Florentin Guolfinger ze Steinsbergu, psán též Quolfinger, křest. jm. i Florian. Na divadle užíval většinou příjmení Steinsberg, i Steinsberk. – Narodil se jako nemanželský syn lesního kontrolora F. Guolfingera ze Steinsbergu a dcery domkáře Anny Miklové, byl legitimován jejich sňatkem 1. 10. 1867. Pocházel z téhož šlechtického rodu jako K. F. Guolfinger ze Steinsbergu, ředitel Vlastenského divadla z let 1796–99; byl přímým potomkem jeho strýce Johanna Lorenze Guolfingera von Steinsberg. Po maturitě na reálce v Rakovníku (1878) studoval do 1881 techniku v Praze a 1881–82 ve Vídni. Za studií v Praze hrál ochotnicky v Akademickém čtenářském spolku i jako volontér u Švandovy společnosti v Aréně v Eggenberku (Stankovský: Žebráci, 1880), ve Vídni se účastnil činnosti ochotnického krajanského spolku Pokrok a se zájmem poznával herectví divadla Burgtheater. Po návratu do Čech nastoupil 1885 profesionální hereckou dráhu u společnosti J. Pištěka (debut 23. 5. v Letním divadle na Král. Vinohradech) pod pseudonymem Beneš, který užíval do léta 1889. U Pištěka setrval do 1892 a absolvoval s ním též zimní stagiony ve starém divadle v Plzni (1886–89, 1891/92). 22. 9. 1888 se oženil s členkou Pištěkova souboru, herečkou a zpěvačkou Julií Hešovou, sestrou zpěváka V. Heše, člena PD a ND. Po dočasném rozpuštění Pištěkovy společnosti koncem 1892 hrál se členy souboru v Paslerově ústřední síni (v dnešní Anglické ul.) na Král. Vinohradech. 1893 byl po dvou pohostinských vystoupeních v ND angažován jako herec; 1903 byl ustanoven režisérem. 1915 se po třicetileté herecké dráze rozhodl odejít na odpočinek a ND opustil. Herecká penze mu nezajišťovala dostatečné prostředky, proto nastoupil místo úředníka u smíchovského zádušního úřadu. Příležitostně režíroval a hrál u divadelních společností (např. u J. Faltyse v Řevnicích 1918). V ND s úspěchem hostoval 1918–21, byl znovu angažován a působil tu do 1. 6. 1925. Po manželčině úmrtí (1924) žil samotářsky na smíchovské Santošce, kde po čtyřech letech zemřel na zápal plic. Pohřben byl údajně na Vinohradském hřbitově, hrob je dnes nezvěstný.
S. měl neobvykle všestranný herecký talent i dobré fyzické předpoklady pro jeviště: mužnou, vzpřímenou postavu, pohlednou a výraznou tvář, pohybovou obratnost a zvučný hlas basové polohy. Byl také zručný kreslíř a této schopnosti využíval při líčení, které si vytvářel často již při prvních zkouškách. Svou divadelní dráhu začínal v oboru druhého milovníka, dobře se mu dařily hlavně salonní role. Jeho projev byl zpočátku poznamenán sentimentalizovanou, „larmoyantní“ deklamací, kterou mu kritika opakovaně vytýkala. Po odchodu V. Budila, na jehož místo postoupil F. Kaňkovský, S. přebíral od podzimu 1887 role Kaňkovského a postupně se dopracoval k prvním milovníkům, hrdinům a tzv. reprezentativním postavám. Již při plzeňských stagionách Pištěkovy společnosti začal upoutávat výstižnou charakteristikou usedlých typů (např. notář Frossard, Ohnet: Hraběnka Sarah). Jeho doménou však zůstávaly postavy milovníků, šviháků a elegánů v salonních či společenských komediích a dramatech především francouzské provenience. Výkony v rolích, s nimiž se ucházel o angažmá v ND (Bohuš Douša, Svoboda: Rozklad; Filip Derblay, Ohnet: Majitel hutí), přesvědčil vedení divadla i kritiku. Angažmá získal, ale v silné herecké konkurenci musel na podobné velké role dlouho čekat. Po řadu let byl zaměstnáván častěji jako spolehlivý epizodista. Pokud dostával větší role, nebyli to už milovníci a hrdinové, ale charakterní role a postavy v realistické dramatice. Od sez. 1900/01 začal být – tehdy čtyřicetiletý – hojněji obsazován do význačnějších úloh usedlejšího charakterního oboru. Dosáhl uznání jako Teiresias (Sofokles: Antigona), Kapulet (Shakespeare: Romeo a Julie), Anton Antonovič Skvoznik-Dmuchanovský (Gogol: Revizor). Výstižně charakterizoval figury a figurky Klicperovy (Matyáš Lelek v Rohovínu Čtverrohém, Vodrážka v Divotvorném klobouku, Jehoň v Hadriánovi z Římsu), Tylovy (např. Pavel Kolínský a radní Horina v Paličově dceři, hajný Trnka ve Strakonickém dudákovi), Kolárovy (Jan Žižka z Trocnova, Žižkova smrt, Valerianus Magnus, Pražský žid), Šamberkovy (Střela v Jedenáctém přikázání), Vrchlického (Ješek z Vartenberka v Noci na Karlštejně) i Zeyerovy (Durink v Neklanu). Jeho herecké metodě byly blízké postavy z her realistického směru (Strouhal, Mrštíkové: Maryša; Rychtář Matouš a Řehák, Šubert: Jan Výrava; Šimon Talácko, Stroupežnický: V panském čeledníku, Josef Habršperk, týž: Naši furianti; Bartoloměj Vosyka, Štolba: Vodní družstvo; Direktor Pilníček, Svoboda: Čekanky; Koudelka, Šmaha: Zlato; Petráš, Šimáček: Svět malých lidí; Pantáta Petráň, Horáková: Páni; Braha a Zima, Jirásek: Lucerna, Mistr Purkart, týž: Kolébka, Salvaguardia, týž: Pan Johanes, Kopecký a Jílek, týž: Otec ad.), za jejichž ztvárnění byl ceněn kritikou i autory (děkovné dopisy v S. korepondenci). Mezi představitele psychologicky niterného herectví Kvapilovy éry se nevřadil; jeho výkony z tohoto období, hlavně ve složitých shakespearovských postavách (Malvolio, Julius Caesar), neobstály před kritickým soudem J. Vodáka. V duchu realistické herecké školy dlouhá léta rozmnožoval početnou galerii svých žánrových figurek a reprezentativních rolí; jeho kmenový repertoár tvořily zejména postavy z českých her, které si podržel po desetiletí. V první polovině dvacátých let, po návratu do ND, se jeho výrazově plastický projev dobře uplatnil v expresionisticky pojatých inscenacích. V ND vytvořil více než šest set nejrůznějších rolí v celé šíři repertoárového spektra od antiky (Sofokles) až po současnost (Wedekind, Crommelynck, Pirandello, Čapkové). Kromě činoherních úloh ztělesnil několik rolí v melodramech (např. Oinomaos, Vrchlický–Fibich: Námluvy Pelopovy), v operách (např. Car Ivan Hrozný, Rimskij-Korsakov: Carská nevěsta) i operetách (např. Bramarbasso, Offenbach: Bandité) a pro své pohybové dispozice byl využíván v inscenacích baletů (např. Honza, Nedbal: Pohádka o Honzovi) a výpravných baletních férií. Režírovat začal již 1894, ale v této aktivitě nevynikl. Řadil se do skupiny hereckých režisérů ND, kteří představení vedli s důvěrou k individuálním výkonům herců a omezovali se na prostorové aranžování souhry. Často také přejímal režie, přesněji režijní dozor nad hotovými inscenacemi jiných kolegů.
Role
Akad. čtenářský spolek – Aréna na Smíchově
[? ] (J. J. Stankovský: Žebráci) – 1880; Olaf Knudson (E. Bozděch: Baron Goertz) – 1881.
Pištěkova spol.
Dr. Karel Schäfer (G. v. Moser, F. v. Schönthan: Válka v míru), Nachtigall (O. Blumenthal: Zvon reklamy), Hortensio (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy) – 1885; Vítězslav Dubský (F. v. Schönthan: Jaromír Kvítek), Antonio (W. Shakespeare: Kupec benátský), Charles, vicomt z Mericourt (K. Birch-Pfeifferová: Miláček Štěstěny), Dr. Lipanský (F. F. Šamberk: Karel Havlíček Borovský), Pavel z Postupic (F. v. Schönthan: Hloupý kousek), Jindřich Beroille (F. Pyat: Hadrník pařížský), Berka z Dubé (J. Vrchlický: Exulanti), Lert (W. Shakespeare: Hamlet), Felix Bacciochi (E. Bozděch: Světa pán v županu), Baron Rozsypal (A. L ̓Arronge: Doktor Kalous), Vévoda de Bligny (G. Ohnet: Majitel hutí), Angličan (M. Klapp: Rosenkranz a Güldenstern) – 1886; Vratislav Střela (F. V. Jeřábek: Cesty veřejného mínění), Notář Frossard (G. Ohnet: Hraběnka Sarah), Promptov (A. I. Palm: Náš přítel Něklužev), Bečka (J. Poláček dle L. Treptowa: Václavíčkova rodina), Václav (F. A. Šubert: Jan Výrava), Linhart (F. Duchek: Železniční velmož), Kašpar Šmejkal (L. Stroupežnický: Naši furianti, i ND 1895), Jaroslav (G. Kadelburg, F. v. Schönthan: Zlaté rybky), Orsino (W. Shakespeare: Večer tříkrálový), Václav (Ch. Birch-Pfeifferová: Král Václav a jeho kat), Oldřich z Rosenberka (J. J. Kolár: Královna Barbora), Rinçon (V. Sardou: Vlast) – 1887; Měděnec (L. Stroupežnický: Sirotčí peníze), Jacques (A. Dennery, E. Cormon: Dva sirotci), Přemysl Otakar (L. Stroupežnický: Velký sen), Albert Durand (A. Valabrègue, M. Ordonneau: Durand a Durand), Emanuel Střela (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání, i ND 1902), Václav Dvořák (týž: Podskalák), Nourvady (A. Dumas ml.: Princezna bagdadská), Ursakov (H. Chivot, A. Duru: Arturova lesť), Edgar (H. Crisafulli, H. Bocage: Perla), Frontenac (V. Sardou: Odetta) – 1888; Hugo (A. M. Šimáček: Bez boje), Rytmistr (A. Fredro: Dámy a husaři) – 1889; Phileas Fogg (A. Dennery, J. Verne: Cesta kolem světa za 80 dní), Karel V. (E. Scribe, E. Legouvé: Povídky královny navarské), Princ Curt (F. v. Schönthan: Cornelius Voss), Prof. Vaníček (A. Lokay: Dědoušek), Don Stefano Ruy Gomar (T. Barrière, E. Gondinet: Třeštidlo), Jindřich Morrison (V. Sardou: Bodří venkované), Oskar (J. Vávra: Nataša), Robinet (H. Meilhac: Slavný hrdina), Karel Lubenský (B. Štěchovský: Pod hladinou) – 1890; Števa (G. Preissová: Její pastorkyně), Strouhal (M. A. Šimáček: Svět malých lidí), Záhorský (F. F. Šamberk: Éra Kubánkova), Král (Lope de Vega: Sedlák svým pánem), Kramer (H. Sudermann: Konec Sodomy), Montrichard (E. Augier: Olympie), Kolínský (J. K. Tyl: Paličova dcera, i ND 1893), Prosper Block (V. Sardou: Poslední psaní), Václav Rozvoda (H. Sudermann: Čest), Mistr David z Bruselu (J. Vrchlický: Rabínská moudrost), Riverol (V. Sardou: Když si motýl křídla spálí), Jan Tonnsen (H. Ibsen: Podpory společnosti), Jindřich z Flavigneulů (E. Scribe, E. Legouvé: Boj s dámami), Georges de Sorel (O. Feuillet: Montjoye) – 1891; Václav III. (F. B. Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovského), Sir Valter Raleigh (H. Laube: Hrabě Essex), Ludvík (Molière: Tartuffe), Kleofáš Beránek (H. Chivot, A. Duru: Svatba reservistova), Václav Budil (F. V. Jeřábek: Služebník svého pána), Alexandr (A. Lokay: Archa Noemova), Nesmělovský (M. Bałucki: Klub mládenců), František Štěpán Lotrinský (E. Bozděch: Zkouška státníkova) – 1892.
ND
Bohuš (F. X. Svoboda: Rozklad) j. h., Filip Derblay (G. Ohnet: Majitel hutí) j. h., Žděralský (A. Abrahamowicz, R. Ruszkowski: Manžel ze zdvořilosti), Prokop Trnka (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Andreas Stuart (J. Verne, dram. A. Dennery: Cesta kolem světa v 80 dnech), Osrik (W. Shakespeare: Hamlet), Matyáš Lelek (V. K. Klicpera: Rohovín Čtverrohý) – 1893; Bartoloměj Vosyka (J. Štolba: Vodní družstvo), Přátelská stráž (V. K. Klicpera: Veselohra na mostě), Strouhal (A. a V. Mrštíkové: Maryša), Zelenka (L. Stroupežnický: Pan Měsíček, obchodník) – 1894; Theseus (W. Shakespeare: Sen v noci svatojanské), Spiridion (J. J. Kolár: Monika), Rudolf (J. Štolba: Peníze), Rubač (G. Preissová: Gazdina roba), Stradela (V. Sardou: Gismonda) – 1895; Durink (J. Zeyer: Neklan), Řehák (F. A. Šubert: Jan Výrava) – 1896; Samson (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Inkvisitor (J. Vrchlický: Marie Calderonová), Princ z Granady (G. Meyerbeer: Robert ďábel) – 1897; Zapotil (V. K. Klicpera: Zlý jelen), Bramarbasso (J. Offenbach: Bandité) – 1898; Hauffe (G. Hauptmann: Forman Henčl), Poutecký (J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku), Kapitán Carbon de Castel Jaloux (E. Rostand: Cyrano de Bergerac), Poručík Grimston (S. Jones: Gejša), Vojtěch Prokop z Höpflingu (F. A. Šubert: Probuzenci) – 1899; Charles (W. Shakespeare: Jak se vám líbí), Králíček (F. A. Šubert: Jan Výrava),Šimon Talácko (L. Stroupežnický: V panském čeledníku), Radní Horina (J. K. Tyl: Paličova dcera), Teiresias (Sofokles: Antigona), Blank (B. Bjørnson: Nad naši sílu), Direktor Pilníček (F. X. Svoboda: Čekanky), Koudelka (J. Šmaha: Zlato) – 1900; P. Valerianus Magnus (J. J. Kolár: Pražský žid), MUDr. Plavec (A. Jirásek: M. D. Rettigová), Šebek (K. Želenský: Návrat), Jan Žižka z Trocnova (J. J. Kolár: Žižkova smrt), Silvestr (Molière: Šibalství Skapinova), Primátor počestného města (J. Kvapil: Princezna Pampeliška), Ješek z Vartenberka (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně), Capulet (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Šimon Lomnický z Budče (J. J. Kolár: Magelona), Tankred (R. Lothar: Král Harlekýn), Grumio (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy), Kaps (H. Heijermans: Naděje), Čenich (W. Shakespeare: Sen noci svatojanské) – 1901; Honza (O. Nedbal: Pohádka o Honzovi), Francesco Petrarca (J. Vrchlický: Soud lásky), Jehoň (V. K. Klicpera: Hadrián z Římsů), Ruy Gomez de Silva (V. Hugo: Hernani), Poštmistr (N. V. Gogol: Revisor), Jan Pešek (A. Jirásek: Emigrant), Chán Feofar (J. Verne, F. Csepreghy: Carův kurýr), Petráš (M. A. Šimáček: Svět malých lidí), Josef Habršperk (L. Stroupežnický: Naši furianti), Rychtář Matouš (F. A. Šubert: Jan Výrava), Červenka (F. X. Svoboda: Směry života), Car Ivan Hrozný (N. Rimskij-Korsakov: Carská nevěsta), Car Vatroslav (J. Zeyer: Pod jabloní) – 1902; Císař Zikmund (J. F. E. Halévy: Židovka), Hynek z Dubé (J. Hilbert: Falkenštejn), Rokos (F. A. Šubert: Drama čtyr chudých stěn), Kardinál (G. Puccini: Tosca), Baron Jindřich Sokolov-Rodovský (F. V. Jeřábek: Syn člověka), Dr. Votava (J. Kvapil: Oblaka)– 1903; Velkostatkář Hybner (B. Viková-Kunětická: Cop), Hospodin + Patriarcha (I. Madách: Tragedie člověka) – 1904; Don Gomez de Mena (J. Zeyer: Doňa Sanča), Oinomaos (J. Vrchlický, h. Z. Fibich: Námluvy Pelopovy), Václav Říha (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Malvolio (W. Shakespeare: Večer tříkrálový), Braha (A. Jirásek: Lucerna)– 1905; Anton Antonovič Skvoznik-Dmuchanovský (N. V. Gogol: Revisor), Julius Caesar (W. Shakespeare: Julius Caesar), Hrobník Brožek (A. H. Horáková: Ejhle člověk!), Siebl (J. W. Goethe: Faust) – 1906; Leonato (W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic), Kopecký (A. Jirásek: Otec) – 1907; Pantáta Petráň (A. H. Horáková: Páni), Rytíř Želeslav (O. Nedbal: Z pohádky do pohádky), Wilhelm Schlums (A. Jirásek: Samota), Benátský vévoda (W. Shakespeare: Benátský kupec), Brabantio (týž: Othello) – 1908; Kníže (A.-Ch. Adam: Gisela), Krakonoš (A. Baldessari Plumlovská: Krakonoš)– 1909; Salvaguardia (A. Jirásek: Pan Johanes), Nero (A. Rubinstein: Paní Moda), Orgon (Molière: Tartuffe), Otec (J. Mahen: Janošík) – 1910; Mistr Purkart (A. Jirásek: Kolébka), Kníže Obrězkov (L. N. Tolstoj: Živá mrtvola) – 1911; Sendivojus (J. J. Kolár: Magelona), Antonio (W. Shakespeare: Večer tříkrálový), Prometheus (L. v. Beethoven: Prometheus), Čas (M. Maeterlinck: Modrý pták) – 1912; Narses (J. Vrchlický: Midasovy uši) – 1913; Doktor Bartolo (P.-A. C. de Beaumarchais: Figarova svatba), Anne Vercors (P. Claudel: Zvěstování) – 1914; Král (O. Nedbal: Pohádka o Honzovi) – 1915; Krištof ze Švamberka (L. Stroupežnický: Zvíkovský rarášek) j. h. – 1918; Zima (A. Jirásek: Lucerna), President soudu (H.-R. Lenormand: Tournée), Don Manuel Arias (V. Hugo: Ruy Blas), Gilbert (L. Holberg: Bradýř Melhuba) – 1921; Vojtěch (F. B. Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovců), Grigorij Vasiljev (F. M. Dostojevskij, dram. J. Copeau – J. Croué: Bratři Karamazovi), Žán (A. Jirásek: Lucerna), Putifar (R. Strauss: Legenda o Josefu), Jiný chrobák (K. a J. Čapkové: Ze života hmyzu), Stiefel (F. Wedekind: Procitnutí jara) – 1922; Starosta (F. Crommelynck: Velkolepý paroháč), Mr. Daubeny (O. Wilde: Bezvýznamná žena), 1. herec (L. Pirandello: Šest postav hledá autora) – 1923; Zeman Zápolský (J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku), Pan Rafle (H. de Balzac: Mercadet + A.-R. Lesage: Turcaret) – 1924; JUDr. Klika (F. A. Šubert: Na Valdštejnské šachtě), Jan Podvinský (S. Lom: Žižka) – 1924.
Režie
ND
J. Vrchlický: Pomsta Catullova – 1894; F. X. Svoboda: Směry života – 1902; týž: Olga Rubešová, J. Verne, F. Csepreghy: Carův kurýr, F. V. Jeřábek: Syn člověka – 1903; B. Nušić: Pustina – 1904; J. Vrchlický, h. Z. Fibich: Námluvy Pelopovy, K. Mašek: Betlém – 1905; H. Sudermann: Domov, A. Guimerà: V nížině – 1907; E. Tréval: Válka bohů, J. Vrchlický: Smrt Odyssea, L. N. Tolstoj: Vláda tmy – 1908; L. Andrejev: Láska k bližnímu, G. Davis: Katakomby – 1909; B. Nušić: Semberský vladyka – 1912; L. Novák: V ohni, W. Perzyński: Lehkomyslná sestra – 1914.
Prameny a literatura
SOA Třeboň: Sbírka matrik, Chýnov 10, matrika narozených 1856–1880, s. 35; Chýnov 19, matrika oddaných 1847–1878, s. 28 [sňatek rodičů]. Hist. ústav AV ČR: Genealogická kartotéka z pozůstalosti A. Sedláčka. LA PNP: osobní fond [zlomek korespondence, cedule Akad. čtenářského spolku 4. 7. 1881], inventář → R. Ferklová, 1998. Archiv města Plzně: cedule MD Plzeň. ■ Z areny smíchovské…, Divadelní listy 1, 1880, s. 120 [Žebráci]; Cfč [C. L. Frič]: Letní divadlo na Král. Vinohradech, Jeviště 1, 1885, s. 88 [debut]; A. Spal, Plzeňské listy 15. 10. 1886 [Baron Rozsypal, Doktor Kalous], 22. 10. 1886 [Antonio, Kupec benátský]; 3. 1. 1887 [Oldřich z Rosenberka, Královna Barbora] + Česká Thalia 1, 1887, s. 12, 32; J. S. [Schiebl], tamtéž, s. 314n. [Promptov, Náš přítel Něklužev], 343 [Bečka, Václavíčkova rodina]; tamtéž 2, 1888, s. 8n. [Orsino, Večer tříkrálový; Václav, Jan Výrava], 59n. [Oldřich z Rosenberka, Královna Barbora], 72 [Přemysl Otakar, Velký sen], 310 [Nourvady, Princezna bagdadská]; tamtéž 5, 1891, s. 338 [Prosper Block, Poslední psaní]; nesign.: Personál Pištěkovy divadelní společnosti, Dalibor 12, 1890, s. 21; K. Š. [Štěpánek], ref. Letní divadlo na Král. Vinohradech, Česká Thalia 3, 1889 až 6, 1892; š. [J. Kuffner], Národní listy 7. 3. 1893 [Bohuš, Rozklad], P., Světozor 27, 1892/93, s. 203 [Bohuš, Rozklad] + tamtéž 33, 1898/99, s. 130 [Hauffe, Forman Henčl]; š. [J. Kuffner], Národní listy 15. 10. 1900 [Teiresias, Antigona], 9. 12. 1900 [Koudelka, Zlato]; 5. 4. 1901 [Šebek, Návrat], 15. 5. 1901 [Žižka, Žižkova smrt], 6. 9. 1901 [Capulet, Romeo a Julie]; V-a [J. Vávra?]: K jubileu přítele, Divadlo 3, 1904/05, s. 305–307; nesign. [V. Tille], Přehled 4, 1905/06, s. 141n. [Malvolio, Večer tříkrálový]; K. M. [Mašek], České divadlo 2, 1918, s. 66 [hostování v ND, Talácko]; j.: Pensionování v Národním divadle, Lidové noviny 5. 6. 1925; Tý [V. Štein Táborský]: Tiché jubileum, Československé divadlo 3 (8), 1925, s. 107n.●; nekrology: Národní a Stavovské divadlo 6, 1928/29, č. 28, s. 1; V. Zatiranda, Divadlo 8 (15), 1928/29, č. 8, s. 5; Z. Schmoranz, Venkov 22. 2. 1929; R. Deyl st., Československé divadlo 12 (7), 1929, s. 69●; M. Laudová-Hořicová: Kdo na jeho místo?, Venkov 2. 3. 1929; J. Vodák: Shakespeare, ed. J. Träger, 1950, zvl. s. 289 [Capulet, Romeo a Julie], 431 [Malvolio, Večer tříkrálový]; DČD III; V. Strnad: Dvě významné kulturní osobnosti se vztahem k Chýnovu, in Výběr z prací členů Historického klubu při Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích 23, 1986, s. 26–32; M. Chromý: Guolfingerové ze Steinsbergu – rytíři, fořtové, komedianti, Obnovená Tradice [Čes. Budějovice] 12, 2001, č. 23, s. 51–62. ■ Otto, NDp; Buchner
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 931–936
