V matrice zapsán Carl Martin Rischawy. Příjmení někdy mylně považováno za pseudonym [A. Javorin], též bývá zaměňován s hercem L. Rennerem. – Syn pražského měšťana a mistra obuvnického, bratr herečky K. Syřínkové. Narodil se a mládí prožil v Podskalí. Měl se stát malířem, studoval u J. Z. Quasta a byl údajně úspěšným žákem pražské malířské akademie. Stýkal se s mladými divadelními nadšenci a první angažmá nastoupil u společnosti F. Zöllnera 1856 (již po Tylově smrti), kde se seznámil se svou budoucí ženou, herečkou Marií Köhlerovou. 1857–58 si odbýval vojenskou službu v Reichstadtu [Zákupy] u 28. pěšího pluku, který prý měl arénu, v níž se hrávalo německy i česky, a R. se uplatňoval jako první mladistvý milovník. 1858 se stal členem společnosti J. A. Prokopa, 1859 se vrátil k F. Zöllnerovi, v létě 1861 se v Plzni oženil. Brzy po svatbě nabídl ředitel StD F. Thomé angažmá nejprve jeho manželce a posléze i jemu. Zöllner však R. přesvědčil, aby kvůli větším hereckým příležitostem zůstal u společnosti, Thomého výzvu odmítla i Marie R. Nabídku pro PD opakoval 1862 manželům P. Švanda ze Semčic, ani tu nepřijali. R. následoval svou choť do jejích angažmá; více než o něho projevovali divadelní ředitelé zájem o výtečnou herečku. V září 1862 přešel ke společnosti A. Szeninga, 1864 k J. Krämerovi, 1865 hrál opět u Szeninga a v jedné roli se objevil v PD. V březnu 1866 žádal o udělení koncese, ale nebylo mu vyhověno. Poté nastoupil u P. Švandy, s jehož družinou hrál v zimních sezonách v plzeňském divadle, v létě v Aréně ve Pštrosce na Král. Vinohradech a v Aréně v Eggenberku na Smíchově. 1877 přestoupil k J. Pištěkovi, který střídal Švandu v Plzni, a setrval u něho třináct let. Po krátkém pobytu u F. Ludvíka nastoupil1890 ke Švandovi do Brna. Po jeho smrti (1891) zůstal v brněnském souboru za ředitele V. Hübnera, s jehož nově ustavenou společností pak cestoval. 1893 byl angažován jako pokladník L. Chmelenským pro stagionu je ho souboru ve vídeňském Divadle v Josefově. V téže funkci, i jako herec, se účastnil také zájezdu společnosti do Dalmácie 1894. V dalších letech vystřídal společnosti J. Drobného, M. Kozlanské, A. Chlumského (1896), opět L. Chmelenského (1897), P. Švandy ml. (1898) a Divadlo na výstavě (Uranie, 1898). Jeho posledním působištěm byla společnost J. V. Suka (1898–1900). Po manželčině nástupu do ND (1900), kdy se usadili v Praze, herecké činnosti zanechal a dožil v soukromí.
R. byl v mládí urostlý krasavec vhodný pro hrdinské role, do nichž byl také obsazován. Již na počátku herecké dráhy jej ředitelé využívali i pro úlohy komické; jeho repertoár je ale znám jen torzovitě z kuse dochovaných cedulí a občasných referátů. Podle některých kritických ohlasů byl nucený a neohebný v pohybu a tíhl k nadužívání stereotypních gest. Velkou slabinou byla i jeho jevištní řeč. Od prvních rolí mu byla vytýkána nepřirozená deklamační manýra (vyrážení koncových slabik, přesouvání přízvuku na nesprávné slabiky, stahování slov a patetický přednes), za topornou mluvu byl kritizován ještě 1887. Pochvalné kritiky jeho výkonů na plzeňské scéně však nasvědčují, že se jeho výrazové prostředky pod Švandovým vedením značně kultivovaly. Vždy pečlivě dbal o úpravnost a malebnost svých kostýmů, které svědčily o jeho výtvarném citu; obzvláštní pozornost věnoval historickým kostýmům. Jeho nejlepším hereckým obdobím byla šedesátá a sedmdesátá léta, kdy se uplatňoval jako představitel zralých mužů. U Szeninga se poprvé setkal s díly světové dramatiky, v nichž mu připadly velké role (tit. postava Shakespearova Othella a Goethova Fausta). Také Švanda mu svěřoval významné úkoly v hrdinském i v komickém oboru, např. Tarase Bulbu (Frič dle Gogola: Taras Bulba) či Tobiáše Říhala (Shakespeare: Večer tříkrálový). U Pištěkovy společnosti mu byly v činohře přidělovány již rozsahem menší role z oboru otců a důstojných starců, pro podobný okruh postav byl využíván i v ředitelem preferované zpěvohře. Do souboru ND v Brně jej Švanda angažoval pro lidové typy. I ve stáří si R. zachoval impozantní zjev, svěžest a obdivuhodnou sílu. Zdůrazňována byla jeho herecká poctivost, pro kterou byl platným členem souborů.
Role
Prokopova spol.
Raimbeau (I. F. Castelli: Sirotek a vrah), Golo (Kreizinger: Genovefa, hraběnka z Rýnu), Strachota (S. K. Macháček: Ženichové), Racman (F. Schiller: Loupežníci v českých lesích), Rudolf (J.-B. Rosier: Víra, naděje a láska), Hájek (J. K. Tyl: Bankrotář aneb Měšťanská čest), Krištof (A. Anicet-Bourgeois, M. Masson: Žebračka), Král Václav IV. (Ch. Birch-Pfeifferová: Král Václav a jeho kat), Abraham (S. H. Mosenthal: Debora), Laufzu (K. Meisl: Die Heirath durch die Güter Lotterie), Lohmeier (R. Benedix: Der Proceß), Pan Mumlal (K. Holtei dle franc: Píše sama sobě), Záruba (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Ďáblova bařina) – 1858–59.
Zöllnerova spol.
Karel (A. v. Kotzebue: Roztržití aneb Staří spolubojovníci), Kozlanský (R. Benedix: Moda tyranka), Hrabě Rychers (J. Franulová v. Weißenthurn: Jan, vévoda finský), Karel (F. Schiller: Loupežníci), Josef (S. H. Mosenthal: Debora), Volšovský (F. Kaiser: Bratr honák), Křepelka (V. K. Klicpera: Divotvorný klobouk), Otto z Losu (J. J. Kolár: Magelona), Odolan Pětiburský (týž: Monika), Zikmund Herzog (J. K. Tyl: Chudý kejklíř), Albert Valter (J.-B. Rosier: Víra, naděje a láska) – 1860; Záleský (F. Kaiser: Krejčí co lékař), Rytmistr (F. Hopp: Statek Záhvozd), Stanislav Podhajský (L. Feldmann: Po svatbě aneb Nehody nového manžela), Záviš (V. Hálek: Záviš z Falkenštejna), Valentin (S. H. Mosenthal: Svatojanský dvůr), Václav III. (F. B. Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovského) – 1861; Zdeněk Zásmucký (V. K. Klicpera: Blaník), Ferdinand (K. Haffner, ú. J. E. Kramuele: Muž dle zákona) – 1862.
Szeningova spol.
Othello (W. Shakespeare: Othello), Faust (J. W. Goethe: Faust), [?] (A. Langer: Slovo k ministru, benef.), [?] (V. Hugo: Královna a její milostník, benef.) – 1865.
PD
Flyns (M. Beer: Struensee) – 1865.
Švandova spol.
Jan Lucemburský (V. Vlček: Eliška Přemyslovna), Saladin (O. Feuillet: Montjoye), Hrabě Essex (H. Laube: Hrabě Essex), President Walter (F. Schiller: Ouklady a láska), Macbeth (W. Shakespeare: Macbeth), Jean Valjean (T. Megerleová dle V. Huga: Bídníci), Egmont (J. W. Goethe: Egmont), Trouillon (K. Blum dle J.-F.-A. Bayarda a H. Saint-Georgese: Marie, dcera pluku), Oktavio Piccolomini (F. Schiller: Smrt Valdštýnova), Angelo Malipieri (V. Hugo: Tyran padovánský), Prokop Holý (J. J. Kolár: Žižkova smrt), Starý Javůrek (A. Varry, ú. J. K. Tyl: Císař Josef aneb Oběť synovské lásky), Don Guritan (V. Hugo: Ruy Blas) – 1867; Doubravský (J. Nestroy: Enšpígl), Plumarche (O. Feuillet: Zakletá slečna), Vévoda z Graftonu (H. Laube: Náměstek bengálský), Leicester (F. Schiller: Marie Stuartovna), Švýcar (týž: Loupežníci), Václav IV. (J. K. Tyl: Jan Hus, kazatel betlemský), Byrálek (anon. dle F. Kaisera: Pražský dobrovolník), Karel V. (E. Scribe, E. Legouvé: Povídky královny navarské), Taras Bulba (J. V. Frič dle N. V. Gogola: Taras Bulba), Karel XII. (E. Bozděch: Baron Goertz) – 1868; Lambert Benedikt Colonna z Felsu (J. J. Kolár: Monika, i Pištěkova spol. 1877), Chevalier de la Rapinière (E. Arago, P. Vermond: Ďáblovy zápisky), Quasimodo (Ch. Birch-Pfeifferová dle V. Huga: Zvoník u Matky boží, i Pištěkova spol. 1885, spol. M. Kozlanské 1896), Vlk (W. Müller: Když slavík do lesa zaletí) – 1869; Přech z Koldic (F. B. Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovského), Noircarmes (V. Sardou: Vlasť), Abdel Kader (G. Raeder: Artéská studně aneb Cesta kolem světa), Ludvík Franc z Bourbonů (A. E. Brachvogel: Narcis) – 1870; Tobiáš Říhal (W. Shakespeare: Večer tříkrálový, i Pištěkova spol. 1881), Hněvsa (J. K. Tyl: Drahomíra a její synové) – 1871; Hrabě Vladimír (P. Nevsky [P. de Corvin], A. Dumas ml.: Daniševi aneb Panstvo a nevolníci) – 1876; Pan Záleský (G. v. Moser: Zlatohlávek) – 1877.
Pištěkova spol.
Soběslav I. (J. V. Frič dle H. T. Schmida: Břetislav Bezejmenný) – 1877; Melichar (J. K. Tyl: Paličova dcera) – 1878; Vévoda z Aubeterre (A. Dennery, E. Cormon: Nevinně odsouzen), Pierre Duval (G. v. Moser: Harun al Rašid), Břichomluvka (H. Müller: Se stupně k stupni), Václav Říha (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Hrabě (K. A. Görner: Jen mimochodem), Valdštýn (L. Stroupežnický: Černé duše), Jindřich Karásek (G. H. Putlitz: Afrikánka), Hrabě Podevils (E. Bozděch: Zkouška státníkova), Vyslanec Grog (J. Offenbach: Velkovévodkyně z Gerolštýnu) – 1879; Major Střela (A. L’Arronge: Dobročinné paní), Král Kazimír (J. Słowacki: Mazepa), Starý Barták (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík), Gubin (K. Tůma dle A. Berly: Žertva na Balkáně), Baron Rastiboulois (E. Augier: Dítě lásky), Baron Montrichard (E. Scribe, E. Legouvé: Boj s dámami), Montaiglin (A. Dumas ml.: Pan Alfons), Baron z Cambri (H. Meilhac, L. Halévy: Frou-Frou) – 1880; Sendivojus (J. J. Kolár: Magelona), Marsland (G. v. Moser: Bibliotekář), Hrabě z Kentu (W. Shakespeare: Král Lear) – 1881; Alba (J. W. Goethe: Egmont) – 1882; Bachelin (G. Ohnet: Majitel hutí), Jakub Roháč (E. Erckman, A. Chatrian: Roháči), Jičínský (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání), Smetana (týž: Josef Kajetán Tyl) – 1884; Kapitán Jindřich Whytfield (Ch. Birch-Pfeifferová dle C. Bell: Sirotek lowoodský), Brabantio (W. Shakespeare: Othello), Generál de Clermont-Latour (V. Sardou: Odetta), Hrabě San Gregorio (J. Strauss: Královnin krajkový šáteček) – 1885; Valter ze Šteinberku (G. v. Moser, F. v. Schönthan: Válka v míru), Hrabě Zikmund Rovenský (J. Vrchlický: K životu), Riflas (F. v. Suppé: Gaskoněc), Benátský vévoda (W. Shakespeare: Kupec benátský), Karel Drozd (F. a P. Schönthanové: Únos Sabinek, i Chlumského spol. 1896), Srnec (F. F. Šamberk: Éra Kubánkova), Baptista (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy), Skalný (F. F. Šamberk: Karel Havlíček Borovský), Bedřich Král (J. Rosen: Polobásníci), Arnošt z Pardubic (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně, i Chmelenského spol. 1897), Pan Guder (F. Pyat: Hadrník pařížský), Loyal (E. Bozděch: Světa pán v županu), Bankéř Sommerfeld (F. F. Šamberk: Podskalák), Duchek (J. Rosen: Deficit), Mazánek (A. L ̓Arronge: Doktor Kalous), Milínský z Milínova (M. Klapp: Rosenkranz a Güldenstern) – 1886; Dubský (L. Stroupežnický: Naši furianti), Jošt (Ch. Birch-Pfeifferová: Král Václav a jeho kat) – 1887; Jan Mydlář (J. J. Kolár: Pražský žid, i Chlumského spol. 1896), Tomáš (J. N. Štěpánek: Čech a Němec, i Chmelenského spol. 1893), Hrabě Záruba z Hustiřan (F. V. Jeřábek: Syn člověka), Suchomel (A. L ̓Arronge: Dcery pana Zajíčka) – 1888.
Švandova spol.
Obrovec (J. J. Kolár: Žižkova smrt) – 1890.
Hübnerova spol.
P. Jan Štěpanovský (L. Stroupežnický: Zkažená krev) – 1892.
Chlumského spol.
Strouhal + Krištofl (A. a V. Mrštíkové: Maryša), Hanuš z Chlumu (J. K. Tyl: Jan Hus) – 1896.
Chmelenského spol.
Don Tomás (J. Echegaray: Světec či blázen?), Leonardo (W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic za nic), Anselm (Molière: Lakomec) – 1897; Černý (K. Laufs: Tichý společník), Předseda soudu (J. Poláček: Trestanci na Špilberku aneb Revírník Anton) – b. d.
Sukova spol.
Lojda (O. Blumenthal, G. Kadelburg: U bílého koníčka) – 1900.
Prameny a literatura
AMP: Sbírka matrik, JCH N20, matrika narozených fary u sv. Jindřicha 1832–1838, s. 171. SOA Plzeň: Sbírka matrik, Plzeň O28, matrika oddaných 1860–1866, fol. 53, obr. 54. NA: fond PM 1861– 1870, kart. 875, sign. 8/6/16/120 [žádost o koncesi, zamítnutí]. NMd: cedule Prokopovy spol. ■ S.: Z Jindřichova Hradce, Tábor 2, 1865/66, č. 30, příl. [Faust]; Dalibor 15, 1893, s. 202 [ang. u Chmelenského]; 17, 1895, s. 80; R. J. Kronbauer: Záhadné příběhy a vzpomínky, 1904, s. 115●; nekrology: Národní listy 18. a 19. 1. 1905; Divadlo 3, 1904/05, s. 179●; -si-: Herecké pouti manželů Ryšavých, Divadelní list Máje 4, 1907/08, s. 40n.; K. Engelmüller: Marie Ryšavá v české divadelní historii, 1911 + O slávě herecké, 1947, s. 37; A. Javorin: Pražské arény, 1958, s. 52; J. Knap: Zöllnerové, 1958, s. 82, 96, 100–102, 106–110, 218 + Umělcové na pouti, 1961, s. 27, 65n., 88, 147, 167, 179, 219; DČD III; R. Deyl: Vavříny s trny, 1973, s. 39. ■ PBJ; Buchner
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 857–860