Pocházel z národnostně smíšeného manželství Němce a Češky, otec byl divadelním mistrem StD. S. navštěvoval německou nižší reálku u piaristů, kterou nedokončil, a vyučil se xylografem v Haasově tiskařském závodě. Během studií se zúčastňoval chlapeckých představení organizovaných o dva roky mladším A. Puldou, od šestnácti let hrál s ochotníky v Košířích a na Smíchově U Zlatého anděla. Zde si ho povšiml V. Hálek, na jehož doporučení vystoupil 3. 5. 1863 zkušebně v PD (Raimond v Schillerově Panně Orleánské, v tit. roli debutovala O. Malá), ale angažován nebyl. Na podzim nastoupil jako nápověda u společnosti H. Walburga v Plzni, který ho záhy zapojil ho herecké práce. Po skončení plzeňské sezony byl S. na jaře 1864 přijat do PD pro menší role. Inteligentní a ambiciózní herec nebyl spokojen se svým uplatněním, proto na podzim 1867 odešel k P. Švandovi st., s jehož společností absolvoval zimní sezonu v Plzni a několik stagion v jihočeských městech. V létě 1868 se vrátil do PD, kde jej kapelník A. Čech získal i pro operetní repertoár.
S. pomýšlel na operní dráhu a studoval zpěv u F. Pivody. 1869 se oženil s herečkou a zpěvačkou Terezií Ledererovou. Z PD plynule přešel do ND, 1884 byl jmenován režisérem, 1894 vrchním režisérem. V tu dobu se stal blízkým přítelem J. Vrchlického i jeho rodiny (s básníkovou manželkou udržoval intimní poměr). Členem ND byl do 1904, v posledním roce působil souběžně jako ředitel Lidového divadla Urania v Praze VII-Holešovicích, které vedl čtyři roky. 1907 byl znovu angažován do ND, po odchodu na odpočinek 1911 tu ojediněle hostoval (1917, 1919). Krátce před smrtí vytvořil postavu Karla IV. v němém filmu o Petru Parléřovi Stavitel chrámu (1919). Dostalo se mu veřejných poct a vyznamenání: 1893 mu bylo uděleno pražské měšťanství, 1901 obdržel rytířský kříž Řádu Františka Josefa, zlatou medaili od městské rady pražské a hodnost setníka ozbrojených sborů pražských, 1907 byl jmenován čestným členem ÚJČH, 1917 čestným členem ND. V posledních letech však žil v chudobě a osamocen.
Zemřel po silném záchvatu mrtvice, pohřben byl na Olšanských hřbitovech. Příjemný, ale nepříliš výrazný zevnějšek (měkká tvář, střední vzrůst, v pozdějších letech obezita), a především mírná, nekonfliktní povaha předurčovaly S. k postavám lyrických milovníků. Během prvního angažmá v PD mu byly svěřovány druhé role tohoto oboru, hlavně ve veselohrách (např. Želmír, Klicpera: Hadrián z Římsu; Stehlík, týž: Rohovín Čtverrohý; Jaroslav, Sabina: Inserát; Kleant, Molière: Zdravý nemocný) a v Nestroyových fraškách. Hrál i Shakespearova Lysandra (Sen v noci svatojanské), Antifola Syrakusana (Komedie plná omylů) a Laerta (Hamlet). Po přechodu herce A. Grunda k opeře se stal interpretem lyrických a komických mladíků v celé šíři repertoárového spektra. Řidčeji se objevoval ve vážných rolích. U Švandovy společnosti okamžitě zaujal pozici prvního milovníka (Ferdinand v Schillerových Úkladech a lásce, Shakespearův Romeo a Petruchio ve Zkrocení zlé ženy, Hrabě Strahl v Kleistově Katince Heilbronské). Švanda ho obsazoval i do velkých rolí hrdinských, charakterních (Goethův Faust, Shakespearův Macbeth, Jan Žižka v Kolárově Žižkově smrti) i komediálních (Chlestakov v Gogolově Revizorovi); některé z nich hrál S. po letech v ND. Po návratu do PD získal popularitu v tenorových operetních rolích, transponovaných pro jeho baryton (Bořivoj Paris, Suppé: Žádný muž a tolik děvčat; Falsacappa, Offenbach: Bandité, Orfeus, týž: Orfeus v podsvětí; Gabriel Malina, Strauss: Netopýr). Zúročil v nich pěvecké školení, talent pro výstižný žánrový detail i schopnost jemné ironie a satiry (taneční mistr Miton, Delibes: Král to řekl). Souběžně mu přibývaly závažné úkoly činoherní a koncem sedmdesátých let byl nejvšestrannějším členem souboru PD: Hrál v tragédii, veselohře, frašce, výpravné hře, férii, hře se zpěvy, operetě, menší role i v opeře. V tomto rozpětí se postupně rýsovaly dva okruhy rolí – deklamační a konverzační, jimiž S. herectví v ND vyvrcholilo. První zahrnoval postavy Schillerovy (Don Carlos, Karel v Loupežnících, Ferdinand v Úkladech a lásce, Mortimer v Marii Stuartce), Shakespearovy (Romeo, Hamlet a Beneš v Mnoho povyku pro nic) a Grillparzerova Leandra (Hero a Leander), k nimž v ND přibývaly role z her J. Vrchlického (Alexandr Veliký, V sudě Diogena, Karel IV., Noc na Karlštejně, Julian Apostata, Catullus, Pomsta Catullova, Simon Doria, Soud lásky, Pelops, Námluvy Pelopovy a Smír Tantalův), J. Zeyera (Benaja, Sulamit, Tyr z Chýnova, Neklan, Don Pelayo de Irote, Doňa Sanča), Shakespearův Marcus Antonius v Juliu Caesarovi a Rostandův Cyrano z Bergeraku (byl jeho prvním českým interpretem).
S. přednes ovlivněný hudebním školením měl neobyčejně bohatý výrazový rejstřík a dokonalou techniku. Virtuózně ovládaný lahodný hlas rozezníval rafinovanou vibraci tónů, plynul jako nekonečná, rytmicky proměnlivá melodie vycizelovaného výrazu. S hudební deklamací souzněla dekorativní a stylizovaná gesta, často zhutnělá do jednoho základního, refrénovitě se vracejícího pohybu (např. jemné prohnutí linie volně napjaté paže), která nepodtrhovala význam slov, ale upínala se k celkové harmonii výkonu. Po scéně se S. pohyboval v malebných křivkách lehkou, rytmickou a pružnou chůzí, kterou si udržel až do pozdních let. Kultura mluveného slova ceněná i pozdějšími hereckými generacemi dominovala též jeho rolím konverzačním, kde se k ní pojila S. elegance a salonní švih, jemně pointovaná ironie, schopnost rychlého spádu řeči i přestřelek vtipu. Do tohoto okruhu náležely postavy z her Sardouových (de Nantya, Staří mládenci, de Prunelles, Cyprienna, Didier, Rodina Benoîtonova, Napoleon I., Madame Sans-Gêne) a dalších francouzských dramatiků (Henri de Targy, Feuillet: Pařížský román; Armand Duval, Dumas ml.: Dáma s kaméliemi), z historických veseloher Bozděchových (Ludvík Bonaparte, Světa pán v županu; Hrabě de Croix, Z doby kotilonů), ale i Petruchio ze Shakespearova Zkrocení zlé ženy. S. měl rovněž vytříbený cit pro žánrový detail, kterým výstižně charakterizoval drobné lidičky (např. Brtnický, Stroupežnický: Paní mincmistrová).
S. herectví, jímž vyvrcholil pozdně romantický styl českého divadla, zvýrazňovalo kult krásné formy a úchvatný estetický účin, představujíc pandán básnické tvorby lumírovské generace, především J. Vrchlického. S úkoly v modernistické dramatice se již nevyrovnal, pro psychologickou složitost a niternou rozpornost jejích postav neměl porozumění a vesměs je zjednodušoval. Od přelomu 19. a 20. stol. byly jeho výkony přijímány stále kritičtěji a za nové správy ND (od 1900) jeho pozice herecké hvězdy rychle slábla.
Režisérem, později vrchním režisérem, byl jmenován hlavně pro své herecké úspěchy a zásluhy. Způsob jeho režijní práce byl tradiční; velkou pozornost věnoval deklamaci a mluvnímu projevu. Důraz na básnické hodnoty dramatického textu charakterizoval jeho režie děl Vrchlického a Zeyera (nastudoval bezmála všechny), Sofokla (Antigona, Oidip král) a Šúdrakovy Vasantaseny, které uvedl poprvé na české jeviště. S citem inscenoval, často v premiérách, české a francouzské konverzační veselohry, méně se mu dařily hry realistické a symbolistní (např. Kvapil: Princezna Pampeliška). Vůči novým inscenačním postupům zůstával netečný až na jedinou výjimku: 1890 naturalisticky vypravil Šimáčkův Svět malých lidí. Jako vrchní režisér byl odsunut do pozadí ředitelem G. Schmoranzem, zastávajícím od 1901 funkci šéfrežiséra činohry.
Po odchodu z ND, k němuž přispěla nespokojenost s poměry za nové správy a nepříznivý kritický ohlas, se věnoval vedení Uranie. Jako herec tu vystupoval hlavně ve svých slavných rolích a popularitou zabezpečil divadlu okruh stálých návštěvníků nejen z Holešovic a blízké Libně, ale i z vnitřní Prahy. Staral se též o zvelebení budovy a o dílčí stavební úpravy. Jeho ředitelská éra patřila k plodnějším obdobím této předměstské scény.
Role
PD
Raoul (F. Schiller: Panna Orleanská), Bernardo (V. Hugo: Angelo, vladař padovánský), Jakub (S. H. Mosenthal: Debora aneb Křesťan a židovka) – vše j. h. 1863.
Walburgova spol. Plzeň
Josef (S. H. Mosenthal: Debora), Roderigo (W. Shakespeare: Othello, mouřenín benátský, i PD 1868) – 1863.
PD
Bohulib (J. K. Tyl: Slepý mládenec), Diviš Boryně (J. J. Kolár: Don César a spanilá Magelona), Percy (W. Shakespeare: Král Richard II.), Benvolio (týž: Romeo a Julie), Vítek (S. K. Macháček: Ženichové), Alamír (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Ludrálek (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus aneb Ludařský trojlist), Matěj (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Čertova bařina aneb Noc na Šumavě) – 1864; August Želínský (J. Nestroy: Chce mít švandu aneb Kupečtí mládenci v hlavním městě), Hynek Květný (týž: Enšpigl aneb Každou chvilku nějaké čtveráctví), Vilibald (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Želmír (V. K. Klicpera: Hadrián z Římsu), Stehlík (týž: Rohovín Čtverrohý), Štěpán Ivanovič Korobkin (N. V. Gogol: Revisor), De Troënes (V. Sardou: Staří mládenci), Jakub (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě), Antonín (J. K. Tyl: Pražská děvečka a venkovský tovaryš aneb Paličova dcera), Ostap (J. V. Frič dle N. V. Gogola: Taras Bulba) – 1865; Acast (Molière: Nevlídník), Lysander (W. Shakespeare: Sen v noci svatojanské, i ND 1884), Hynek Lidenický (Ch. Birch-Pfeifferová: Král Václav a jeho kat), Petráček (J. Offenbach: Krásné Gruzinky), Příhoda (G. Freytag: Journalisté), Doktor Bořeňovský (F. V. Jeřábek: Cesty veřejného mínění), Antifolus Syrakusan (W. Shakespeare: Komedie plná omylů), Vít (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík z hor), Jaroslav (K. Sabina: Inserát), Jeroným Pražský (J. K. Tyl: Jan Hus), Lucentio (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy), Kleant (Molière: Pacient a lékař aneb Myslí, že jest nemocen, i Švandova spol. 1868, ND 1886), Lert (W. Shakespeare: Hamlet, princ dánský), Don Fernando (J. Korzeniowski: Rodrigo a Isabella) – 1866; Lord Mevil (A. Dumas st.: Kean aneb Život hercův), Adolf (J. K. Tyl: Pražský flamendr), Míťa (A. N. Ostrovskij: Chudoba cti netratí), Lefèvre (K. Gutzkow: Pravzor Tartuffa aneb Divadlo a svět) – 1867.
Švandova spol. Plzeň
Sorel (O. Feuillet: Montjoye), Mistr Walter (J. V. Frič dle H.T. Schmida: Břetislav Bezejmenný), Chlestakov (N. V. Gogol: Pan revisor z Petrohradu), Adam Květoňský (F. V. Jeřábek: Veselohra, i PD 1880), Masham (E. Scribe: Sklenice vody), Ferdinand (F. Schiller: Ouklady a láska, PD 1875), Romeo (W. Shakespeare: Romeo a Julie, i PD 1877, ND 1884), Puyseul (V. Sardou: Paragrafy na střeše), Jan Žižka z Trocnova (J. J. Kolár: Žižkova smrt), Macbeth (W. Shakespeare: Macbeth), Petruchio (týž: Zkrocení zlé ženy, i ND 1893) – 1867; Faust (J. W. Goethe: Faust), Sir Filip Francis (H. Laube: Náměstek bengálský, i ND 1892), Hanuš z Chlumu (J. K. Tyl: Jan Hus, kazatel betlemský), Hrabě Strahl (H. v. Kleist: Katinka Heilbronská), Karel XII. (E. Bozděch: Baron Goertz) – 1868.
PD
Siquier (E. Bozděch: Baron Goertz), Henri z Flavigneulů (E. Scribe, E. Legouvé: Ženský boj), Švanda (J. K. Tyl: Strakonický dudák aneb Hody divých žen, i ND 1885), Konrád (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě), Arnolt Melchthal (F. Schiller: Vilém Tell) – 1868; Paris (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Zděnek Zásmucký (V. K. Klicpera: Blaník aneb Zděnek ze Zásmuk), Carpatides Pindemonte (J. J. Kolár: Mravenci), Pantaleon Všudybyl (J. Štolba: Krejčí a švec), Bořivoj Paris (F. v. Suppé: Žádný muž a tolik děvčat), První žák (J. W. Goethe: Faust) – 1869; Matiaš Hunyady (K. Sabina: Šašek Jiřího z Poděbrad), Váňa Kudrjáš (A. N. Ostrovskij: Bouře), Falsacappa (J. Offenbach: Bandité), Indián (B. Smetana: Prodaná nevěsta), Hrabě Trčka (F. Schiller: Smrt Valdštýnova), Drobeček (F. V. Jeřábek: Služebník svého pána), Kosinský (F. Schiller: Loupežníci), Orfeus (J. Offenbach: Orfeus v podsvětí) – 1870; Jaroslav Hájek (F. v. Suppé: Dívčí ústav), Tremolini (J. Offenbach: Princezna Trebizonská), Štefek Langer (Ch. Birch-Pfeifferová: Cař a provazník aneb Štefek Langer z Hlohova), Zlatohlav (J. K. Tyl: Zlatohlav a tvrdohlavá žena), Jehud (J. J. Kolár: Pražský žid), Voříšek (J. Štolba: Zapovězené ovoce) – 1871; Vilém Kaplíř ze Sulevic (J. J. Kolár: Pražský žid, i ND 1884), Toník (L. Anzengruber: Sedlák křivopřísežník), Vévoda Orsino (W. Shakespeare: Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete), Kulikukuli (J. Offenbach: Sněhulák), Valentin (S. H. Mosenthal: Svatojanský dvůr aneb Selka a palič), Jindřich (W. Shakespeare: Život a smrt krále Richarda III.) – 1872; Don César (J. J. Kolár: Don César a spanilá Magelona, i ND 1884), Hipolit (H. Meilhac, L. Halévy: Agentura Tricoche a Cacolet), Fric (J. Offenbach: Velkovévodkyně z Gerolsteinu), Vilém (J. Nestroy: Kos), Eduard (A. Decourcelle, A. Jaime: Vychovatel)– 1873; Ferda (J. Nestroy: Treperendy), Leon z Hýřilova (A. Fredro, ú. J. Bittner, A. Pulda: Vydřiduch a jeho trampoty), Jiří Sokol (G. v. Moser: Ultimo), Kuklovín (V. K. Klicpera: Soběslav, selský kníže), Miton (L. Delibes: Král to řekl), Edgar (W. Shakespeare: Král Lear, i ND 1887), Prudent (V. Sardou: Spekulant a jeho rod) – 1874; Don Carlos (F. Schiller: Don Carlos, kralevič hispanský), De Nantya (V. Sardou: Staří mládenci, i ND 1887), Hypolit (J. J. Kolár: Monika), Gabriel Malina (J. Strauss: Netopýr), Alessandro Cagliostro (týž: Cagliostro, slavný kouzelník), Karel (F. Schiller: Loupežníci) – 1875; Marcus (A. Wilbrandt: Arria a Messalina, i ND 1894), Ludvík Bonaparte (E. Bozděch: Světa pán v županu, i ND 1883), Julian Brus (F. v. Suppé: Fatinica aneb Rusové v haremu), Viktor Sukdolský (G. v. Moser: Zlatohlávek), Hrabě Egmont (J. V. Goethe: Egmont, i ND 1892) – 1876; Gerard (A. Dumas ml.: Cizinka), František Risler (A. Daudet, A. Belot: Fromont junior & Risler senior, i ND 1887), Don César (A. Moreto, ú. K. A. West: Donna Diana), Roland (O. Feuillet: Montjoye), Konrád Bukovský (L. Stroupežnický: Pan Měsíček, obchodník), Hippolit (J. Racine: Phaedra), Mortimer (F. Schiller: Marie Stuartka), Max Piccolomini (týž: Smrt Valdštýnova, i ND 1888), Bernard (Mélesville, Ch. Duveyrier: Tajné spiknutí za časů republiky), Jindřich Smiřický ze Smiřic (L. Stroupežnický: Černé duše) – 1877; Reynold (E. Augier: Paní Caverletová), Jindřich Morisson (V. Sardou: Bodří venkované, i ND 1885), Bassanio (W. Shakespeare: Kupec benátský, i ND 1884), Jan Lucemburský (V. Vlček: Eliška Přemyslovna, i ND 1899), Alcibiades (W. Shakespeare: Timon Athenský) – 1878; Hrabě Essex (H. Laube: Hrabě Essex), Mazepa (J. Słowacki: Mazepa), Kazimír (Ch. Lecocq, J. Brandl: Velký Kazimír), Leander (F. Grillparzer: Hero a Leander aneb Vlny mořské, vlny lásky), Moric Saský (E. Scribe, E. Legouvé: Adrienna Lecouvreur, i ND 1891) – 1879; Jetřich (J. J. Kolár: Žižkova smrt, i ND 1891), Vasilij Nikolajič Žadov (A. N. Ostrovskij: Výnosné místo), Rudolf (A. Dumas ml.: Levoboček, i ND 1890), Hamlet (W. Shakespeare: Hamlet, princ dánský, i ND1889, Uranie 1906) – 1880; Beránek (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání, i ND 1884), Beneš (W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic za nic, i ND 1884) – 1881; Hrabě de Croix (E. Bozděch: Z doby kottilonův, i ND 1884), Tomeš Vítek (F. A. Šubert: Probuzenci) – 1881; Josef Kajetán Tyl (F. F. Šamberk: Josef Kajetán Tyl, i ND 1883), Lionato (J. Zeyer: Stará historie), Telagon (J. Vrchlický: Smrt Odyssea, i ND 1883) – 1882; Alexandr Veliký (týž: V sudě Diogena, i ND 1883), Henri de Targy (O. Feuillet: Pařížský román), Loris Ipanov (V. Sardou: Fedora, i ND 1884) – 1883.
ND
Radoslav (V. Vlček: Lipany), Jindřich Smiřický (J. J. Kolár: Smiřičtí) – 1881; Mikuláš Dačický z Heslova (L. Stroupežnický: Zvíkovský rarášek) – 1883; Figaro (P.-A. C. de Beaumarchais: Figarova svatba čili Bláznivý den), Jiřík z Kunštátu a Poděbrad (J. J. Kolár: Královna Barbora), Karel IV. (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně, i Uranie 1905), Didier (týž: Marion Delorme), Henri de Sartorys (H. Meilhac, L. Halévy: Frou-Frou), Benaja (J. Zeyer: Sulamit), Přemysl Otakar (L. Stroupežnický: Velký sen) – 1884; Valentin (J. W. Goethe: Faust), Julian zvaný Apostata (J. Vrchlický: Julian Apostata), Ondřej Brtnický (L. Stroupežnický: Paní mincmistrová), Henri d’Albret (E. Scribe, E. Legouvé: Povídky královny navarské), Grigorij Neznámý (A. N. Ostrovskij: Vinný bez viny), Marcus Antonius (W. Shakespeare: Julius Caesar), Karloo van der Noot (V. Sardou: Vlasť) – 1885; Andreas (týž: Theodora), Václav Záhorský (F. F. Šamberk: Éra Kubánkova), Antony (A. Dumas st.: Antony), Arcimboldo (J. Vrchlický: Rabínská moudrost), Jeroným (F. A. Šubert: Jan Výrava), Jaroslav Sezima Rašín (J. Vrchlický: Exulanti), Napoleon I. (E. Bozděch: Světa pán v županu), Max de Simiers (E. Pailleron: Myška), Benda (L. Stroupežnický: V panském čeledníku) – 1886; Tullus Aufidius (W. Shakespeare: Koriolan), Cajus Valerius Catullus (J. Vrchlický: Pomsta Catullova), Simon Doria (týž: Soud lásky), Ondrej Gavrilič (A. N. Ostrovskij, N. J. Solovjov: Ženitba Běluginova) – 1887; Raffael Santi de Urbino (F. A. Šubert: Láska Raffaelova), Didier (V. Sardou: Rodina Benoitonova), Max Piccolomini (F. Schiller: Piccolomini), Pan de Prunelles (V. Sardou: Cyprienna, i Uranie 1903), Jiří Vilém Hrobčický z Hrobčic (L. Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobčic), Jindřich, princ Waleský (W. Shakespeare: Jindřich IV.), Oberon (týž: Sen v noci svatojanské) – 1888; Pierre Clémenceau (A. Dumas ml., dram. A. d’Artois: Aféra Clémenceauova), Haimon (Sofokles: Antigona), Václav (J. Vrchlický: Bratři), Olaf Knudson (E. Bozděch: Baron Goertz) – 1889; Pelops (J. Vrchlický, h. Z. Fibich: Námluvy Pelopovy), Král (Lope de Vega: Sedlák svým pánem), Menaechmus II. (T. M. Plautus: Menaechmové), Midas (J. Vrchlický: Midasovy uši), Demetrius (W. Shakespeare: Sen v noci svatojanské) – 1890; Armand Duval (A. Dumas ml.: Dáma s kameliemi), Pelops (J. Vrchlický, h. Z. Fibich: Smír Tantalův), Chrysippos (tíž: Smrt Hippodamie) – 1891; Antonín (F. X. Svoboda: Směry života), Konrad Bolz (G. Freytag: Žurnalisté), Adam (I. Madách: Tragedie člověka) – 1892; Ernesto (J. Echegaray: Velký Galeoto), Kavalír di Ripafratta (C. Goldoni: Paní hostinská), Edmond Kean (A. Dumas st.: Kean), Jachimo (W. Shakespeare: Cymbelin) – 1893; Prokop (M. A. Šimáček: Jiný vzduch), Gottwald + Cizinec (G. Hauptmann: Hanička), Napoleon I. (V. Sardou, E. Moreau: Madame Sans-Gêne), Šašek (W. Shakespeare: Král Lear) – 1894; De La Mare (A. Bisson, F. Carré: Pan ředitel, i Uranie 1905), Dr. Vlasák (J. Kvapil: Bludička), Tyr z Chýnova (J. Zeyer: Neklan), Titus (J. Vrchlický: Epponina) – 1896; Don Pelayo de Irote (J. Zeyer: Doňa Sanča), Don Pedro Calderón de la Barca (J. Vrchlický: Marie Calderonová), Mocný princ z Hispanie (J. Kvapil: Princezna Pampeliška), Alvaro Lara (J. Vrchlický: Láska a smrt) – 1897; Cyrano de Bergerac (E. Rostand: Cyrano de Bergerac), Graciano (W. Shakespeare: Kupec benátský) – 1899; Jindra (G. Hauptmann: Potopený zvon), JUDr. Hudec (V. Štech: Třetí zvonění), Jacques (W. Shakespeare: Jak se vám líbí), Baron Petr Mrzutý (R. B. Sheridan: Škola pohoršení), Farář Adolf Sang (B. Bjørnson: Nad naši sílu) – 1900; Faun (A. Lefèvre: Faun), Mercutio (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Prof. Dr. Prell (O. Ernst: Flachsmann vychovatel) – 1901; Don Carlos (V. Hugo: Hernani), Ammos Fedorovič Lapkin-Ťapkin (N. V. Gogol: Revisor) – 1902; Abraham Benjuda (F. V. Jeřábek: Syn člověka) – 1903; George Crofts (G. B. Shaw: Život paní Warrenové) – 1907; Diogenes (J. Vrchlický: V sudě Diogenově), Velkokupec Holm (G. Esmann: Otec a syn), Krištof ze Švamberka (L. Stroupežnický: Zvíkovský rarášek) – 1908; Kníže Egon Ravenstein (A. Schnitzler: Kontesa Mici aneb Rodinný den), Baron (F. X. Svoboda: Čekanky), Friis (G. Esmann: Rozmilá rodina) – 1909; Hospodin (J. W. Goethe: Faust) – 1910.
Režie
ND
G. Ohnet: Majitel hutí – 1884; V. Sardou: Odetta, L. Stroupežnický: Pan Měsíček, obchodník, V. Hálek: Záviš z Falkenštejna, A. Dumas ml.: Denisa, E. Scribe: Ministr a obchodník, E. Scribe, E. Legouvé: Povídky královny navarské, R. Deslandes: Antoinetta Rigaudová, A. Moreto, ú. K. A. West: Doňa Diana – 1885; J. Vrchlický: K životu, A. Dumas st.: Antony, J. Vrchlický: Rabínská moudrost, F. A. Šubert: Jan Výrava – 1886; A. Valabrègue: Manželské štěstí, J. Zeyer: Libušin hněv, O. Feuillet: Chamillac, A. I. Palm: Náš přítel Něklužev, J. Vrchlický: Pomsta Catullova, J. Štolba: All right, J. Vrchlický: Soud lásky, týž: Nad propastí, G. v. Moser: Zlatohlávek, E. Augier, J. Sandeau: Zkouška bohatstvím, W. Shakespeare: Král Lear, V. Sardou: Staří mládenci, F. Cavallotti: Dcera Jeftova – 1887; V. Sardou: Rodina Benoitonova, týž: Cyprienna, F. F. Šamberk: Rodinná vojna, M. Bałucki: Po smrti tetině, G. Ohnet: Kníže Panin, F. V. Jeřábek: Veselohra, E. Pailleron: Myška – 1888; Sofokles: Antigona, F. v. Schönthan: Cornelius Voss, J. Vrchlický: Bratři, E. Labiche, M. Michel: Následky prvního manželství, E. Bozděch: Jenerál bez vojska, Sofokles: Oidip král – 1889; Lope de Vega: Sedlák svým pánem, K. Pippich: Slavomam, A. Bisson, A. Mars: Překvapení z rozvodu, F. v. Schönthan, G. Kadelburg: Zlaté rybky, E. Labiche, E. Martin: Dobrodiní souží, T. M. Plautus: Menaechmové, J. Vrchlický: Midasovy uši, F. Schiller: Loupežníci, M. A. Šimáček: Svět malých lidí, F. A. Šubert: Velkostatkář – 1890; H. Sudermann: Čest, J. Vrchlický, h. Z. Fibich: Smír Tantalův, F. B. Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovců, V. Sardou: Fernanda, J. Vrchlický, h. Z. Fibich: Smrt Hippodamie, V. Vlček: Povodeň – 1891; F. X. Svoboda: Směry života, G. Freytag: Žurnalisté, J. Vrchlický: Pietro Aretino, A. Bisson: Nebožtík Toupinel, V. Sardou: Andrea, J. Vrchlický: Trojí políbení, W. Shakespeare: Kupec benátský – 1892; Šúdraka, ú. E. Pohl: Vasantasena, J. Echegaray: Velký Galeoto, G. Feydeau, M. Desvallières: Champignol, M. Bałucki: Klub mládenců, A. Dumas st.: Kean, J. Zeyer: Sulamit, W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, E. Augier: Fourchambaultové – 1893; V. Sardou, E. Moreau: Madame Sans-Gêne, L. Fulda: Talisman, L. Gandillot: Pan podprefekt, V. K. Klicpera: Žižkův meč – 1894; A. Bisson, A. Carré: Reduta, J. Vrchlický: Svědek, týž: Závět lukavického pána, G. Davis: Katakomby, J. J. Kolár: Mravenci, týž: Magelona, V. Sardou: Fedora, W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic za nic, F. Philippi: Dobrodinci lidstva, B. Adámek: Salomena, E. Bozděch: Z doby kotillonův, V. Sardou: Gismonda – 1895; A. Fredro: Panenské sliby, A. Bisson, F. Carré: Pan ředitel, G. Feydeau: Fernandova svatební smlouva, J. Zeyer: Neklan, F. F. Šamberk: Josef Kajetán Tyl, H. Olden dle R. H. Savagea: Oficielní žena, W. Shakespeare: Sen v noci svatojanské – 1896; V. Sardou: Paragrafy na střeše, J. Ladecký: Dva světy, H. Ibsen: John Gabriel Borkman, A. Duru: Dvě svatby pana Darimonda, J. J. Stankovský: Malý král, J. Kvapil: Princezna Pampeliška, B. Grabowski: Po druhé, E. Pailleron: Jiskra – 1897; J. Verne, A. Dennery: Cesta kolem světa v 80 dnech, J. Zeyer: Radúz a Mahulena, M. Maeterlinck: Vetřelkyně, V. Štech: Ohnivá země, E. Bozděch: Světa pán v županu, A. Bisson, A. Leclercq: Žárlivá, I. Maciejowski: Martin Luba, J. Ladecký: Bez lásky – 1898; P. Berton, Ch. Simon: Zaza, J. Zeyer: Bratři, H. Sudermann: Domov, H. Ibsen: Rosmersholm – 1899; V. Štech: Třetí zvonění, A. Dumas ml. Cizinka, J. Vrchlický: Noc na Karlštejně, A. Valabrègue, M. Hennequin: Ustupte ženám!, R. B. Sheridan: Škola pohoršení – 1900; B. Viková-Kunětická: Přítěž, E. Brieux: Červený talár, A. Lefèvre: Faun – 1901; J. Vrchlický: V sudě Diogenově, G. Esmann: Otec a syn, L. Fulda: Janek, L. Stroupežnický: Zvíkovský rarášek – 1908; B. Viková-Kunětická: Dospělé děti, A. Guinon, A. Bouchinet: Její otec, W. S. Maugham: Mrs. Dot – 1909.
Prameny a literatura
NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 532, obr. 588, 589 [Seifert Jakub]. ■ J. N. [Neruda], Národní listy 11. 3. 1875 [Don Carlos], 13. 3. 1879 [Hrabě Essex] → České divadlo V, 1966 + nesign.: J. S., Humoristické listy 21, 1879, s. 322 → Podobizny I, 1951; nesign. [J. Arbes]: J. S., Světozor 13, 1879, s. 247; nesign.: J. S., Divadelní listy 1, 1880, s. 186n.; J. Arbes: Čeština na českém jevišti, tamtéž, s. 203; Δ [J. Neruda]: Pan J. S. vypravuje, Národní listy 8. a 9. 2. 1881 → České divadlo VI, 1973; š. [J. Kuffner]: Divadelní, Národní listy 2. 12. 1884;Š. [M. A. Šimáček]: O. Sklenářová Malá a J. S., Světozor 22, 1887/88, s. 366; J. Arbes: J. S. Biografická skizza, Česká Thalia 2, 1888, s. 181–183, 197–200, 213–216, 237–239, 256–258 → Z galerie českého herectva II, [1914]; š. [J. Kuffner]: O věčném mládí S., Národní listy 29. 10. 1889 + Shakespearův Hamlet, tamtéž 30. 10. 1889; nesign.: J. S. jako Cyrano de Bergerac, Světozor 33, 1898/99, s. 262; A. Čech: Z mých divadelních pamětí, b. d., s. 63; A. Wenig: J. S., Divadelní listy 2, 1900/01, sl. 51–54; A. Breska: J. S., Lumír 29, 1900/01, s. 193n.; Národní listy 28. 3., 12. 4. 1903 [Uranie]; O. Faster: J. S., Divadelní listy 5, 1903/04, s. 2–4; nesign.: J. S., Lumír 32, 1903/04, s. 245n.; Sirius: Čtyřicet let českým hercem, Divadlo 2, 1903/04, s. 50n.; š. [J. Kuffner]: Kronika (Herecký portrét S.), Národní listy 1. 5. 1904 + Rozloučení s J. S., tamtéž 4. 5. 1904; tamtéž 16. 2. 1904 [Uranie]; nosti: J. S. – šedesátník, Divadlo 4, 1905/06, s. 128n.; Quidam: Lidové divadlo Uranie v Praze VII., tamtéž, s. 138; F. A. Šubert: Dějiny Národního divadla v Praze 1883–1900, 1908, s. 168n.●; k sedmdesátinám: Ot. F. [Fischer], Národní listy 9. 1. 1916; K. Šípek, tamtéž 30. 1. 1916●; L. Dvořáková-Danzerová: Ze života divadelního, 1917, s. 32n., 60–63; E. Vrchlická: Vůdce, Lumír 46, 1917/18, s. 299; J. Hilbert, Venkov 9. 11. 1917 [hostování v ND, Karel IV.]●; nekrology: Národní listy 30. 10. 1919; Národní politika 31. 10. 1919; k. [J. Kodíček], Tribuna 31. 10. 1919●; V. Budil: Vzpomínky na J. Seiferta a jeho styky s Plzní, Český deník 5. 1. 1919; J. Kvapil: Krasomluvec, Lidové noviny 19. 9. 1931, ráno → O čem vím, 1932; O. Fischer: Činohra Národního divadla do roku 1900 (Dějiny ND IV), 1933, s. 35–37; Jan Bartoš: Prozatímní divadlo a jeho činohra, 1937, s. 230n., 253, 305; L. Novák: Stará garda Národního divadla. Činohra, 1937, s. 136–151; V. Štech: Džungle literární a divadelní, [1937], s. 60–63, 214–216; L. Pacák: Opereta, 1946, s. 104n., 210; K. Engelmüller: Dva století. J. S. a Jiří Bittner, Divadlo 31, 1945/46, s. 87–89 + O slávě herecké, 1947, s. 59–61; F. Strejček: Umění J. S., Divadlo 6, 1955, s. 856–859 [s krit. pozn. M. Obsta]; A. Javorin: Pražské arény, 1958, s. 279, 281; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, s. 33, 71, 123, 220; J. Vodák: Tváře českých herců, 1967, s. 64–77; V. Pecharová, H. Vraná: Divadlo Uranie v dokumentech I, 1971, s. 6; DČD III; J. Šmaha: Dělali jsme divadlo, ed. F. Černý, Hradec Králové 1982, s. 73n., 76n. ■ NDp, Otto; NAlb, PD-rep
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 880–887