Roz. Jelínková, křtěna Maria Anna. – Pocházela z rozvětveného divadelnického rodu: Otec V. K. Jelínek byl hercem, později ředitelem divadelní společnosti, matka Anna, dcera principála J. Krämera, herečkou. Rodiče byli v době jejího narození členy společnosti I. Szeninga. Z početných sourozenců se vyjma jednoho všichni věnovali divadlu: bratři František a Max, sestry Hana (provd. Vojtová), Terezie (provd. Brzková) a Otýlie (provd. Beníšková). Jako dítě vyrůstající u kočující společnosti vystupovala S. na jevišti od raného věku a nabytá herecká zkušenost jí pak pomohla překonat fyzický handicap. Při úrazu v dětství přišla o oko a skleněná náhrada dodávala její tváři zasmušilý výraz. V devatenácti letech (1881) se provdala za herce a posléze režiséra otcovy společnosti Václava S., s nímž pak sdílela všechna angažmá vyjma u V. Budila (1890 v Plzni), kdy byla po vážné operaci. 1889 působila u ředitelky M. Kozlanské (znovu od ledna 1891 do září 1892), u M. Kodetové a T. Kratochvíla. Od podzimu 1892 byla členkou Českého lidového divadla, které na Moravě provozoval V. Hübner. Ještě před zánikem této společnosti se 1894 vrátila k otcově družině, jejíž vedení převzal za nemocného V. K. Jelínka Spurný a spravoval podnik do 1898. Na jaře 1898 nastoupila spolu s manželem ke společnosti V. Choděry kočující po Moravě, 1899 k řediteli Pištěkovi do jeho vinohradského divadla. Jejím posledním působištěm se stalo Lidové divadlo Uranie v Holešovicích, kde hrála od 1903 až do své náhlé smrti. Zemřela vykrvácením z prasklé křečové žíly při procházce v Motolském lesíku.
Po dětských rolích hrála v začátcích herecké dráhy pravděpodobně naivky (její role z té doby nejsou známy), ačkoli zevnějšek ji v tomto směru příliš nepodporoval. Když ustavil V. K. Jelínek vlastní společnost, patnáctiletá S. už mohla hrát role dospělých žen. Čím dál více se ukazovalo, že její talent je předurčen spíše pro tragický a tzv. charakterní obor, v němž pak vytvářela své nejvýznamnější jevištní postavy (Jiráskova Vojnarka, Jenůfa v Preissové Její pastorkyni, Donátová v Jeřábkově Služebníku svého pána, Králencová v Šubertově Dramatu čtyř chudých stěn, Franckova matka v Maryše bratří Mrštíků, Gertruda v Shakespearově Hamletu). Její portréty žen složitých osudů byly vždy promyšleně nastudované, měly syrovou pravdivost a zračila se v nich jakási zhuštěná osudovost. Role pojímala velkoryse, bez detailní charakterokresby i bez vnějškových příkras. Ze vznešených hrdinek se dovedla rychle převtělit i v žánrovou veseloherní realistku (Tylova paní Marjánka a Šestáková v Paličově dceři, Bětka v Jiráskově Vojnarce). Za působení u kočujících společností na venkově představovala jak salonní dámy (např. Sardouova Fernanda), tak ženy z lidu (např. Soukupová ve Svobodových Směrech života), především byla vnímána a ceněna jako heroina. V závěru herecké dráhy, kdy zastávala obor matron (postupně se do něj přehrávala už v devadesátých letech), se staly její doménou panovačné manželky, obávané tchyně, staré dračice apod. Celá její divadelní kariéra byla spjata s venkovskými, převážně menšími cestujícími společnostmi a s předměstskými scénami, i proto její talent a nasazení, s nímž studovala každou roli, zůstaly nedoceněny.
Role
Jelínkova spol.
Rosava (J. K. Tyl: Strakonický dudák) – 1885; Luisa (F. Schiller: Ouklady a láska), Markéta (J. W. Goethe: Faust), Ofelie (W. Shakespeare: Hamlet), Markéta (E. Scribe, E. Legouvé: Povídky královny navarské), Fernanda (V. Sardou: Fernanda) – 1886.
Kratochvílova spol.
Paní Ida Salvetti (A. Wilbrandt: Dcera páně Fabriciova), Clodie (J. Vrchlický: Pomsta Catullova), Jedličková (V. P. Stěžerský: Starý ženich), Madame Bonivard (A. Bisson, A. Mars: Ta milá paní tchýně), Elisa z Montferatu (F. X. Told dle E. Scribea: Ďáblův podíl), Mařenka (F. F. Šamberk: Karel Havlíček Borovský), Tetka Evina (G. Preissová: Gazdina roba), Infantka (Lope de Vega: Sedlák svým pánem) – 1891; Bonifacie (anon. dle F. Hoppa: Seznámení na Rozkoši, unešení z Orlíku, zasnoubení v Humpolci) – 1892; Komtesa Sylvie (F. A. Šubert: Jan Výrava), Jenůfa (G. Preissová: Její pastorkyňa), Madlena Vojnarová (A. Jirásek: Vojnarka), Marjánka (J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku), Máří (A. Jirásek: Kolébka), Soukupová (F. X. Svoboda: Směry života, i Hübnerova spol.), Markýzka Appianiová (A. Delacour, Lambert-Thiboust: Slepá nevěsta), Anastazie (J. Kaška dle T. Kronesové: Víla jezerní aneb Čarovný prsten), Vostřebalka (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík, šotek z hor) – b. d.
Hübnerova spol.
Válková (F. X. Svoboda: Márinka Válková), Bětka (A. Jirásek: Vojnarka), Barča (J. Štolba: Závěť), Donátová (F. V. Jeřábek: Služebník svého pána), Hraběnka Olga Sukareva (V. Sardou: Fedora), Augusta (H. Sudermann: Domov, i Uranie 1909) – 1892–94.
Choděrova spol.
Evelina (A. Bahn: Žalář londýnský) – 1899–1900; Barbora Králencová (F. A. Šubert: Drama čtyř chudých stěn), Alžběta (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně), Theodora van der Velde (K. Laufs: Blázinec na cestách) – 1901.
Pištěkovo div.
Paní Vendelínová (K. Karlweis: Režná košile, i Uranie 1910), [?] (Dumanoir: Černý doktor, benef.) – 1901; Amalie (J. M. Slavičinský: Na cestě k millionu), Alexandra (O. Faster: Slabí lidé)– 1902.
Uranie
Markýza [?] (I. Görnerová dle A. de Beaulieu: Babička aneb Jedovatý dech) – 1902; Markýza de Beaulieu (G. Ohnet: Majitel hutí) – 1903; Alžběta Anglická (F. Schiller: Marie Stuartovna), Franckova matka (A. a V. Mrštíkové: Maryša), Gertruda (W. Shakespeare: Hamlet) – 1904; Sousedka (K. H. Hilar: Mračna), Henrietta (F. Brentano, K. Tellheim: Jeho bývalá) – 1905; Gaspara (J. Feliu: Ta Dolores!), Stará Urbanka (F. J. Čečetka: Adamita), Paní de Moisand (E. Pailleron: Myška), Aurora (K. Laufs, V. Jacoby: Velká kometa), Paní ze Sukdolu (G. v. Moser: Zlatohlávek), Paní Cascadierová (M. Hennequin, A. Valabrègue: Ustupte ženám!), Jahelková (J. K. Tyl: Zlatohlav a tvrdohlavá žena) – 1906; Lady Nottinghamová (H. Laube: Hrabě Essex), Betty Sturhahnová (O. Ernst: Flachsmann vychovatel), Chůva (G. D’Annunzio: Mrtvé město), Šestáková (J. K. Tyl: Paličova dcera) – 1907; Paulina (W. Shakespeare: Pohádka zimního večera) – 1908; Paní Pacholíková (týž: Veselé ženy windsorské), Hraběnka Marie Ludvika (F. A. Šubert: Probuzenci), Zuzana Hercogová (J. J. Kolár: Mravenci), Madame Montpépin (A. Bisson: Kontrolor spacích vagonů) – 1909; Paní Hergentheinová (H. Sudermann: Domov); Paní Heineková (týž: Čest); Paní Duportalová (H. Kéroul, A. Barré: Svatební noc) – 1910; Vévodkyně z Roviga (V. Sardou, E. Moreau: Madame Sans-Gêne); Hraběnka Dobronovská (A. Dumas ml., dram. A. d ̓Artois: Aféra Clémenceauova), Paní Desvarennesová (G. Ohnet: Kníže Panin), Aurora (Ch. Lecocq: Giroflé-Girofla) – 1911.
Prameny a literatura
SOA Třeboň: Sbírka matrik, Čes. Budějovice – sv. Mikuláš 25, matrika narozených 1861–1865, s. 139, obr. 141. ■ Divadelní anonce a referáty, in Národní listy 1901–1911, Národní politika 1901 až 1911; Ohlas od Nežárky 16, 1886, s. 405 [Jelínkova spol.]●; úmrtí: Divadlo 9, 1910/11, s. 473; Plzeňské listy 18. 8. 1911; Národní politika 18. a 19. 8. 1911; Národní listy 19. 8. 1911●; A. Javorin: Pražské arény, 1958, s. 280n.; J. Knap: Čtyři herečky, 1967, passim [k tomu: jtg /J. Träger/: Z hereckých rodokmenů, Divadelní noviny 11, 1967/68, č. 1]. ■ Uranie
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 924–926
