Roz. Forchheimová. Křest. jm. psáno často ve tvaru Nina. Pod pseud. Rajská vystupovala od října 1844 do května 1862. Datum narození 16. 2. 1824 uváděné starší literaturou je chybné. – Narodila se jako nejmladší z třinácti dětí v česko-německé rodině vojenského kancelisty. Vychodila německou farní školu. Od dětství ji ovlivňoval přítel a nastávající manžel její sestry Magdaleny J. K. Tyl, který R. zdokonaloval v češtině, probouzel v ní vlastenecké cítění a zájem o umění. Jako třináctiletou ji uvedl do ochotnického Kajetánského divadla, kde vystupovala 1835–37 v dětských rolích.
28. 9. 1837 debutovala ve StD a hrála tu jako ochotnice v českých představeních do května 1840. V červnu odjela s rodiči do Lembergu [Lvov] v Haliči, kam byl otec převelen jako polní válečný kancelista. Hostovala u tamního německého divadla (doložena ve hře Ch. Birch-Pfeifferové Pfefferrösel; tit. roli Kleistovy Käthchen von Heilbronn zmiňovanou v českém tisku však zřejmě nehrála). Po návratu do Čech účinkovala od září 1841 opět jako volontérka ve StD. 1842 ji angažoval ředitel J. A. Stöger do českého souboru pro své soukromě provozované Nové divadlo v Růžové ul. V té době se intimně sblížila s Tylem, ze vztahu, který trval až do jeho smrti 1856, se narodilo osm dětí. Po krachu divadla v Růžové ul. hrála opět v českých představeních na stavovské scéně, l849–51 jako členka autonomního českého souboru, financovaného zvláštní subvencí zemského výboru. Po zastavení příspěvku byla propuštěna a se skupinou českých herců vedenou Tylem odešla na venkov k řediteli Kullasovi (1851–52), pak ke společnosti F. Zöllnera, fakticky řízené J. Štanderou, u níž se Tyl stal artistickým správcem. Působila tu od června 1853 do srpna 1860 s krátkou přestávkou na podzim 1858, kdy hrála u J. A. Prokopa. V následujícím angažmá u J. Kullase (1860–61), jehož podnik řídil J. Štandera, jí učinil nabídku k sňatku o šestnáct let mladší herec a publicista J. L. Turnovský, za něhož se 27. 4. 1861 v Jindřichově Hradci provdala. Na podzim 1861 působila i s manželem u počeštěné společnosti I. Siegeho v Českých Budějovicích, v prosinci 1861 pohostinsky vystoupila ve StD, v lednu 1862 byla angažována a v listopadu t. r. přešla s českým souborem do otevřeného PD. Na podzim 1865 si vyžádala dovolenou a připojilase k právě utvořené společnosti P. Švandy ze Semčic. Po skončení Švandovy první zimní sezony ve starém městském divadle v Plzni se o Velikonocích 1866 vrátila do PD. Po rozpuštění ansámblu ředitelem Thomém za pruského obležení Prahy se odebrala na venkov spolu s manželem, který převzal vedení druhořadé společnosti J. Šmídové. Po konsolidaci poměrů se v září 1866 hlásila k PD, ale angažována nebyla. Poslední herecká léta trávila s Turnovským i s dcerami Marií (1848–68) a Eliškou (1850–1909) u kočujících společností: u V. Prokopové (1866/67), od 1868 na Moravě u A. Štanderové, A. Muška (podnik vedl od 1871 J. Souček) a A. Libické (1872). V květnu 1871 žádala o povolení zřídit divadelní společnost, koncese jí udělena nebyla. 1872 přesídlila do Prahy, kde Turnovský získal místo v redakci listu Slovan, a až do smrti žila v soukromí. Pohřbena byla na Vyšehradském hřbitově.
Syn František Forchheim (1853–1902) se stal hercem ND, používal pseud. Horník.
Po prvních jevištních zkušenostech v Kajetánském divadle, kde počínaje Adámkem v Klicperově veselohře Lhář a jeho rod hrála několik dětských rolí, se záhy objevila ve StD. Talentovaná a vnímavá začátečnice se rychle zbavovala počátečních neobratností a na sklonku třicátých let už byla přijímána jako nadějná posila českých her. Hrála vesměs role naivek, v nichž dobře uplatňovala svůj temperament a živou hru. Na rozdíl od sestry Magdaleny však postrádala pěvecké schopnosti potřebné pro tehdejší repertoár, nemalým handicapem byl i její křehký hlas. Plně se prosadila po návratu ze Lvova, kdy lidsky i umělecky dozrávala v tvořivě inspirativním vztahu s Tylem. Během čtyřicátých let se vypracovala v interpretku prostých, srdečných a energických dívek, jejichž citovou vroucnost, vtip, mladistvé šelmovství, přirozenou inteligenci, ale i naivní přihlouplost přesvědčivě vyjadřovala souhrou mimických, pohybových a mluvních prostředků. Svým ztvárněním mladých dívek a žen, které naplňovala životním kladem a aktivním přístupem k životu, se významně podílela na formování oné představy českého ženství, kterou vytvářel Tyl ve svých hrách. Řadu postav napsal přímo pro ni a R. jako jejich první, mnohdy dlouholetá představitelka (hrála je nesčetněkrát v dalších letech u kočujících společností) položila základy jejich herecké interpretace. Její podání, mířící od typu k individuálnímu charakteru a akcentující v duchu Tylových intencí zdravé mravní jádro postav, přesouvalo pozornost k vnitřnímu obsahu. K zreálnění jevištního obrazu dívek a žen přispívalo i hereččino vzezření (drobná postava, nepravidelné rysy tváře, tmavší a ďolíčkovatá pleť), vzdálené soudobému ideálu ženské krásy. Jako jedna z prvních tak zpochybňovala panující názor, že mladá herečka musí být krásná. Část kritiky (hlavně F. B. Mikovec) při hodnocení jejích výkonů opakovaně poukazovala na nedostatky jejího vzhledu. K hereckým úkolům přistupovala v duchu Tylova programu, usilujícího prohloubit vazbu mezi divadlem a žitou skutečností. Přirozeným projevem, jemuž byla cizí unylá sentimentalita i teatrální patos, vnášela na scénu životné postavy. Těžiště jejího repertoáru tvořily především figury z her Tylových: Liduška (Paní Marjánka, matka pluku), Madlenka (Tvrdohlavá žena), Emilie (Bankrotář a kramářka). Byla i první Kordulou (Strakonický dudák, Dorotku hrála až při reprízách) a ztělesnila některé chlapecké role (Prokop v Paličově dceři, Filip v Pražském flamendrovi). Na stavovské scéně vystupovala výlučně v českých představeních. Německy hrála občas v Novém divadle v Růžové ul., když nedostatek českého publika přinutil ředitele Stögera uvádět německá představení. Během následujícího působení ve StD dostávala mnoho úloh, ale byla obsazována značně stereotypně do tzv. naivních milovnic a lokálních subret. Stabilní okruh postav jí umožňoval nuancovat a diferencovat výrazové postupy, ale neposkytoval impulsy pro další herecký rozvoj. Po vynuceném odchodu na venkov zaujala u kočujících společností suverénně pozici protagonistky. Povětšině tu hrála své předchozí role, neboť skladba repertoáru formovaná Tylem, faktickým uměleckým vůdcem Kullasovy a poté Zöllnerovy společnosti, byla téměř shodná s jeho pražskou dramaturgií. Bezmála po celá padesátá léta si udržela obor prvních milovnic, úlohy svěřené Tylem jí byly pietně ponechávány i po jeho smrti, ač v nich již vzhledem k postupujícímu věku začínala působit nepatřičně a kritika ji před nimi opakovaně zrazovala. Málo obměňovaný repertoár prohluboval ustrnutí jejího hereckého projevu. Teprve na sklonku působení u kočujících společností dostala novou příležitost v rolích vášnivých, tragických hrdinek (tit. postavy Kolárovy Moniky a Magelony); kritika označovala její herecké ztvárnění dramaticky vypjatých charakterů a osudů za drastické. Po návratu do Prahy se přehrála do postav matron a starých žen, ale nové vývojové tendence již nezachytila. Její přímočaré výrazové postupy, poznamenané rutinou kočovných společností, vyhlížely vedle jemněji nuancovaného herectví PD již zastarale. S větším ohlasem a uznáním se setkávala u mimopražského obecenstva i kritiky jak v Plzni, kde hrála se Švandovou společností, tak v posledních letech u kočujících společností na venkově.
Příležitostně překládala divadelní hry z běžné produkce německé a francouzské (patrně prostřednictvím němčiny) a pravděpodobně se podílela i na některých překladech Tylových. Autorství některých překladů, které udává Riegrův Slovník naučný (Tři lípy, Hadrnice) a Wurzbachův lexikon (Houwald: Die drei Eichen; Bauernfeld: Bürgerlich und Romantisch; Wilhelmi: Die hübsche Schwester; Blum: Wer ist der Schuldige; Feldmann: Die Kirschen), není prokázáno.
Role
StD
Kristinka (G. Dreger: Václav, ještě jeden Václav a opět jeden Václav aneb Který jest as ten pravý Václav?), Milada (J. N. Štěpánek: Břetislav První, český Achilles aneb Vítězství u Domažlic) – 1837; Boženka (týž: Obležení Prahy od Švédů aneb Věrnost a udatnost česká), Luitgarda (F. v. Holbein: Nevěstin klenot) – 1838; Klára (A. v. Kotzebue: Zkoušení lásky ohněm), Liběna (J. K. Tyl: Čestmír), Otilie (K. Töpfer: Matka a dcera aneb Milující a nemilovaní), Nerissa (W. Shakespeare: Benátský kupec) – 1839; Blanka (V. J. Picek: Vilém Rožmberk aneb České srdce poklad nejdražší), Bětuška (P. A. Wolff: Strejček Hurlivurli aneb Co láska uchvátí, nerada navrátí), Adlinka (H. Cuno: Andělská hora aneb Dceřina vina a otcova pomsta) – 1840; Eliška (K. Töpfer: Prostota venkovská), Adelaida (A. v. Kotzebue: Strážný duch aneb Adelaida, královna italská), Blažena (J. N. Štěpánek: Jaroslav a Blažena)– 1841; Anežka Sorel (F. Schiller: Panna Orleanská) – 1842.
Nové div. v Růžové ul.
Eliška (V. A. Svoboda: Skreta, český malíř), Bětuška (V. K. Klicpera: Divotvorný klobouk), Růžena (A. v. Kotzebue: Zlé rozmary aneb Otec a syn ženichem) – 1842; Zaira (A. Bäuerle: Alína aneb Praha v jiném dílu světa), Milina (J. K. Tyl: Slepý mládenec), Prokopine (F. X. Told, h. A. E. Titl: Wastl oder Die böhmischen Amazonen), Neomena (J. K. Tyl: Brunsvik aneb Meč a Lev), Nettchen (F. Rosenau: Die Gunst der Kleinen oder Die Hintertreppe), Ruměna (V. K. Klicpera: Hadrián z Římsu aneb Ženich u vězení), Popelka (týž: Veselohra na mostě), Lili (F. Kaiser: Kaufmann und Maler) – 1843; Jitka (T. Kronesová: Silfida, žínka vodní), Blanka (Ch. Birch-Pfeifferová: Kníže Filip, nazván Divoký a Hynek, katův pacholek)– 1844; Kateřina (táž: Jan Gutenberg, vynálezce knihotisku), Kačenka (J. Nestroy: Rozervanec aneb Živí utopení), Sokol (J. Franulová v. Weißenthurn: Elisena, kněžna Volharská aneb Les u Sibině), Liduška (J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku aneb Ženské srdce) – 1845.
StD
Dorotka (J. Nestroy: Enšpigl aneb Každou chvílku nějaké čtveráctví), Juta z Velšperka (S. K. Macháček: Záviš Vítkovec, pán z Růže aneb Pokuta za zrádu), Apolenka Dubinská (J. K. Tyl: Flamendr aneb Co mu přece pomohlo?) – 1846; Prokop (týž: Pražská děvečka a venkovský tovaryš aneb Paličova dcera), Šukálek (G. Raeder: Skalní duch aneb Artezská studně), Eliška (A. Bäuerle: Zeman ze starého času aneb Láska všude vítězí), Kordula (J. K. Tyl: Strakonický dudák aneb Hody divých žen) – 1847; Emilie (týž: Zkouška o slavnosti ve Hvězdě aneb Bankrotář a kramářka), Jarmila (F. B. Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovského), Anežka (J. K. Tyl: Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři), Dorotka (týž: Strakonický dudák aneb Hody divých žen, i Kullasova spol. 1851), Adléta (týž: Slepý mládenec), Lupáč (týž: Jan Hus, kazatel betlemský), Marie (E. Raupach: Jenerál a profesor) – 1848; Velena (J. K. Tyl: Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové), Milan (J. V. Frič: Václav IV., král český), Madlenka (J. K. Tyl: Tvrdohlavá žena a zamilovaný školní mládenec), Kačenka (týž: Jiříkovo vidění), Adlinka (týž: Žižka z Trocnova a bitva u Sudoměře) – 1849; Militka (S. K. Macháček: Ženichové), Letisa (K. Gutzkow: Boháč ve škole chudoby), Jasana (J. K. Tyl: Lesní panna nebo Cesta do Ameriky), Hynek (J.-F.-A. Bayard, E. Vanderburch, ú. J. K. Tyl: Nalezenec), Verunka (J. K. Tyl: Měšťané a študenti čili Dobývání Prahy od Švédů), Matilda (J.-B. Rosier: Víra, naděje a láska), Marie (W. Shakespeare: Večer svatotříkrálový aneb Cokoli chcete) – 1850; Isabella Portugalská (E. Scribe, E. Legouvé: Povídky královny navarské aneb Oplátka za porážku u Pavie), Nanetka (A. Fredro: Dámy a husaři), Eliška (A. Berla: Venkovský poslanec aneb Jen s pravdou ven!), Popelka (V. K. Klicpera: Veselohra na mostě) – 1851.
Kullasova spol.
Maritana (Dumanoir, A. Dennery: Don Cesar de Bazano aneb Zasnoubení před popravou), Marie Didierova (F. Pyat: Hadrář pařížský) – 1851; Babetka (A. Fredro: Husaři a dámy), Rozárka (J. K. Tyl: Paličova dcera) – 1852.
Zöllnerova spol.
Žofie z Delmenhorstů (R. Benedix: Vězení), Viola Těšínská (F. B. Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovského), Aninka (T. Kronesová: Silfida, královna řeky Labe, ochranitelka věrné lásky), Emilie (F. Kaiser: Chyba lávky), Marie ze Staufenbachu (A. Dumas st.: Hrabě Herman) – 1853; Kraska (V. K. Klicpera: Jan za chrta dán), Růženka (J. Franulová v. Weißenthurn: Statek Lhota) – 1854; Jitka (J. N. Štěpánek: Obležení Prahy od Švédů) – 1855; Bětuška (J. K. Tyl: Pražská děvečka a venkovský tovaryš aneb Paličova dcera) – 1856; Magelona (J. J. Kolár: Don César a spanilá Magelona), Černoborka (J. J. Šantl: Kouzelnice Černoborka a kutnohorský kat, i Kullasova spol. 1860) – 1857.
Prokopova spol.
Flora (A. Bäuerle: Zeman ze starého času), Baruška (F. Hopp: Kožíšek, perle a kamna) – 1858.
Zöllnerova spol.
Gudula (Ch. Birch-Pfeifferová dle V. Huga: Zvoník u Matky boží) – 1858; Juro (F. Kaiser: Dráteníci), Vilém (R. Benedix: Pan strejček), Verunka (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík z hor), Satanáš (E. J. H. dle Clairville, Damarin: Satanáš)– 1859; Eva (R. Benedix: Moda tyranka), Kateřina, kněžna polská (J. Franulová v. Weißenthurn: Jan, vévoda finský), Monika (J. J. Kolár: Monika, i Kullasova spol. 1860) – 1860.
Kullasova spol.
Jitka (K. E. Ebert: Břetislav a Jitka), Veronika Vorlíčková (J. K. Tyl: Bankrotář a kramářka, i StD 1862), Markýza de Pompadour (A. E. Brachvogel: Narcis), Debora (S. H. Mosenthal: Debora), Voršila (A. Langer: Pražská koláčnice), Marianka (F. Raimund: Marnotratník), Paní Marjánka (J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku) – 1860; Matilda (R. Benedix: Vězení), Milfordová (F. Schiller: Ouklady a láska), Kunhuta (S. K. Macháček: Záviš Vítkovec, pán z Růže), Markyta Zelinková (F. X. Told, h. A. E. Titl: Čarovný závoj), Eližběta (F. Schiller: Maria Stuart) – 1861.
StD
Rosava (J. K. Tyl: Strakonický dudák aneb Hody divých žen) j. h. – 1861; Matka Bartáková (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík z hor, i PD 1863) j. h., Čarodějka (J. W. Goethe: Faust, i PD 1864), Hospodyně Brigitta (H. v. Kleist: Katynka Heilbronská aneb Zkoušení ohněm, i PD 1865), Matka cikánův (J. W. Goethe: Götz z Berlichingů, rytíř s železnou pěstí) – 1862.
PD
Nenávist (F. Raimund: Dívka z čarovných krajů aneb Sedlák milionář) – 1862; Paní Klepáčková (A. Langer: Pražský flašinetář a jeho rodina), Paní Čermáková (K. Gutzkow: Srdce a svět), Vdova Kalousová (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění) – 1863; Davisonová (týž: Lesní panna), Zelinářka (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus) – 1864; Petrovna Pošlepkina (N. V. Gogol: Revisor), Kapustová (E. Pešková: Jen žádnou od divadla!) – 1865.
Švandova spol. Plzeň
Juliina kojná (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Čapková (A. Fredro: Pan Čapek), Petronila (R. Benedix: Dalibor Čermák), Háta (S. H. Mosenthal: Debora), Marta Sekáčková (J. W. Goethe: Faust)– 1865; Klárčina matka (týž: Egmont), Anežka (J. N. Štěpánek: Korutané v Čechách aneb Vysvobození vlasti), Truquetová (E. Grangé, Lambert-Thiboust: Pokuta muže), Sybilla (F. X. Told, h. A. E. Titl: Čarovný závoj), Paní Kordula (J. Nestroy: Enšpígl aneb Každou chvíli jiné čtveráctví), Paní Anastasie Velenská z Velenova (J.-F.-A. Bayard, J. de Wailly: Vlci v beránčím rouše aneb Musí na venek), Ludvíka (T. Hell dle V. Ducangea: Marnotratný syn aneb Tři dnové ze života karbaníkova), Vévodkyně z Yorku (W. Shakespeare: Život a smrt krále Richarda Třetího) – 1866. PD Barbora (I. S. Turgeněv: Venkovanka), Paní de Portmahon (V. Sardou: Paragrafy na střeše), Dyndalská (A. Fredro: Dámy a husaři), Lidka (V. K. Klicpera: Rod Svojanovský aneb Prušáci v Čechách) – 1866.
Překlady
Dle něm: Příhody na cestě po diležanci, StD 1842 (dub., šifra N. K. F.); L. Bartsch: Strašlivé tajemství starého zámku skalického aneb Muky zlého svědomí, StD 1847 (šifra A. R.); R. Benedix: Pan strejček [Der Vetter], Pštroska 1852, t. 1853 (šifra A. R.); A. Delacour, Lambert-Thiboust: Slepá nevěsta aneb Klenotník a alchymista, StD 1854, t. 1874 s tit. Slepá nevěsta aneb Pařížský ďábel (šifra A. R.); A. Anicet-Bourgeois, M. Masson: Žebračka, Prokopova spol. 1861; E. Raupach: Zločin ze ctižádosti, t. 1875.
Prameny a literatura
AMP: Sbírka matrik, JIL N10, matrika narozených fary u sv. Jiljí 1816–1823, s. 184. SOA Třeboň: Sbírka matrik, 42 Jindř. Hradec, matrika oddaných 1850–1861, s. 373, obr. 380. NA: fond PM 1871–1880, kart. 1249, sign. 8/6/20/3 [koncese]. ■ Deutscher Bühnenalmanach [Berlin] 1840, s. 360; Galicia [Lemberg] 1840, s. 208; nesign. [J. K. Tyl], Květy 8, 1841, s. 295 → Divadelní referáty a stati, 1960; ∆ [J. Neruda]: Paní A. Turnovská-R. vypravuje, Národní listy 18. a 19. 1. 1881→ České divadlo VI, 1973; F. Bačkovský: České spisovatelky, Ženské listy 10, 1882, s. 101; J. L. Turnovský: Z potulného života hereckého, 1882, s. 21–25, 143n.; Fr. L. H. [Hovorka]: První herečky českého divadla v Praze. A. R.-Turnovská, Divadelní listy 5, 1884, s. 149–151; J. L. Turnovský: Paměti starého vlastence II [1901], s. 23–27●; nekrology: P. Biliánová, Národní politika 6. 12. 1903; Ženský svět 7, 1903, s. 274; Meziaktí 4, 1903/04, č. 61; Divadlo 2, 1903/04, s. 122–126; Divadelní listy 5, 1903/04, s. 68n.●; L. Grossmannová-Brodská: Za nejstarší českou herečkou, Ženské listy 32, 1904, č. 1; V. K. Blahník: J. K. Tyla had z ráje, 1926, s. 115–119, 195, 217, 432; M. Hýsek: J. K. Tyl, 1926, s. 87–91, 222–225; F. Strejček: Nevšední sňatek roku 1861, Národní politika 28. 4. 1936; V. Businský: Nina R., Národní divadlo 31, 1955/56, č. 3, s. 4–12; J. Knap: Zöllnerové, 1958, s. 61, 64–67, 85–87, 89, 96, 99–101; J. K. Tyl: Divadelní referáty a stati, 1960, zvl. s. 46, 76, 173n., 183, 189, 195n., 203n., 213, 216n., 223, 225n., 229; DČD II [obr. 150 chybně R., spr. M. Lipšová]; DČD III; F. Kožík: Devět Ofélií, [1988], s. 15–57; F. B. Mikovec: Pražská Thálie kolem 1850, 2010; L. Chválová: Tylovy herečky A. Forchheimová-R. a Anna Kolárová-Manetínská, Disk č. 30, 2009, s. 110–132 → Žena v divadle J. K. Tyla, 2012. ■ LČL, NDp, ODS [jako Forchheimová], Otto, Rieger, Wurzbach; Buchner, Laiske, NAlb [jako Forchheimová-Rajská], PD-rep
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 822–826
