Pocházel z italské rodiny divadelních malířů. Základy řemesla získal u otce Lorenza S. 1814–17 pobýval s otcem a strýcem Vincenzem S. v Brně, kde společně pracovali na freskové výzdobě sálu a chodeb Divadla na Zelném trhu [Reduta]. S. tu vytvořil také několik dekorací. Zřejmě přímo odtud přešel do pražského StD jako nástupce K. Postla. Funkci stavovského divadelního malíře zastával 1817–29. Vedle dekorací pro StD se věnoval krajinomalbě a maloval panoramatické obrazy měst (Prahy, Karlových Varů, Teplic). V Čechách svá panoramata také veřejně vystavoval, s určitostí na podzim 1822. Na objednávku ředitelky T. Schantrochové zhotovil 1827 blíže neznámý soubor dekorací pro městské divadlo v Karlových Varech a účastnil se soutěže na dekorační výbavu nového divadla v Olomouci, v níž ale neuspěl. 1829–31 působil jako malíř dekorací ve Varšavě, 1832 v Drážďanech, 1833 ve Vídni, 1834 v Berlíně, 1835 znovu v Praze. Poté zakotvil ve Varšavě jako hlavní divadelní malíř carských státních divadel (1835–68): pracoval pro divadlo v Kališi (1853–56), maloval opony pro dvorní divadlo ve Varšavě-Lazienkách (1842). 1852 jej zakázka pro StD (dekorace k Rossiniho opeře Wilhelm Tell) přivedla nakrátko do Prahy.
S. se údajně již jako osmnáctiletý osamostatnil, nicméně až angažmá ve StD mu poskytlo příležitost ke kontinuální divadelní práci. Jeho tvorba, odvíjející se v této etapě pod silným vlivem otce a J. Platzera, vycházela z barokní italské scénografie a respektovala její ústřední princip, iluzivní perspektivu. K utváření celkového účinu scény důmyslně využíval světelné efekty i jevištní mašinérii (létací stroje apod.). Již tehdy začal pracovat s některými postupy a prvky, typickými pro divadlo romantismu, kupř. s prořezávanými (tzv. transparentními) dekoracemi. Jeho styl se v souladu s dobovými a repertoárovými požadavky uvolňoval a spěl k využití malířských výrazových prostředků. K dosažení iluze prostorové hloubky mu již nesloužila pouze důsledná lineární perspektiva, ale i perspektiva barevná, respektive vzdušná, založená na vztazích teplých a studených barev, opticky přibližujících či oddalujících zobrazovaný objekt. Tím zároveň své dekorace vizuálně odlehčil, odpoutal je od zavedených schémat a navodil situaci pro další prosazovaní těchto postupů v dekorační praxi. Za vrcholnou práci pro StD jsou považovány dekorace k Raimundově kouzelné hře Das Mädchen aus der Feenwelt oder Der Bauer als Millionär (1827) a k Meyerbeerově opeře Robert der Teufel (1835). Všechny dekorace byly primárně určeny pro potřeby německojazyčného provozu StD, některé pak byly použity i v českých představeních: Např. dekorace s hradčanským panoramatem do hry A. Bäuerla Prag, Paris, London und Constantinopol se uplatnila ve frašce Alína aneb Praha v jiném dílu světa. Těžiště S. tvorby spadá do varšavského období, během něhož vytvořil na tři sta dekorací a svá nejvýznamnější díla. Zde se také završil jeho umělecký vývoj. Od komplikovaných architektonických obrazů s oblouky, stropy a klenbami v pozdně barokním stylu dospěl v závěru své kariéry k tendencím charakteristickým pro druhou polovinu 19. stol. Jeho pozdní práce blížící se tzv. panoramatickému naturalismu svědčily o znalosti pokusů francouzských divadelních malířů se scénickým využitím dioramy.
Výpravy činoher a her s hudbou
MD v Brně
K. Töpfer, h. J. Triebensee: Swatopluck, König von Gross-Mähren oder Verrath in der Adamshöhle – 1816; F. Hopp: Burg Nowigrad bey Adamsthal oder Die Schauerkluft der Blutrache – 1817.
StD
F. Raimund, h. W. Müller: Der Barometermacher auf der Zauber-Insel, H. Clauren: Das Hotel von Wiburg, A. Bäuerle, h. W. Müller: Prag, Paris, London und Constantinopol (závěr. dekorace s panoramatem Hradčan) – 1824; F. v. Holbein: Die Zufälle (4. jedn.), A. W. Iffland: Die Jäger, Antony, Léopold, ú. W. Stich: Cardillac, der Goldschmied von Paris – 1825; F. Raimund, h. J. Drechsler: Das Mädchen aus der Feenwelt oder Der Bauer als Millionär, F. v. Holbein: Der Prinz und sein Sänger oder Das Familiengericht, K. Lebrün: Eine Freundschaft ist der andern werth, A. v. Tromlitz: Die Douglas oder Der Kampf im Felsenthale (4. jedn.), C. Federici: Die Dame im Schleyer (2. jedn. Pokoj) – 1827; J. Fouquet: Adam Wiederbauer, F. Raimund: Moisasurs Zauberfluch, T. Hell dle V. Ducangea: Drei Tage aus dem Leben eines Spielers (Vesnice, Hostinec, Chatrč na vrcholku hory) – 1828.
Prameny a literatura
NA: fond ČG PG 1821–1825, sign. 15b/4 [25. 9. 1822, povolení výstavy panoramat]. ■ Chronik der österreichischen Literatur – Intelligenzblatt 6. 12. 1817; Schematismus 1819, s. 126; 1823, s. 178; 1824, s. 184, 693; 1827, s. 154; 1828, s. 157; 1829, s. 101; 1830, s. 103; nesign. [S. K. Macháček]: Divadlo české roku 1827, ČČM 1, 1827, sv. 2, s. 140; nesign.: Furore, Bohemia 26. 7. 1835; Ch. d’Elvert: Geschichte des Theaters in Mähren und Österr.-Schlesien, Brünn 1852, s. 122–124; Teuber III, s. 60, 253; M. Kaufmann: Musikgeschichte des Karslbader Stadttheaters, Karlsbad 1932, s. 23; A. Novotný: Staropražští komedianti a jiné atrakce 1800–1850, 1944, s. 231–234 + Staropražská theatralia, 1955, s. 90n.; E. A. Hruška: Staropražská divadelní topografie, rkp., KČD, s. 202n.; B. Król: A. S., dekorator romantyczny, Pamiętnik teatralny [Warszawa] 8, 1959, č. 1–3, s. 219–250; DČD II; J. Hilmera: Česká divadelní architektura, 1999, s. 21; J. Trojan: Lokální hry ve staré brněnské Redutě…, Vlastivědný věstník moravský 53, 2001, s. 333–352; DČVU III/1; B. Srba: V zahradách Thespidových, Brno 2009, zvl. s. 40, 87, 97–99, 115n., 130. ■ Dlabač, ES [in Lorenzo S.], HD,NDp, ÖBL, Polsko, Thieme-Becker, Toman, Wurzbach
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 869–871
