Roz. Ledererová. Otec byl zlatník. Tvrzení V. Žížaly Donovského, že byla pravnučkou sochaře F. X. Lederera rodem z Tyrolska, který se usadil v Praze a měl dílnu a soukromé divadlo v bývalém klášteře U Hybernů, se nepodařilo prokázat. Zámožná rodina přišla o jmění, patrně proto se 1848 přestěhovala z Prahy do Vídně, kde se otec živil obchodem. S. navštěvovala německé školy, avšak její první divadelní vystoupení bylo české: 1852 hrála dětskou roli v představeních společnosti J. A. Prokopa pořádaných pro vídeňské krajany. Ve dvanácti letech se vrátila s rodinou do Prahy a brzo se začala připravovat na divadelní dráhu. Navštěvovala Müllerův hudební ústav, zpěv studovala u pěvců StD, tenoristy J. Emmingera a sopranistky K. Podhorské-Kometové, herectví u členky německého souboru StD A. E. Allramové-Lechnerové. Údajné vystoupení na německé scéně v Karlových Varech (1860), následované nabídkou angažmá, kterou měla odmítnout pro matčino vážné onemocnění, není potvrzeno. 1861 hostovala na zkoušku ve StD (Inez, Verdi: Troubadour, 30. 6.), byla přijata do operního sboru a pro epizodní úlohy. Na podzim 1862 nastoupila do německé společnosti ředitele I. Siegeho, který měl na zimní sezonu zadáno divadlo v Českých Budějovicích, a hrála tu ve fraškách a operetách. Další dva roky (září 1863 – duben 1865) strávila u německé společnosti K. Königa, nájemce a ředitele divadla v Olomouci. Byla angažována pro operu, operetu a frašku, zúčastňovala se sporadických českých představení. V dubnu 1864 vystoupila zkušebně v PD (Kačenka, Tyl: Jiříkovo vidění), s ředitelem Liegertem se však nedohodla na smluvních podmínkách a vrátila se do Olomouce (pobyt v Kolíně n. Rýnem a v Terstu, uváděný ve starší literatuře, není doložen). Členkou PD se stala na podzim 1865, se souborem české zemské scény pak plynule přešla do ND. Pražské angažmá přerušila v zimní sez. 1867/68, kdy působilav Plzni u ředitele P. Švandy ze Semčic. V listopadu 1869 se provdala za herce PD a svého operetního partnera Jakuba S., po sňatku vystupovala pod jeho jménem. 1888 požádala z osobních důvodů o penzionování, angažmá bylo ukončeno k 1. květnu. ND opustila jako čtyřiačtyřicetiletá a k herecké činnosti se už nikdy nevrátila. Dlouhá léta pak žila v soukromí, v bezdětném a neharmonickém manželství poznamenaném mužovými dlouhodobými milostnými poměry. Pohřbena je na pražských Olšanských hřbitovech.
Drobná postavička, pikantní obličej s živýma očima, rámovaný hustou hřívou dlouhých tmavých vlasů, spolu s živou letorou předurčovaly mladou S. k subretním rolím a ke kalhotkovým úlohám. Byla obdařena příjemným hlasem schopným nuancování i dramatického přednesu. Důkladné hudební a činoherní školení, svěží temperament, schopnost imitace a perzifláže byly jejími přednostmi, jež se pohromadě vyskytovaly u českých interpretek jen vzácně. Již na počátku divadelní dráhy se ukázalo, že hlasovými předpoklady nestačí na operu, pro niž se školila, dobře však dostála partům operetním; v olomouckém angažmá zpívala v operách jen epizody typu pátá bakchantka či první dvorní dáma, zato v operetě dostávala velké role, např. Eurydiku v Offenbachově Orfeovi v podsvětí. Žánrově bohatá dramaturgie PD jí skýtala široké uplatnění ve fraškách, komediích, hrách se zpěvy, konverzačních veselohrách, výpravných fériích, operetách i operách. Do dějin českého divadla vstoupila jako první Esmeralda ve Smetanově Prodané nevěstě (1866), kterou pak zpívala až do konce sedmdesátých let. V PD vyrostla v první českou subretu a přispěla k rozkvětu operetní interpretace; s jejími výkony je spjat bezmála veškerý repertoár operety francouzské (Offenbach, Lecocq) i vídeňské (Straussové, Suppé). Po odchodu E. Peškové (1870) a J. Čermákové (1873) se S. stala hlavní oporou arénního a vůbec zábavného repertoáru i miláčkem publika. Rejstřík jejích rolí zahrnoval dívky, mladé ženy i hochy z lidových obrazů ze života, z frašek a báchorek, též milovnice z konverzačních her a salonních komedií. Schopnost ostře charakterizovat a odlišovat ženské typy uplatňovala v postavách Tylových (Kačenka v Jiříkově vidění, Dorotka i Zulika ve Strakonickém dudáku, Terezka v Tvrdohlavé ženě), Raimundových (Marianka v Marnotratníku) a Nestroyových (Dorotka v Enšpíglovi, Kamila v Lumpacivagabundovi, Terezka v Bludných provaznících), ale i v rolích shakespearovských (Bianka ve Zkrocení zlé ženy, Titanie a Puk ve Snu noci svatojanské) či molièrovských (Tonča, Zdravý nemocný) nebo v současných francouzských společenských hrách (Julie, Sardou: Spekulant a jeho rod). Do konce sedmdesátých let byl doménou S. subretní obor v operetě i činohře, který zahrnoval hubaté služtičky a mazané komorné, rázné městské i venkovské dívčiny, rozverné diblíky a veselé milovnice. V druhé polovině sedmdesátých let mezi ně začaly pronikat role zralých žen středního věku (Marta ve Faustovi, Chůva v Romeovi a Julii, Háta v Mosenthalově Deboře). Rezolutní ženy z lidu a měštky, do nichž se přehrála z mladistvých subret, vybavovala neztenčeným temperamentem, energií a humorem. Po odchodu M. Hynkové (1879) přebírala její role; navzdory svému věku a nerada byla vedením divadla převedena na obor matron a stařen. Její jadrný a sytý projev dobře korespondoval s dramatikou Tylovou (Kordula ve Strakonickém dudáku, tit. role Paní Marjánky, Šestáková v Paličově dceři), Stroupežnického (Bibiana, Pan Měsíček, obchodník, Salomena Zvíkovský rarášek) a Šamberkovou (Kateřina, Josef Kajetán Tyl, Voršila, Éra Kubánkova), ale také s dramatikou ruskou, hojně uváděnou v osmdesátých letech. Téměř na závěr své kariéry zahrála Terezku ve Stroupežnického Našich furiantech (1887), a připsala si tak účast na prvním realistickém představení v ND.
Role
Siegeho spol.
České Budějovice [?] (A. Berla: Eine Ausnahme von der Regel)– 1862; [?] (I. F. Castelli: Die jungen Eheleute in Verzweiflung oder Eins traurt um das Andere), [?] (A. Bergen: Eine Vorlesung bei der Hausmeisterin) – 1863.
Königova spol.
Olomouc Wenzel (A. Berla: Unsere Lehrbuben), Stanislaus (J. Nestroy: Die schlimmen Buben in der Schule), Suschen (C. F. Stix: Er will nicht sterben) – 1863; Julie [?] (J.-F.-A. Bayard, G. Lemoine: Husička z Podháje), [?] (G. Donizetti: Marie die Regiments-Tochter), Marie [?] (J. Neruda: Prodaná láska), Klára [?] (J. Korzeniowski: Obžinky), Marie (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě) – 1864; Juro (F. Kaiser: Drátař aneb Deset tisíc zlatých), Eliška (K. A. Görner: Vychovatel v čepci), Frinke (F. v. Suppé: Flotte Bursche), Erste Ehrendame der Königin (G. Meyerbeer: Die Hügenotten), Eurydice (J. Offenbach: Orpheus in der Unterwelt), Helene (F. v. Suppé: Das Pensionat) – 1865.
PD
Kačenka (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění, i Švandova spol. Plzeň 1867) j. h. – 1864; Marie (L. Schneider: Český dobrovolník a francouzská selka), Jakobina (Molière: Ze ševce doktor), Zuzanka (K. Elmar: Pod zemí aneb Boháč v železných dolech), Carlo Braccio (F. X. Told dle E. Scribea: Ďáblův podíl), Markýtka (J. Nestroy: Tajnosti šedivého domu), Marianka (F. Raimund: Marnotratník), Papagena (W. A. Mozart: Kouzelná flétna), Nina (V. Sardou: Staří mládenci), Markyta Zelinková (F. X. Told, h.A. E. Titl: Čarovný závoj, i Švandova spol. 1868) – 1865; Titanie (W. Shakespeare: Sen v noci svatojanské), Madlenka (L. Angely: Řemeslnická merenda), Julie (V. Sardou: Spekulant a jeho rod), Klára Pargonelle (E. Labiche, M. Michel: Co z toho plyne, když se klobouk ztratí), Esmeralda (B. Smetana: Prodaná nevěsta), Euridika (J. Offenbach: Orfeus v podsvětí) – 1866; Naninka (J. Nestroy: Osudná masopustní noc), Bětuška (F. v. Suppé: Žádný muž a tolik děvčat) – 1867.
Švandova spol.
Plzeň Verunka (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík, šotek z hor), Bianca (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy), Terezka (A. Varry, ú. J. K. Tyl: Císař Josef aneb Oběť synovské lásky) – 1867; Lupáč (J. K. Tyl: Jan Hus), Běta (dle F. Kaisera: Pražský dobrovolník), Márinka (J. Nestroy: Chce mít švandu aneb Kupečtí mládenci v hlavním městě), Jeanne Clairmont (E. de Girardin: Lady Tartuffe), Tonča (Molière: Pacient a lékař), Šotek [Puk] (W. Shakespeare: Sen v noci svatojanské), Dorotka (J. Nestroy: Enšpigl aneb Každou chvilku nějaké čtveráctví, i PD 1869) – 1868.
PD
Zulika (J. K. Tyl: Strakonický dudák aneb Hody divých žen) – 1868; Barbora (J. Štolba: Krejčí a švec), Kamila (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus aneb Ludařský trojlístek), Růžena (G. Raeder: Lišák a Smola čili Veselí tuláci), Toinetta (E. Gondinet: Gavaut, Minard a spol.) – 1869; Hanička (K. Haffner: Pražští studenti na prázdninách), De-cia (I. Zajc: Únos Sabinek), Fragoletto (J. Offenbach: Bandité), Adéla markýza Duplessis (K. Elmar, ú. J. H. Böhm: Šantala čili Všude dobře, doma nejlíp), Fleur de Pocher (V. Sardou: Fernanda)– 1870; Jindřiška (F. v. Suppé: Dívčí ústav), Regina (J. Offenbach: Princezna trebizondská), Omoleta – Livia – Gabriela – Paguerrinetta (Morländer: Divadelní nesmysl), Terezka (J. K. Tyl: Zlatohlav a tvrdohlavá žena), Stázička (J. Offenbach: Svatba při lucernách), Rozárka (J. Nestroy: Děvče z Karlína aneb Všecko přijde najevo) – 1871; Irma (K. A. Görlitz, ú. J. Štolba: Tři páry střevíců) – 1872; Irena, velkovévodkyně z Gerolsteinu (J. Offenbach: Velkovévodkyně z Gerolsteinu), Mladost (F. Raimund: Dívka z čarovných krajů aneb Sedlák milionář), Terezka (J. Nestroy: Bludní provazníci aneb Živí duchové) – 1873; Coralie (V. Sardou: Andrea), Babinka (J. Nestroy: Treperendy), Boulotta (J. Offenbach: Modrovous)– 1874; Rosalie (A. Dumas ml.: Princezna Georges), Aurora (Ch. Lecocq: Giroflé-Girofla), Cilka Váhalová (O. F. Berg, ú. E. Züngel: Rázná žena), Adela (J. Strauss ml.: Netopýr), Katinka (Ch. Lecocq: Čajové kvítko) – 1875; Fanchette Michelová (R. Genée: Námořní kadet), Mílek (E. Pohl: Sedm havranů), Šárka (J. Štolba: O tom velkém boji se ženami), Robin (J. Offenbach: Král Mrkvička), Fioreta (K. Bendl: Indická princezna) – 1877; Anežka (J. Rosen: Malí velikáni), Diana de Château-Lansac (Ch. Lecocq: Malý vévoda), Paní Marta Sekáčková (J. W. Goethe: Faust, i ND 1885) – 1878; Isabella (F. v. Suppé: Boccaccio), Frochardová (A. Dennery, E. Cormon: Dva sirotci), Chůva (W. Shakespeare: Romeo a Julie, i ND 1884), Stará Háta (S. H. Mosenthal: Deborah aneb Křesťan a židovka) – 1879; Kordula (J. K. Tyl: Strakonický dudák aneb Hody divých žen, i ND 1885), Jelizaveta Gerasimovna Kukuškinová (A. N. Ostrovskij: Výnosné místo), Sarah (J. Verne, A. Dennery: Dítky kapitána Granta), Donna Olympia (F. v. Suppé: Donna Juanita) – 1880; Klementina (J. Offenbach: Modrovous), Žofie (G. v. Moser, F. v. Schönthan: Válka v míru, i ND 1886), Madame Chébe (A. Daudet, A. Belot: Fromont jun. a Rislersen., i ND 1887) – 1881; Kateřina (F. F. Šamberk: Josef Kajetán Tyl), Zuzana Herzogová (J. J. Kolár: Mravenci), Bibiana (L. Stroupežnický: Pan Měsíček, obchodník, i ND 1885), Paula (J. Offenbach: Princezna trebizondská) – 1882; Salomena (L. Stroupežnický: Zvíkovský rarášek), Stará Vostřebalka (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík z hor, i ND 1885) – 1883.
ND
Martuccia (B. Adámek: Salomena) – 1883; Druhá čarodějnice (W. Shakespeare: Makbeth), Marcelina (P.-A. C. de Beaumarchais: Figarova svatba), Kolomba (V. Sardou: Opožděné psaní), Paní Kateřina Šestáková (J. K. Tyl: Paličova dcera), Paní Navrátilová (K. Pippich: Ve veřejném životě) – 1884; Paní de Pontferrand (A. Dumas ml.: Denisa), Renaudová (A. Daudet, h. G. Bizet: Arelatka) – 1885; Klementina (A. Belot, E. Villetard: Poslední vůle Ceasara Girodota), Anastasie (F. V. Jeřábek: Cesty veřejného mínění), Perl (J. Vrchlický: Rabínská moudrost), Sedmihradská (F. A. Šubert: Jan Výrava), Aurelie Cafourková (J. Štolba: Vodní družstvo)– 1886; Avdóťa Mironovna Bělová (A. I. Palm: Náš přítel Něklužev), Terezka (L. Stroupežnický: Naši furianti), Avdóťa Ivanovna (I. V. Špažinskij: Paní majorka), Nina Alexandrovna Karmina (A. N. Ostrovskij, N. J. Solovjov: Ženitba Běluginova) – 1887.
Prameny a literatura
NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 343, obr. 518, 519. AMP: Soupis pražských domovských příslušníků [otec Lederer Karl, 1804]. SOkA Olomouc: Sbírka dokumentačního materiálu – divadelní cedule, sign. 8 M 22, kart. C 1783–1866. ■ Ref. Troubadour: Z., Národní listy 2. 7. 1861; Lumír 1, 1861, s. 641●; Deutscher Bühnenalmanach [Berlin] 1863, s. 94n.; 1864, s. 223–225, 328; H. [V. Hálek]: Divadlo, Národní listy 18. 4. 1864 [Kačenka, Jiříkovo vidění]; Olomoucké noviny 4. 1., 18. 1., 4. 2. 1865; nesign. [J. Neruda]: Divadlo, Národní listy 25. 3. 1868 → České divadlo III, 1954 [Marianka, Marnotratník]; nesign. Divadlo, tamtéž 11. 6. 1871 [Regina, Princezna trebizondská]; x: Česká opera, Dalibor 2, 1874, s. 222–224 + Aréna na hradbách, tamtéž, s. 255n.; V. Ž. Donovský: K dějinám českého divadla v Praze. 1771–1823, Národní listy 1. 6. 1875; J. N. [Neruda], tamtéž 19. 6. 1875 → České divadlo V, 1966 [Cilka Váchalová, Rázná žena]; Paní S., Národní listy 13. 2. 1876; Nov. [V. J. Novotný], tamtéž 10. 10. 1880 [Donna Juanita]; nesign. [J. Neruda]: T. S., Humoristické listy 22, 1880, s. 114 → Podobizny I, 1951 + Paní T. S. vypravuje, Národní listy 26. 1. 1881 → České divadlo VI, 1973; S. H. [Heller], Národní listy 31. 7. 1881 [Giroflé-Girofla]; š. [J. Kuffner], tamtéž 11. 10. 1885, příl. [Arina Galková, Vinný bez viny]; J. V. [Vrchlický]: Činohra, Hlas národa 25. 5. 1888; J. Arbes: T. S., biografická skizza, Česká Thalia 2, 1888, s. 151n., 165–167 → Z galerie českého herectva II, [1914]; nesign.: T. S., rozená Ledererová, Divadlo 2, 1903/04, s. 142n.; Sirius: Pohaslé hvězdy, tamtéž 3, 1904/05, s. 421n.; Národní listy 29. 1. 1914, več. [nekrolog]; L. Novák: Stará garda Národního divadla, 1937, s. 138–140; L. Pacák: Opereta, 1946, s. 105n.; DČD III; Přehledné dějiny české literatury a divadla v Olomouci I, red. J. Stýskal, 1981, s. 96n.; J. Hilmera: Činnost německých divadelních společností v českých provinciích 19. století, rkp.,2006, DÚk; Kalendárium dějin divadla v Olomouci (od roku 1479), ed. J. Štefanides, 2008, s. 53. ■ NDp, Otto; NAlb, PD-rep
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 887–890
