Vl. jm. Stock. – Otec byl pekařským tovaryšem, později mistrem. Údajně zámožná rodina podpořila S. záměr věnovat se herectví. Po ochotnických zkušenostech získal 1872 spolu s J. Pištěkem (byl jeho švagrem) angažmá u ředitele P. Švandy ze Semčic, 1873–77 působil v Kramuelově společnosti. 1877 se stal členem nově zakládané Pištěkovy společnosti. Tradované tvrzení V. Budila, že S. matka, bohatá kavárnice, finančně vypomohla Pištěkovi v začátcích divadelního podnikání, je sporné, neboť zemřela již 2. 7. 1877. U Pištěka, v jehož souboru se seznámil se svou budoucí manželkou Marií Povolnou, setrval do podzimu 1894, kdy získal časově omezenou koncesi a pokusil se vybudovat v Národním domě na Král. Vinohradech stálou scénu, ta již na jaře 1895 ztroskotala. Po hereckém angažmá u P. Švandy ml. 1896/97 (se zimní sezonou v ND v Brně) opět zkoušel samostatně podnikat na pražské periferii. Získával povolení odehrát určitý počet představení v Košířích, na Žižkově, v Libni (Aréna U Deutschů, (1897) i na Král. Vinohradech (1898). Měl koncesi platnou pro Čechy, tu však soustavně nevyužíval. 1897/98 byl v angažmá u A. Janovského. V devadesátých letech napsal několik veseloher uvedených předměstskými divadly. Patrně 1900 sestavil vlastní soubor, s nímž putoval po středních a jihozápadních Čechách. 1902 se spojil s ředitelem J. V. Sukem, jemuž propůjčil koncesi, 1903 vstoupil i s manželkou do Choděrovy společnosti. 1904 znovu ustavil společnost, jejíž vedení svěřil J. Tuttrovi a sám se věnoval herecké činnosti. Před 1. světovou válkou, kdy byl již na odpočinku, režíroval představení dělnického ochotnického spolku v Praze-Michli. V prosinci 1916 si pronajal na Žižkově divadelní sál Deklarace, avšak ani tento pokus uchytit se na předměstí Prahy (hodlal se spojit s podnikatelem A. Fenclem) se nezdařil; v květnu 1917 Deklaraci opustil. Uspořádal ještě několik představení v Lesním divadle v Krči, poté na divadelní aktivitu definitivně rezignoval a zanedlouho zemřel. Dcera Olga S. (* 24. 8. 1894 – 1982) se stala herečkou.
S. herecké začátky u Švandovy společnosti byly nevalné; neuspěl v Offenbachově Krásné Heleně ani ve hře W. Müllera Když slavík do lesa zaletí. V prvním období u Pištěkovy společnosti, kdy zastával obor druhých milovníků, jej kritika hodnotila jako snaživého herce, ale vytýkala mu křečovitý projev a hlasovou manýru. Postupně korigoval své nepřiměřené ambice a nacházel vlastní obor ve vedlejších komických a žánrových postavách. Jeho herectví, pozvolna se oprošťující od výrazových šablon, se tříbilo zejména na komických rolích, v nichž zaznamenal první úspěchy (Bartoloměj Pecka v Šamberkově Jedenáctém přikázání ad.). Trefně uplatňoval odpozorované životní detaily, značnou pozornost věnoval vnějškové charakteristice (maska, líčení apod.), kterou postupně prohluboval. V galerii jeho rolí přibývaly venkovské a maloměstské figurky, které ztvárňoval se smyslem pro jejich typičnost (např. Florián Jitrocín v Šamberkově hře Éra Kubánkova). Dařili se mu různí sluhové, např. ve veselohrách A. Lokaye (epizodisty a inspicienta Pištěkovy společnosti, který tyto postavy psal zřejmě přímo pro S.). Působivé miniatury vytvářel ve francouzských a německých hrách a fraškách (např. Jakub v Anzengruberově Sedláku křivopřísežníkovi). Uplatňoval se také v menších operních a operetních rolích (kupř. Principál v Prodané nevěstě). Během sedmnácti let v Pištěkově společnosti vyzrál v epizodistu realistické ražby. Postupy realistického herectví rozvinul ve svých nejvýznamnějších kreacích (Kartáček, Tyl: Bankrotář; Kalinský, Palm: Náš přítel Něklužev). – Jako divadelní ředitel se neprosadil podnikatelsky ani umělecky. 1895 se připojil ke skupině divadelníků v čele s kritikem J. Ladeckým, jež chtěla v Národním domě na Král. Vinohradech vybudovat průbojnou scénu, ale na formování jejího modernisticky orientovaného profilu se nepodílel. Po rozpadu původního programu literárně náročné dramaturgie (Bjørnson: Novomanželé; Turgeněv: Měsíc na vsi ad.) přeměnil scénu v běžné komerční divadlo. Podnícen příkladem Pištěkovým snažil se uchytit na okraji Prahy, ale neuspěl. Jeho cestující společnost patřila k menším podnikům. Zaměřoval ji na nenáročnější vrstvy publika, jemuž nabízel výběr české dramatiky (Tyl, Kolár, Šamberk, Šubert, Stroupežnický, Preissová), doplňovaný staršími osvědčenými fraškami a společenskými komediemi zahraniční provenience (Schönthan, Sardou). Soubor sestával z několika příslušníků starší generace kočovných herců (F. Paclta, F. Zöllnera, F. Zvíkovského), S. manželky Marie a prošla jím řada ochotníků ze spolků Žižkovan a Řemeslnická beseda, kteří tu nastupovali profesionální dráhu (R. Branald, A. Branaldová, K. Šott, B. Zakopal ad.).
Role
Švandova spol.
Bohumil (W. Müller: Když slavík do lesa zaletí) – 1873.
Pištěkova spol.
Murzuk (Ch. Lecocq: Giroflé-Girofla) – 1877; Baron Max Rozsypal (A. L ̓Arronge: Doktor Kalous), Eduard (K. Costa: Zuzančin pan kaprál), Pecka z Peckenburgu (F. F. Šamberk dle O. F. Berga: Brno bez ševce), Baron z Podskakova (H. Müller: Se stupně k stupni), Jindřich (J. Rosen: Malí velikáni), Merkur (J. Offenbach: Orfeus v podsvětí), Jindřich Smiřický (L. Stroupežnický: Černé duše), Petr Rozkošný (G. v. Moser, E. Jacobson, ú. K. Tůma: Petr jako Pavel), Vojtěch (A. L’Arronge: Můj Vojtíšek) – Brno 1879; Zbihněv (J. Słowacki: Mazepa), Hrabě de Valreas (H. Meilhac, L. Halévy: Frou-Frou), Vít (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík z hor), Pierre (A. Dennery, E. Cormon: Dva sirotci) – Brno 1880; Adhémar (V. Sardou: Cyprienna), Edmund (W. Shakespeare: Král Lear), Brackenburg (J. W. Goethe: Egmont) – Brno 1881; Baron z Targy (O. Feuillet: Pařížský román), Ludvík Bonaparte (E. Bozděch: Světa pán v županu), Lorenzo (W. Shakespeare: Kupec benátský), Petr, král cyperský a jeruzalémský (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně), Bartoloměj Pecka (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání), Lucencio (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy), Antonín Bodrý (J. Rosen: Naše děvčata) – 1884; Viktor z Folgenu (G. v. Moser, F. v. Schönthan: Válka v míru, i spol. P. Švandy ml. 1896), Roger de Ceran (E. Pailleron: Svět nudy), Felix (F. F. Šamberk: Rodinná vojna), Alfred (R. Benedix: Svéhlavost), Lodovico (W. Shakespeare: Othello), Arthur Stránský (J. Rosen: Žena dvou mužů), Kleofáč (L. Pražský: Kleofáč, veselý vězeň na Děčíně)– 1885; Jaroslav (F. v. Schönthan: Jaromír Kvítek), Max (F. F. Šamberk: Éra Kubánkova), Milínský /Güldenstern/ (M. Klapp: Rosenkranz a Güldenstern), Principál (B. Smetana: Prodaná nevěsta), Zelenka (F. F. Šamberk: Karel Havlíček Borovský), Dancairo (G. Bizet: Carmen), Don Pomponio de Quadralos (F. v. Suppé: Donna Juanita), Kapitán Crakson (E. Audran: Velkomogul), Palmiro Tamburini (F. v. Schönthan: Hloupý kousek), Cupanina (A. L’Arronge: Doktor Kalous), Lancelot Gobbo (W. Shakespeare: Kupec benátský) – 1886; Kyral (F. A. Šubert: Jan Výrava), Kofránek (J. Štolba: Vodní družstvo), Drmola (F. F. Šamberk: Palackého třída čís. 27), Šklebílek (W. Shakespeare: Večer tříkrálový), Antonín (J. K. Tyl: Paličova dcera), Moták (F. F. Šamberk: Kulatý svět), Kalinský (A. I. Palm: Náš přítel Něklužev), Celimare (E. Labiche, A. Delacour: Vřele milovaný Celimare), Mikuláš Dačický z Heslova (L. Stroupežnický: Zvíkovský rarášek), Isidor Slovíčko (J. K. Tyl: Lesní panna), Vévoda Cilský (J. J. Kolár: Královna Barbora), Habršperk (L. Stroupežnický: Naši furianti) – 1887; Florián Jitrocín (F. F. Šamberk: Éra Kubánkova), Beránek (týž: Jedenácté přikázání), Pantaleon Vocilka (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Dr. Angrešt (F. F. Šamberk: Podskalák), Bechamel (V. Sardou: Odetta), Gaspard (R. Planquette: Zvonky cornevillské), Kartáček (J. K. Tyl: Bankrotář) – 1888; Konrád (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě) – 1889; Florian (F. F. Šamberk: Břinkalovy trampoty), František I. (E. Scribe, E. Legouvé: Povídky královny navarské), Passepartout (A. Dennery, J. Verne: Cesta kolem světa v 80 dnech), Šťovíček (A. Lokay: Vosí hnízdo), Jakub (L. Anzengruber: Sedlák křivopřísežník), Vojtěch (F. Raimund: Marnotratník) – 1890; Sonnenschein (A. Lokay: Růžová pouta), Hladík (M. A. Šimáček: Svět malých lidí), Jechiel (J. Vrchlický: Rabínská moudrost), Šíp (V. Štech: Maloměstské tradice) – 1891; Hynek z Dubé (F. B. Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovského), Černý (F. X. Svoboda: Směry života), Vokurka (A. Lokay: Archa Noemova) – 1892; Abbé Constantin (H. Crémieux, P. Decourcelle dle L. Halévyho: Vesnický farář) – 1893.
Spol. P. Švandy ml.
Lord Melvil (A. Dumas st.: Kean), Arlecchino (F. v. Suppé: Boccaccio) – 1896.
Janovského spol.
Vratko (J. Zeyer: Radúz a Mahulena), Amandus (M. Halbe: Mládí), Clopin Troufou (Ch. Birch-Pfeifferová dle V. Huga: Zvoník u Matky boží), Cerberus (E. Jacobson, C. Thalburg: 500 000 čertů) – 1897/98.
Choděrova spol.
Soběnovský (M. Bałucki: Klub mládenců) – 1903.
Stockého spol.
Danyš (G. Preissová: Gazdina roba), Petr Vok (G. Pfleger Moravský: Della Rosa aneb Poslední Rožmberk), Hrabě Dorincourt (J. Kühnl dle F. E. H. Burnettové: Malý lord), Isidor (O. Faster: Pražské švadlenky), Pekárek (J.-F.-A. Bayard, E. Vanderburch, ú. J. K. Tyl: Nalezenec) – 1905; Kostička (P. M. Malloch: Princ Bebé), Rychnovský (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě), Kněz (L. Rydel: Navždy) – b. d.
Režie
Stockého spol.
J. Kühnl dle F. E. H. Burnettové: Malý lord, J.-F.-A. Bayard, E. Vanderburch, ú. J. K. Tyl: Nalezenec, E. Bozděch: Baron Goertz – 1905.
Hry
Klam, šalba a mam, Pištěkova spol. 1894; Pražské opičky, Švandova spol. 1896; dle starší hry: Diplomat v sukních, Pištěkovo div. 1913.
Prameny a literatura
NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 626, obr. 928, 929 [Stock Karl]; fond PM 1891–1900, kart. 2549, sign. 8/6/19/11 [koncese]. ■ A. S.: Divadlo král. města Plzně, Česká Thalia 1,1887, s. 32n.; B. Š. [Štěchovský]: Letní divadlo na Král. Vinohradech, Česká Thalia 2, 1888, s. 189; tamtéž 3, 1889, s. 187, 211; tamtéž 4, 1890, s. 278; -ák: Letní divadlo na Král. Vinohradech, Besední listy 1, 1893, s. 127n.; al: Divadlo v Národním domě na Král. Vinohradech, tamtéž 3, 1895, s. 8n., 26, 33n.; J. Teichman: Bohuš Zakopal, 1946, s. 10–12; A. Javorin: Pražské arény, 1958, s. 100, 220n., 235; A. Branald: Skříňka s líčidly, 1960, s. 49–52; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, s. 88, 90, 147; R. Kautský: Zmizelá pražská divadla, rkp., b. d., KČD + Lidové divadlo Deklarace na Žižkově, rkp., b. d., KČD, s. 73–77; R. Deyl: Vavříny s trny, 1973, s. 23; O. Spalová: Sága rodu Budilova, 1980, s. 80n., 95. ■ PBJ; Buchner
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 937–939