Křtěn Josef Jan Martin. Psán též Staňkovský. – Pocházel ze zámožné rodiny, otec byl v době jeho narození ředitelem velkostatku Kamenná ve Vysoké, matka záhy zemřela (1847). S. prožil mladá léta v Čelákovicích, kde otec zakoupil hospodářství. V Praze navštěvoval soukromý Čuprův vzdělávací ústav, 1856 nastoupil naAkademické gymnázium, ve studiích pokračoval dva roky na právech. Více jej ale lákala literatura a divadlo. Už jako student hrál ochotnicky divadlo v Čelákovicích, po přestěhování rodiny do Prahy (1869) na Smíchově a v Karlíně, od počátku šedesátých let časopisecky publikoval. Po nedokončených studiích krátce pracoval u pojišťovací banky Slavie, od konce 1868 po dva roky u nakladatelské firmy Mikuláš & Knapp, kde posléze redigoval knižnici Romány a povídky původní a cizojazyčné. Existenčně velmi dobře zajištěn (jako jediný syn zdědil po otcově smrti značné jmění) se mohl věnovat svým uměleckým zájmům. 1870 se oženil s Marií Švandovou, dcerou divadelního ředitele P. Švandy ze Semčic a herečky E. Peškové. T. r. se stal spolumajitelem tchánovy vinohradské Arény ve Pštrosce (od F. Liegerta zakoupil jeho poloviční podíl). Pro Švandovu divadelní společnost psal, překládal a upravoval hry, do 1875 se podílel na jejím řízení. V téže době získal koncesi, vlastní společnost provozoval nárazově v období 1872–75 (např. 1875 krátce v Hofově Aréně na Komotovce). Divadelním podnikáním se finančně vyčerpal a na náročné kočování i ze zdravotních důvodů (trpěl těžkým revmatismem) rezignoval. Vrátil se do Prahy a navzdory prudce slábnoucímu zraku se intenzivně věnoval psaní. V literární činnosti pokračoval s manželčinou pomocí i po oslepnutí. Krátce po svých pětatřicátinách zemřel, pohřben je na Olšanských hřbitovech.
V literárním, a zejména v divadelním životě šedesátých a sedmdesátých letech byl mnohostranně činný: Psal, překládal, redigoval, pomáhal řídit tchánův divadelní podnik, vedl vlastní společnost, působil v dramatickém odboru karlínské Měšťanské besedy. Vedle literárních aktivit, jež souvisely s divadlem, psal prózy, převážně historické povídky a romány (Farářova vnučka, 1876; Dobrodruzi, 1880 ad.). Počátky obrozenského divadla beletristicky zpracoval v románu Vlastencové z Boudy (1877), o osudech kočovného herce pojednává román O slávě herecké (1879).
Jako dramatik začínal komickými sólovými výstupy a dramatickými žerty (např. Pan režisér, Má mne rád, Donna Diana v miniatuře). Tyto drobné útvary, vhodné pro společenské zábavy (besedy, deklamatorní večírky), ochotnické produkce i pro sólové uplatnění herců a hereček, které psal i později, předznamenaly ráz jeho veseloherní produkce, orientované k nenáročnému většinovému publiku. S. jednoaktové i rozměrnější veselohry a frašky se dobře uplatňovaly v letních arénách i v tzv. kamenných divadlech včetně PD, která byla nucena uspokojovat zábavychtivé obecenstvo a poutat jeho zájem dalšími a dalšími novinkami. S. pohotově vycházel vstříc poptávce po nových textech a v rychlém sledu chrlil kvapně psané hry, překlady a adaptace. Využíval žánrů oblíbených u lidového publika, zejména arénní frašky, které i on dokázal sytit přitažlivými časovými a politickými aktualitami (Hej, Slované!, Do zbraně!, Nedejme se! zakázáno 1869) nebo do ní zapojit atraktivní kouzelné motivy (Krakonoš). Pětiaktová veselohra Ve Versaillu z prostředí francouzského dvora Ludvíka XV. a jednoaktová hříčka Malý král o Albrechtovi z Valdštejna (1. cena v Náprstkově soutěži 1879) prozrazovaly inspiraci Bozděchovou historickou veselohrou. Ze dvou pokusů o vážné historické drama vzbudila pozornost hra Žebráci z nizozemských bojů proti španělské nadvládě, jež nabývala v kontextu soudobých zápasů o uznání české státnosti jisté aktuálnosti. V komornějším dramatu Jiřina z doby vpádu pasovských tvoří dějinné události spíše vnější rámec individuálního příběhu hlavní hrdinky. S. hry, jejichž premiéry se uskutečňovaly v PD nebo u Švandovy společnosti, byly ve své době poměrně často inscenovány, dlouhý život však neměly; od devadesátých let se k nim divadla vracela už jen výjimečně. Drobnými komickými výstupy a deklamacemi je S. zastoupen v řadě sborníků (České besedy, 1872; Sólové výstupy, žerty a deklamace, 1876; Nový Besedník I; Vybrané sólové výstupy, komické scény a popěvky II, 1888; VI, 1894), z nichž jeden sám sestavil (Nový deklamátor, 1879). Pro PD a hlavně pro Švandovu společnost překládal, někdy zároveň i upravoval divadelní hry. Vedle německých veseloher, frašek a výpravných férií (Raeder: Flok a Cvok) či lehkých francouzských veseloher, jimiž rozšiřoval zásobu zábavného repertoáru, překládal i hodnotnější a závažnější díla (např. Wilbrandtovu tragédii Arria a Messalina, Anzengruberova dramata Farář z Podlesí a Sedlák křivopřísežník, Lenauovu dramatickou báseň Faust). Pro tchánovu společnost přetlumočil několik her, které v téže době uvádělo v jiných překladech PD. Přínosem byly překlady dvou Calderónových her (Život pouhý sen a Don Gutierre lékař své cti). Ač je překládal z úprav J. Schreyvogela (pseud. West) pro vídeňský Burgtheater, nikoli z autorského znění, zasloužil se (vedle E. Züngela, který přetlumočil Sudího zalamejského, 1868) o uvedení Calderóna do českého divadla.
S. překlady se hrály u mnoha divadelních společností, nezřídka s obměněnými nebo zcela novými názvy, znemožňujícími jejich spolehlivou identifikaci. Překládal rovněž libreta operet a komických oper. Překlady signoval často jen šifrou, která vedla k záměnám: Mylně mu byly připisovány překlady J. Strakatého (Görner: Manžel bez ženy; Lotz: Po slunce západu; Putlitz: Politika v lese, Wilhelmi: Jeden z nás se musí oženit). Ve vlastním divadelním podnikání neuspěl, avšak jako správce některých Švandových scén (plzeňská Aréna Na Staré poště, smíchovská Aréna v Eggenberku) a odnože jeho společnosti napomáhal udržovat paralelní provoz ve stabilních působištích na Smíchově a v Plzni, případně na zájezdových štacích.
S. nebyl výraznou uměleckou či inspirátorskou osobností; jako dramatik, překladatel i několikaletý správce Švandovy společnosti sloužil obětavě a pilně potřebám běžného divadelního provozu. Obdobný ráz měla i jeho osvětová a popularizační divadelní publicistika. Patřil ke stálým spolupracovníkům časopisu Česká Thalia (psal herecké medailony, referoval o představeních PD, mj. útočil na Bozděchovu francouzskou dramaturgii a nevybíravě zpochybnil autorství jeho her), statěmi o divadle přispíval i do Květů, Národních listů ad. Z mnoha S. prací a aktivit, k nimž patřilo i redigování Urbánkovy Bibliotéky operních a operetních textů (od 1872), je nejvýznamnějším dílem soupis domácích i přeložených dramatických děl, uvedených v Praze nebo vydaných tiskem v období 1771–1876. Do soupisu, publikovaného pod zavádějícím názvem Divadelní slovník, zahrnul nejen činoherní, ale i operní a operetní texty, hry loutkové, sólové výstupy a dramatické žerty, a vytvořil tak první divadelní bibliografii, dodnes cennou hlavně informacemi o efemérní překladové a původní produkci z repertoáru pražských předměstských scén. Přehledovou Kroniku divadla v Čechách zachycující období 1771–1868 nedokončil; po jeho smrti ji dopsal a publikoval J. L. Turnovský.
Pseudonymy a šifry
Josef Jiří Polabský, Josef Polabský, Polabský, J. J. S., J. J. St.
Hry
Musí být básníkem, Kramuelova spol. 1864; Braniboři v Čechách, t. 1866, i ochotn. Karlín; Není doma, t. 1866; Už ho máme, Kramuelova spol. 1866, t. 1867; Hej, Slované!, PD 1867, i t.; Do zbraně!, PD 1867; Literární nádenníci, PD 1867; Před bálem, t. 1867; Hrajete v šachy?, t. 1867, spol. A. Muška Ostrava 1870; Muzikanti, t. 1868; Božena od Klicpery, PD 1868, t. 1872; O Sylvestru, PD 1868, t. 1869; Z etikety, t. in Česká Thalia 2, 1868, s. 1–6, s tit. Smrt na trůnu Švandova spol. Plzeň 1871, kn. s tit. Z dvorní etikety aneb Smrt na trůnu 1872; Nepokradeš!, dle E. Justa, t. in Česká Thalia 2, 1868, s. 82–90, i kn.; Dostaveníčko, Švandova spol. AP 1870; Nedejme se!, t. 1870, s tit. Šosy a copy aneb Vystrkov a jeho honorace, Švandova spol. Eggenberk 1871; Ve Versaillu, tamtéž 1871, t. 1884; Krakonoš, PD-AH 1871, s tit. Divadlo na divadle Švandova spol. ND Brno 1889; Žebráci, PD 1872, t. 1874; Jiřina, t; in Česká včela 4, 1879, s. 266–270, 273–278, Švandova spol. Eggenberk 1875, též s tit. Pasovští v Čechách; Malý král, Švandova spol. Plzeň 1880, t. 1881; Dědoušek, t. 1881, Košnerova spol. 1882.
Překlady her a libret
Ch. Nuitter, J. Derley: Sklenice čaje, Švandova spol. Plzeň 1865, t. 1868; S. Schlesinger: Domácí špehoun, Kramuelova spol. 1866, t. 1869; anon.: Divadelní ředitel, t. 1867; A. Moreto, ú. K. A. West: Donna Diana [El desdén con el desdén], PD 1867, t. 1868; V. Hugo, dram. T. Megerleová: Bídníci, Švandova spol. MD Plzeň 1867, i t.; S. Schlesinger: Ošklivá paní, PD 1868, i t.; R. Benedix: Něžné příbuzenstvo, t. 1868, Kramuelova spol. 1869; E. Scribe: Salický zákon, PD 1869, i t. (s A. Puldou); P. Calderón, ú. K. A. West: Život pouhý sen, PD 1869, t. 1870; R. v. Gottschall: Pitt a Fox, PD 1869; J. Nestroy: Samá ženidla, PD-AH 1869, t. 1884; P. Calderón, ú. K. A. West: Don Gutierre lékař své cti, PD 1870, t. s tit. Lékař své cti 1871; V. Sardou: Vlasť, Švandova spol. AP 1870; H. Müller: Se stupně k stupni, tamtéž 1870, t. 1874; G. v. Moser: Z lásky k umění, tamtéž 1870, t. 1876; J. Rosen: Staré hříchy, t. 1870; L. Anzengruber: Farář z Podlesí, PD 1871, i t.; F. Schütz: Jezovité ve Španělích, Hofova spol. 1871; E. Pohl, H. Wilken: Vlastní silou aneb 333.333 zlatých 33 1/3 krejcaru [Der Gold-Onkel], PD-AH 1871, t. 1891 s tit. Milion aneb Dukátový strýček z Ameriky; G. Raeder: Panna jezerní, PD-AH 1871; W. Müller v. Königswinter: V Paříži aneb Pryč s jezovity, Švandova spol. Eggenberk 1871; S. Schlesinger: Neumí tančit, t. 1871; L. Anzengruber: Sedlák křivopřísežník, PD 1872; N. Lenau: Faust, t. G. Raeder: Flok a Cvok, PD-AH 1872, též s tit. Flik a Flok; F. Halm: Fučík, Švandova spol. Eggenberk 1872, t. 1875; J.-F.-A. Bayard: Šestnáctiletá královna, PD 1872, t. 1876; F. Coppée: Stávka kovářů, Švandova spol. Eggenberk 1872, t. 1874; Ch. Birch-Pfeifferová: Růžena a Růženka, Švandova spol. Plzeň 1873; E. Mautner: Matka před soudem, tamtéž 1873, t. 1875; R. Benedix: Zatykač aneb Který je as ten pravý, PD-AH 1874, t. 1881; L. Anzengruber: Román mladé paní [Elfriede], Švandova spol. Eggenberk 1874, t. 1881, hráno i s tit. Miroslava; J. Weilen: Hrabě Horn, Švandova spol. Plzeň 1874, též s tit. Z dob Ludvíka XV.; E. Dorn: Rosa Sándor, pověstný bandita uherský, tamtéž 1875; A. Wilbrandt: Arria a Messalina, t. 1875, Kramuelova spol. Hradec Králové 1876; A. Günther: Bez kabátu, t. 1876; týž: Náruživý kuřák, t. 1877; anon.: Dcera harfenice, PD-NČD 1878; K. Costa: Bruncvík a princezna z Dragantu, Švandova spol. 1878; týž: Zuzančen pan kaprál, tamtéž 1879, t. b. d. (pseud. Jiří Polabský); P.-A. C. de Beaumarchais: Bláznivý den aneb Figarova svatba, Divadlo u Libuše 1881; E. Grangé, Lambert-Thiboust: Hedvábný hrb a slaměné srdce aneb § 230 [Pokuta muže], Kratochvílova spol. 1889. ■ Ch. Nuitter, E. Tréfeu, h. J. Offenbach: Kačenka pláče, Jeníček se směje, Švandova spol. Eggenberk 1871; H. Chivot, A. Duru, h. J. Offenbach: Tulipatan aneb Sukně a kalhoty, tamtéž 1872, hráno i s tit. Ostrov Tulipatan; H. Meilhac, L. Halévy, h. J. Offenbach: Krásná Helena, tamtéž 1873, t. 1874; E. Cormon, Lockroy, h. A. Maillart: Poustevníkův zvonek, Švandova spol. Plzeň 1873, t. 1874; Clairville, H. Chivot, A. Duru, h. Ch. Lecocq: Sto panen, tamtéž 1874, i t.; H. Meilhac, L. Halévy, h. J. Offenbach: Život v Paříži, Švandova spol. Eggenberk 1875; K. A. Görner, h. J. Brandl: Lev se probudil, tamtéž 1875; ■ Souborně: Divadelní hry, 1881, 3 sv.
Teatralia
O dramatickém básnictví Španělů, Květy 5, 1870, s. 331–334, 339–342, 347–350, 355–358; Příspěvek k historii repertoáru českého divadla, tamtéž 6, 1871, s. 222–302 [10 pokr.]; Goldoni, tamtéž, s. 163–166, 171–173; Florentin Guolfinger ze Steinsbergu, Divadelní slovník, 1876; První doplněk k Divadelnímu slovníku, [1877]; Kronika divadla v Čechách, dopsal J. L. Turnovský, in Almanach Matice divadelní, 1881 [← kap. Počátky divadla v Čechách až do bitvy bělohorské (1620), Národní listy 13., 19. a 20. 3. 1873].
Prameny a literatura
SOA Praha: Sbírka matrik: Třebsko 06, matrika narozených 1837–1855, fol. 77, obr. 80. LA PNP: osobní fond, inventář → H. Kokešová 1998. NMd: část pozůstalosti. ■ m.: Ochotnické divadlo v Karlíně, Lumír 2, 1866, s. 352 [Braniboři v Čechách]; =, ref. Hej Slované!, Česká Thalia 1, 1867, s. 43●; ref. Do zbraně: J. N. [Neruda], Národní listy 13. 4. 1867 → České divadlo III, 1954; =, Česká Thalia 1, 1867, s. 85●; J. N. [Neruda], ref. Literární nádeníci, Národní listy 16. a20. 2. 1867 → České divadlo III, 1954●; =: Nejnovější naše dramatická literatura, Česká Thalia 2, 1868, s. 242; tamtéž 4, 1870, s. 67 [spolumajitelem Arény ve Pštrosce]●; ref. Krakonoš: nesign.: Národní listy 6. 6. 1871; V. G. [Guth], Pokrok 13. 6. 1871; L. P., Česká Thalia 5, 1871, s. 46n.●; ref. Žebráci: nesign. [J. Neruda], Národní listy 28. 11. 1872 → České divadlo IV, 1958; O. H. [Hostinský], Pokrok 26. 11. 1872; D. [J. Durdík], Světozor 6, 1872, s. 583 → Kritika, 1874●; Národní listy 2. 4. 1875 [zpráva o S. spol.]; F. Doucha, ref. Divadelní slovník, ČČM 50, 1876, č. 4, s. 766n.; 51, 1877, č. 2, s. 401; Δ [J. Neruda]: Vlastencové z Boudy, Národní listy 17. 12. 1877 → Literatura II, 1961 + nesign., J. J. S., Humoristické listy 21, 1879, s. 186 → Podobizny I, 1951; nekrology: Δ [J. Neruda], Národní listy 12. 12. 1879 → České divadlo V, 1966; J. L. Turnovský, Pokrok 12. 12. 1879; Plzeňské listy 14. 12. 1879; Divadelní listy 1, 1880, s. 50; Světozor 14, 1880, s. 58; O. Mokrý, Osvěta 10, 1880, s. 182; ref. Ve Versaillu: nesign., Národní listy 10. 11. 1882; C. M., Divadelní listy 3, 1882, s. 322n.●; F. Bačkovský: Začátky a rozvoj dramatického básnictví českého, Květy 5, 1883, d. 2, s. 645; J. L. Turnovský: J. J. S., Z naší doby [1888], s. 19–24; J. Arbes: Billance původní dramatické literatury české, Literární listy 10, 1889, s. 205 → Theatralia 1, [1912]; E. Pešková: Upomínka na J. J. S., Pražský denník 10. a 17. 12. 1893; F. Pokorný: Vzpomínky a upomínky, 1895, s. 28–31●; ref. Malý král: P., Světozor 31, 1896/97, s. 420; z, Lumír 25, 1896/97, s. 348; K. K. [Kamínek], Moderní revue 3, 1896/97, sv. 6, s. 127●; J. L. Turnovský: Památce J. J. S., Thalia 2, 1897/98, s. 67n.; nesign.: Upomínka na J. J. S., Divadlo 3, 1904/05, s. 125n.; V. Budil: Z mých hereckých vzpomínek, Český deník 8. 1921, příl. Besedy; V. Š. Táborský: J. J. S. Několik slov o J. J. S., in Přehled činnosti Besedy „Stankovský“ v Praze za leta 1886–1926, 1926, s. 17–24 + Dějiny venkovských divadelních společností, 1930, s. 122–125; J. Teichman: Postavy českého divadla a hudby, 1941, s. 44–47; L. Pacák: Opereta, 1946, s. 328; A. Javorin: Pražské arény, 1958, s. 113, 139, 148n., 157; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, zvl. s. 73, 220; DČD III; V. Kovářík: Slavní a zapomenutí, 1983, s. 219–239. ■ Otto; Buchner, NAlb, PD-rep, Plzeň
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 928–931
