Roz. Stárková či Starková. – otec byl domovníkem. Divadelní dráhu údajně zahájila jako sedmnáctiletá v Kostelci n. Černými lesy. Doložena je 1856 v Zöllnerově společnosti (pravděpodobně už předtím hrála u J. A. Prokopa), kde se seznámila s hercem Emanuelem R. a spolu s ním t. r. odešla k Prokopovi. Do 1860 vystupovala pod rodným jménem, po sňatku používala manželovo příjmení. Koncem 1860 se znovu objevila u Zöllnera, kde setrvala ještě po jeho smrti (1863), kdy vedla společnost vdova Eliška. Pak nastoupila k počeštěné společnosti A. Szeninga a 1864 přešla k V. Prokopové, která angažovala jejího manžela jako artistického správce. Od 1867 byla členkou společnosti A. Muška. Hereckou dráhu uzavřela v manželově společnosti, v níž působila od jejího vzniku 1870 až do své předčasné smrti 1889. Z vážných zdravotních důvodů byla 1878 nucena hereckou činnost načas přerušit, po prodělané operaci se na scénu vrátila, ale s podlomeným zdravím. Podlehla plicní tuberkulóze na štaci v Budyni n. Ohří, kde byla pohřbena.
Od počátku své herecké dráhy upoutávala výrazným talentem i nevšední krásou. Pro Prokopovu i Zöllnerovu společnost, u nichž v prvních letech střídala své pobyty, byla velkou uměleckou posilou i silným diváckým magnetem, neboť její ženský půvab a erotické kouzlo přitahovaly obecenstvo, zejména mladé studenty. Svěží zjev, který si udržovala i v pokročilejším věku, jí dovoloval hrát chlapecké role a dívčí diblíky. Uplatňovala se v hlavních rolích milovnic, její doménou však byly složitější ženské postavy (např. Mosenthalova Debora či Tylova Paní Marjánka) a tragické heroiny romantického ražení (Kolárova Monika). Účin jejího projevu umocňoval oslnivý, až démonický zjev. S úspěchem zvládala i role v novějších hrách konverzačních. Vynikala temperamentem schopným obsáhnout dramatický prostor. V manželově společnosti, u níž prožila nejdelší část své divadelní dráhy, nemohla své schopnosti a předpoklady plně rozvinout, neboť repertoár tvořený převážně průměrnými kusy poskytoval jen zřídka závažnější úkoly odpovídající jejím hereckým možnostem. Byla však obdivována za bravuru, s níž se zhostila úloh v nezávazných fraškách, a za umění upoutat publikum. V posledních letech se přehrála do rolí matron a stařen.
Role
Prokopova spol.
Marjánka (J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku), Rozárka (týž: Paličova dcera aneb Oběť lásky dětinné), Genovefa (Kreizinger: Genovefa, hraběnka z Rýnu), Militka (S. K. Macháček: Ženichové), Amalie ze Šlechtorodu (F. Schiller: Loupežníci v českých lesích), Lucie (J.-B. Rosier: Víra, naděje a láska), Emilie (J. K. Tyl: Bankrotář aneb Měšťanská čest), Marketa (A. Anicet-Bourgeois, M. Masson: Žebračka), Blažena (Ch. Birch-Pfeifferová: Král Václav a jeho kat), Debora (S. H. Mosenthal: Debora aneb Křesťan a židovka), Julie (J. Kaška dle franc.: Píše sama sobě), Emma (R. Benedix: Eigensinn), Lenchen (A. Bäuerle: Der Freund in der Noth), Waltraud (F. Hopp: Die Räuberhöhle im Walde), Paulina (J.-B. Rosier: Brute, pusť Cesara!), Alina (H. Börnstein: Zámecké schody a Ostruhová ulice aneb O jedno patro níž), Monika (J. J. Kolár: Monika, i Zöllnerova spol. 1861), Renáta (K. Blum dle franc.: Krištof a Renáta aneb Dva sirotci), Verunka (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík, šotek z hor, i Zöllnerova spol. 1861), Dorota (J. Nestroy: Enšpígl aneb Každou chvíli jiné čtveráctví), Dorinka (A. v. Kotzebue: Zmatek nad zmatek aneb Strašidla o půlnoci), Marie Didierová (F. Pyat: Hadrník pařížský) – 1857; Marie (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Ďáblova bařina, i Zöllnerova spol. 1863) – 1858; Markýza Appianiová (A. Delacour, Lambert-Thiboust: Slepá nevěsta), Evelína (V. Žížala Donovský: Upír aneb Shledání), Kraska (V. K. Klicpera: Jan za chrta dán), Viktorin, němý sirotek (I. F. Castelli: Sirotek a vrah) – 1860.
Zöllnerova spol.
Vratislava z Mirotýna (J. J. Řezníček: Syn chudého otce aneb Cesta do blázince) – 1860; Jarmila (F. B. Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovského), Lízinka (F. Kaiser: Krejčí co lékař), Zuzanka (F. Hopp: Statek Záhvozd) – 1861; Miloslava (V. K. Klicpera: Blaník), Růženka (K. Haffner, ú. J. E. Kramuele: Muž dle zákona), Klára Murrayová (A. Bahn: Žalář londýnský) – 1862.
Spol. E. Zöllnerové
Jan Lucemburský (J. N. Štěpánek: Korytané v Čechách), Kačenka (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Lidmila (V. A. Svoboda: Karel Škréta, český malíř), Marie, královna anglická (V. Hugo: Královna a její milostník), Rosava (J. K. Tyl: Strakonický dudák aneb Hody divých žen), Aninka (T. Kronesová: Silfida, panna vodní, ochranitelka lásky), Nácinek (J. Nestroy: Enšpígl aneb Každou chvíli jiné čtveráctví), Kačenka (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Panna Bětuška (R. Kneisel: Chudý písničkář), Melanie z Beauvillu (V. Filípek dle franc.: Ševcův vychovanec a slečna z panského světa čili On aneb Ona), Dora – Jasana (J. K. Tyl: Lesní panna aneb Cesta do Ameriky), Cilka (F. Kaiser: Paní hospodská anebŽeleznice v krkonošských horách) – 1862–63.
Braunova spol.
Paní Zvonečková (J. Nestroy: Nehody starého mládence) – 1869.
Rottova spol.
Kosinský (F. Schiller: Loupežníci), Babička Běly (M. Bałucki: Honba na ženichy) – b. d.; Stará Vostřebalka (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík, šotek z hor) – 1887; Marta (A. Dennery, G. Lemoine: Spanilá Savojanka) – 1889.
Prameny a literatura
AMP: Sbírka matrik, TÝN 14, matrika narozených 1829–1857, s. 582. SOA Litoměřice: Sbírka matrik, L10/30 Budyně n. Ohří, matrika zemřelých 1854– 1900, s. 117, obr. 60. NMd: cedule spol. Zöllnerovy, Prokopovy, Rottovy; sign. T 128: almanachy div. společností. ■ J. L. Turnovský: Z potulného života hereckého, 1882, s. 48n.●; úmrtí a nekrology: Národní listy 30. a 31. 7. 1889; Dalibor 11, 1889, s. 262●; J. Schiebel: České divadlo v Plzni, in Příspěvky k dějinám českého divadla, usp. J. Ladecký, 1895, s. 47; J. L. Turnovský: Herecké společnosti české, tamtéž, s. 101; A. Volfová: Svému rodišti, 1913, s. 79n.; V. Štein Táborský: Dějiny venkovských divadelních společností, 1930, s. 119; J. Knap: Zöllnerové, 1958, 105–107, 120 + Umělcové na pouti, 1961, s. 26, 34, 59n., 217 + Čtyři herečky, 1967, s. 16, 35; J. Arbes: Na štaci – beznadějné, Národní politika 11. 6. 1899, příl., s tit. Z upomínek kočujícího herce → Z českého jeviště, 1964; F. Černý: Divadelní život v Jaroměři v letech 1819–1918, 2003, s. 39. ■ Buchner
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 841–843
