Syn Cecilie Holubářové a nemajetného soukeníka a podruha Josefa S., rodiče se brali krátce po jeho narození. Rodina se přestěhovala do Brna, kde otec získal práci a S. začal chodit do německé školy, pak do Slovanského gymnázia. Studenta upoutalo české divadlo a prý kvůli ochotnickému hraní (spíše kvůli návštěvám divadelních představení) musel ústav po pěti letech opustit. Odešel do Prahy pokračovat ve studiích, ale nedokončil je a vydal se na dráhu českého herce. Jeho sestra Marie se uplatnila jako tanečnice u německého divadla v Brně (vystupovala pod jménem Mizzi Ströbel). S. zprvu prošel menšími kočujícími společnostmi; údajně začínal u Postla, pak hrál u F. Ludvíka (u něho měl v listopadu 1881 na štaci v Berouně hrát Švandu ve Strakonickém dudákovi), J. Košnera ad. V polovině osmdesátých let působil u F. J. Čížka a 1885 u V. Choděry. T. r. byl angažován F. Pokorným pro zimní sez. 1885/86 v Brně, kde začalo jeho přátelství s E. Vojanem. Další tři roky strávil u P. Švandy ze Semčic (dvě zimy opět v Brně). 1887 se oženil s dcerou komika J. Vilhelma Kateřinou, rovněž herečkou, 1888 se jim narodila dcera Marie. V létě 1889 nastoupil u V. Budila v Plzni, po roce se vrátil ke Švandovi na Smíchov a absolvoval jeho poslední sezonu v Brně. Když ředitel náhle zemřel (5. 1. 1891), S. zůstal ve společnosti P. Švandy ml. Na podzim 1893 odplul i s rodinou do Ameriky, aby se připojil k herecké družině svého někdejšího principála F. Ludvíka, který hodlal v USA zřídit stálé divadlo pro krajanskou komunitu. Ambiciózní záměr se nepodařilo uskutečnit, místo pravidelného provozu soubor podnikal namáhavá turné, v hlavním sídle, Chicagu, se hrálo pouze o nedělích a svátcích. Během téměř pětiletého pobytu v USA získal S. bohaté zkušenosti a osvědčil i organizační schopnosti. V poloamatérském souboru se lehce prosadil a postavení protagonisty mu dodalo na sebejistotě. 1898 se vrátil do vlasti se zájezdem společnosti F. Ludvíka, po skončení série pohostinských her v Praze a Plzni už do zámoří znovu neodjel. K rozhodnutí usadit se trvale v Čechách jej zřejmě vedla nejen touha hrát soustavně, ale možná i manželský rozvrat (žena s dcerou se vrátily do USA). Několikeré hostování ve vinohradské aréně vřele přijaté obecenstvem zajistilo S. u Pištěka dobré angažmá. Ač si rychle vydobyl přední postavení a dostával hodně velkých rolí i slušnou gáži, pomýšlel na prestižnější působiště, než jakým byla předměstská lidová aréna. Počátkem 1900 hostoval u Lacinovy společnosti v brněnském ND (Loris Ipanov, Sardou: Fedora; Karel IV., Vrchlický: Noc na Karlštejně), v srpnu a září t. r. vystoupil na zkoušku v ND ve třech rolích (Edvard Bender, Gilbert: Pokračování; Karel IV., Noc na Karlštejně; Antonín Kalaš, Ladecký: Dva světy), přijat ale nebyl. Načas se uchytil u společnosti J. V. Suka, s níž hrál v pavilonu Urania na pražském Výstavišti a na mimopražských štacích (1900/01). Od léta 1901 byl opět angažován jako herec a režisér u J. Pištěka, v Lidovém divadle na Král. Vinohradech působil ještě několik let po ředitelově smrti (1907), až do 31. 3. 1913. Mezitím dvakrát přeběhl ke konkurenčním smíchovským divadlům (srpen 1906 – prosinec 1907, červen 1908 – září 1909), začátkem 1906 hostoval u J. V. Suka na štaci v Písku. Ředitelkou a koncesionářkou vinohradského Lidového divadla, vdovou M. Pištěkovou, byl začátkem sez. 1911/12 ustanoven vrchním režisérem a tajemníkem (uměleckým vedoucím). Po rozchodu s Pištěkovým divadlem hostoval v dubnu 1913 v žižkovské Deklaraci řízené F. Trnkou (Loris Ipanov ve Fedoře, Robert v Ďáblových zápiscích) a cestoval se společností J. Blažka. V první polovině 1914 hrál a režíroval ve smíchovských divadlech, se souborem připravil také tři inscenace pro přírodní divadlo v Krči (Blumenthal–Kadelburg: U bílého koníčka; Jirásek: Vojnarka; Preissová: Gazdina roba). Těsně před vypuknutím války hostoval v Pištěkově divadle (srpen 1914), v červenci 1915 v Uranii. 1915 byl ustanoven ředitelem MD na Kladně, v jehož nové budově (otevřena 1912) působil od sez. 1915/16 stálý soubor. Na jaře 1919 po opakovaných neshodách s divadelním družstvem a orgány města složil funkci a Kladno opustil. Hostoval v Žižkovské činohře, v sez. 1919/20 byl režisérem činohry a hercem Jihočeského ND, které bylo zřízeno v Českých Budějovicích po převratu 1918. Do Kladna se vracel nejprve jako herec (opakovaná hostování 1920), od března 1921 byl znovu ředitelem, 1925 po značném omezení kompetencí rezignoval (ředitelem se stal J. Burda). V divadle však zůstal jako herec a režisér, 1926 byl jmenován čestným ředitelem. V Kladně žil až do své smrti.
Druhá manželka Marie Seifertová (21. 3. 1881 Litomyšl – 6. 11. 1963 Kladno, sňatek 1902), neteř herce J. Seiferta, byla dlouholetou členkou Pištěkova divadla. Od 1903 zastávala přední role z oboru milovnic a tzv. sentimentálních heroin (např. Shakespearova Julie v Romeovi a Julii; tit. role Halmovy dramatické básně Griselda; Hraběnka Rutlandová v Laubově dramatu Hrabě Essex; Princezna, Faster: Zakletý zámek; Lucie, Kościelski: Dvě lásky). Kritika ocenila její výkon v Gorkého Na dně (Nasťa). Dobře se uplatnila i ve veseloherním žánru (např. Marie, Müller: Se stupně k stupni). Svou hereckou dráhu uzavřela v kladenském divadle, kam 1915 odešla s manželem.
Začínající herec byl pro jeviště vybaven velmi příznivými fyzickými předpoklady: urostlou postavou (ve zralém věku nabyla na statnosti), pohlednou a výraznou tváří, hustou kšticí tmavých vlasů a znělým hlasem. Díky pěknému a zároveň mužnému vzezření měl otevřenu cestu k hrdinným milovníkům a k mladistvým charakterním rolím, k hrdinům „bez bázně a hany“ zápasícím o právo a spravedlnost. K velkým úkolům se však dostával příliš brzy (např. Romeo, Faust), a když mu P. Švanda ze Semčic po odchodu E. Vojana do ND (1888) svěřoval jeho role (např. Shakespearova Othella či Petruchia ve Zkrocení zlé ženy nebo Goethova Egmonta), konstatovala brněnská kritika, že k nim S. ještě nedozrál. Zastával stěžejní role v klasickém dramatu (Schillerův Max Piccolomini ve Valdštýnově smrti a Karel v Loupežnících, Shakespearův Hamlet aj.) i v repertoáru romantickém (např. v dramatech J. J. Kolára) a romantizujícím (Rowland Rochester v Sirotku lowoodském). Pro složitější postavy nehrdinských současníků (např. Palmův Něklužev, 1889) zprvu nenašel odpovídající výraz a vypomáhal si deklamačními klišé. Vytvořil velké množství salonních rolí v hojně uváděných společenských dramatech a komediích francouzských, potažmo německých. Postupně si na nich obrousil svou zpočátku málo hladkou konverzaci a pohyb, jemuž chybělo elegantní gesto. Do galerie jeho rolí se ústrojně včlenily postavy význačných českých mužů (J. K. Tyl ze životopisné hry Šamberkovy, Karel IV. z Vrchlického Noci na Karlštejně) a hrdinové z her domácích autorů. Vlivem zkušeností a podnětů z několikaletého pobytu v zámoří S. herectví vyzrálo, oprostilo se od vnějších efektů a patosu a dospělo k přirozenějšímu mluvnímu i pohybovému výrazu. Vřazovalo se tak do hereckého vývoje konce 19. stol., avšak psychologické techniky umožňující tlumočit niternou dramatičnost již neobsáhlo. S. poněkud přímočarý, vždy sdělný a výmluvný projev nacházel ohlas u publika pražských předměstí, na Vinohradech, Smíchově a Žižkově, později – až do konce dvacátých let – na kladenské scéně. Jako režisér a vrchní režisér Pištěkova divadla spoluutvářel téměř deset let jeho ráz. Repertoár sestavoval s ohledem na nenáročné publikum, jemuž nabízel zábavné a vzrušující kusy, které občas prokládal osvětovými ukázkami klasického dramatu nebo soudobými sociálně laděnými hrami. Podobně jako v herectví i v dramaturgickém náhledu dospěl S. přes realismus a naturalismus k prahu moderny, pro niž však pochopení nejevil. Jako první ředitel kladenského divadla budoval v tíživých válečných letech základy stálého profesionálního provozu. Vycházeje ze zkušeností z předměstských scén a jejich lidového publika kombinoval osvětově zaměřený, umělecky náročnější program s divácky atraktivním a kasovně přínosným repertoárem v rozpětí od vesnického dramatu (Gazdina roba) po lechtivou frašku (Amorovy lázně). Přitažlivost divadelní nabídky zvyšoval zvaním pražských herců (včetně někdejšího kolegy E. Vojana), jejichž pohostinské hry byly nejen diváckým magnetem, ale také ukázkou vyspělého hereckého umění. Během druhého, poválečného ředitelského období několikrát vykročil ze své konzervativní orientace k modernímu divadlu (nastudování hry bratří Čapků Ze života hmyzu a K. Čapka R. U. R.)
Role
Čížkova spol.
Ondřej (F. Nissel: Čarodějka), Václav Bořický (R. Benedix: Žebravý student), Václav (F. F. Šamberk: Podskalák), Anatol Levašev (K. Tůma dle A. Berly: Žertva na Balkáně, i Pištěkovo div. 1905), Anafesto Galeoto (V. Hugo: Angelo, tyran padovánský), Vojtěch (J. J. Stankovský: Hej, Slované!) – b. d.; De Sirié (V. Sardou: Fedora), Toník (R. Kneisel: Chudý písničkář), Bruno (Ch. Birch-Pfeifferová dle F. Bremerové: Matka a syn, i Choděrova spol. 1885), Oktáv (G. Ohnet: Majitel hutí, i Švandova spol. 1887), J. K. Tyl (F. F. Šamberk: Josef Kajetán Tyl, i Choděrova spol. 1885), Vévoda Štěpán (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně, i Švandova spol. 1888) – 1885.
Choděrova spol.
Percival (F. Halm: Griselda) – 1885.
Pokorného spol.
Otto z Vartenberka (L. Stroupežnický: Černé duše), Dr. Max Ostrý (F. Ruth: Olymp aneb Jako v nebi), Don Cesar (G. Pfleger Moravský: Della Rosa), Josef (S. H. Mosenthal: Debora, i Švandovo div. 1906), Felix z Vardenů (Ch. Birch-Pfeifferová: Růžena a Růženka, i Pištěkovo div. 1905), Dr. Stránský (F. a P. Schönthanové: Únos Sabinek), André de Maurillac (V. Sardou: Dora, i Švandova spol. 1887), Záviš z Falkenštejna (V. Hálek: Záviš z Falkenštejna, i spol. P. Švandy ml. 1893, Pištěkovo div. 1903) – 1885; Karel IV. (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně, i Pištěkova spol. 1899), Vilém z Vřesovic (L. Stroupežnický: Paní mincmistrová), J. K. Tyl (F. F. Šamberk: Josef Kajetán Tyl), Kryšpín Vejvoda (J. K. Tyl: Chudý komediant)– 1886; Něklužev (A. I. Palm: Náš přítel Něklužev, i Budilova spol. 1889, Švandovo div. 1906) – b. d.
Švandova spol.
Rytíř de Caraman (E. Bozděch: Z doby kotillonů), Alex (B. Bjørnson: Novomanželé), Václav (L. Anzengruber: Sedlák křivopřísežník), Konrád (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě), Jean Alvarez (E. de Girardin: Pokuta ženy, i Budilova spol. 1893), Theseus (W. Shakespeare: Sen v noci svatojanské), Didier (O. Feuillet: Zakletá slečna), Štěpán Chanovský (J. Vrchlický: Rabínská moudrost), Klaudio (W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic za nic) – ND Brno 1886; Jiří z Poděbrad (F. X. Jeřábek: Závist), Henry Chauvel (A. Valabrègue: Manželské štěstí), Decius Brutus (W. Shakespeare: Julius Caesar), Jeroným (F. A. Šubert: Jan Výrava, i Pištěkovo div. 1899), Romeo (W. Shakespeare: Romeo a Julie, i Ludvíkova spol., Pištěkova spol. 1898), Karel Rychtera (J. Štolba: Vodní družstvo), Maxmilian (E. Augier: Pelikán), Rudolf (F. W. Hackländer: Tajný jednatel), David Wolfram (L. Stroupežnický: Paní mincmistrová), Jaroslav Sezima Rašín (J. Vrchlický: Exulanti), Fernand de Thauzette (A. Dumas ml.: Denisa), František Risler (A. Daudet, A. Belot: Fromont jun. a Rislersen), Lucian (A. Dumas ml.: Levoboček), Jan Stockman [?] (H. Ibsen: Nepřítel lidu), de Pomerol (V. Sardou: Fernanda, i Budilova spol. 1890), Ilja Nikitič Čardyn (A. N. Potěchin: Román mladé vdovy), Max Piccolomini (F. Schiller: Valdštýnova smrt), Švanda (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Lionel (F. Schiller: Marie Stuartovna), Helmar (H. Ibsen: Vánoce)– 1887; Volžin (I. V. Špažinskij: Paní majorka), Severac (G. Ohnet: Hraběnka Sarah, i Pištěkova spol. 1898), Faust (J. W. Goethe: Faust, i Pištěkovo div. 1903), Albert Durand, velkokupec (M. Ordonneau, A. Valabrègue: Není Durand jako Durand), Poručík Skalický (F. v. Schönthan, G. Kadelburg, ú. J. Kühnl: Zlaté rybky, i Budilova spol. 1889), Ferréol de Mayran (V. Sardou: Ferréol), Adolf Zajíček (G. v. Moser: Zlatohlávek), Dr. Richard Lichtenberg (V. Štech: Žena), Othello (W. Shakespeare: Othello, i spol. P. Švandy ml. 1891, Pištěkovo div. 1903), Egmont (J. W. Goethe: Hrabě Egmont aneb Povstání v Nizozemsku, i Pištěkovo div. 1900), Petruchio (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy,i Pištěkova spol. 1898, Švandovo div. 1906), Jiřík z Poděbrad (J. J. Kolár: Královna Barbora), Filip la Hoche (V. Sardou: Odetta) – 1888; Henry de Sartoris (H. Meilhac, L. Halévy: Frou-Frou), Jean de Hun (A. Dumas ml.: Princezna bagdadská), František (F. Nissel: Rudohorská čarodějnice)– 1889.
Budilova spol.
Plzeň Jules Carpiquel (T. Barrière, E. Gondinet: Třeštidlo), Rytíř Kryštof Gluck (F. V. Jeřábek: Syn člověka), Loris Ipanov (V. Sardou: Fedora, i Pištěkova spol. 1899, Žižkovská činohra j. h. 1919), Hilarion (A. Abrahamowicz, R. Ruszkowski: Manžel ze šetrnosti), Indor Kaiping (F. Duchek: Princ a admirál), Hamlet (W. Shakespeare: Hamlet, i ND Brno 1900, Pištěkovo div. 1906), André Roswein (O. Feuillet: Dalila), Jiří (J. Štolba: Závěť), Maurice de Theronan (V. Sardou: Mnoho přátel naše škoda) – 1889; Mánek Mešjaný (G. Preissová: Gazdina roba, i Švandovo div. 1908, MD Kladno 1915), Benedikt Zátonyi (G. Csiky: Proletáři), Grigorij Neznámý (A. N. Ostrovskij: Ruští komedianti), Tomeš Vítek (F. A. Šubert: Probuzenci, i Švandova spol. 1890, Pištěkovo div. 1904), Valentin Bláha [?] (L. Stroupežnický: Naši furianti) – 1890.
Švandova spol. ND Brno
Pavel (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík, šotek z hor, i Pištěkovo div. 1900), Feidias – Rafael (T. Barrière, Lambert-Thiboust: Srdce kamenná, i Pištěkovo div. 1902), Hodač (V. Štech: Zlatý déšť), de Prunelles (V. Sardou: Cyprienna, i Švandovo div. 1906), Hrabě Almaviva (P.-A. C. de Beaumarchais: Figarova svatba), Karel (F. Schiller: Loupežníci, i Pištěkovo div. 1906) – 1890; Laca Klemeň (G. Preissová: Její pastorkyňa) – 1891.
Spol. P. Švandy ml.
Henry Duval (A. Bisson, A. Mars: Ta milá paní tchýně aneb Překvapení z rozvodu), Hrabě Mojmír (E. Pohl: Sedm havranů), Rowland Rochester (Ch. Birch-Pfeifferová dle C. Bell: Sirotek lowoodský, i Pištěkova spol. 1898, Švandovo div. 1906), Alfio (G. Verga: Cavalleria rusticana) – Ml. Boleslav 1892, Václav Rainer (J. J. Kolár: Mravenci, i Sukova spol. 1900), Kean (A. Dumas st.: Kean, i Pištěkova spol. 1899, Sukova spol. 1901, Pištěkovo div. 1909), Piorunovič (M. Bałucki: Klub mládenců) – Plzeň 1892; Jindřich Kubelka (F. X. Svoboda: Rozklad) – Plzeň 1893.
Ludvíkova spol.
Mr. Neville (W. Scowell: Dva malí tuláci), Plukovník Prescott (W. Gillette: Sever proti Jihu) – 1898.
Pištěkova spol.
Filip Derblay (G. Ohnet: Majitel hutí, i Švandovo div. 1906, Pištěkovo div. 1908) j. h., Václav Strouhal (M. A. Šimáček: Svět malých lidí) – 1898; Honza (J. Kvapil: Princezna Pampeliška), Narcis Rameau (A. E. Brachvogel: Narcis, i Švandovo div. 1906), Král (Lope de Vega: Sedlák svým pánem), Napoleon I. (E. Bozděch: Světa pán v županu, i Kladno) j. h. – Vinohrady 1899; Valjean [?] (V. Hugo, dram. J. J. Stankovský: Bídníci), Gregoire (A. Hennequin, A. Millaud: Niniche), Dufresne (P. Berton, Ch. Simon: Zaza) – 1900.
Sukova spol.
Sergeant Lefèvre (V. Sardou, E. Moreau: Madame Sans-Gêne) j. h., Karel (J. Borotínský: Stávka) j. h., Nikita (L. N. Tolstoj: Vláda tmy) j. h., Dr. Oskar Skalička (O. Blumenthal, G. Kadelburg: U bílého koníčka) – 1900; [?] (J. Vrchlický: Soud lásky), Foutunet Jefimovič Nědychljajev (I. V. Špažinskij: Trýzeň) – 1901.
Pištěkovo div.
Baron Rosenkranz (M. Klapp: Rosenkranz a Güldenstern), Antonín Sebránek (P. Rosegger: V den soudu), Marcus Vinitius (A. Hoffmann dle H. Sienkiewicze: Quo vadis) – 1901; Ferdinand (F. Schiller: Úklady a láska), Mokrý (J. M. Slavičinský: Na cestě k millionu), Tigellin (W. Barrett dle H. Sienkiewicze, ú. H. Bohrmann-Riegen: Ve znamení kříže), Jarník (O. Faster: Krásná Lída), Fabiano Fabiani [?] (V. Hugo: Královna a její milostník) – 1902; Ben Hur (O. Faster dle L. Wallacea: Ben Hur), Bohouš (O. Faster: Zelené mládí), Hugo Brand (J. Lukavský: Slunce), Jan Hus (J. K. Tyl: Jan Hus), Baron Chevrial (O. Feuillet: Pařížský román), Della Rosa (G. Pfleger Moravský: Della Rosa, poslední Rožmberk), Mořic hrabě Saský [?] (E. Scribe, E. Legouvé: Adrienna Lecouvreurová), Václav (J. K. Tyl: Drahomíra aneb Krvavé křtiny), Holofernes (F. Hebbel: Judita), Boleslav (G. Pfleger Moravský: Boleslav Ryšavý), Jan Roháč (M. Krajník: Jan Roháč z Dubé), Herec (M. Gorkij: Na dně) – 1903; Blanda (F. X. Svoboda: Márinka Válkova), Důraza (A. V. Šmilovský: Natalie), Horyna (B. Buchbinder: Muzikant a jeho žena), Gianciotto (J. Neruda: Francesca di Rimini), Mortimer (F. Schiller: Marie Stuartovna), Mikuláš Zriny (T. Körner: Mikuláš hrabě Zriny), Vincenc Lebduška (F. A. Šubert: Žně), Rudolf II. (E. Bozděch: Dobrodruzi), Dr. Ludvík Svoboda (F. A. Šubert: Velkostatkář), Václav Budil (F. V. Jeřábek: Služebník svého pána), Don Juan (Molière: Don Juan), Konrád (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě), Hrabě ze Strahlu (H. v. Kleist: Katinka Heilbronská), Oldřich (V. K. Klicpera: Oldřich a Božena), Petr I. (Ch. Birch-Pfeifferová: Car Petr Veliký) – 1904; Jean Baudry (A. Vacquerie: Zlatý muž), Raskolnikov (F. M. Dostojevskij, dram. J. A. Plučevskij-Pljuščik: Raskolnikov), Klement (K. Světlá, dram. B. Rohan: Zvonečková královna), Kučera (F. X. Svoboda: Podvrácený dub), Julián Ščuka (I. Cankar: Pro blaho národa), Richard z Kerbriandu (E. Scribe: Čarovné ruce), Anatol (A. V. Šmilovský: Záletný Anatol), Baron Miloveský (Ch. Birch-Pfeifferová: Sládkova dcera), Evarist (C. Goldoni: Rázná Nina), Maxim (B. Pérez Galdós: Elektra) – 1905; Menšikov (V. Hálek: Carevič Alexej), Francek (A. a V. Mrštíkové: Maryša, i Uranie j. h. 1915), Armand Duval (A. Dumas ml.: Dáma s kameliemi, i Švandovo div. 1907) – 1906.
Švandovo div.
Kamenný (G. v. Moser, F. v. Schönthan: Naše ženy), Koller (H. Sudermann: Domov), Milenec (M. Montégut: Moderní nevěsty) – 1906; Artur Cleman (F. v. Schönthan dle Ch. Dickense: Malá Dorritová), Valentin Brown (J. M. Barrie: V tiché uličce), Jindra (G. Hauptmann: Potopený zvon), Vladimír Sergejevič Pokorkov (V. Krylov: Komu je na světě veselo?), Jiří Ludolf-Warteneck [?] (B. Dovsky: Byly to zlaté časy, i Pištěkovo div. 1908) – 1907.
Pištěkovo div.
Baron Viktor Sukdolský (G. v. Moser: Zlatohlávek), Kníže Něchljudov (H. Bataille dle L. N. Tolstého: Vzkříšení) – 1908.
Švandovo div.
Princ Cyrill (L. Xanrof, J. Chancel: Královnin manžel), Mark Emburry (L. Ryleyová: Malá Peggy) – 1908; Figaro (P.-A. C. de Beaumarchais: Figarova svatba, i Pištěkovo div. 1911), Alex (B. Bjørnson: Novomanželé), Raffles (E. W. Hornung, E. W. Presbrey: Raffles, i Pištěkovo div. 1910), Mistr Gaetano Locica (J. Vrchlický: Kočičí král) – 1909.
Pištěkovo div.
Abbé Grifard (V. Sardou: Travička), Čarudatta (Šúdraka, ú. E. Pohl: Vasantasena), Mladý cikán (K. H. Mácha, dram. V. Nejedlý: Cikáni), Alvaro Lara (J. Vrchlický: Láska a smrt), Václav III. [?] (F. B. Mikovec: Záhuba rodů Přemyslovců) – 1910; Henry de Targy (O. Feuillet: Román chudého mladíka), Laurent [?] (E. Zola: Tereza Raquinová), Heřman (A. S. Puškin: Piková dáma), Ingomar (F. Halm: Syn pouště) – 1911; [?] (V. Sardou: Vlast), [?] (V. Hugo: Marion Delorme), Mnislav (V. Pázdral: Mnislav a Běla) – 1912; Julian Gray [?] (A. v. Winterfeld dle W. W. Collinse: Sestra červeného kříže) – 1913.
Švandovo div.
Ferdinand Maria Adrian (H. Müller: Rozkošný Adrian), Schwarz (F. Wedekind: Lulu), Prof. Dr. Prell (O. Ernst: Flachsmann vychovatel), Antonín Havel (A. Jirásek: Vojnarka) – 1914.
Blažkova spol.
Pan Marke (E. Hardt: Blázen Tantris), Posa (F. Schiller: Don Carlos) – 1913.
Pištěkovo div.
Jan (F. S. Finžgar: Divý lovec) – 1914.
MD Kladno
Ivan Christoforovič Zakrutin (V. Krylov: Divoška), Hrabě Kutuzov (P. Nebeský dle franc.: Lydie aneb Román ruského nihilisty) – 1920; Gajev (A. P. Čechov: Višňový sad) – 1926; Pilát (S. Lom: Kající Venuše), P. Antonín Marek [?] (A. H. Horáková: Libuňský jemnostpán), Caesar (G. B. Shaw: Caesar a Kleopatra), Martyška (R. Medek: Plukovník Švec), Napoleon (V. Sardou, E. Moreau: Madame Sans-Gêne), Bezruký (J. Kolman-Cassius: Jak nás poznamenala), Kníže (F. Langer: Obrácení Ferdyše Pištory) – b. d.
Režie
Pištěkovo div.
A. Dumas st.: Kean – 1899; O. Faster: Krásná Lída – 1902; O. Faster dle L. Wallacea: Ben Hur, J. Lukavský: Slunce, O. Faster: Marie a Marta, J. K. Tyl: Jan Hus – 1903; J. Neruda: Francesca di Rimini, F. A. Šubert: Žně, O. Faster: Pražské švadlenky, T. Körner: Mikuláš hrabě Zriny, H. v. Kleist: Katinka Heilbronská – 1904; M. Řezáčová-Semonická: Vesnický román – 1905.
Švandovo div.
A. I. Palm: Náš přítel Něklužev, K. Rožek: Podzimní svítání – 1906; O. Faster: Práci čest, G. Hirschfeld: Matky, G. Hauptmann: Potopený zvon, F. F. Šamberk: Josef Kajetán Tyl, G. Ohnet: Majitel hutí, P. Gavault, R. Charvay: Moje ženuška Josetta, B. Dovsky: Byly to zlaté časy (i Pištěkovo div. 1908), E. Arago, P. Vermont: Ďáblovy zápisky, M. Dreyer: Dobytí zámku Wesenburga – 1907.
Pištěkovo div.
P. Starý: Magdalena, J. K. Tyl: Slepý mládenec, J. Verne: Děti kapitána Granta, A. Dumas ml.: Dáma s kameliemi, G. v. Moser: Zlatohlávek, W. Shakespeare: Romeo a Julie, K. Costa, E. Jacobson: Muž z měsíce, P. Nebeský dle franc.: Lydie aneb Román ruského nihilisty (i MD Kladno 1920) – 1908.
Švandovo div.
P. Berton, Ch. Simon: Zaza, F. v. Schönthan, F. Koppel-Ellfeld: Komtesa Kukuč, A. H. Horáková: Jarní vody, V. Sardou: Fedora, G. Preissová: Gazdina roba, L. Xanrof, J. Chancel: Královnin manžel, A. Daudet, A. Belot: Fromont mladší a Risler starší (i Pištěkovo div. 1909) – 1908; P.-A. C. de Beaumarchais: Figarova svatba, B. Bjørnson: Novomanželé, E. W. Hornung, E. W. Presbrey: Raffles (i Pištěkovo div. 1910), W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy (i Pištěkovo div. 1914), F. v. Schönthan, F. Koppel-Ellfeld: Renaissance, T. Barrière dle H. Murgera: Život bohémský, F. v. Schönthan, F. Koppel-Ellfeld: Zlatá Eva – 1909.
Pištěkovo div.
Thomas: Zázračné dítě, O. Faster: Princ z pohádky – 1909; H. Bataille dle L. N. Tolstého: Vzkříšení, E. Pohl: Sedm havranů, E. Zola, dram. W. Busnach, O. Gastineau: Zabiják, A. a V. Mrštíkové: Maryša, V. Sardou: Travička, L. Anzengruber: Farář z Podlesí, Šúdraka, ú. E. Pohl: Vasantasena, E. Grangé, Lambert-Thiboust: Zlodějka dětí, R. Alvin: V srdci Chicaga, F. B. Mikovec: Záhuba rodů Přemyslovců, J. Vrchlický: Láska a smrt – 1910; F. Halm: Griselda, W. Shakespeare: Othello, týž: Romeo a Julie, A. Dumas ml.: Sňatek z polosvěta, A. Daudet, G. Bizet: Děvče z Arelatu – 1911; R. Hawel: Matka Starost, V. Hugo: Marion Delorme, F. Kaiser: Rozkřičený dům, F. v. Schönthan dle Ch. Dickense: Malá Dorritová, V. P. Stěžerský: Černohorci – 1912; J. Pulda: Pražské děti z mokré čtvrti, V. P. Stěžerský: Lucifer, K. Prüller: Klášterní selka – 1913; R. de Flers, G.-A. de Caillavet: Vějíř, F. S. Finžgar: Divý lovec – 1914.
Švandovo div.
N. Machiavelli: Mandragola, R. Auernheimer: Manželství podle mody, F. Philippi: Aféra Fosaretova, V. Krylov: Divoška, O. Ernst: Flachsmann vychovatel, A. Jirásek: Vojnarka – 1914.
MD Kladno
G. Preissová: Gazdina roba – 1915; O. Wilde: Na čem záleží – 1920; K. a J. Čapkové: Ze života hmyzu – 1922; W. Shakespeare: Sen noci svatojanské – 1923; F. Langer: Periferie – 1925; K. Čapek: R. U. R. – b. d.
Prameny a literatura
MZA: Sbírka matrik, 102 21 Náměšť n. Oslavou, matrika narozených 1839–1865, s. 337, obr. 169. NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 569, obr. 942. ■ Nesign.: Ze Vsetína, Moravská orlice 12. 3. 1885 [Choděrova spol.]; nesign., Plzeňské listy 8. 8. 1889 [Něklužev]; š. [J. Kuffner], Národní listy 29. 8. a 20. 9. 1900 [hostování v ND]; tamtéž 2. 8. 1900 [ang. do Švandova div.], 16. 3. 1913 [odchod z Pištěkova div.]●; J. Rydvan, Divadlo 10, 1911/12, s. 15 [Figaro], 49 [Kean]; nesign., Dělnické divadlo 5, 1925, s. 90, 115 [Kladno]●; k jubileím: L., Právo lidu 15. 1. 1933; ma, Lidové noviny 16. 1. 1933; ll [V. Müller], Divadlo 12, 1932/33, s. 116n.; ký, Právo lidu 16. 1. 1938●; nekrology: Divadlo 26, 1939/40, s. 217; Venkov 25. 6. 1940; ot, Lidové noviny 26. 6. 1940; J. Průcha, tamtéž 27. 6. 1940●; J. Průcha: Lidový umělec, Divadlo 1, 1950, s. 614n.; V. Šrámek: MD na Kladně po čtyřiceti letech, tamtéž 6, 1955, s. 895; J. Burda: Aby se nezapomnělo…, 1958, s. 242–244, 255n.; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, s. 112, 114, 124, 132, 137n.; R. Deyl: Vavříny s trny, 1973, s. 133–144; DČD III; S. Langer: Pištěkovo lidové divadlo na Král. Vinohradech, rkp., DÚk; M. Sehnalová: Z historie stálého českého divadla v Kladně, in alm. Stálý soubor Divadla v královském horním městě Kladně. Středočeské divadlo Kladno 1915–2000, 2000, s. 36–39. ■ PBJ; Brno, Plzeň
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 946–952
