Syn soukenického tovaryše. Koncem druhého desetiletí 19. stol. se stal elévem operního sboru německého městského divadla v Brně. Počátkem dvacátých let tu už působil jako herec, zpěvák, inspicient a nápověda. V Brně byl činný do 1842, od prosince t. r. jej angažoval J. A. Stöger do českého souboru svého soukromě provozovaného Nového divadla v Růžové ul. v Praze. Po roce se vrátil do Brna a v městském divadle setrval až do smrti.
Divadelní dráhu začínal jako německý herec. Od epizodních a menších rolí se postupně vypracoval k úlohám označovaných jako druhý otec a druhá komická partie. Z provozních důvodů mu byly svěřovány role mimo tyto obory i menší operní úlohy. Zatímco v německých představeních hrál po celou dobu svého působení vedlejší role, česká představení mu poskytla větší příležitost uplatnit komediální předpoklady i pěvecké schopnosti. První doklad o R. účasti v českém představení je z října 1822, kdy ve Štěpánkových Berounských koláčích (benefice V. Michalesiho) vystoupil v úloze kotlářského tovaryše Prokůpka a přednesl jednu z pěti českých písní, které byly součástí produkce. V období 1822–35, kdy po změně ředitele a odchodu V. Michalesiho do StD české hry v Brně téměř ustaly, hrál jen německy. Od 1835 se organizačně a režijně podílel na znovuoživení českých představení, zahájených Štěpánkovou veselohrou Berounské koláče, která byla uvedena pod názvem Masopustní koblihy v R. dřívější úpravě (poprvé 1831 s tit. Komárovské koláče aneb Ošizený lichvář). Jeho organizační i tvůrčí činnost spojená s českými představeními v Brně vrcholila 1837–41 za ředitelského období W. Thieleho, původně herce a R. kolegy z německého souboru. R. dramaturgie českýchpředstavení se zprvu orientovala na hry Štěpánkovy a Nestroyovy, na oblíbené rytířské hry a quodlibetové programy, později na hry Klicperovy a na Tylovy překlady a úpravy (Nestroy: Enšpígl; Wolff, Weber: Preciosa; Bayard, Vanderburch: Nalezenec aj.). Některé texty R. upravoval a lokalizoval do brněnského prostředí (např. Bäuerle: Aline aneb Brno v jiném dílu světa). Většinu představení také režíroval a hrál v nich (např. Aron Bauchem, Štěpánek: Moravec [Čech] a Němec; Šídlo, Bäuerle: Aline aneb Brno v jiném dílu světa; Jehlička, Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus). Své pěvecké schopnosti uplatnil ve hrách se zpěvy i v operách (např. Simon, Méhul: Josef a bratři jeho). Brněnská kritika cenila jeho komediální talent, herecký projev prostý „všeliké přepjatosti“, dobrou češtinu i znalost moravského dialektu, jímž propůjčoval některým postavám místní ráz. V Praze se úspěšně uvedl rolí Koliáše v Klicperově Divotvorném klobouku a byl hojně obsazován do komických úloh i do postav seriózních mužů (čtyřiadvacet rolí v činohře). Pražská kritika však nebyla spokojena s jeho mluvou, jíž vytýkala nečeský přízvuk. Po návratu do Brna, kde česká představení zanikla, se snažil přispívat k posilování národního vědomí alespoň beneficemi, k nimž volil díla s námětem z českých dějin (úryvky z Kottovy opery Dalibor, 1844). Do němčiny přetlumočil a do Brna lokalizoval hru Tylovu Paličovu dceru; uvedeno pod R. jménem a s názvem Das Brünner Dienstmädchen oder Das Opfer kindlicher Liebe v městském divadle v říjnu 1848.
Role
MD Brno
Prokůpek (J. N. Štěpánek: Berounské koláče) – 1822; Kašpar (K. F. Hensler, h. V. Müller: Ďáblův mlejn na Vídeňské hoře), Hradní (H. Cuno: Loupežníci na Chlumu), Aron Bauchem (J. N. Štěpánek: Moravec a Němec, i NdR 1843), Kapr (J. Nestroy: Opice a ženich aneb Zázračné kouzelnictvo), Doktor Bartolo (G. Rossini: Lazebník sevillský), Jehlička (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus aneb Trojlístek nedbalců), Kubík (J. N. Štěpánik dle něm.: Kýž bych se byl neoženil), Enšpígl (J. Nestroy: Enšpígl aneb Každou chvíli nějaká čtveráctví), Starý služebník (I. F. Castelli: Sirotek a vrah), Don Francesco (P. A. Wolff, h. C. M. v. Weber: Preciosa, spanilé děvče cikánské) – 1838; Simeon (E.-N. Méhul: Josef a bratři jeho), Partička (I. Kollmann, h. J. Hnojil: Dračí jeskyně u Röthelštejna aneb Železné hutě o půlnoci), Baron Stéven (R.-Ch. G. de Pixérécourt, V. Ducange, ú. J. W. Lembert: Kat amsterodamský), Valentin (F. Raimund: Marnotratník), Šídlo (A. Bäuerle: Aline aneb Brno v jiném dílu světa), Koliáš (V. K. Klicpera: Divotvorný klobouk, i NdR 1842) – 1839; Pekárek (J.-F.-A. Bayard, E. Vanderburch, ú. J. K. Tyl: Nalezenec), Cyprian Lepeška (F. Hopp: Kloboučník a punčochář aneb Pramáti v obecní stodole), Pepř (K. A. Lebrün: Vyhraný dům aneb 777), Kůl (F. Škroup: Dráteník) – 1840; Dalibor (V. K. Klicpera, h. F. B. Kott: Žižkův dub) – 1841.
Nové div. v Růžové ul.
Hetman na kozáky (A. v. Kotzebue: Hrabě Beňovský) – 1842; Pan z Obratnova (K. Töpfer: Vévodův rozkaz), Vavřinec (M. Carlová dle Antonyho: Blázinec v Dijonu aneb Šílenost a zločin), Cyprian (F. X. Told, h. A. E. Titl: Der Zauberschleier), Chrisostomus Brennessel (tíž: Wastl oder Die böhmischen Amazonen), Eberhard (F. v. Holbein: Turnaj na Kraselově aneb Troje znamení), Pan Šukálek (J. Schick: Unešení z maškarního bálu nebo Jenom žádnou špinavost!), Škořápka (V. K. Klicpera: Každý něco pro vlast!), Nevadil (A. W. Iffland: Karbaník), Lopata (J. K. Tyl: Brunsvik anebo Meč a Lev), Borek (F. Raimund: Krakonoš a nevlídník), Lepohlav (V. K. Klicpera: Hadrián z Římsů aneb Ženich u vězení), Jaroš (C. M. v. Weber: Střelec kouzedlník), Martin (P.-F.-A. Carmouche, J.-B.-E. Cantiran de Boirie, A. Poujol, ú. T. Hell: Galejní otroci aneb Alderonský mlejn), Gumigutti (F. X. Told: Spurné ženské v serailu), Aron (týž, h. A. E. Titl: Čarovný závoj aneb Malíř, víla a hospodská), Ajaxiček (F. Raimund: Dívka z čarovných krajů aneb Sedlský milionář), Plaches (J. A. Gleich: Orel, ryba a medvěd aneb Zakletí princové) – 1843.
Prameny a litertaura
Ref. Berounské koláče: Čechoslav 20. 12. 1822; A. Š. [Šembera], Česká včela 2, 1835, s. 96●; L., Květy 5, 1838, příl., s. 16 [Kašpar, Ďáblův mlejn na Vídeňské hoře]; Š. [K. Šmídek], tamtéž, příl., s. 71 [Hradní, Loupežníci na Chlumu + Aron Bauchem, Moravec a Němec] + pod vl. jm., tamtéž, příl., s. 95n. [Kapr, Opice a ženich + Enšpígl], příl., s. 100 [Don Francesco, Preciosa] + tamtéž 6, 1839, příl., s. 16 [Partička, Dračí jeskyně u Röthelštejna], příl., s. 32 [Valentin Marnotratník], příl., s. 44 [Šídlo, Alína] + tamtéž 7, 1840, s. 343n. [Pepř, Vyhraný dům], 407n. [Kůl, Dráteník]; Walter, Moravia 30. 8. 1838 [Doktor Bartolo, Lazebník sevillský]; č., Květy 7, 1840, s. 144 [Koliáš, Divotvorný klobouk + Nalezenec]; F. Klutschak, Bohemia 15, 1842, č. 151 [Koliáš, Divotvorný klobouk]; a -, tamtéž 16, 1843, s. 23 [Pan z Obratnova, Vévodův rozkaz; Vavřinec, Blázinec v Dijonu], 119 [Skořápka, Každý něco pro vlast]; M, tamtéž, s. 191 [Borek, Krakonoš a nevlídník]; -ý, tamtéž, s. 248n. [Martin, Galejní otroci]; S.: Aus Brünn, Allgemeine Theaterzeitung 37, 1844, s. 1120 [benef., quodlibet s ukázkami z opery Dalibor]; Moravská orlice 14. 12. 1869 [úmrtí]; K. Šmídek: Historie českého divadla v Brně 1835 až 1852, Divadelní listy 2, 1881, s. 243; M. Hýsek: Dějiny českého divadla v Brně, Hlídka 24, 1907, s. 517, 664–666, 834; S. Gregor: Sedmdesát let Moravské orlice, Moravská orlice 10. 1. 1932; K. Tauš: 50 let českého divadla v Brně, 1934, s. 22–26; Vondráček I, II; DČD II
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 847–848
