Uváděn i s křest. jm. František. Narodil se jako pohrobek drážního hlídače. V mládí byl tělesným myslivcem nezjištěného šlechtice na Moravě. 1856 přišel do Prahy, 1864 se oženil s Annou Rennetovou (1847–1908), s níž měl pak údajně devatenáct dětí (na policejní přihlášce zapsáno pouze jedenáct). První zmínky o R. působení jsou z konce šedesátých let, kdy řídil společnost Simandla st. 1870 vystupoval v pěvecko-herecké společnosti J. Novotného-Prudila, poté až do konce života střídavě působil s vlastní skupinou, sestavovanou ponejvíce z členů početné rodiny, a s jinými družinami. Často spolupracoval s F. L. Šmídem a B. Sodomou. Během více než třicetileté činnosti prošel bezpočtem pražských zpěvních síní a šantánů, k nejvýznamnějším patřily zpěvní síně Na Poříčí (U Bucků, U Rozvařilů, U Dědků). Byl členem Jednoty národních zpěváků, sdružující šantánové umělce, 1894 působil v jejím výboru. V dobách finanční nouze si přivydělával jako truhlář. Zemřel na rakovinu žaludku.
Syn Jan (*1866), muzikant, šéf orchestru, vystupoval též jako hudební klaun s A. Gautschem. Dcery Kristina (1875–1949) a Anna (1877–1902), zvané Račice, se uplatnily v šantánech jako pěvecké duo s kostýmními kuplety, národními a sokolskými písněmi, i jako herečky v dramatických scénách a výstupech. Po Annině smrti přešla Kristina k operetě, pod jménem Renetová působila v MD v Plzni (1907–13), v brněnském ND (1912–14), u Divadla sdružených měst východočeských a u dalších divadel až do 1933, kdy odešla do důchodu.
R. byl představitelem první generace tzv. národních zpěváků a rázovitou figurou pražských šantánů. Tíhl ke konzervativnějšímu, lidovějšímu typu tvorby, která se vyznačovala jadrnějším a nezřídka i obhroublým humorem. Byl silné a mohutné postavy. Uplatnil se zejména v kostýmních kupletech (nejpopulárnějším se stal Žižka, vůdce Taboritů), vystupoval ale také v duetech se svou manželkou nebo jako zpěvák hrdinských písní. Pověstnými se staly jeho extempore, jimiž vstupoval do bezprostředního kontaktu s diváky.
Prameny a literatura
MZA: Sbírka matrik, 10958 Třebíč-město, matrika narozených 1826–1860, s. 67, obr. 34. AMP: Soupis pražských domovských příslušníků [Rak Josef, 1839]. NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 497, obr. 615, 616. NMd: Album historie lidových zpěváků v Praze 1870–1930, Klub členů bývalé Jednoty národních zpěváků – Organisace českých kabaretiérů, usp. a slovní doprovod napsal J. Waltner; J. Meszner: Jak se Praha bavila. Od zpěvních síní k divadlům malých forem 1860–1930, soubor materiálů a dokumentů, 1988. Soukromý archiv J. Farníka. ■ A. Meliš: Průvodce hudební 2, 1869, s. 49; J. J.: Z Jednoty národních zpěváků, Národní pěvec 1, 1890, č. 3, s. [3]; nesign.: Jednota národních zpěváků, Besední listy 1, 1892/93, s. 208; K. L. Kukla: Ze všech koutů Prahy, [asi 1894], s. 209n.; J. E. Šlechta: Z pražských chantantů, in sb. Praha ve dne v noci II, 1904, s. 316–328; nesign.: Úmrtí, Národní listy 13. 11. 1905; nesign. [F. L. Šmíd]: O vzniku, počátcích a působení českých zpěvních síní III [spr. II], Český artista 1, 1910, č. 3, s. 1–3; I. Herrmann: Starému herci a zpěváčku do památníku, Národní listy 18. 12. 1920 + Bohumil Sodoma sedmdesátníkem, Světozor 21, 1920/21, č. 9, s. [8], oboje s tit. O starém herci, divadelním řediteli a pražském zpěváčku → O živých, o mrtvých II, 1928 + šifra Ig. H., nekrolog B. Sodomy, Národní listy 15. 3. 1921; A. Charvát: Ze staré Prahy, 1926, s. 77–79, 82n.; K. L. Kukla: Děti křtěné Vltavou, 1928, s. 161–164; V. V. Tomek: Ze starých pražských šantánů, 1929, s. 38n., 93; Katalog retrospektivní výstavky dokumentů, fotografií, rukopisů a různých tiskopisů z dob působení lidových zpěváků od roku 1863 do roku 1935, 1937; J. Šubrt: Jak se Praha bavívala, Národní listy 5. 11. 1940; A. Branald: Chléb a písně, 1952; A. Javorin: Pražské arény, 1958, s. 284; A. Branald: Zrození velkoměsta, 1985, s. 207, 210–212. ■ Buchner
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 826–827
