Narodil se jako nejstarší syn Jana Ř., kancelisty turnovského soudu. Již jako hoch byl okouzlen divadlem a v šestnácti letech se vydal kočovat. Poprvé je doložen u společnosti J. Krämera (na nedatovanou ceduli dopsáno 1869). 1871–75 měl angažmá u společnosti V. Brauna, kde se seznámil s E. Vojanem, s nímž ho pak poutalo celoživotní přátelství. 1876–78 prošel několika menšími kočovnými družinami (V. K. Jelínka, V. Svobody, J. F. Kozlanského a J. Faltyse), 1878–81 působil u F. Pokorného. 1881–82 hrál u ředitele F. Ludvíka, 1882–83 u E. Zöllnerové, 1883 u V. Prokopové, pak znovu u Pokorného (sez. 1883/84 v Plzni). Již 1880 byl pozván ke zkušebnímu vystoupení do připravovaného souboru ND; přestože uspěl, byl angažován až 1884. Od konce osmdesátých let byl aktivním členem ÚJČH, několik let působil v jejím výboru. Členem ND byl čtvrt století, 1909 odešel na vlastní žádost ze zdravotních důvodů. Rozloučil se 17. září v úloze Falu Eliaba v Kolárově Pražském židovi. 1909 se stal pražským měšťanem a několik let žil v soukromí. Příležitostně vystupoval jako recitátor a deklamátor, např. 1910 v Písku ve Fibichově melodramu Vodník. V lednu 1916 hostoval v ND (První herec, Shakespeare: Hamlet), poté přijal nabídku na funkci zástupce ředitele (místoředitele) MD v Plzni, kde nahradil narukovavšího ředitele K. Veverku. Koncem srpna byl sražen vozem elektrické dráhy, utrpěl těžký úraz hlavy a týž den zemřel. Po rozloučení v Plzni byly jeho ostatky převezeny do Prahy a uloženy na Olšanských hřbitovech. Jeho první manželkou byla Marie Friedlová (též Frýdlová, 1855 – 29. 1. 1887), altistka činná v první polovině osmdesátých let v Plzni, patrně u společnosti F. Pokorného. Po její předčasné smrti se oženil s Marií, roz. Fischerovou.
Od počátku své herecké kariéry se stal Ř. vyhledávaným interpretem hrdinů a hrdinských milovníků, pro něž byl předurčen urostlou postavou a mohutným hlasem s výraznou dikcí. Již u společnosti V. K. Jelínka si poprvé zahrál Hamleta a zopakoval si ho v dalších působištích. Do ND byl angažován pro druhé hrdinské role a postavy otců. Jeho repertoár doplňovaly role z tzv. společenské dramatiky (např. otec Duval, Dumas ml.: Dáma s kaméliemi), z konverzačních her a veseloher (např. Jičínský, Šamberk: Jedenácté přikázání). Reprezentativní figura nabývající postupem let na statnosti a otevřený sympatický obličej se širokými tvářemi z něho činily vhodného představitele rozvážných, bodrých a dobromyslných mužů středního a staršího věku. Ztvárnil řadu shakespearovských postav (Hrabě Gloster z Krále Leara, Baptista ze Zkrocení zlé ženy, Bratr Lorenzo z Romea a Julie, Horacio z Hamleta), role z antických tragédií (Náčelník sboru v Sofoklově Antigoně) či z básnických dramat Vrchlického (Přech z Knížat, Petrarca ze Soudu lásky) a Zeyera (tit. role v Neklanovi), v nichž dobře uplatnil své deklamační umění, cit pro přednes veršů a jemně odstíněné hlasové polohy. Velkou skupinu mezi jeho postavami tvořily role kněží (Farář z Hauptmannova Potopeného zvonu, P. Matouš z Kvapilových Oblaků, P. Zeman ze Stroupežnického Václava Hrobčického z Hrobčic ad.), vysokých církevních hodnostářů, ba samého Hospodina (Zeyer: Pod jabloní). Zřídka dostával příležitost vykročit z okruhu rozšafných, přímých a životem zmoudřelých mužů k odlišným typům, zosobňujícím drsnou tvrdost, sobectví a nepochopení (např. továrník Werle v Divoké kachně, plukovník Schwartze v Sudermannově Domovu či prof. Dühring z Wedekindova Komorního pěvce). Pro psychologický herecký styl neměl valné pochopení a v posledních letech v ND dostával většinou menší a epizodní role, které však vytvářel neobyčejně pečlivě a s citem pro hereckou souhru.
Role
Krämerova spol.
Zdislav (J. V. Frič: Zápas o korunu českou) – 1869 [?].
Braunova spol.
Petřík (R. Kneisel: Chudý písničkář, i Svobodova spol. b. d.) – 1871; Radoslav (S. K. Macháček: Ženichové, i ND 1891), Gobert (G. Ohnet: Majitel hutí, i ND 1884) – b. d.; Rafael de Petrucci (F. X. Told dle E. Sribea: Ďáblův podíl) j. h. – 1884.
Spol. V. K. Jelínka
Hamlet (W. Shakespeare: Hamlet, i Svobodova spol. 1878, Ludvíkova spol. 1881, Pokorného spol. 1883, spol. E. Zöllnerové b. d.) – 1877; Egmont (J. W. Goethe: Hrabě Egmont) – b. d.
Svobodova spol.
Markus (A. Wilbrandt: Arria a Messalina), Eduard (K. Rakovnický dle pověsti [dle F. Hoppa]: Seznámení v lese na Brabečkách, unešení z Merkovky a zasnoubení v Rakovníku) – 1877; Petruchio (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy), Phileas Fogg (J. Verne, A. Dennery: Cesta kolem světa za 80 dní), Edmund (I. F. Castelli: Sirotek a vrah), Štěpán d’Ormeuil (V. Sardou: Andrea), Fromont junior (A. Daudet, A. Belot: Fromont junior a Risler senior) – 1878; Armand Duval (A. Dumas ml.: Dáma s kameliemi), Kmotr Klíma (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík aneb Šotek z hor, i ND 1885), Jean Alvarez (E. de Girardin: Had v růži), Vávra (O. F. Berg: Izák Löwy), Alfréd Záleský (F. Kaiser: Krejčí lékařem), Konrád (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě), Antonín Cicvárek (R. Kneisel: Pan farář a jeho kostelník), Václav Novák (A. Langer: Pražský dobrovolník), Claude Frello (Ch. Birch-Pfeifferová dle V. Huga: Zvoník u Matky boží) – b. d.
Společnost V. Prokopové
Lipovský (F. Kaiser: Nehody pana Pilulky), [?] (A. Dumas st.: Hugenoti a noc svatobartolomějská), [?] (S. H. Mosenthal: Debora), Přímý (A. v. Kotzebue: Krejčí Divíšek), Libínský (T. E. Wilks: Benešov bez krejčího), Zigmund Herzog (J. K. Tyl: Chudý komediant a jeho dcera), Vilibald (týž: Jiříkovo vidění), Pavel Barták (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík, šotek z hor), Václav Budil (F. V. Jeřábek: Služebník svého pána), [?] (J. J. Kolár: Magelona) – 1883; [?] (E. Erckmann, A. Chatrian: Polský žid, benef.) – b. d.
Pokorného spol.
Jan Žižka z Trocnova (J. J. Kolár: Žižkova smrt), [?] (J. W. Goethe: Egmont) – 1884.
ND
Wagner (J. W. Goethe: Faust), Anselm (Molière: Lakomec), Vargas (V. Sardou: Vlasť) – 1885; Bratr Lorenzo (W. Shakespeare: Romeo a Julie), František de Paula (C. Delavigne: Ludvík XI.) – 1886; Baptista (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy), Francesco Petrarca (J. Vrchlický: Soud lásky), Hrabě z Glostru (W. Shakespeare: Král Lear) – 1887; Jičínský (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání), Egeus (W. Shakespeare: Sen v noci svatojanské) – 1888; Náčelník sboru (Sofokles: Antigona), Dr. Don Tomás (J. Echegaray: Světec či blázen?), Zloboh (E. Pohl: Sedm havranů), Četník (J. Štolba: Závěť) – 1889; Švicar (F. Schiller: Loupežníci) – 1890; Věštec (J. Vrchlický, h. Z. Fibich: Smír Tantalův), Mistr Purkart (A. Jirásek: Kolébka) – 1891; Doktor Zvěřina (F. V. Jeřábek: Služebník svého pána), Bivoj (J. Vrchlický: Trojí políbení), Horacio (W. Shakespeare: Hamlet) – 1892; Gamaliel (J. Zeyer: Sulamit) – 1893; Hospodský (A. a V. Mrštíkové: Maryša), Filip Dubský (L. Stroupežnický: Naši furianti) – 1894; Prokop Holý (J. J. Kolár: Smrt Žižkova) – 1895; Štěpán Mironovič Laptěv (A. I. Palm: Náš přítel Něklužev), Neklan (J. Zeyer: Neklan), Komerční rada Mühling (H. Sudermann: Čest) – 1896; Perez Roca (J. Zeyer: Doňa Sanča) – 1897; Arnošt z Pardubic (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně), Starosta Kocián (B. Viková-Kunětická: Neznámá pevnina) – 1898; Antonio (W. Shakespeare: Kupec benátský), Schwartze (H. Sudermann: Domov) – 1899; Farář (G. Hauptmann: Potopený zvon), Pavel Kolínský (J. K. Tyl: Paličova dcera), Baronet Oliver Líčko (R. B. Sheridan: Škola pohoršení), Nadlesní (F. X. Svoboda: Čekanky) – 1900; Falu Eliab (J. J. Kolár: Pražský žid), Amias Paulet (F. Schiller: Marie Stuartovna), Profesor Dühring (F. Wedekind: Komorní pěvec), Clemens Bos (H. Heijermans: Naděje) – 1901; P. Jan Zeman (L. Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobčic), Hospodin (J. Zeyer: Pod jabloní) – 1902; Klán (F. X. Svoboda: Poupě), Don Croquevilla (J. Vrchlický: Soud lásky), Přech (týž: Knížata) – 1903; Orgon (Molière: Tartuffe), P. Jan Matouš (J. Kvapil: Oblaka) – 1904; Werle (H. Ibsen: Divoká kachna) – 1905; Farář (K. Leger: Zima), Matyáš Roh (V. Dyk: Posel)– 1907; Páter Adamec (A. H. Horáková: Páni), Král (O. Nedbal: Z pohádky do pohádky) – 1908; D’Aquin (V. Sardou: Travička), Kardinál (K. Mašek: Král) – 1909; První herec (W. Shakespeare: Hamlet) j. h. – 1916.
Prameny a literatura
SOA Zámrsk: Sbírka matrik, 5266 Turnov, matrika narozených 1843–1861. Archiv ND: sign. P 247, P. Řada. Archiv města Plzně: cedule Krämerovy spol. [Frič: Zápas o korunu českou]. ■ Divadelní anonce a referáty, in Budivoj 1878, Plzeňské listy 1883; Z Rakovníka, Národní listy 6. 12. 1877; Divadelní listy 2, 1881, s. 171, 239n.; 3, 1882, s. 221 [u Ludvíkovy spol.]; Plzeňské listy 13. 1. 1883 [Hamlet]; J. V. [Vrchlický, Hlas národa 15. 12. 1886 [František de Paula, Ludvík XI.]; Národní listy 27. 10. 1889 [Četník, Závěť]; š. [J. Kuffner], Národní listy 9. 1. 1900 [Farář, Potopený zvon], 15. 11. 1900 [Baronet Líčko, Škola pohoršení], 27. 4. 1901 [Profesor Dühring, Komorní pěvec], 8. 9. 1901 [Bratr Lorenzo, Romeo a Julie], 14. 12. 1901 [Clemens Bos, Naděje]; -a., Divadlo 1, 1903, s. 158n. [Don Croquevilla, Soud lásky]; F. A. Šubert: Dějiny Národního divadla v Praze 1883–1900, 1908, s. 141, 179, 212●; odchod z ND: R. K. [R. J. Kronbauer], Máj 7, 1908/09, s. 456n.; R., Zlatá Praha 26, 1908/09, s. 622n.; š. [J. Kuffner], Národní listy 17. 9. 1909; nesign., Plzeňské listy 18. 9. 1909; nesign., Divadlo 8, 1909/10, s. 21●; P. Ř. pražským měšťanem, Národní listy 18. 9. 1909; Almanach českých divadel 5, 1910, s. 97●; jmenování místoředitelem v Plzni: Národní listy 10. 1. 1916, več.; Národní politika 19. 1. 1916, příl.●; úmrtí, nekrology: Národní listy 30. 8. 1916, več., 2. 9. 1916, ráno; Český deník 2. 9.1916; Národní politika 2. 9. 1916, odp.●; J. Pulda: Komedianti včerejška, Trnava 1924, s. 59n., 63, 65–72; J. Zelenka: Vzpomínám…, 1929, s. 84n., 91; O. Fischer: Činohra Národního divadla do roku 1900 (Dějiny ND IV), 1933, s. 134, 161, 194, 227, 244; G. P.: Česká premiéra Ibsenovy Divoké kachny před šestatřiceti lety, Lidové noviny 24. 2. 1940; K. Kinský: Vzpomínka na herce P. Ř., Beseda, obrázkový čtrnáctideník Libereckého kraje, Českého ráje a Podkrkonoší 6, 1949, s. 190n.; J. Vodák: Shakespeare, ed. J. Träger, 1950, s. 289 [Lorenzo, Romeo a Julie]; V. Müller, J. Träger: Eduard Vojan, 1953, s. 63, IV (pozn. aparát); A. Javorin: Pražské arény, 1958, s. 205; J. Burda: Aby se nezapomnělo…, 1958, s. 48, 80, 83; J. Knap: Zöllnerové, 1958, s. 140 + Umělcové na pouti, 1961, s. 57, 92n., 112, 219; O. Spalová: Sága rodu Budilova, 1978, s. 128. ■ Komenský, NDp; Buchner, Plzeň
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 861–863
