V matrice zapsán Anton Sokoll. V literatuře uváděn chybně den narození (7.). – Syn ševce a rolníka. Po gymnaziálních studiích v Brně a ve Vídni se stal 1866 spoluredaktorem nově založeného brněnského časopisu Veselé listy, s nímž 1868 nakrátko přešel do Prahy. Po jeho zániku v témže roce začal pracovat jako fejetonista Národního pokroku. Ten byl 1868 úředně zastaven a nahrazen deníkem Koruna, který S. redigoval v Chrudimi do 1869, kdy byl časopis pod názvem Pokrok opět přenesen do Prahy. V jeho redakci setrval do 1883; souběžně redigoval Vlastenecký kalendář na r. 1869, Humoristické listy (1872–73) a románové listy Slavia (1876–78). Od 1883 až do předčasné smrti 1889 působil jako šéfredaktor Moravské orlice v Brně. Vedle redakční profese vyvíjel spolkové a organizační aktivity: 1877 stál u zrodu Spolku českých žurnalistů, 1881 byl zvolen do výboru Matice divadelní a jednatelem Jednoty dramatických spisovatelů a skladatelů českých. Od 1884 byl členem výboru Družstva českého národního divadla v Brně. Pohřben je na Ústředním hřbitově v Brně. Jeho synovcem byl spisovatel K. Elgart Sokol.
S. začal publikovat jako patnáctiletý student původními i přeloženými básněmi, povídkami a fejetony přispíval do Hvězdy, Besídky čtenářské, Lumíru, Vosy, Světozoru. Nejprve se věnoval poezii (lyrické, vlastenecké i satirické básně), v sedmdesátých letech próze (povídky z moravského venkova Z doby komety a Tvrdé palice; soubor humoresek a fejetonistických črt O živých i mrtvých) a posléze tvorbě veseloherní. Jako dramatik debutoval 1879 satirou Farizejci s dobově palčivým problémem lichvy. Byť hra měla nemalé úskalí (skrovný, nadbytečně zdůvodňovaný děj), živé a vtipné dialogy, propracované charaktery postav i cit pro divadelní efekty naznačovaly slibný dramatický talent. Z českého zájmu o Slovensko se zrodila veselohra Starý vlastenec, jejíž hlavní postava bojuje o svou vizi spojení Slováků a Čechů s lhostejným okolím. Frašky Kleopatřin prsten, Výletníci či Šteperka, využívající po vzoru francouzské situační komedie zápletek založených na intrikách, záměnách postav i předmětů, měly velký ohlas u publika pražských arén a přinesly autorovi největší úspěch. Hru Jelínek a spol. (též s tit. Pan Jelínek a spol., Jelínek a Gellinek, Jelínek a Gellineck, Pan Gellinek), jejíž titulní postava projde vývojem od nekritického obdivu ke všemu cizímu k hrdosti na vlastní národ, cenzura nepovolila k provedení v PD (1880) pro údajný protiněmecký ráz. V rukopise zůstalo venkovské drama Poslední Moravec, tematicky navazující na S. rané povídky a zamýšlející se nad vztahem Čechů a Moravanů. Dobový tisk zmiňuje blíže neurčenou hru Hlavní kniha pana Špalíčka. Podle S. humoresky Ať žije romantika napsal jednoaktový žert V. B. Ježek (1881) a podle povídky Tvrdé palice V. Votruba stejnojmenné vesnické drama v pěti jednáních (nedatováno, po 1893).
Pseudonymy a šifry
A. H. Neslovský, A. Neslovský, A. S. Neslovský, Tonek, Ant. z Hlinek, A. S., A. S. N.
Hry
Farizejci, PD-NČD 1879, t. 1880; Výletníci aneb Školní otázka v Modřínově, PD-NA 1880, i t. s tit. Výletníci aneb Školská otázka v Modřínově; Kleopatřin prsten, Švandova spol. Smíchov 1880, t. 1898; Starý vlastenec, ochotn. Karlín 1880, PD-NČD 1881, i t.; Posestrima, t. in Květy 2, 1880, d. 1, s. 568–585, Pištěkova spol. ND Brno 1885; Šteperka, t. 1881, PD-NČD 1883; Rodinné přikázání (ú. V. Cidlinský), t. 1882; Jelínek a spol., t. 1884.
Překlady
H. Chivot, A. Duru: Arturova lesť, PD-NČD 1883; E. Gondinet: Velké děti, PD-NČD 1883.
Prameny a literatura
MZA: Sbírka matrik, 1413 Neslovice, matrika narozených 1784–1855, s. 151, obr. 77. ■ Ref. Farizejci: J. N. [Neruda], Národní listy 24. 9. 1879 → České divadlo V, 1966; y., Česká včela 4, 1879, s. 304; nesign., Světozor 13, 1879, s. 467●; ref. Kleopatřin prsten: nesign., Národní listy 15. 6. 1880; L. Str. [Stroupežnický], Pokrok 15. 6. 1880; nesign., Světozor 14, 1880, s. 299; nesign., Divadelní listy 1, 1880, s. 102●; ref. Výletníci: G. E. [Eim], Národní listy 20. 6. 1880; L. Str. [Stroupežnický], Pokrok 22. 6. 1880; W., České noviny 23. 6. 1880; -k-, Česká včela 5, 1880, s. 208●; J. V. F. [Frič]: Veselohry A. H. S., Divadelní listy 1, 1880, s. 115 až 117●; ref. Starý vlastenec: J. L. T. [Turnovský], Pokrok 10. 11. 1880; -f-, tamtéž 18. 9. 1881, příl.; O. Hostinský, Národní listy 18. 9. 1881 → Studie a kritiky, 1974; Z. [V. V. Zelený], České noviny 18. 9. 1881; F. Zákrejs, Osvěta 11, 1881, s. 367n.; F. A. Šubert, Divadelní listy 2, 1881, s. 40; Fr. L. H. [Hovorka], tamtéž, s. 265●; ref. Šteperka: L. Stroupežnický, Divadelní listy 2, 1881, s. 32; T. [J. L. Turnovský], Pokrok 28. 6. 1883; nb., České noviny 3. 7. 1883; -f-, Světozor 17, 1883, s. 319●; Tylovič, ref. Posestrima, Jeviště 1, 1885, s. 44●; nekrology: Světozor 23, 1888/89, s. 324; Zlatá Praha 6, 1888/89, s. 323; J. L. Turnovský, Hlas národa 16. 5. 1889; Literární listy 10, 1889, s. 213n.; nesign. [J. Neruda], Humoristické listy 31, 1889, s. 186 → Podobizny IV, 1957, s. 37n.; J. Vrba, Osvěta 19, 1889, s. 1152●; J. Arbes: Před otevřením Národního divadla, Česká Thalia 5, 1891, s. 43 [o zákazu hry Pan Jelínek a spol.]; M. Hýsek: A. H. S., Lidové noviny 26. 6. 1909 + Literární Morava v letech 1849–1885, 1911, s. 153–157; M. Novotný: Dva dodatky k Nerudovi dramatiku, Československé divadlo 20, 1937, s. 3n. ■ LČL, Masaryk [chybně *7. 6. 1847], Otto; NAlb
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 923–924
