěřil peníze na gáže. Po odchodu z Uranie, kde zůstala podstatná část jeho herců, sestavil menší družinu, s níž hrál do konce 1902 pod hlavičkou společnosti K. Stockého. Po opětném získání koncese působil především ve východních a severovýchodních Čechách (v létě 1903 a 1904 v lázeňském divadle v Bělohradě). Kromě divácky oblíbených her zařazoval i náročnější tituly (např. Šubert: Drama čtyř chudých stěn; Nušić: Pustina; Sudermann: Domov; Ibsen: Divoká kachna; Gorkij: Na dně života; Madách: Tragédie člověka) a domácí novinky (např. Jirásek: Lucerna; Štolba: Její systém; Hladík: Závrať). Zjevně se inspiroval dramaturgií ND, řadu her uváděl krátce po pražských premiérách. V posledním období však měl jen průměrný soubor. Kromě hereckých a ředitelských aktivit také režíroval, pravděpodobně už u Kramuela, v Uranii se o režii dělil s herci K. Lierem, F. Šípkem, B. Kovářem a B. Lachmanem, později pověřoval režií herce A. Šlégla a H. Kleina. Záměr postavit divadelní budovu v Letenských sadech či u Hlávkova mostu pro nedostatek finančních prostředků neuskutečnil.
Role
Kramuelova spol.
Ferdinand (K. Haffner, ú. J. E. Kramuele: Muž národa) – 1875; Vicomte Gontram – Grillade (F. F. Šamberk: Osudná kule), Kaubach (F. V. [Vratislav]: Vrah Francesconi) – 1877; J. K. Tyl (F. F. Šamberk: Josef Kajetán Tyl), Michal Strogov (J. Verne, F. Csepreghy: Carův kurýr), Ferréol Mayran (V. Sardou: Ferréol), Hrabě Vladimír (P. Nevsky [P. de Corvin], A. Dumas ml.: Daniševi), Jindřich (L. Stroupežnický: Pan Měsíček, obchodník), Adolf Zajíček (G. v. Moser: Zlatohlávek), (E. Augier: Paní Caverletová) – 1879; Vavřinec Šantala (K. Elmar, ú. J. H. Böhm: Šantala), Hermann (F. Schiller: Loupežníci), Hynek (Ch. Birch-Pfeifferová: Král Václav a jeho kat), Budil (A. L’Arronge: Dcery pana Zajíčka), Václav II. (V. Hálek: Záviš z Falkenštejna), Moric Saský (E. Scribe, E. Legouvé: Adrienna Lecouvreurová), Orfeus (J. Offenbach: Orfeus v podsvětí), Pavel Beneš (G. v. Moser, F. v. Schönthan: Naše ženy), Petr Spurný (A. L ̓Arronge: Můj Vojtíšek), Pierre (A. Dennery, E. Cormon: Dva sirotci) – 1880; Kníže Kaunic (A. Langer: Slovo k ministru, i S. spol. 1893), Robert (I. Zajc: Veselí plavci), Vérsac, šlechtic z Gascogne (J. V. Nebeský [C. L. Frič]: Políček od ministra) – 1882; Josef (R. Kneisel: Ďáblova dcera) – 1883; Václav hrabě Kounic (E. Bozděch: Zkouška státníkova) – 1885.
Sukova spol.
Václav Rainer (J. J. Kolár: Mravenci), Fabiano Fabiani (V. Hugo: Královna a její milostník), Lord Rowland Rochester (Ch. Birch-Pfeifferová dle C. Bell: Sirotek lowoodský) – 1887; Doktor Navrátil (F. a P. Schönthanové: Únos Sabinek), Arcivévoda Ferdinand (O. Redwitz: Filipina Welserová) – 1888; Boh. Oleandr (R. Kneisel: Tajný spolek mládenců) – 1889; Klíh (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus), Napoleon I. (V. Sardou, E. Moreau: Madame Sans-Gêne) – 1900; Svatoň (V. Baldessari Plumlovská: Svatoň a Milena aneb Láska bratrská), Vilém (K. Holtei: Eleonora, nevěsta hrobu) – 1891; Karel XII. (J. R. Planché, ú. L. W. Both: Karla XII. návrat do vlasti), Robert (E. Arago, P. Vermond: Robert ďábel a jeho zápisky), Bořek Dohalský z Dohalic (J. Vrchlický: Exulanti)– 1893; Petřík (R. Kneisel: Chudý písničkář), Rustan (T. a H. Cogniardové, T. Fronville, ú. J. J. Kolár: Chňap, Lap, Šňůra) – 1895; Karel Kratochvíl (F. F. Šamberk: Svatojanská pouť), Václav Dvořák (týž: Podskalák), Jindřich de Saint John, vikomt Bolingbroke (E. Scribe: Sklenice vody), Filip Derblay (G. Ohnet: Majitel hutí), Dušek (J. Kvapil: Bludička), Loris Ipanov (V. Sardou: Fedora), Štěpán Páleč (J. K. Tyl: Jan Hus), Stanislav Hošek (J. Hilbert: Vina) – 1897; Georges Bessieres (J. Barbier: Sarah, dcera otrokyně) – 1898; Hrabě de Croix (E. Bozděch: Z doby kotillonův), Václav Budil (F. V. Jeřábek: Služebník svého pána), Kazimír (V. J. Kavka: Švihák a dělník) – 1899; Bernard Dufresne (P. Berton, Ch. Simon: Zaza) – 1900; Theodat (O. Blumenthal: Proces hraběcích dědiců) – 1902; De Prunelles (V. Sardou: Cypriena), Jacques (A. Dennery, E. Cormon: Dva sirotci), Herec (M. Gorkij: Na dně života), Císař Rudolf II. (I. Madách: Tragedie člověka), První herec (W. Shakespeare: Hamlet), Karel Filar (V. Hladík: Závrať) – 1904; Werle (H. Ibsen: Divoká kachna), Petypon (G. Feydeau: Dáma od Maxima), Vojtěch Králenec (F. A. Šubert: Drama čtyř chudých stěn), Pastor Dobrovský (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě), Řepinský (J. Štolba: Její systém)– 1905; Dvořan (A. Jirásek: Lucerna), Petruchio (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy), Sylvestr Cirkl (J. Štolba: Vodní družstvo), Karel IV. (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně) – 1909; d’Artagnan (A. F. dle A. Dumase st.: Athos, Porthos a d ͗Artagnan aneb Tři mušketýři), Lord Richard Cromwell (E. Raupach: Smrt Olivera Cromwella, lorda protektora Anglicka) – b. d.
Režie
V. Sardou: Fedora – 1897; R. Benedix: Had v ráji, J. Štolba: Vodní družstvo, E. Arago, P. Vermond: Ďáblovy zápisky, A. Lokay: Královna plesu – 1899; F. a P. Schönthanové: Únos Sabinek, E. Scribe: Sklenice vody – 1900; O. Blumenthal: Proces hraběcích dědiců – 1902; V. Sardou: Cyprienna, Ch. Birch-Pfeifferová dle C. Bell: Sirotek lowoodský – 1904; G. Duval, M. Hennequin: Modrý pokoj – 1905; E. Bozděch: Zkouška státníkova – 1908; W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, B. Nušić: Pustina, H. Sudermann: Domov, J. Vrchlický: Noc naKarlštejně – 1909; F. Schiller: Úklady a láska – 1910.
Prameny a literatura
NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 573, obr. 425, 427 [Suk Wilhelm]; fond PM 1891–1900, kart. 2547, sign. 8/6/17/3 [koncese]. NMd: sign. T 128, almanachy S. spol. ■ Nesign.: Divadlo, Tábor 16, 1879, č. 20 až 24; Y: České divadlo, Budivoj 8. a 15. 4 1880; -b-: Z Kladna, Jeviště 1, 1885, s. 56; Nová divadelní společnost česká na Moravě, Národní listy 7. 6. 1886; Nová divadelní koncese pro Moravu, Moravská orlice 8. 6. 1886; J. Vycpálek: Cestující společnosti, Česká Thalia 1, 1887, příl. k č. 19, s. 2; K. Kozánek: Společnost pana S., tamtéž 2, 1888, příl. k č. 5, s. 1; Dr. J. H.: Z Hodonína, tamtéž, příl. k č. 6, s. 1; A. R., Rokycanské listy 15. 11., 1. 12. 1897; J. Lý [Ladecký]: Výstavní divadlo znovu otevřeno, Thalia 4, 1899/1900, s. 58, 144–146; nesign.: Divadelní společnost V. S., Divadlo 4, 1905/06, s. 49n.; Národní listy 29. 11. 1910 [úmrtí]; V. Štein Táborský: Dějiny venkovských divadelních společností, 1930, s. 23, 78, 84; R. Deyl: Sláva – tráva, 1938, s. 29–37, 46n. + Opona spadla, 1946, s. 42n.; L. Pacák: Opereta, 1946, s. 205, 207n.; A. Javorin: Pražské arény, 1958, s. 253–257, 262–264, 265–269, 271–276 + Tylův nejvěrnější žák, rkp., b. d., DÚk, s. 129, 137, 238; S. Langer: Dokumentace o Uranii, rkp., 1960, DÚk, s. 7; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, zvl. s. 120–123 + Čtyři herečky, 1967, s. 62n.; P. Marek: Prostějovská divadelní kultura v 19. století, rozmn., Prostějov 1990. ■ EDS [Sukova spol.]; Buchner
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 960–964
