Křtěn Emanuel Johann Nepomuk. Pocházel z rodiny zlatníka, byl nejstarší ze sedmi dětí. V Praze se vyučil kupcem, počátkem padesátých let (asi 1853) zběhl k divadlu. Poprvé je doložen u Zöllnerovy společnosti ještě za života uměleckého správce J. K. Tyla. 1856 odešel k J. A. Prokopovi s herečkou Marií Starkovou, svou pozdější manželkou. V následujících letech patrně střídal tyto dvě společnosti. Od konce 1860 hrál u F. Zöllnera, po jehož smrti (v únoru 1863) ještě krátký čas zůstal v souboru, který převzala vdova E. Zöllnerová. Poté se stal členem počeštěné společnosti A. Szeninga, 1864/65 byl artistickým správcem u V. Prokopové. V listopadu 1870 získal koncesi (pravidelně obnovována do 1895), která jej opravňovala hrát v Čechách. 1879 se pokusil proniknout na Moravu, ale místodržitelství v Brně žádosti nevyhovělo. 1895 pracoval jako dozorčí na Národopisné výstavě, před jejím ukončením se k divadlu vrátil. Několik měsíců kočoval s malou trupou, na jedné ze štací ho stihla smrt.
Hercem cestujících společností a posléze i ředitelem byl též R. nejmladší sourozenec Jan (1854–1943).
R. začínal hereckou dráhu tradičně v milovnickém oboru, brzy začal hrát role komické (např. Kilián v Tylově Paní Marjánce, matce pluku) a charakterní (např. Valenta v Tylově Paličově dceři). Ve své nevelké společnosti, která vyjma jeho manželky sestávala z druhořadých venkovských herců (K. a B. Chalupeckých, A. a M. Ludvíkových, J. a A. Jelínkových, M. Svitákové ad.), zaměstnával také bratra Jana R. s rodinou, v prvním roce se tu mihl začínající E. Vojan. R. uváděl osvědčené tituly v rozpětí od Schillerových Loupežníků po Raupachova Mlynáře a jeho dítě, hlavně nepříliš náročné veselohry a frašky. V převážně veseloherním repertoáru byly poměrně hojně zastoupeny práce českých autorů (Tylova Tvrdohlavá žena, Stroupežnického Paní mincmistrová, Šamberkův Blázinec v prvním poschodí ad.). Občas se R. podařilo získat štaci ve větším městě (v Pardubicích, Hradci Králové), povětšině se pohyboval po východních a jižních Čechách, na Berounsku, Příbramsku a Kolínsku. Smrtí manželky Marie (1889), jejíž nevšední krása a talent převyšující úroveň souboru byly pro publikum silným magnetem, pozbyla společnost hlavní hereckou oporu, za niž nenašla odpovídající náhradu. V silné konkurenci mnoha společností R. nedokázal upadající podnik konsolidovat, natož výrazněji formovat.
Role
Prokopova spol.
Henri Berville (F. Pyat: Hadrník pařížský) – 1857; Josef (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Ďáblova bažina) – 1863. Kilian (J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku neb Syn ze statku a markytánka), Reimbeau (I. F. Castelli: Sirotek a vrah), Franc (F. Schiller: Loupežníci), Jiřík (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění, i spol. E. Zöllnerové 1863), Sosnomil (V. K. Klicpera: Jan za chrta dán), Nácek (F. Kaiser: Kněz a voják), Král Václav (Ch. Birch-Pfeifferová: Král Václav a jeho kat) – 1860; Kvítek (A. v. Kotzebue: Zmatek nad zmatek aneb Strašidla o půlnoci) j. h., Pavel (G. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík, šotek z hor) j. h., Pavel Bláha (A. Anicet-Bourgeois, M. Masson: Žebračka), Josef (S. H. Mosenthal: Debora aneb Křesťan a židovka), Enšpígl (J. Nestroy: Enšpígl aneb Každou chvíli jiné čtveráctví), Branibor Lužický (V. Žížala Donovský: Upír aneb Shledání) – 1861; Valenta (J. K. Tyl: Paličova dcera aneb Oběť lásky dětinné), Edmund, hrabě z Biggore (I. F. Castelli: Sirotek a vrah), Sigfrid (Kreizinger: Genovefa, hraběnka z Rýnu), Vítek (S. K. Macháček: Ženichové), Karel (F. Schiller: Loupežníci v českých lesích), Albert Valter (J.-B. Rosier: Víra, naděje a láska), August (J. K. Tyl: Bankrotář aneb Měšťanská čest), Hynek (Ch. Birch-Pfeifferová: Král Václav a jeho kat), Gustav Solopetr (K. Holtei dle franc.: Píše sama sobě), Antonín Čížek (H. Börnstein: Zámecké schody a Ostruhová ulice aneb O jedno patro níž), Bernard + Krištof (K. Blum dle franc.: Krištof a Renáta aneb Dva sirotci) – b. d.
Zöllnerova spol.
Soused Vondráček (J. K. Tyl: Paličova dcera aneb Pražská děvečka a venkovský tovaryš) – b. d.; Karel Litov (J. J. Řezníček: Syn chudého otce aneb Cesta do blázince) – 1860; John, hrabě Murray – John Walker (A. Bahn: Žalář londýnský), Kníže (K. Haffner, ú. J. E. Kramuele: Muž dle zákona) – 1862.
Spol. E. Zöllnerové
Hrabě Renard (V. Hugo: Královna a její milostník), Pantaleon Vocilka (J. K. Tyl: Strakonický dudák aneb Hody divých žen), Eustachius Vlček (T. Kronesová: Silfida, panna vodní, ochranitelka lásky), Jakub (J. N. Štěpánek: Korytané v Čechách), Hurka z Holotejna (V. A. Svoboda: Karel Škreta, český malíř), Vojtíšek (R. Kneisel: Chudý písničkář), Barnabáš Pinta (J. K. Tyl: Lesní panna aneb Cesta do Ameriky), Kotrba (F. Kaiser: Paní hospodskáaneb Železnice v krkonošských horách) – 1863.
Spol. V. Prokopové
Isak Löwy (O. F. Berg: Vděčný žid), Hipolyt (J. J. Kolár: Monika) – 1865.
Braunova spol.
Šukálek (J. Nestroy: Nehody starého mládence) – 1869.
Rottova spol.
Starý Barták (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík, šotek z hor), Cedrik (F. Halm: Griselda, uhlířova dcera), Generál Cracovero (V. Sardou: Andrea), Tobiáš Tříska (L. Stroupežnický: Paní mincmistrová) – 1887; Prášil (F. Kaiser: Růže v lese), Městský úředník (F. Schiller: Loupežníci); Kudrna (M. Bałucki: Honba na ženichy), Podstarší (J. Vilhelm dle něm.: Mistr Bedrník) – b. d.
Prameny a literatura
SOA Praha: Sbírka matrik, Kutná Hora 10, matrika narozených 1825–1837, fol. 384. NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 519, obr. 115; fond PM 1871–1880, kart. 1245, sign. 8/6/16/3, 1881–1890, kart. 1691, sign. 8/6/1/1, 1891–1900, kart. 2547, sign. 8/6/16/4 [koncese]. NMd: cedule spol. Prokopovy, Zöllnerovy, Rottovy; sign. T 128: almanachy kočujících spol. ■ J. L. Turnovský: Z potulného života hereckého, 1882, s. 48n.; J. Schiebel: České divadlo v Plzni, in Příspěvky k dějinám českého divadla, usp. J. Ladecký, 1895, s. 47; J. L. Turnovský: Herecké společnosti české, tamtéž, s. 101; Dalibor 18, 1896, s. 159 [úmrtí]; J. Arbes: Na štaci – beznadějné, Národní politika 11. 6. 1899, příl., s tit. Z upomínek kočujícího herce → Z českého jeviště, 1964; V. Štein Táborský: Dějiny venkovských divadelních společností, 1930, s. 119; M. Novotný: Nižegorodský dragón, 1941, s. 26; Český tragéd Eduard Vojan, usp. V. Müller, L. Kopáčová, kat. výstavy, 1953, s. 6; V. Müller: Eduard Vojan – herec hrdinského češství, in sb. Listy z dějin českého divadla II, 1954, s. 124; J. Knap: Zöllnerové, 1958, s. 63, 66, 105, 107, 120 + Umělcové na pouti, 1961, 20, 27, 34, 41n., 57, 59–61, 217, 225 + Čtyři herečky, 1967, s. 35, 38; DČD III; F. Černý: Divadelní život v Jaroměři v letech 1819–1918, 2003, s. 38n. ■ Buchner
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 839–841
