Roz. Köhlerová. Dcera truhlářského mistra a stavitele pian původem z pruského Slezska a české matky pocházející z Klatov. Navštěvovala německé školy, silně na ni působila četba českých knih a česká divadelní představení. Poprvé vystoupila 1847 na ochotnické scéně U Mrázů na Uhelném trhu jako Rozárka v Tylově Paličově dceři. Na základě ochotnických úspěchů jí 1850 nabídl angažmá J. A. Prokop, u něhož debutovala na štaci v Mělníku rolí vdovy Jedličkové v Paličově dceři (16. 6.). Po dvou letech přešla na výzvu J. K. Tyla ke Kullasově společnosti, jíž byl nedlouho poté zakázán českojazyčný provoz. 1854 nastoupila do počeštěné společnosti F. Zöllnera, v níž setrvala po Tylově smrti do jara 1857. Pak vystřídala několik menších kočujících družin a 1859–60 pobyla opět u J. Kullase (podnik fakticky řídil J. Štandera; tehdy jí údajně počeštili jméno na Uhlířová), 1860 se vrátila k Zöllnerovi. V červenci 1861 se v Plzni provdala za herce Karla R. 1861/62 je doložena u I. Siegeho, který uváděl česká představení v jižních Čechách. Před otevřením PD jí ředitel F. Thomé nabízel angažmá a roli Jeleny v Hálkově Králi Vukašínovi, angažmá v PD jí nabízel 1862 i režisér P. Švanda, obě odmítla. Po Zöllnerově smrti přešla počátkem 1863 ke Kullasovi, 1864 hrála u J. Krämera, 1865 u počeštěné společnosti Szeningovy, pak u J. J. Stránského. 1866 se stala členkou společnosti P. Švandy ze Semčic, která obsazovala zimní sezony v městském divadle v Plzni (1867–75) a v létě hrála v arénách na Král. Vinohradech (Aréna ve Pštrosce) a na Smíchově (Aréna v Eggenberku). Od 1877 byla R. třináct let u J. Pištěka, s jehož společností vystupovala během zimních sezon 1879–81 v Plzni, v létě v Letním divadle na Král. Vinohradech. 1890 se po několikaměsíčním pobytu u společnosti F. Ludvíka vrátila ke Švandovi, který byl tehdy ředitelem brněnského ND. Po jeho smrti (leden 1891) zůstala v Brně za ředitelství V. Hübnera. Další rok hrála v Hübnerově společnosti na moravském venkově, 1892–95 u společnosti L. Chmelenského, s níž se účastnila zájezdů do Vídně a Dalmácie. Poté pobyla krátce u J. Drobného, A. Chlumského (1896) a znovu u Chmelenského (1897). Skupinou divadelníků, prosazujících myšlenku druhé pražské scény, byla vybrána do souboru Divadla na výstavě, které hrálo 1898 po dobu konání Výstavy architektury a inženýrství v pavilonu Urania. Poté působila ve společnostech P. Švandy ml. (1898) a J. V. Suka. Ve svých devětašedesáti letech byla novou správou ND přijata jako stálý host činohry (1900). Pro zhoršující se oční neduh hereckou dráhu v sez. 1911/12 ukončila. Nedlouho poté zemřela na zánět pohrudnice, pohřbena byla na Olšanských hřbitovech.
Na divadelní scénu vstoupila R. v období, kdy se začal uskutečňovat Tylův program pro český venkov, vycházející z pojetí divadla jako školy mravního a občanského povznesení lidových vrstev. Bezprostředně ovlivněna Tylem ztotožnila se s touto koncepcí a zůstala jí věrná po celou svou hereckou kariéru. Na profesionální scéně debutovala rolí Jedličkové v Tylově Paličově dceři. Ačkoli byla obsazována podle potřeby souboru do nejrůznějších rolí od naivních dívek a milovnic až k starým ženám, svými fyzickými předpoklady – vysokou a hranatou postavou, zbarvením hlasu – měla nejblíže k postavám charakterním. V tomto oboru uplatnila bystrý pozorovací talent, smysl pro účinnost pečlivě vybraných detailů gestického i hlasového projevu. Již v prvním období, zejména u Zöllnerovy společnosti, se pod vlivem Tylovy herecké školy projevovala jako herečka „realistická, nepatetická, plná lidské pravdivosti“. Zdařile vytvářela Tylovy postavy (tit. role v Paní Marjánce, matce pluku, Šestáková v Paličově dceři), šíři svého talentu prokazovala v tragických rolích romantického dramatu (Eva z Losu v Kolárově Mageloně, Amálie v Schillerových Loupežnících), v úlohách intrikánek, salonních dam, měštek a žen z lidu. Pro rozvoj jejího herectví měla velký význam dlouhodobá spolupráce s P. Švandou st. a také angažmá u Pištěkovy společnosti. Stala se uznávanou představitelkou ustaraných matek, povídavých matron, hádavých paniček, vesnických stařenek a babiček či komických tchyní, z nichž každé propůjčila jedinečnou a neopakovatelnou tvářnost. Neustrnula však pouze v tomto oboru, ale zvládala daleko širší rejstřík rolí. Byla šílenstvím poznamenanou Sárou (Sardou: Vlast) i majestátní Arrií (Wilbrandt: Arria a Messalina). V Pištěkově společnosti hrála po boku vynikajících herců, F. Šípka, E. Vojana, V. Budila, a především K. Liera, s nímž se stejným smyslem pro suchý humor a komickou nadsázku vytvořila řadu výrazných komediálních párů. V osmdesátých a devadesátých letech již v jejím hereckém projevu dominovala úsporná zkratka, s níž dokázala vystavět životně pravdivou postavu. Často stačilo „blesknutí oka, hra prstů, pouhé usednutí“, aby pronikla k podstatě figury. Chápavým porozuměním pro každou postavu obohacovala celou inscenaci, nezřídka svým výkonem pozvedla bezvýznamné hry, např. ztvárněním Barušky Bergovu frašku Farářova kuchařka. Herecké mistrovství plně uplatnila během čtyřměsíčního trvání Divadla na výstavě, v jehož souboru patřila k diváckým magnetům. Excelovala ve Štolbově veselohře Na letním bytě (Kapičková), svůj humor rozvinula v Bissonově komedii Kontrolor spacích vagonů (Madame Montpépin). Herecké výkony v Divadle na výstavě jí otevřely cestu do ND, kam podle mínění kritiky dávno patřila. Zde pak předvedla řadu znamenitých rolí ze svého dřívějšího repertoáru, především z her Tylových (Šestáková z Paličovy dcery, Kordula ze Strakonického dudáka). Navzdory věku byla plna tvořivé síly a k těmto kreacím připojila nové. V českých hrách vynikla jako Lízalka v Maryše, Mešjanovka v Gazdině robě, Anna v Jiráskově Janu Žižkovi, Matka Kociánová v Kvapilových Oblacích. Šíři svého hereckého potencionálu prokázala i v hudebních žánrech. Již u Pištěka byla využívána ve zpěvohrách (např. Markýza, Strauss: Královnin krajkový šátek), v operetě se uplatňovala i u společnosti L. Chmelenského (Matka představená, Hervé: Mamzelle Nitouche) a v ND (Juno, Offenbach: Orfeus v podsvětí, Klytaimnestra, týž: Krásná Helena). Herectví R. bylo publikem i kritikou pociťováno jako mimořádná hodnota a její umělecká tvorba představovala symbolickou spojnici tylovské školy a moderního psychologického stylu.
Role
Prokopova spol.
Jedličková (J. K. Tyl: Paličova dcera), Vojtěch (týž: Paní Marjánka, matka pluku), Klára (A. Fredro: Pan Čapek aneb Což pak mě nikdo nezná?), Markýta (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě), Javana (V. K. Klicpera: Popelka varšavská), Marta (Ch. Birch-Pfeifferová: Štefek Langer z Hlohova), Klára (F. Pyat: Hadrník pařížský), Paní Závojská (J. Nestroy: Rozervanec aneb Strašidlo ve sklepě) – 1852.
Kullasova spol.
Rosava (J. K. Tyl: Strakonický dudák, i Zöllnerova spol. 1860), Bětuška (týž: Paličova dcera), Paní Dyndalská z Dyndalovic (A. Fredro: Husaři a dámy) – 1852.
Zöllnerova spol.
Silfida (T. Kronesová: Silfida, panna jezerní), Markýza Appianiová (A. Delacour, Lambert-Thiboust: Slepá nevěsta, i Kullasova spol. 1860) – 1854; Eva z Losu (J. J. Kolár: Magelona), Kraska (V. K. Klicpera: Jan za chrta dán), Votrubová (J. K. Tyl: Pražský flamendr), Rozárka (týž: Pražská děvečka a venkovský tovaryš aneb Paličova dcera) – 1856; Paní Marjánka (týž: Paní Marjánka, matka pluku), Mathilda (J.-B. Rosier: Víra, naděje a láska), Královna Marie (J. Franulová v. Weißenthurn: Jan, vévoda finský), Alžběta (F. Kaiser: Kněz a voják), Debora (S. H. Mosenthal: Debora), Amalie (F. Schiller: Loupežníci), Verunka (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík, šotek z hor), Magelona (J. J. Kolár: Magelona), Sarah Reedová (Ch. Birch-Pfeifferová dle C. Bell: Sirotek lowoodský, i Švandova spol. 1867), Vratislava (J. J. Řezníček: Syn chudého otce aneb Cesta do blázince) – 1860; Královna Kunhuta (V. Hálek: Záviš z Falkenštejna), Klíčnice Kordula (F. Hopp: Statek Záhvozd), Háta (J. K. Tyl: Chudý kejklíř), Miloslava [?] (V. K. Klicpera: Blaník aneb Zdeněk Zásmucký, benef.) – 1861; [?] (Ch. Birch-Pfeifferová: Dobytí Smolenska, benef.) – 1862; Regina (L. Feldmann: Po svatbě aneb Nehody nového manžela) – b. d.
Kullasova spol.
Karolinka (K. A. Görner: Manžel bez ženy a žena bez dítěte), Lízinka (F. Kaiser: Krejčí co lékař), Vostřebalka (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík, šotek z hor, i Švandova spol. 1868, Pištěkova spol. 1880), Šestáková (J. K. Tyl: Paličova dcera, i Pištěkova spol. 1886, ND 1900), Lady Milfordová (F. Schiller: Ouklady a láska), Marie (R. Benedix: Svéhlavost) – 1859; Madame de Pompadour (A. E. Brachvogel: Narcis) – 1860.
Švandova spol.
Vévodkyně vdova (F. W. Hackländer: Tajný agent), Truquetová (E. Grangé, Lambert-Thiboust: Pokuta muže, i Pištěkova spol. 1877), Barbora Sekáčková (F. F. Šamberk: Jen žádný sněm!), Henrietta (O. Feuillet: Montjoye), Juliina kojná (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Čarodějnice (týž: Macbeth), Hanna Kennedy (F. Schiller: Marie Stuartka), Millerová (týž: Ouklady a láska), Královna Isabeau (týž: Panna Orleanská), Alžběta (H. Laube: Hrabě Essex), Vlasta (F. Stamm: Libuše, kněžna česká) – 1867; Markéta, matka Husova (J. K. Tyl: Jan Hus, kazatel betlemský), Belina (Molière: Pacient a lékař), Kordula (J. Nestroy: Enšpígl), Selma (G. H. Putlitz: Damoklův meč), Háta (F. Kaiser: Dráteník), Marta (J. W. Goethe: Faust), Sylvia (K. Sabina: Černá růže) – 1868; Juno (J. Offenbach: Orfeus v podsvětí, i Pištěkova spol. 1879, ND 1904), Britta (E. Bozděch: Baron Goertz), Athénais, vévodkyně z Chateaurenard (Ch. Birch-Pfeifferová: Miláček Štěstěny, i Pištěkova spol. 1886), Hraběnka Lesneve (E. Scribe: Čarovné ruce), Marta, představená (F. v. Suppé: Dívčí ústav), Kordula (J. K. Tyl: Strakonický dudák, i Pištěkova spol. 1881, Chmelenského spol. 1893, ND 1901), Veruna (J. Rosen: Stará škatule), Paní Krutová (J. Rosen: Mluví ve spaní), Bábinka (O. F. Berg: Paní máma aneb Když dá žena muži kvinde), Paní z Nemanic (T. Flamm: Chudý milionář aneb Překážky na překážky) – 1869; Serafina (V. Sardou: Serafina), Zuzanka (J. J. Kolár: Mravenci), Marie Lesčinská (A. E. Brachvogel: Narcis), Sarah Mathesonová (V. Sardou: Vlast, i Pištěkova spol. 1881) – 1870; Jirovcová (K. Světlá, dram. E. Pešková: Vesnický román), Marie (B. Bjørnson: Novomanželé), Aloe (J. Offenbach: Ostrov Tulipatan), Baruška (O. F. Berg: Farářova kuchařka), Generálová z Mansfeltu (Ch. Birch-Pfeifferová dle F. Bremerové: Matka a syn) – 1871; Paní Senešalová (V. Sardou: Fernanda), Matka (J. Korzeniowski: Spekulant), Loukotová (F. Kaiser: Žebrákova poslední vůle) – 1872; Šampionová (L. Angely: Ze sedmi ta nejškaredější), Baronka de Jublains (E. Gondinet: Christiane, dcera dvou otců) – 1873; Klytaimnestra (J. Offenbach: Krásná Helena, i ND 1902) – 1874; Dorota (J. Rosen: Rodina podle mody), Markýza de Ceserane (T. Barrière, A. Regnault de Prebois: Hraběnka Somerive), Barbora (A. L’Arronge, G. v. Moser: Pan registrator na cestách) – 1875; Arria (A. Wilbrandt: Arria a Messalina), Královna Alžběta (H. Laube: Hrabě Essex), Mařenka (K. Costa: Farářova dceruška), Anisa Vasiljevna (P. Nevsky [P. de Corvin], A. Dumas ml.: Daniševi) – 1876; Anežka (R. Benedix: Popelka) – 1877.
Pištěkova spol.
Aurora (Ch. Lecocq: Giroflé-Girofla), Madame Chébé (A. Daudet, A. Belot: Fromont ml. a Risler st.), Baronka Kleopatra Dach Röderová (N. I. Černjavskij: Občanský sňatek) – 1877; Paní Larceyová (E. de Girardin: Pokuta ženy) – 1878; Marjánka (A. L’Arronge: Doktor Kalous), Hermina z Armoillu (A. Dennery, E. Cormon: Nevinně odsouzen), Zuzana Poličanská (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění, i Chmelenského spol. 1893), Záhorská (H. Müller: Se stupně k stupni), Eufrosina (J. Rosen: Malí velikáni), Pipa (J. Offenbach: Bandité), Jahelková (J. K. Tyl: Zlatohlav a tvrdohlavá žena), Anna (G. H. Putlitz: Afrikánka), Anna (K. Tůma dle A. Berly: Žertva na Balkáně) – 1879; Vévodkyně (E. Scribe: Král a květinářka), Paní Bernardová (E. Augier: Dítě lásky), Frochardová (A. Dennery, E. Cormon: Dva sirotci), Guichardová (A. Dumas ml.: Pan Alfons) – 1880; Františka (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání), Sarah (G. v. Moser: Bibliotekář) – 1881; Adéla (G. v. Moser, F. v. Schönthan: Naše ženy), Matka Klárčina (J. W. Goethe: Egmont) – 1882; Baronka z Targy (O. Feuillet: Pařížský román), Markýza de Beaulieu (G. Ohnet: Majitel hutí, i Chmelenského spol. 1893) – 1884; Stará Nána (E. Erckmann, A. Chatrian: Roháči), Špuláková (F. F. Šamberk: Rodinná vojna), Vévodkyně z Marlborough (E. Scribe: Sklenice vody), Voršila (F. F. Šamberk: Karel Havlíček Borovský), Goneril (W. Shakespeare: Král Lear), Amálie Voňásková (J. Rosen: Naše děvčata), Gudula (Ch. Birch-Pfeifferová dle V. Huga: Zvoník u Matky boží), Salomena (L. Stroupežnický: Zvíkovský rarášek,i ND 1903), Veronika (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání, i Chmelenského spol. 1893), Alžběta (A. L’Arronge: Dcery pana Zajíčka), Anna Moravcová (J. Rosen: Žena dvou mužů) – 1885; Růžena Moučná (R. Kneisel: Ona něco ví!), Voršila (F. F. Šamberk: Éra Kubánkova), Eufrosina (J. Rosen: Malí velikáni), Hildegarda (F. v. Schönthan: Hloupý kousek), Anežka (R. Benedix: Svéhlavost), Paní Potardová (F. Pyat: Hadrník pařížský), Vdova Sybilla (J. Vrchlický: Exulanti), Aurelie (F. F. Šamberk: Podskalák), Genevieva (E. Cormon, E. Grangé: Trakař otce Martina, i Sukova spol. 1899), Perl (J. Vrchlický: Rabínská moudrost) – 1886; Žofie (G. v. Moser, F. v. Schönthan: Válka v míru), Aurelie (Ch. Lecocq: Giroflé-Girofla), Kateřina (F. F. Šamberk: Josef Kajetán Tyl, i ND 1901), Paní Cafourková (J. Štolba: Vodní družstvo, i Chmelenského spol. 1893), Avdóťa Mironovna Bělová (A. I. Palm: Náš přítel Něklužev), Marie Dubská (L. Stroupežnický: Naši furianti, i ND 1902), Anastázie (F. V. Jeřábek: Cesty veřejného mínění) – 1887; Rebeka (J. J. Kolár: Pražský žid), Avdóťa (I. V. Špažinskij: Paní majorka), Kunhuta (L. Stroupežnický: Velký sen), Veronika (J. K. Tyl: Pražský flamendr), Baronka ze Sukdolu (G. v. Moser: Zlatohlávek), Růžena (F. a P. Schönthanové: Únos Sabinek)– 1888; Hermina de Sagancey (E. Pailleron: Myška), Vdova Beránková (J. K. Tyl: Bankrotář), Paní Kalinová (Ch. Birch-Pfeifferová: Sládkova dcera a panská rodina) – 1889.
Švandova spol. ND Brno
Marcelina (P.-A. C. de Beaumarchais: Figarova svatba), Marie Štěpánovna Šetkinová (P. M. Něvěžin: Druhá mladost, i Hübnerova spol. 1892), Tetka Evina (G. Preissová: Gazdina roba) – 1890; Buryjovka (táž: Její pastorkyňa) – 1891.
ND Brno
Máma Havlová (A. Jirásek: Vojnarka) – 1891; Paní Heineková (H. Sudermann: Čest) – 1892.
Hübnerova spol.
Růžena Mamaiová (A. Daudet: Arelatka), Soukupová (F. X. Svoboda: Směry života), Stařenka (F. Raimund: Marnotratník), Paní Raquinová (E. Zola: Tereza Raquinová aneb Muka vražedníků) – 1892.
Chmelenského spol.
Paní Nádherná (A. Anno: Nevěsta z Amsterodamu aneb Starý a mladý Kos), Pelagie Dziardziulinská (M. Bałucki: Klub mládenců), Pelageja Ivanovna Rogošinová (I. I. Mjasnickij: Uštvaný zajíc, i Div. na výstavě 1898), Představená dívčího ústavu (F. Hervé: Mamzelle Nitouche), Paní Kutílková (G. v. Moser, F. v. Schönthan: Svůdná dívka)– 1893; Paní Pernellová (Molière: Tartuffe, i ND 1904), Juana (J. Echegaray: Světec či blázen), Bětuška (A. v. Kotzebue: Krejčík Divíšek) – 1897; Cilka (K. Costa: Bratr Martin) – b. d.
Div. na výstavě (Uranie)
Kateřina Kobosilová (K. Šípek, V. Štech, B. Kaminský: Náš dům v asanaci), Madame Montpépinová (A. Bisson: Kontrolor spacích vagonů, i ND 1902), Hergentheimová (H. Sudermann: Zápas motýlů, i spol. P. Švandy ml. 1898), Marie Kapičková (J. Štolba: Na letním bytě, i spol. P. Švandy ml. 1898, ND 1901), Markyta (A. Strindberg: Otec) – 1898.
Sukova spol.
Donátová (F. V. Jeřábek: Služebník svého pána), Vladimírská (V. J. Kavka: Švihák a dělník) – 1899; Paní Johanna Wedenkindová (F. Philippi: Cestou trnitou), Karolina (O. Blumenthal, G. Kadelburg: U bílého koníčka), Radová Štěbetková (J. Rosen: Jací jsou ti naši muži) – 1900.
ND
Lízalka (A. a V. Mrštíkové: Maryša), Eleonora Prášková (V. Štech: Maloměstské tradice) – 1900; Babička Kajlíková (B. Viková-Kunětická: Přítěž), Ančka (A. Jirásek: M. D. Rettigová), Marina (A. P. Čechov: Strýček Váňa), Tulpová (G. Hauptmann: Hanička) – 1901; Matka (J. A. Kisielewski: Karikatury), Fevroňa Petrovna Pošlepkina (N. V. Gogol: Revisor), Petráška (M. A. Šimáček: Svět malých lidí), Stěpanida (M. Gorkij: Měšťáci) – 1902; Mešjanovka (G. Preissová: Gazdina roba), Paní de Moissand (E. Pailleron: Myška), Barbora Králencová (F. A. Šubert: Drama čtyř chudých stěn) – 1903; Paní Koubková (A. H. Horáková: Dolorosa) – 1904; Bába (A. Jirásek: Lucerna)– 1905; Krocinová (A. H. Horáková: Ejhle člověk!) – 1906; Anfisa (A. P. Čechov: Tři sestry), Peluňková (A. Jirásek: Otec) – 1907; Kalousová (A. H. Horáková: Páni), Babička (O. Nedbal: Z pohádky do pohádky), Nanny Websterová (J. M. Barrie: Velebníček), Matka Přemyslovna (A. Dvořák: Kníže) – 1908; Anna (A. Jirásek: Jan Žižka), Petruše (týž: Jan Hus) – 1911; Máma (J. Kvapil: Princezna Pampeliška) – 1912.
Teatralia
Mé vzpomínky, Divadlo 10, 1911/12, s. 43n., 89–91.
Prameny a literatura
SOA Plzeň: Sbírka matrik, Plzeň O28, matrika oddaných 1860–1868, fol. 53 [9. 7. 1861]. NMd: cedule Prokopovy spol. ■ H.: Z venkova, Lumír 2, 1852, s. 143; Ed.: Z Tábora, tamtéž 10, 1860, s. 47; nesign: Z Prahy a venkova, tamtéž, s. 740n., 835; -o-: Letní divadlo ve Pštrosce, Česká Thalia 3, 1869, s. 77, 118; nesign.: Herecké jubileum, Národní listy 18. 9. 1875; nesign.: České národní divadlo v Brně, Divadelní listy 2, 1881, s. 342; A. S.: Divadlo král. města Plzně, Česká Thalia 1, 1887, s. 33 + Z Plzně, tamtéž, s. 13, 68, 83; B. Š. [Štěchovský]: Letní divadlo na Král. Vinohradech, Česká Thalia 2, 1888, s. 159, 174; nesign.: Jubileum zasloužilé herečky, Národní listy 3. 2. 1892; -ek.: České divadlo v Brně, Česká Thalia 6, 1892, s. 91; P.: Z divadla na výstavě, Světozor 32, 1897/98, s. 489; Nemo [K. B. Mádl]: Dramatické umění, Zlatá Praha 15, 1897/98, s. 468; I. Herrmann: M. R., Zlatá Praha 15, 1897/98, s. 517n. + Na potulné káře Thespidově, Národní listy 10. 7. 1898; O. F. [Faster]: Národní divadlo v Praze, Divadelní listy 1, 1899/1900, s. 323; nesign.: 50 let herecké činnosti, Národní listy 7. 1900, ráno; nesign.: M. R., Divadlo 1, 1903, s. 94n.; R. J. Kronbauer: Z pamětí nejstarší české herečky paní M. R., Hlas národa, příl. Nedělní listy, 25. 1., 1. a 8. 2. 1903 → Záhadné příběhy a vzpomínky, 1904; -si-: Herecké pouti manželů Ryšavých, Divadelní list Máje 4, 1907/ /08, s. 40n.; nesign.: M. R., Divadlo 8, 1909/10, s. 441; K. Engelmüller: M. R. v české divadelní historii, 1911; K. Kamínek: M. R., Divadlo 10, 1911/12, s. 11n.●; úmrtí, nekrology: Národní politika 19. a 20. 12. 1912; Lidové noviny 21. 12. 1912, odp.; J. Vodák, Čas 20. 12. 1912; Národní listy 20. 12. 1912; J. Alexander, tamtéž 23. 12. 1912, več.; Národní politika 19. a 20. 12. 1912; Lidové noviny 19. a 21. 12. 1912; L., Divadlo 11, 1912/13, s. 95●; V. Budil: Za M. R., Český denník 2. a 9. 3. 1913, příl. Besedy č. 9 a 10; I. Herrmann: O živých, o mrtvých. Kniha drobných vzpomínek I, 1916, s. 191–209; K. Mušek: M. R., Divadlo 3, 1922/23, s. 5●; 100. výr. narození: K. Engelmüller, Divadlo 11, 1931/32; s. 7; r, Národní divadlo 9, 1931/32, č. 3, s. 7n.●; J. Kvapil: M. R., Divadlo 24, 1937/38, s. 53n.; G.[F. Goetz]: M. R., Národní divadlo 15, 1937/38, č. 7, s. 7; R. Nasková: Jak šel život, 1942, s. 177n.; K. Engelmüller: O slávě herecké, 1947, s. 34–42; E. Vrchlická: Paní R., Svobodné noviny 29. 2. 1948; R. Nasková: OM. R., Divadlo 4, 1953, s. 90–92; J. Knap: Zöllnerové, 1958, s. 67 + Umělcové na pouti, 1961, s. 17, 29, 66, 167–170 + Čtyři herečky, 1967, s. 16, 19, 27; J. Vodák: Tváře českých herců, 1967, s. 147–152; R. Deyl: Vavříny s trny, 1973; s. 35–44; DČD III; Z. Zábranský: Herečka Tylovy družiny, Scéna 8, 1983, č. 25–26, s. 14; L. Klosová: Život za divadlo. Marie Hübnerová, 1986, s. 40, 55, 78; M. Šulc: Česká operetní kronika, 2002, s. 42. ■ NDp, Otto, PBJ; Buchner
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 853–857
