Narodil se v rodině dělníka v domě na Karlově nám., kde herec StD J. Lapil pořádal o nedělích ve své uzenářské dílně „krejcarové“ divadlo. S. studoval od 1863 s nevalným prospěchem na gymnáziu, po tercii je opustil, začal se učit sedlářství a řemenářství, ale ani řemeslo jej nezaujalo. Ochotničil v Lapilově divadélku a v šestnácti letech zběhl k divadlu nadobro. Debutoval 29. 5. 1869 v Nové Kdyni u J. E. Kramuela (s jeho družinou vystupoval i ve vinohradské Aréně v Kravíně) a dva roky se protloukal po venkově s kočujícími společnostmi J. Kullase, V. Svobody a H. Viceny. Hrál druhé milovníky, venkovské hochy (naturburše) a šarže. K herecké zralosti se propracovával až u Švandovy společnosti, jejímž členem se stal 1871 a s níž v říjnu přibyl na zimní sezonu do Plzně. Když Švanda zřídil 1872 druhý soubor, aby mohl působit souběžně v Plzni a na Smíchově, přesunul S. do pobočné družiny, záhy jej povolal zpět k tzv. hlavní společnosti. S. angažmá u Švandy ukončil na podzim 1872 nástup na vojnu. Po odsloužení necelého roku znovu střídal venkovské společnosti. 1877 se uchytil u začínajícího ředitele J. Pištěka, s nímž se dostal opět do Plzně. Na jaře 1878 byl pozván do PD ke zkušebním vystoupením, představil se v roli barona Lichnického v komedii Dcery pana Zajíčka a Edgara ve frašce Potrhlý švec, vzápětí byl angažován, údajně na doporučení O. Sklenářové-Malé. S úkoly, s gáží ani s poměry však nebyl spokojen a v únoru 1879 odešel, na výzvu J. J. Kolára se však po čtvrt roce vrátil. Z PD plynule přešel 1883 do ND a t. r. se oženil s někdejší herečkou kočovných společností Antonií Petříkovou (*1861); syn Jaroslav (1884–1929) a dcera Anna (Andula S., 1887–1967) se stali herci, v rodinné tradici pokračovala Annina dcera Marcela S. (1926–1969). V ND, kde působil i jako režisér, zůstal nepřetržitě do 1911. Do penze odešel na vlastní žádost údajně ze zdravotních důvodů, ale spíše kvůli napětí s divadelní správou, když se marně zasazoval o přijetí syna Jaroslava. V ND pak hostoval, spolupracoval s Lidovým divadlem Uranie, s novou intenzitou udržoval kontakty s ochotníky (zejména v Roudnici n. Labem a Nymburku) a cestujícími společnostmi (1916 Blažkova; A. Janovského, J. Muška, J. Faltyse, J. Tuttra). Po převratu hostoval v začínajícím bratislavském SND (Dačický z Heslova, Stroupežnický: Paní mincmistrová, 1920). Pro svůj pověstný humor byl vyhledávaným bavičem a aktérem nejrůznějších společenských kratochvílí (spolkových akademií, besed, sokolských zábav, silvestrovských večerů apod.). Byl členem i funkcionářem ÚJČH (1888 předsedou prvního odboru). U příležitosti čtyřiceti let divadelní činnosti (1909) mu bylo uděleno pražské měšťanství. Již 1912 vstoupil do české kinematografie, patřil k jejím hereckým pionýrům. Hrál v několika snímcích společnosti ASUM svého zetě, architekta a filmaře M. Urbana (1913: Falešný hráč, Šaty dělají člověka, Konec milování, Estrella; 1914: Andula žárlí; 1918: Idyla ze staré Prahy) i jiných společností. Od dvacátých let byl stálým hercem společnosti V. Binovce Wetebfilm (Černí myslivci, Noc tříkrálová, Děvče z Podskalí, Marwille detektivem aneb Dobrodružství ve sněhu, Adam a Eva, Madame Golvery). Řada filmů se nedochovala, některé jeho role neznáme ani jménem. Zemřel náhle, stižen srdeční mrtvicí v biu na Slovanech, pohřben je na Vyšehradském hřbitově.
Hezký mladík kučeravých vlasů a urostlé štíhlé postavy přitahoval pozornost zprvu spíše příjemným a líbivým zjevem než výkony poznamenanými přehráváním, pohybovou neobratností, ba neotesaností. V PD se zpočátku musel spokojit s malými rolemi, v repertoáru s převahou veseloher a frašek však posléze našel pro svůj obor zakřiknutých, nesmělých a přihlouplých milovníků řadu vděčných figurek. Záhy se včlenil mezi oblíbené komiky J. Mošnu, F. F. Šamberka a J. Frankovského. S. gestický a pohybový projev byl charakteristický jistou živelností a nekultivovaností (pohyby „volné“ či „příliš nepokojné“), kterou se odlišoval od dobové herecké konvence. Nenucenost se postupně stala hlavní devízou jeho herectví, které se plně rozvinulo v ND. Po přechodu na velkou scénu odložil komická extempore i arénní rozpustilosti a od šarží se propracoval k charakterním rolím dosáhnuv bohaté všestrannosti. Hrál elegantní bonvivány i vagabundy z ulice, bodrý humor uplatňoval v charakterních komických rolích (např. v tit. roli Moserova Bibliotékáře). S podivuhodnou rychlostí tvořil postavu za postavou, všem věnoval stejnou péči a vtiskl svůj osobitý ráz, ať šlo o hlavní, či epizodní roli. Nadále hrál venkovské chasníky (Václav ve Stroupežnického Našich furiantech, Švanda v Tylově Strakonickém dudáku ad.), stal se představitelem maloměstských žurnalistů (ve Štolbově Vodním družstvu a Maloměstských diplomatech či v Šubertově Praktikusovi) i ztroskotaných existencí měšťanského, aristokratického nebo vzdělaneckého světa. S rozvinutým smyslem pro individualizační detail své jevištní postavy drobnomalebně odlišoval. Vynikl jako pokoutní písař Popelák ve Štolbových Penězích, jakoředitel banky a starý bonviván Štepenďajev v Palmově hře Náš přítel Něklužev a zvláště jako zkostnatělý úředníček Bohrmann v Davisových Katakombách (v této roli hostoval v Uranii, v žižkovské Deklaraci i na venkově). Dokázal dobře vystihnout typické rysy soudobého Pražana; civilní a specificky pražský ráz propůjčil postavám B. Vikové-Kunětické (Adolf Čepek v Neznámé pevnině, Bíza v Přítěži, Troufal v Copu, Doubrava v Dospělých dětech), stejně jako jadrným figurám Šamberkových frašek (Theodor Buňka v Palackého třídě čís. 27). Své kreace zesiloval dbalou péčí o hereckou masku. Upoutal důmyslným maskováním vodníka z Potopeného zvonu; obyvatele mokrého živlu charakterizoval věčným kuňkotem a mlaskotem i působivým vystižením jeho žabí fyziognomie bílými blánami mezi dlouhými zelenými prsty a líčením evokujícím bezkrevnou, zelenavě průsvitnou sliznici. V roli starce Moce v Jiráskově Emigrantovi se maskoval podle skicy, o niž požádal M. Alše. S. herectví se dobře uplatňovalo v realistických hrách (Mánek v Preissové Gazdině robě, pytlák Jirka ve Štolbově Závěti, profesor Čepelka v Jiráskově Samotě), pěkně vystavěl i bezzásadového hejska Chlestakova v Gogolově Revizorovi. V psychologické dramatice zvládal méně složité postavy (např. Jiří Mařák v Hilbertově Vině), neobsáhl však plně charaktery niterně bohatší, rozporné či rozervané (např. tit. role Čechovova Strýčka Váni). Jeho limity se projevily také ve francouzské konverzační veselohře: Jakmile postava nabývala na nejednoznačnosti, hercovu přirozenost vystřídala ztuhlá manýra (Baron de la Jambière, Capus: Manželové paní Leontiny). V ND byl pověřován také režií, většinou připravoval běžné repertoárové kusy nebo hry již dříve nastudované; jeho práce byly obratné a svědomité, uměleckou invencí však nevynikaly.
S. byl nejmladším příslušníkem tzv. staré gardy ND, jež se utvořila ještě v PD a jež prošla drsnou školou kočovného divadelnictví. Postavy rozžíval svou teplou, sdílnou duší, propůjčoval jim kořenitě zemitý humor, bezprostřednost a měkkou jímavost. V hereckém rejstříku měl i suchý humor přecházející do břitké a natrpklé ironie, již od devadesátých let úspěšně uplatňoval ve francouzských konverzačních hrách. Nejpřesvědčivější byl jako interpret realistického dramatu; svými výkony se stal spolutvůrcem českého realistického, zejména veseloherního herectví.
Role
Lapilovo divadlo (ochotníci)
Jan Svoboda (J. Neruda: Ženich z hladu) – 1868.
Kramuelova spol.
Šebestián Moták (O. F. Berg, ú. J. Horwitz: Izák Löwy), Julien (Abel [V. Šolc] dle románu P. Févala: Syn ďáblův) – b. d.
Svobodova spol.
Bohumil Oleandr (R. Kneisel: Anti-Xantippa aneb Boj všem ženám!) – b. d.
Švandova spol.
Zvěřina (F. V. Jeřábek: Služebník svého pána), Topolovský (O. F. Berg, ú. J. Horwitz: Izák Löwy), Kardinál Richelieu (J. J. Stankovský: Ve Versaillu)– 1871.
Pištěkova spol.
Fromont (A. Daudet, A. Belot: Fromont mladší a Risler starší), [?] (K. A. Görner: Ženské slzy), Adolf Zajíček (G. v. Moser: Zlatohlávek, i PD 1878), Farář Antonín Cicvárek (R. Kneisel: Pan farář a jeho kostelník), [?] (L. Anzengruber: Farář z Podlesí), [?] (J. V. Frič dle H. T. Schmida: Břetislav Bezejmenný) – 1877.
PD
Baron Lichnický (A. L’Arronge: Dcery pana Zajíčka) j. h., Edgar (F. F. Šamberk dle O. F. Berga: Potrhlý švec) j. h., Narcissus (A. Wilbrandt: Arria a Messalina), Justin ze Stráže (J. J. Kolár: Monika), Alamir (J. K. Tyl: Strakonický dudák) – 1878; Paris (W. Shakespeare: Romeo a Julie, i ND 1883), Chazeuil (E. Scribe, E. Legouvé: Adrienna Lecouvreur), Karel (V. K. Klicpera: Divotvorný klobouk), Hynek z Dubé (F. B. Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovců) – 1879; Kosinský (F. Schiller: Loupežníci), Felix (F. F. Šamberk: Rodinná vojna), Lert (W. Shakespeare: Hamlet), Rinçon (V. Sardou: Vlasť, i ND 1885), Oldřich (F. A. Šubert: Petr Vok Rožmberk), Titus Laertius (W. Shakespeare: Koriolanus, i ND 1887), Antonio (týž: Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete) – 1880; Armand (E. Pailleron: Po líbánkách), Beránek (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání), Borachio (W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic za nic), Cognac (E. Bozděch: Z doby kotillonů), Adhémar (V. Sardou: Cyprienna), Václav hrabě z Bubna (F. A. Šubert: Probuzenci), Jehud (J. J. Kolár: Pražský žid) – 1881; Emil (P. Ferrari: Sebevrah), Telemach (J. Vrchlický: Smrt Odyssea), Selim paša (W. A. Mozart: Únos ze serailu, i ND 1885), Oscar Rigaut (E. Scribe: Výtečníci aneb Naši vyhráli), Rytíř Dagobert (F. F. Šamberk: Podskalák), Fréderic (A. Bisson: Zabil ženu), Francis Steenworth (Ch. Birch-Pfeifferová dle C. Bell: Sirotek lovoodský, i ND 1890) – 1882; Eutychides (J. Vrchlický: V sudě Diogena), Čečetka (V. K. Klicpera: Rohovín Čtverrohý), Rouvel (V. Sardou: Fedora), Ždímal (F. F. Šamberk: Podskalák), Vít (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík z hor), Vilibald (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění) – 1883.
ND
Jiří z Poděbrad (V. Vlček: Lipany), Jindřich Slavata z Chlumu (J. J. Kolár: Smiřičtí) – 1881; Ludvík Bonaparte (E. Bozděch: Světa pán v županu), Vévoda z Craonu (C. Delavigne: Ludvík XI.), Princ Karel Lotarinský (F. V. Jeřábek: Syn člověka), Horký (F. F. Šamberk: Josef Kajetán Tyl) – 1883; Lysander (W. Shakespeare: Sen v noci svatojanské), Hrabě Pavel de Valreas (H. Meilhac, L. Halévy: Frou-Frou), Pešek Hlavně (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně), Antonín (J. K. Tyl: Paličova dcera), Rybář (V. K. Klicpera: Veselohra na mostě), Billardin (H. Chivot: Nájemníci pana domácího), Hrabě d’Outreville (E. Augier: Pelikán), Julius Carpiquel (T. Barrière, E. Gondinet: Třeštidlo), Václav Nehovorný (L. Angely: Řemeslnická merenda), Javorský (K. Pippich: Ve veřejném životě), Masham (E. Scribe: Sklenice vody), Bedřich (A. Thomas: Mignon), Carlo (L. Dóczi: Hubička), Oktav (G. Ohnet: Majitel hutí) – 1884; Alexander Michajlovič (N. V. Gogol: Hráči), Pstruha (F. V. Jeřábek: Služebník svého pána), Edgar Nachtigall (O. Blumenthal: Zvon reklamy), Ammianus Marcellinus (J. Vrchlický: Julián Apostata), Švanda (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Mikuláš Dačický z Heslova (L. Stroupežnický: Paní mincmistrová), Valér (Molière: Lakomec), Prosper Fauvel (V. Bernard, E. Grangé: Zbloudilá ovečka), Emil Hlava (F. a P. Schönthanové: Únos Sabinek), Valentin (L. Manzotti, h. R. Marenco: Excelsior), Milovzorov (A. N. Ostrovskij: Vinný bez viny), Oktavianus Caesar (W.Shakespeare: Julius Caesar) – 1885; Celestýn (A. Belot, E. Villetard: Poslední vůle Caesara Girodota), Oskar (J. Zeyer: Legenda z Erinu), Tomáš Diafoirus (Molière: Ve zdraví nemocný), Kytka (F. V. Jeřábek: Cesty veřejného mínění), Don Quijote de la Mancha (L. Stroupežnický: Krištof Kolumbus), Flok (P. L. Hertel: Flik a Flok), Pavel Krupička (A. L’Arronge: Doktor Kalous), Václav (F. A. Šubert: Jan Výrava), Květoslav Liboveský (J. Štolba: Vodní družstvo) – 1886; Roderigo (W. Shakespeare: Othello, mouřenín benátský), Václav (L. Stroupežnický: Naši furianti), Lanfranc Cigalla (J. Vrchlický: Soud lásky), Adolf Zajíček (G. v. Moser: Zlatohlávek), Juliani (O. Feuillet: Pařížský román), Petr Štěpánovič Lubin (I. V. Špažinskij: Paní majorka), Doktor Sarchi (F. Cavallotti: Dcera Jeftova)– 1887; Javorník (J. N. Štěpánek: Čech a Němec), Malíř Giulio Romano (F. A. Šubert: Láska Raffaelova), Filip Šťovík (V. Štech: Maloměstské tradice), Karel Drábek (J. Štolba: Maloměstští diplomati), Jindřich (F. Cavallotti: Bílé růže), Antoš (V. Vlček: Milada), Petr (A. N. Ostrovskij: Les), Albert Durand, velkokupec (M. Ordonneau, A. Valabrègue: Není Durand jako Durand), Polivokyta (J. K. Tyl: Lesní panna), Arnošt (E. Gondinet, E. Labiche: Ze tří nejšťastnější), Merkur (J. Offenbach: Orfeus v podsvětí), Viktor Vasiljevič Veršinskij (A. N. Ostrovskij: Divoška), Strakoš (L. Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobčic), Robert (G. v. Moser: Bibliotekář) – 1888; Vojtěch Láska (F. F. Šamberk: Ravuggiollo, loupežník apeninský), Karel Darvaš (G. Csiky: Proletáři), Pavel Fedoryč Barsov (V. Krylov: Medvěd námluvčím), Pan de Pontgiboul (E. Blum, R. Toché: Nervosní ženy), Passepartout (J. Verne, A. Dennery: Cesta kolem světa v 80 dnech, i Uranie 1912 j. h.), Jindřich (F. v. Schönthan: Zlatý pavouk), Hynek (F. F. Šamberk: Palackého třída čís. 27), Dr. Molineaux (G. Feydeau: Dámský krejčí), Jiří (J. Štolba: Závěť), Mánek Mešjaný (G. Preissová: Gazdina roba)– 1889; Celestin Magis (E. Labiche, E. Martin: Vojanská krev), Jolos (J. Vrchlický, Z. Fibich: Námluvy Pelopovy), Brožek (A. Jirásek: Vojnarka), Champeaux (A. Bisson, A. Mars: Překvapení z rozvodu), Magloire (A. Anicet-Bourgeois, F. Laloue, A. Laurent: Ďáblovy pilulky), Šufterle (F. Schiller: Loupežníci), Štepenďajev (A. I. Palm: Náš přítel Něklužev) – 1890; Lothar Brandt (H. Sudermann: Čest), Mikuláš z Husi (J. J. Kolár: Žižkova smrt), Alexander Ivanovič Chlestakov (N. V. Gogol: Revisor), Jolos (J. Vrchlický, Z. Fibich: Smrt Hippodamie), Valentin (V. Vlček: Povodeň), Bláha (A. Jirásek: Kolébka) – 1891; Bacarel (E. Audran: Miss Helyett), Rozkošník (J. A. Komenský: Škola mravovědy), JUDr. Karel Jarník (O. Blumenthal, G. Kadelburg: Praha je Praha!), Valory (A. Bisson: Nebožtík Toupinel), General Cracovero (V. Sardou: Andrea), Guildenstern (W. Shakespeare: Hamlet), Soběbor (V. K. Klicpera: Hadrian z Řimsu), Pastýřův syn (W. Shakespeare: Pohádka zimního večera) – 1892; Bohuš (F. X. Svoboda: Rozklad), Fabrizio (C. Goldoni: Paní hostinská), Nesmělovský (M. Bałucki: Klub mládenců), Baron Radovenský (J. K. Tyl: Bankrotář a kramářka) – 1893; Klih (J. Nestroy: Lumpacivagabundus aneb Ludrácký trojlístek), Otto (E. Pohl: Krasojezdkyně), Matyáš Brouček (F. F. Šamberk: Výlet pana Broučka z měsíce na výstavu), Baron de Cambri (H. Meilhac, L. Halévy: Frou-Frou), Leopold (L. Gandillot: Pan podprefekt), Valentin Bláha (L. Stroupežnický: Naši furianti), Bobeš (A. Jirásek: Otec) – 1894; Oficiál Bohrmann (G. Davis: Katakomby), Popelák (J. Štolba: Peníze), Gustav (F. Philippi: Dobrodinci lidstva), Zloděj (J. Štolba: Zloděj), Crispo (V. Sardou: Gismonda) – 1895; Hlaváček (J. Kvapil: Bludička), Kruvoj (J. Zeyer: Neklan), Kocourek z Kocourkova (V. K. Klicpera: Ptáčník), Jiří Mařák (J. Hilbert: Vina), Babieça (E. Scribe, E. Legouvé: Povídky královny navarské), Theodor Kaiser (A. Schnitzler: Milkování), Claviéres (V. Sardou: Staří mládenci) – 1896; Josef Noháč (J. Ladecký: Dva světy), Oskar Darimond (A. Duru: Dvě svatby pana Darimonda), Hrabě Aubespine (F. Schiller: Marie Stuartovna), Pavel Celimare (A. Delacour, E. Labiche: Vřele milovaný Celimare), Jiří (Abel [V. Šolc]: Hřích), Chudý král (J. Kvapil: Princezna Pampeliška) – 1897; Moc (A. Jirásek: Emigrant), Otec (A. Funtek: Pro dítě), Mrňák (V. K. Klicpera: Zlý jelen), Radovid (J. Zeyer: Radúz a Mahulena),Pazdera (V. Štech: Ohnivá země), Felix (E. Bozděch: Světa pán v županu), Adolf Čepek (B. Viková-Kunětická: Neznámá pevnina), Pan Dočkal z Dočkalova (K. Pippich: Z české domácnosti)– 1898; Cascart (P. Berton, Ch. Simon: Zaza), Sekáček (J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku), Le Bret (E. Rostand: Cyrano de Bergerac), Jaroslav Havelka (J. Štolba: Na letním bytě), Gavaut (E. Gondinet: Gavaut, Minard a spol.), Vrána (F. A. Šubert: Probuzenci), Malescot (P. Bilhaud, F. Carré: Paní Leverdierová) – 1899; Vodník (G. Hauptmann: Potopený zvon), Pilz (V. Štech: Třetí zvonění), Adjunkt Ptáček (F. X. Svoboda: Čekanky) – 1900; Bíza (B. Viková-Kunětická: Přítěž), P. Fr. Rozražovský (J. J. Kolár: Pražský žid), Etchepare (E. Brieux: Červený talár), Rejsek (A. Jirásek: M. D. Rettigová), Ivan Petrovič Vojnický (A. P. Čechov: Strýček Váňa), Baron de la Jambiere (A. Capus: Manželové paní Leontiny), Mikuláš Ježek (F. F. Šamberk: Josef Kajetán Tyl), Simon (H. Heijermans: Naděje) – 1901; Lennox (W. Shakespeare: Macbeth), Georges Godefroid (A. Bisson: Kontrolor spacích vagonů), Samsónek (F. X. Svoboda: Lapený Samsónek) – 1902; Starý pastýř (W. Shakespeare: Zimní pohádka), Vlna (R. Svobodová: V říši tulipánků), Baron Melchior Grimm (F. V. Jeřábek: Syn člověka) – 1903; Relling (H. Ibsen: Divoká kachna), Matěj Rachota (J. Štolba: Vodní družstvo), Karel (J. Kàan z Albestů: Olim), Demagog (I. Madách: Tragedie člověka), Strýc Emil (M. Donnay: Návrat z Jerusalema), Hrabě Rothulf (A. Jirásek: Gero), Troufal (B. Viková-Kunětická: Cop) – 1904; Hrobník (W. Shakespeare: Hamlet), Theodor Buňka (F. F. Šamberk: Palackého třída čís. 27), Grigorij Stěpanovič Smirnov (A. P. Čechov: Medvěd), Bonifác Bonafides (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Vrchní (A. Jirásek: Lucerna) – 1905; Fergus Crampton (G. B. Shaw: Člověk nikdy neví), Marèze (J. Lemaître: Slečna šafářka), Casca (W. Shakespeare: Julius Caesar), Podleský (J. K. Tyl: Paličova dcera), Krocina (A. H. Horáková: Ejhle člověk!), Pan Diafoirus (Molière: Zdravý nemocný), Koděra (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Štěpán Štěpanovič Čubukov (A. P. Čechov: Námluvy), Baron Lebour (H. Bern-stein: Ve víru) – 1906; Čebutykin (A. P. Čechov: Tři sestry), Kalina (W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic), Starý Vodník (P. I. Čajkovskij: Labutí jezero), Daniel Burke (J. M. Synge: Ve stínu doliny), Rektor Samuel Gardner (G. B. Shaw:Živnost paní Warrenové) – 1907; Páter Vojtěch Petráň (A. H. Horáková: Páni), Václav Kalafuna (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Vojtěch Čepelka (A. Jirásek: Samota), Mitrič (L. N. Tolstoj: Vláda tmy) – 1908; De Mortagnes (J. E. Delard, H. Kistemaeckers: Sokyně), Trielle (G. Courteline: Doma svatý pokoj), Vojevůdce (K. Mašek: Král), Doubrava (B. Viková-Kunětická: Dospělé děti), Laroque (A. Bisson: Bezejmenná, i Švandovo div. j. h. 1920), Isolani (F. Schiller: Valdštejn) – 1909; Hilmar Tönnesen (H. Ibsen: Opory společnosti), Kubeček (A. Jirásek: Pan Johanes), Mr. Parker-Jennings (W. S. Maugham: Královská Výsost), Francesco Cenci (J. Słowacki: Beatrix Cenci), Lapistolle (P. Gavault: Čokoládová princezna), Uhorčík (J. Mahen: Janošík), Pan Davenport Bar-low (W. S. Maugham: Penelopa) – 1910; Abisaj (L. Suchý: David), Engelbauer (K. Schönherr: Domov a víra), Gospar Mato + Luco Orsatov Volzo (I. Vojnović: Dubrovnická trilogie), Rubín (A. Jirásek: Kolébka) – 1911.
Muškova spol.
Gustav Wenkryl (K. Laufs, W. Jacoby: Nevěřící Tomáš aneb Klub spiritistů) – 1906; Dr. Tomas (J. Echegaray: Světec či blázen?), Bedřich Lobheimer (A. Schnitzler: Milkování), Eda (J. Šmaha: Zlato), Vodník Michal (A. Jirásek: Lucerna), Petr Doorn (M. Halbe: Proud) – j. h. 1907 [?].
Intimní (Švandovo) div.
Baron Lebourg (H. Bernstein: Na jednu kartu, i ND 1915 j. h., s tit. Ve víru) j. h. – 1914.
ND
Bidard (P. Gille: Uhlíři) – 1916; Mikuláš Dačický z Heslova (L. Stroupežnický: Paní mincmistrová) – 1917.
Švandovo div.
Markýz Casti-Piani (L. Wedekind: Lulu) j. h. – 1920.
Režie
Švandovo div.
K. Pippich: Slečna nakladatelka, I. Herrmann: Manželova přítelkyně, K. Šípek: Starší závazky – cyklus Máje 1891.
Trnkova spol. Plzeň
J. Štolba: Mořská panna j. h. – 1901.
ND
J. Klapka Jerome: Miss Hobbs, F. Raimund: Marnotratník, F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání, A. Bisson: Kontrolor spacích vagonů, A. Valabrègue: Slaměný panák, G. Duval, M. Hennequin: Modrý pokoj, M. Prévost: Polopanny – 1902; Ch. H. Chambers: Tyranství slz, A. Dumas ml.: Dáma s kameliemi, C. Goldoni: Mirandolina, G. Dancourt, M. Vaucaire: Má syna, L. Fulda: Blíženka, P. Veber, M. Soulié: Strážní andělé, J. J. Kolár: Pražský žid, E. Bozděch: Jenerál bez vojska, J. Štolba: Závěť – 1903; V. Krylov: Medvěd námluvčím, F. Grésac, F. de Croisset: Můstek, A. Förster dle T. Barrièra: Oheň v dívčím ústavě, A. H. Horáková: Dolorosa, L. Mattuš: Stará paní – 1904; F. F. Šamberk: Palackého třída čís. 27, B. Viková-Kunětická: Přítěž; A. P. Čechov: Medvěd – 1905; E. Arène, A. Capus: Žena proti muži, A. H. Horáková: Ejhle člověk!, P.-C. Ch. de Marivaux: Hra náhody a lásky, W. Perzyński: Lehkomyslná sestra, L. Stroupežnický: Paní mincmistrová, F. F. Šamberk: Blázinec v prvním poschodí, A. P. Čechov: Námluvy – 1906; A. Jirásek: Otec, K. Jonáš: Nový sport, H. Bernstein: Zloděj, V. Sardou: Cyprienna – 1907; J. Hilbert: Vina – 1908; G. Courteline: Doma svatý pokoj – 1909; Ph. Gille: Uhlíři, A. Dumas st.: Vyzvání k tanci – 1916.
Prameny a literatura
AMP: Sbírka matrik, TRS O5, matrika oddaných fary u Nejsv. Trojice 1866–1883, s. 288v. LA PNP: osobní fond, inventář → D. Oulehlová, 1989. ■ Nesign., Český lev 17. 10. [Zvěřina, Služebník svého pána], 29. 10. 1871 [Topolovský, Izák Löwy]; nesign., Plzeňské listy 7. 10. [Fromont, Fromont mladší a Risler starší], 14. 10. [charakteristika], 1. 11. 1877 [Farář, Farář a jeho kostelník]; J. N. [Neruda], Národní listy 21. 5. 1878 [Edgar, Potrhlý švec]; J. Arbes: Přípravy ku hrám v Národním divadle, Česká Thalia 4, 1890, s. 184; nesign. [J. Neruda]: Ona neodolatelná, elementární síla…, Humoristické listy 32, 1890, č. 23, s. 1 → Podobizny IV, 1957; -š. [J. Kuffner], Národní listy 22. 10. 1891 [Chlestakov, Revisor]; nesign: K 25tiletému jubileu herecké činnosti A. S., Illustrovaný kurýr, příl. k Hlasu národa, 29. 5. 1894; J. Schiebl: České divadlo v Plzni, in Příspěvky k dějinám českého divadla, usp. J. Ladecký, 1895, s. 73, 76; J. K. [Kvapil], Zlatá Praha 13, 1895/96, s. 126; E., k padesátinám, Meziaktí 3, 1902/03, č. 61; J. Rudloff: Z divadla ve sklepě do – Národního, Divadlo 3, 1904/05, s. 117–121; J. Štolba: Z mých pamětí I, [1906], s. 267●; k jubileím: Divadelní list Máje 4, 1907/08, s. 224n.; T. [V. Tille], Národní listy 11. 5. 1908; Máj 7, 1908/09, s. 398; Národní listy 30. 5. 1909; Q. M. Vyskočil, Divadelní kalendář 29, 1910, s. 42●; K. K. [Kamínek], Lumír 43, 1914/15, s. 189 [Lebourg, Ve víru]; nesign., k sedmdesátinám, Právo lidu 22. 6. 1922●; nekrology: Divadlo 2, 1921/22, č. 18, s. 3; -a., Národní listy 25. 7. 1922; T. [V. Tille]: tamtéž, več.; Právo lidu 25. 7. 1922; M. Vyskočil, Divadelní kalendář 42, 1923, s. 22●; Q. de la Cámara: Jak A. S. vojančil, Komedia 1, 1925, s. 94n., 132–134, 167n.; V. Štein Táborský: Dějiny venkovských divadelních společností, 1930, s. 104, 153; O. Fischer: Činohra Národního divadla do roku 1900 (Dějiny ND IV), 1933, s. 34, 134, 150, 189n., 230, 242; V. Tille: Činohra Národního divadla od roku 1900 do převratu (Dějiny ND V), 1935, s. 10, 143n., 147, 154, 172; L. Novák: A. S., Stará garda Národního divadla, 1937, s. 130–135; K. Engelmüller: Z letopisů českého divadelnictví I, 1946, s. 25, 46, 89n., 94, 101, 124, 139, 145, 147, 172n., 219 + O slávě herecké, 1947, s. 104–107; J. Květ: Dílo Aloise Jiráska v české ilustraci, 1953, s. 54; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, s. 59n., 74, 219; DČD III; Český hraný film I, 1898–1930, 1995, s. 23, 28, 41n., 51, 65, 67, 79, 94, 96, 100, 103, 110, 113, 128, 143, 184, 196, 225. ■ Masaryk, NDp, Otto, Otto-dod; Buchner, PD-rep
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 872–877