Vl. jm. Jakub Vojta, herecký pseudonym odvodil od jména rodné vsi. – Pocházel ze selského rodu. Studoval na gymnáziu v Jindřichově Hradci, odkud z kvinty odešel 1865 ke společnosti F. J. Čížka. Pak hrál u J. J. Stránského a u společnosti zůstal i po ředitelově smrti, když ji převzal F. Pokorný. V lednu 1868 nastoupil k J. E. Kramuelovi, 1869 byl za účast na táboru lidu odveden k vojsku, odkud se v sez. 1870/71 ke Kramuelovi vrátil. V létě 1874 se mihl u J. J. Stankovského v Aréně na Komotovce, v zimě u P. Švandy ze Semčic ve smíchovském Eggenberku. V lednu 1875 vystoupil na zkoušku v PD (Bedřich Wetter, Kleist: Katinka Heilbronská; César z Radostova, Bayard – de Wailly: Musí na venek) a byl angažován. Se souborem české zemské scény přešel do ND. Postupující tuberkulóza ho připravila o hlas, léčebné pobyty (v Dalmácii, Sedmihorkách) pomohly jen dočasně. Poslední rok, kdy hrál už velice málo, začal režírovat. S ND se rozloučil 14. prosince 1901 v roli Františka Lotrinského z Bozděchovy Zkoušky státníkovy. Během působení v ND často hostoval u ochotníků a divadelních společností v jižních Čechách (Jindřichův Hradec, Tábor, Veselí n. Lužnicí), u krajanů ve Vídni, v brněnském ND (1889, 1891) a v chorvatském ND v Záhřebu (1895). Byl vyhledáván jako slavnostní řečník a recitátor. 1885 dal podnět k založení ÚJČH, věnující se sociálnímu zabezpečení herců, a stal se jejím prvním předsedou. (Fond zřízený 1910 pro výpomoc potřebným hercům a jejich rodinám nesl jeho jméno.) Teprve 1890 uzavřel sňatek, oženil se s Ludmilou Štikovou, dcerou lékaře z Ledče n. Sázavou a neteří F. A. Šuberta. Od poloviny devadesátých let se účastnil diskusí o druhém českém divadle v Praze. Jako jeho zaujatý zastánce byl koncem 1902 jmenován artistickým ředitelem Lidového divadla Uranie v Praze VII-Holešovicích. Záměr vytvořit kvalitní předměstskou scénu, otevřenou mladé generaci dramatiků a herců, ale již nestačil uskutečnit; po třech měsících ve funkci byl stižen chrlením krve a zemřel. Pohřben je na Olšanských hřbitovech.
S. měl pro herecký sloh, který ovládl české scény v šedesátých a sedmdesátých letech 19. stol., vynikající fyzické předpoklady: Impozantní postavu, anticky modelovanou hlavu a tvář, zvučný a příjemný hlas, kultivovaně frázoval a artikuloval. Hned od počátku hrál mladé hrdiny, budící sympatie svou šlechetností, ryzostí a přímočarostí charakteru, bodrou poctivostí, českou měkkostí i vzdorným patosem, jenž se nezřídka pojil s deklarací vlastenectví. Dominantou jeho herectví byl dokonale ovládaný mluvní projev, pohybová složka stála v pozadí a jeho výkony se až do posledních let vyznačovaly plastickou statičností. V rolích hrdinů rozvíjel rétorické bohatství a působil spíše jako podmanivý kazatel (Tylův Jan Hus, Hálkův Záviš z Falkenštejna, Shakespearův Koriolanus, Sofoklův Oidipus, Prokop Veliký ve Vlčkových Lipanech, Posa v Schillerově Donu Carlosovi ad.). Deklamační jistota a cit pro zvukovou i obsahovou hodnotu verše z něho činily znamenitého interpreta postav básnických a veršovaných dramat. Byl prvním českým Cidem (Corneille: Cid), řadu rolí vytvořil v dramatech J. Vrchlického (Odysseus, Odysseova smrt, Radslav, Drahomíra, Vilém Balbz, Soud lásky, Boleslav, Bratři ad.) a J. Zeyera (Anpiel, Sulamit, Abimelech, Z dob růžového jitra). Většinu rolí hrdinského oboru přebíral po K. Šimanovském, měl ale výrazový rejstřík bohatší o konverzační pohotovost, salonní eleganci a schopnost jemného odstiňování významů a replik. Uplatnil ho především ve francouzských konverzačních hrách a komediích mravů (např. Fromont junior, Daudet–Belot: Fromot junior & Risler senior; Béchamel, Sardou: Odetta; Doktor Tholosan, týž: Mnoho přátel naše škoda; Filip Derblay, Ohnet: Majitel hutí; De Pomerol, Sardou: Fernanda). Od osmdesátých let se podílel na prosazování českého realistického repertoáru v ND. Zvláště se mu dařily postavy z vesnického prostředí, z něhož vzešel a jehož si vážil (Laca Klemeň, Preissová: Její pastorkyňa; Antonín Havel, Jirásek: Vojnarka, Jan; týž: Otec; Vávra, Mrštíkové: Maryša). Odmítl však roli Václava ve Stroupežnického Našich furiantech (1887), které pokládal za hru zesměšňující selský stav. V okruhu realistické dramatiky výstižně ztvárnil proletáře Strouhala (Šimáček: Svět malých lidí) a tit. roli Hauptmannova Formana Henčla, která patřila k jeho vrcholným kreacím. Psychologická rozpornost Ibsenových postav (Robert Helmer v Noře, Dr. Stockmann v Nepříteli lidu, Rosmer v Rosmersholmu) mu už zůstala vzdálená. Přesvědčení, že divadlo má zušlechťovat a povznášet, prolínalo do S. výkonů jistou mírou idealizace postav a jejich estetizující stylizace. V pánské části souboru PD a ND tak představoval protějšek O. Sklenářové-Malé. Role intrikánů a kariéristů (např. Macbeth) nebyly v jeho podání aktivními původci či nositeli zla, ale spíše slabochy podléhajícími tlaku okolí.
S. umělecká tvorba, stojící na pomezí pozdně romantického a realistického herectví, naplňovala rovněž program tzv. divadla velkého stylu pěstovaného v ND za ředitele Šuberta.
Role
Čížkova spol.
Milota z Dědic (V. Hálek: Záviš z Falkenštejna) – 1865.
Pokorného spol.
Jago (W. Shakespeare: Othello, mouřenín benátský), Jaromír (F. Grillparzer: Pramáti), Klaudius (W. Shakespeare: Hamlet), Vít (J. K. Tyl: Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři), Julius z Hejřilova (F. Raimund: Marnotratník, i PD 1877), Kuklovín (V. K. Klicpera: Soběslav, selský kníže), Lucentio (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy), Karel (Ch. Birch-Pfeifferová: Zlatodvorský sedlák), Fiesco (F. Schiller: Fiesco a jeho janovské spiknutí, i Kramuelova spol. 1871), Stanislav (J. Korzeniowski: Starý manžel), Lípa (F. Kaiser: Darebák)– 1866; Monflanquin (E. Grangé, Lambert-Thiboust: Pokuta muže), Lubomír (K. E. Ebert: Břetislav a Jitka), Arthur (J. de Prémaray: Doktor Robin), Valentin (J. W. Goethe: Faust), De Nantya (V. Sardou: Mnoho přátel naše škoda), Richard hrabě z Poitou (T. Körner: Rosamunda) – 1867.
Kramuelova spol.
Bohuslav (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Othello (W. Shakespeare: Othello, mouřenín benátský, i ND 1887) – 1868; Claude Frello (Ch. Birch-Pfeifferová dle V. Huga: Zvoník u Matky boží), Žižka (J. J. Kolár: Žižkova smrt), Car Petr Veliký (V. Hálek: Carevič Alexej), Václav (A. Berla: Jen s pravdou ven aneb Volte poslance) – 1869; Jan Hus (J. K. Tyl: Jan Hus, i PD 1875), Václav Budil (F. V. Jeřábek: Služebník svého pána, i PD 1876, ND 1885) – 1871; Narcis Rameau (A. E. Brachvogel: Narcis), Petruchio (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy), Molière [?] (K. Gutzkow: Pravzor Tartuffa), Bassanio (W. Shakespeare: Kupec benátský), Dunois (F. Schiller: Marie Stuartovna) – 1872.
PD
Bedřich Wetter (H. v. Kleist: Katinka Heilbronská aneb Zkoušení ohněm) j. h., César z Radostova (J.-F.-A. Bayard, J. de Wailly: Musí na venek) j. h., Ruben (S. H. Mosenthal: Deborah aneb Křesťan a židovka), Václav Rainer (J. J. Kolár: Mravenci, i ND 1888), Don Antonio (P. A. Wolff, h. C. M. v. Weber: Preciosa, spanilé děvče cikánské), Lert (W. Shakespeare: Hamlet, princ dánský, i ND 1893), Jakub (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě), Carevič Alexej (V. Hálek: Carevič Alexej) – 1875; Hypolit (J. J. Kolár: Monika), Gajus Gracchus (A. Wilbrandt: Gracchus, tribun lidu), John Sullivan (A. Dennery, J. Verne: Cesta kolem světa v 80ti dnech), Ferdinand (J. W. Goethe: Egmont), Jeremiáš Drbohlav (J. Štolba: Krejčí a švec), Fortinbras (W. Shakespeare: Hamlet, princ dánský), Václav III. (F. B. Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovců, i ND 1891) – 1876; Demetrius (W. Shakespeare: Sen v noci svatojanské, i ND 1883), Don Louis (A. Moreto, ú. K. A. West: Donna Diana), Princ z Granady (G. Meyerbeer: Robert ďábel), Tybald (W. Shakespeare: Romeo a Julie, i ND 1884), George de Sorel (O. Feuillet: Montjoye), Záviš z Falkenštejna (V. Hálek: Záviš z Falkenštejna, ND 1885), Fromont junior (A. Daudet, A. Belot: Fromont junior & Risler senior), Vévoda Orsino (W. Shakespeare: Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete, i ND 1885) – 1877; Jindřich Merson (E. Augier: Paní Caverletová), Květomil (F. X. Told, h. A. E. Titl: Čarovný závoj), František I. (E. Scribe, E. Legouvé: Povídky královny navarské, i ND 1885), Antoš (V. Vlček: Milada), Hrabě Arnošt Harrach (F. V. Jeřábek: Syn člověka aneb Prusové v Čechách roku 1757, i ND 1883), Faust (J. W. Goethe: Faust, i ND 1885), Vilém Kaplíř ze Sulevic (J. J. Kolár: Pražský žid, i ND 1884), Vratislav Střela (F. V. Jeřábek: Cesty veřejného mínění, i ND 1886), Gajus Silius (A. Wilbrandt: Arria a Messalina, i ND 1895), Velkokníže ruský (J. Verne, F. Csepreghy: Carův kurýr), Antonio (W. Shakespeare: Kupec benátský, i ND 1884), Flavius (týž: Timon Athenský)– 1878; Sir Walter Raleigh (H. Laube: Hrabě Essex), Bernard (E. Augier: Rodina Fourchambaultů, i ND 1893), Brackenburg (J. W. Goethe: Egmont), Zbyhněv (J. Słowacki: Mazepa), Masham (E. Scribe: Sklenice vody aneb Účinky a příčiny), Strnad (V. K. Klicpera: Divotvorný klobouk, i ND 1886) – 1879; Sigmund z rodu Lucemburského (J. J. Kolár: Žižkova smrt, i ND 1884), Všerad (A. Dvořák: Vanda), Lord Glenervan (J. Verne, A. Dennery: Dítky kapitána Granta), Dr. Robert Krátký (F. F. Šamberk: Rodinná vojna), Uherský (E. de Girardin: Klobouk), Horatio (W. Shakespeare: Hamlet, i ND 1886), Vilém (V. Sardou: Vlasť), Koriolanus (W. Shakespeare: Koriolanus, i ND 1887) – 1880; Klaudio (týž: Mnoho povyku pro nic za nic), Dr. Karel Volný (G. v. Moser, F. v. Schönthan: Válka v míru), Václav (L. Anzengruber: Sedlák křivopřísežník), Rytíř de Caraman (E. Bozděch: Z doby kotillonův, i ND 1884) – 1881; Béchamel (V. Sardou: Odetta, i ND 1885), Odysseus (J. Vrchlický: Smrt Odyssea, i ND 1883), Jindřich (M. Bałucki: Těžké ryby, ND 1883), Doktor Tholosan (V. Sardou: Mnoho přátel naše škoda), Robelledo (P. Calderón: Sudí zalamejský), Posa (F. Schiller: Don Carlos, kralevič hispanský), Václav (F. F. Šamberk: Podskalák), Lord Rowland Rochester (Ch. Birch-Pfeifferová dle C. Bell: Sirotek lowoodský) – 1882; Čížek (V. K. Klicpera: Rohovín Čtverrohý), De Siriex (V. Sardou: Fedora), Radslav (J. Vrchlický: Drahomíra), Henri de Targy (O. Feuillet: Pařížský román, i ND 1887), Jindřich hrabě Richmond (W. Shakespeare: Život a smrt krále Richarda III.), Anpiel (J. Zeyer: Sulamit, i ND 1884) – 1883.
ND
Kněz Prokop Veliký (V. Vlček: Lipany), Otta Hen-rich z Vartenberka (J. J. Kolár: Smiřičtí) – 1881; František Štěpán Lotrinský (E. Bozděch: Zkouška státníkova), Tomeš Vítek (F. A. Šubert: Probuzenci) – 1883; Jindřich Otto z Losů (J. J. Kolár: Magelona), Jan Lucemburský (V. Vlček: Eliška Přemyslovna), Mercutio (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Makbeth (týž: Makbeth), Bratr Jan Paleček (J. J. Kolár: Královna Barbora), Jan Mydlář (týž: Pražský žid), Filip Derblay (G. Ohnet: Majitel hutí) – 1884; Markus (J. Vrchlický: Julian Apostata), Vilém z Vřesovic (L. Stroupežnický: Paní mincmistrová), Sigurd (H. Ibsen: Oernulfova výprava), Markus Brutus (W. Shakespeare: Julius Caesar), Don Cesar (A. Moreto, ú. K. A. West: Doňa Diana) – 1885; Marcel (V. Sardou: Theodora), Krištof Kolumbus (L. Stroupežnický: Krištof Kolumbus), Bořek Dohalský z Dohalic (A. Jirásek: Exulanti) – 1886; Chamillac (O. Feuillet: Chamillac), Vilém Balbz (J. Vrchlický: Soud lásky), Ondřej Filátovič Karjágin (I. V. Špažinskij: Paní majorka) – 1887; MUDr. Karel Jarý (K. Pippich: Svět zásad), Illo (F. Schiller: Piccolomini + Valdštejnova smrť), Jindřich Hotzpur (W. Shakespeare: Jindřich IV.) – 1888; Don Lorenzo de Avendaño (J. Echegaray: Světec či blázen), Boleslav (J. Vrchlický: Bratři), Robert Helmer (H. Ibsen: Nora), Hrabě Mojmír na Hrubé Skále (E. Pohl: Sedm havranů), Oidipus (Sofokles: Oidip král) – 1889; Antonín Havel (A. Jirásek: Vojnarka), Karel (F. Schiller: Loupežníci), Laca Klemeň (G. Preissová: Její pastorkyňa), Václav Strouhal (M. A. Šimáček: Svět malých lidí), Lysander (W. Shakespeare: Sen v noci svatojanské) – 1890; Dr. Otto Stockmann (H. Ibsen: Nepřítel lidu), Jan Žižka z Trocnova (J. J. Kolár: Žižkova smrt), De Pomerol (V. Sardou: Fernanda), Atreus (J. Vrchlický, h. Z. Fibich: Smrt Hippodamie) – 1891; Leontes (W. Shakespeare: Pohádka zimního večera), Michal Strogov (J. Verne, F. Csepreghy: Carův kurýr), Adam (I. Madách: Tragedie člověka) – 1892; Čaruddata (Šúdraka, ú. E. Pohl: Vasantasena), Hrabě Rysoor (V. Sardou: Vlasť), Don Rodrigo (P. Corneille: Cid) – 1893; Rytíř Kryštof Gluck (F. V. Jeřábek: Syn člověka aneb Prusové v Čechách roku 1757), Vávra (A. a V. Mrštíkové: Maryša), Edgar (W. Shakespeare: Král Lear), Jan (A. Jirásek: Otec) – 1894; Pan Caverlet (E. Augier: Paní Caverletová), Don Pedro (W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic za nic), Jan Vockerat (G. Hauptmann: Osamělé duše) – 1895; Vlastislav (J. Zeyer: Neklan), Dvořák (F. A. Šubert: Jan Výrava), Abimelech (J. Zeyer: Z dob růžového jitra), Julius Sabinus (J. Vrchlický: Epponina) – 1896; Hrabě Racontini (F. Turinský: Angelina), Ferdinand II. (J. Vrchlický: Láska a smrt) – 1897; Jan Pešek (A. Jirásek: Emigrant) – 1898; Forman Henčl (G. Hauptmann: Forman Henčl), Jindřich z Lipé (V. Vlček: Eliška Přemyslovna), Kapitán Carbon de Castel Jaloux (E. Rostand: Cyrano de Bergerac), Jan Rosmer (H. Ibsen: Rosmersholm) – 1899; Generální prokurátor (E. Brieux: Červený talár), Clarkson (A. Dumas ml.: Cizinka) – 1900.
Režie ND
A. Capus: Manželové paní Leontiny, O. Ernst: Flachsmann vychovatel, F. F. Šamberk: Josef Kajetán Tyl, J. J. Kolár: Magelona – 1901.
Překlad
V. I. Němirovič-Dančenko: Štastný člověk, ND 1895, i t.
Prameny a literatura
SOA Třeboň: Sbírka matrik, Drahov 2, matrika narozených 1827–1851, fol. 93, obr. 92. ■ Tábor 3, 1866/67, č. 28 až 43 [Pokorného spol.]; J. N. [Neruda], Národní listy 21. 1. 1875, 16. 11. 1876, oboje → České divadlo V, 1966 [debut v PD; Václav Budil, Služebník svého pána] + zn. ∆: Pan J. V. S. vypravuje, Národní listy 19. 10. 1880 → České divadlo VI, 1973 + nesign.: V. S., Humoristické listy 27, 1885, s. 44 → Podobizny III, 1954; nesign.: J. V. S., Divadelní listy 1, 1880, s. 138, 186; nesign.: J. V. S., Světozor 18, 1884, s. 471n.; nesign.: V. S., Česká Thalia 1, 1887, s. 87; J. M. [Merhaut]: Z národního divadla – V. S., Moravská orlice 1. 12. 1889; J. V. S. [Sládek]: Listy o ND, Lumír 18, 1890, s. 59 [25 let činnosti]; P.: J. V. S., Světozor 30, 1895/96, s. 34n.; 33, 1898/99, s. 130 [Forman Henčl]; nesign., Besedy lidu 4, 1896, s. 33; J. Ladecký: J. V. S., Meziaktí 2, 1901/02, č. 85; O. F. [Faster]: J. V. S., Divadelní listy 3, 1901/02, s. 22n.; -s-: Divadlo, Lumír 30, 1901/02, s. 107 [odchod z ND]; Národní listy 21. 10., 23. a 28. 12. 1902 [ředitelem Uranie]; O. F. [Faster]: V. S. divadelním ředitelem, Divadelní listy 4, 1902/03, s. 201–206, 228–232; K. M.: Umělec na odpočinku, Meziaktí 3, 1902/03, č. 5●; nekrology: Divadelní listy 4, 1902/03, s. 15; Lumír 31, 1902/03, s. 207; Meziaktí 3, 1902/03, č. 192; K. Mašek, Slovo 2, 1902/03, s. 142n.; Národní listy 17. 3. 1903, odp., 18. 3. 1903, ráno; A. Fencl, Illustrovaný svět 3, 1903, s. 505n.; B. Ludvíková: Poslední sbohem V. S., in Památník Ludvíkovy společnosti, [Chicago 1903], s. 26, 28●; J. Balák: J. V. S. na venkově, Divadelní kalendář 3, 1904, s. 41–46; J. Rudloff: Podvrácený dub. Světlé památce J. V. S., in Almanach českých divadel 1, 1906, s. 32–37; J. Kubík: Memoiry divadelního ředitele, Velká Praha 1, 1910, příl., s. 47n.; A. Volfová: Mému rodišti, 1913, s. 93, 248; F. A. Šubert: J. V. S., Osvěta 44, 1914, s. 761–769; K. Želenský: Z pamětí. Bittner – S., Lidové noviny 24. 7. až 10. 8. 1924 [16 pokr.] → Komedie hrané a prožité, 1926; O. Zuna: Vzpomínky na S., Národní a Stavovské divadlo 7, 1929/30, č. 35; J. S. Machar: J. V. S., Národní listy 17. 3. 1933; O. Fischer: Činohra Národního divadla do roku 1900 (Dějiny ND IV), 1933, s. 39n.; Jan Bartoš: Prozatímní divadlo a jeho činohra, 1937, s. 294n.; L. Novák: Stará garda Národního divadla. Činohra, 1937, s. 172–178; L. Pacák: Opereta, 1946, s. 208n.; K. Engelmüller: O slávě herecké, 1947, s. 93–95●; 100. výr. narození: nesign., Národní divadlo 22, 1947, s. 142; L. Veselý, Divadlo 33, 1947, s. 71●; J. Švehla: J. V. S., Národní divadlo 29, 1953/54, č. 2, s. 3–8; nesign.: Česká kritika o S., tamtéž, s. 12–14; A. Javorin: Pražské arény, 1958, s. 278n. + Tylův nejvěrnější žák, rkp., b. d., DÚk; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, s. 40, 55, 63, 67, 100, 107n., 123, 219; J. Vodák: Tváře českých herců, 1967, s. 82–87; J. Šmaha: Dělali jsme divadlo, ed. F. Černý, Hradec Králové 1982, s. 46–48, 98, 100n., 249, 255; F. Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, 2000, s. 164, 176n. ■ NDp, Otto; NAlb, PD-rep
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 916–920