Psán též s křest. jm. Kliment Vladislav, příjmení i Pünner. – Otec byl štolbou u hraběte Johanna Nostice. Po maturitě na staroměstském gymnáziu (1828) se P. zapsal na filozofii a po absolvování filozofických ročníků (1828 až 1830) studoval po dvouleté pauze medicínu (prokazatelně čtyři semestry 1832–34). Titul MUDr. získal patrně až 1842; koncem t. r. odešel z Prahy zjevně po neshodách s J. Malým a J. K. Tylem, později i K. Havlíčkem, vzniklých jejich kritikou P. překladů divadelních her. Působil jako praktický lékař v Klášterci n. Ohří, po nástupu k vojsku jako polní lékař. 1846 pobýval na Strakonicku ve Štěkni, 1852 ve Žďáru (Žár). 1860 opustil Čechy, přesídlil do uherského Banátu, stal se městským lékařem v Módosi u Temešváru, dále o něm nejsou zprávy.
V době filozofických studií se s přítelem a kolegou V. Filípkem připojil k české vlastenecké společnosti v kavárně U Komárků v Ungeltu. 1836 literárně debutoval; časopisecky uveřejňoval drobnou prózu s náměty z dávné české minulosti, milostné básničky, žertovné deklamace, masopustní žertíky a kratší překlady prózy i lyriky, zejména z němčiny. Patřil k okruhu ochotnického Kajetánského divadla vedeného J. K. Tylem (1834–37), v jehož představeních pravděpodobně hrál (role nedoloženy) a kde byl uveden jeho překlad hry Karla XII. navrácení se do vlasti (už předtím hraný ve StD). Od podzimu 1836 do 1837 soustředil ve svém bytě v Jindřišské ul. redakci nové knižní edice Výbor divadelních her zahraničních. Současně se prosadil jako divadelní kritik v České včele, kam od září 1837 do června 1842 pravidelně přispíval obšírnými referáty. Jako nástupce J. K. Chmelenského se stal pokračovatelem jeho kritických snah o povznesení českého divadla z amatérské na profesionální úroveň. Tento cíl sledoval už vydáváním knižnice Výbor divadelních her zahraničních (2 sv., 1837, s V. Filípkem), která měla zlepšit orientaci v dramatické literatuře a usnadnit přístup k textům, dosud šířeným převážně rukopisně. První svazek přinesl jeho překlad veselohry Karla XII. navrácení se do vlasti. Edici, proslulou pak jako Česká Thalia, postoupil v polovině 1837 Tylovi. Po neúspěšném pokusu o vlastní hru Císař Karel IV. v Pise, kterou jako jeden z mála dobových autorů podložil materiálovým studiem, i když psal patrně podle cizí předlohy, se věnoval divadelněkritické činnosti a práci překladatelské, kterou později zaměřil výhradně na prózu (povídky, rozsáhlý román Noc a jitro E. Bulwera-Lyttona aj.). Z němčiny a přes ni z francouzštiny přetlumočil značné množství divadelních her, které na rozdíl od dobové praxe nelokalizoval do českých poměrů. Některé z jeho překladů, relativně věrně se držících originálu, ještě v rukopise upravoval J. K. Tyl nebo J. N. Štěpánek. P. překládal kouzelné báchorky, tzv. rytířské hry a lokální frašky od soudobých populárních autorů (J. Nestroye, F. Raimunda, J. Franulové v. Weißenthurn, A. v. Kotzebuea, A. Bäuerleho ad.). Repertoár českých scén, libující si ve vídeňské frašce a pohádkové férii, umělecky obohatil překlady klasické a romantické tragédie (Schillerův Don Carlos, Hugova Marie Tudorovna – pod názvem Královna a její milostník) i komedie (Lessingova Minna von Barnhelm jako Mína z Blahodova) a měšťanské moralistní činohry (Ifflandův Věrný služebník). Překlady her (vyjma Marie Tudorovny) se u kritiky nesetkávaly s jednoznačně kladným ohlasem, avšak na repertoáru pražských i venkovských scén, PD i kočovných společností (J. A. Prokopa, J. Kullase aj.) se některé udržely hluboko do sedmdesátých let (Karla XII. navrácení se vlasti, Věrný služebník, Hrůzy rozbrojnictví, Jan, vévoda Finský, Mína z Blahodova, Královna a její milostník, Don Karlos). Na svou dobu neobyčejný rozhled po světovém literárním dění zúročil P. především v překladatelské aktivitě, jíž spoluvytvářel dramaturgii českého divadla třicátých a čtyřicátých let, kdy se i jako kritik zasazoval o jeho uměleckou a společenskou emancipaci.
Pseudonymy, šifry
Kl. Nadějkovský ze Žďáru, Kl. Nadějkovský, Kl. (K. Vl., Kl. V.) Nadějkovský, Kl. Nadějovský, Dr. -r, K. Ch. P., Kliment V., K. L. P., Kl. P., Kl. V., Kl. V. P., K. P., K - P, K. P…, K-.-r, -p-
Hra
Císař Karel IV. v Pise, StD 1838.
Překlady
J. R. Planché, ú. L. W. Both: Karla XII. navrácení se do vlasti, StD 1836, též s tit. Karel XII. na ostrově Rujaně a s dovětky aneb Obležení Strahlsundu, aneb Tak splácí král /své/ dluhy, t. 1837 (pseud. Kl. Nadějkovský); A. v. Kotzebue: Žárlivá panička, StD 1837; A. W. Iffland: Věrný služebník [Die Dienstpflicht], StD 1838, t. 1843; A. Bäuerle: Praha, Paříž, Londýn a Constantinopole aneb Všude dobře, v Praze nejlíp, StD 1838; F. W. Ziegler: Hrůzy rozbrojnictví aneb Mocnost pravé víry [Die Parteienwuth oder Die Kunst des Glaubens], StD 1839; J. W. Lembert: Ženských se štítí [Der Mentor], t. 1839, NdR 1843, též s tit. Mentor neb Ženských se štítí; A. v. Kotzebue: Jeden jako druhý, [Die beiden Klingsberg], s tit. Hrabata Zvukovští t. 1843, ochotn. Bělá p. Bezdězem 1845; týž: Stříbrná svatba aneb Bývalí ministrové, t. 1843, Pštroska 1853, též s tit. inverzním (pseud. K. Nadějkovský); A. Lewald dle franc.: Kníže Modrovous neb Zkoušení manželky, NdR 1843; J. Franulová v. Weißenthurn: Jan, vévoda Finský aneb Boj dvou srdcí bratrských, NdR 1843; A. W. Iffland: Karbaník [Der Spieler], NdR 1843; W. Vogel: Penězokazi a strážný obraz aneb Švédové v Chrudimi, NdR 1843, též jako Penězokazi aneb Švédové v Chrudimi; J. Franulová v. Weißenthurn: Ztečení /Dobytí/ Smolenska aneb Oběť lásky dětinské [Die Bestürmung von Smolensk], NdR 1843; G. E. Lessing: Mína z Blahodova aneb Šťastní vojáci, StD 1844; J. Nestroy: Chce mít švandu aneb Kupečtí mládenci /z venkova/ v hlavním městě [Einen Jux will er sich machen], NdR 1844; V. Hugo: Královna a její milostník [Marie Tudor], StD 1850, též s tit. Tudorka, Marie Tudorovna, Vláda a národ; F. Raimund: Záhubná Koruna neb Král bez říše, hrdina bez zmužilosti, krása bez mladosti [Die unheilbringende Zauberkrone oder König ohne Reich, Held ohne Mut, Schönheit ohne Jugend], StD 1850, též s tit. Neštěstí přinášejíc korunu; H. Clauren: Amerikánský ženich v Čechách aneb Brambory na loupačku [Der Bräutigam aus Mexico], StD 1851; t. 1852, StD 1853; F. Schiller: Don Karlos, infant španělský, StD 1853 (pseud. K. Vl. Nadějkovský); A. W. Iffland: Myslivec [Die Jäger] StD-Novom. 1860.
Prameny a literatura
NMd: Rukopisy a opisy překladů her. ■ J. K. Ch. [Chmelenský]: Literatura česká. Výbor divadelních her zahraničních, Česká včela 4, 1837, s. 96; E.: Herr Clemens Püner…, Bohemia 4. 5. 1838●; ref. Císař Karel IV. v Pise: J. S. Tomíček, Česká včela 5, 1838, s. 159n.; nesign. [A. Müller], Bohemia 8. 5. 1838●; F. Bayer: Stručné dějiny literatury české, Olomouc 1879, s. 150, 179; M. Navrátil: Almanach českých lékařů, 1913, s. 251; A. A. Coleman: Kotzebue in tschechischer Übersetzung, Zeitschrift für slavische Philologie [Berlin] 11, 1934, s. 54–72; J. B. Pichl: Vlastenecké vzpomínky, vyd. M. Hýsek, 1936, s. 72; DČD II; M. Husová: V. V. K. P. – život, dílo, Maďaři a…?, in sb. Jeden jazyk naše heslo buď III, ed. J. Vyčichlo, V. Viktora, Radnice–Plzeň 2005, s. 167–174. ■ LČL, Otto, Rieger, Wurzbach [*1711 Praha]; Laiske
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 815–816
