Roz. Nosková. Pocházela z rodiny sládka. Již v mládí projevila divadelní vlohy mezi ochotníky v rodišti. Do světa profesionálního divadla vstoupila pod pseudonymem Táborská. 1876 ji přijal jako sboristku do svého souboru P. Švanda ze Semčic. Nadaná začátečnice pod vedením E. Peškové rychle postupovalak předním rolím. Se Švandovou společností hrála na jevišti smíchovské Arény v Eggenberku, Divadla u Libuše, městského divadla v Plzni a v řadě českých měst. V lednu 1878 se provdala za herce Adolfa P., od té doby hrála pod jeho jménem (psána i Pštrosová). 1883 vystoupila na zkoušku v ND (Ludmila, Pippich: Z české domácnosti) a byla přijata pro obor naivek. Zklamána nedostatkem hereckých příležitostí z ND na jaře 1888 odešla i s manželem, který byl rovněž málo využíván. Ten se pak pokoušel hospodařit na statku, ale bez úspěchu. Na podzim 1890 se oba vrátili k divadlu. P. nastoupila ke Švandově společnosti v Brně, kde její působení ukončila ředitelova náhlá smrt v lednu 1891. Poté byla znovu přijata do ND a setrvala tu až do penzionování 1914. Pak vystupovala pohostinsky v MD v Plzni za ředitele Veverky, u společnosti J. Faltyse aj. 1919 se potřetí vrátila do ND, kde 1925 definitivně ukončila hereckou činnost. Zemřela ve Vinohradské nemocnici po amputaci nohy, byla zpopelněna.
V prvním působišti, Švandově společnosti, se od 1878 prosadila v oboru naivek, v němž se její doménou staly čtveračivé, čiperné dívky, u nichž se nevinnost pojí s ženským důmyslem, humorem a veselostí. Měla svěží zjev, jasný, ohebný hlas plný měkkých tónů, jímž podobně jako radostně perlivým smíchem a vřelým nelíčeným humorem okouzlovala publikum v desítkách postav. K nejvýznamnějším úlohám z té doby patřila Zuzanka v Beaumarchaisově Figarově svatbě, v níž bezezbytku uplatnila své předpoklady. Po příchodu do ND, kde ztělesňovala rovněž naivky, ji zastiňovaly starší a upřednostňované kolegyně A. Volfová (zvláště v původní české dramatice) a L. Ortová de Pauli (ve francouzských společenských hrách). P. dostávala herecké příležitosti hlavně v domácích novinkách (Alena ve Vrchlického Noci na Karlštejně, Žofka v Stroupežnického Paní mincmistrové, Božena ve Štolbově Vodním družstvu). Dostatečný prostor pro rozvoj jejího talentu se však stále nenacházel. Při druhém pobytu v ND pro úlohy naivek již pozbývala předpoklady (s výjimkou líbezného hlasu a smíchu) a začala se uplatňovat v rolích starších žen, v nichž dala průchod svému veselohernímu nadání a nevyhýbala se ani excentričtější komice. Představovala ženy nejrůznějších sociálních vrstev, typů i povah (Černá ve Svobodových Směrech života, Kordula v Tylově Strakonickém dudákovi, Juliina kojná v Shakespearově Romeovi a Julii, Babizna v Goethově Faustovi, Kata ve Vojnovićově Dubrovnické trilogii). Do řady rolí byla opakovaně obsazována v nových nastudováních a hrála je po dlouhá léta. Během více než třicetiletého působení v ND zůstávala stranou větší pozornosti, ale patřila ke spolehlivým silám souboru. Dokázala potlačit starší stylová východiska a přizpůsobit se novým vývojovým trendům. Již u Švandy nastoupila cestu k realistickému herectví, které nenápadným způsobem napomáhala prosazovat i v ND. Schopna postihnout individuální charakter postav zdařile se vymanila z přežilého systému hereckých oborů, v němž začínala svou divadelní dráhu. V posledních letech divadlu sloužila oddaně a disciplinovaně v epizodních rolích.
Role
Švandova spol.
Clementine (H. aT. Cogniardové, Bourdois: Cri-cri), Hedvika (W. Müller: Když slavík do lesa zaletí) – 1876; Ema (A. L’Arronge: Doktor Kalous, i ND 1886) – 1879; Marie Věnceslava (M. Klapp: Rosenkranz a Güldenstern), Marie (J. Neruda: Prodaná láska) – 1880; Eliška (I. F. Castelli: Car Petr Veliký), Běta (G. v. Moser, F. v. Schönthan: Naše ženy), Cyprienna (V. Sardou: Cyprienna), Evička (G. v. Moser: Potrhlý krejčí), Zuzanka (P.-A. C. de Beaumarchais: Bláznivý den aneb Figarova svatba) – 1881; Suzanne de Villiers (E. Pailleron: Svět nudy, i ND 1884), Julietta (V. Sardou: Odetta), Zoe (E. Zola, dram. O. Gastineau, W. Busnach: Nana), Charlotta (týž: Rabourdin a jeho dědicové), Emilie (F. Kaiser: Dareba), Ludmila (K. Pippich: Z české domácnosti, i ND 1883), Emilie (A. Lokay: Brouček), Emma (týž: Královna plesu), Anna (M. Bałucki: Truhlář a jeho synové) – 1882; Mašenka (A. N. Ostrovskij: Tak se dělá kariéra), Laurence (Dumanoir, A. de Keraniou: Jedna se směje, druhá pláče), Lucie (V. Sardou: Zamilované psaníčko na cestách) – 1883.
ND
Ludmila (K. Pippich: Z české domácnosti) j. h. – 1883; Titanie (W. Shakespeare: Sen v noci svatojanské), Cherubín (P.-A. C. de Beaumarchais: Figarova svatba čili Bláznovský den), Alena (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně), Popelka (V. K. Klicpera: Veselohra na mostě), Julie (K. Pippich: Ve veřejném životě), Hortensie (E. Bozděch: Světa pán v županu),Šotek [Puk] (W. Shakespeare: Sen v noci svatojanské), Suzana (G. Ohnet: Majitel hutí) – 1884; Nerissa (W. Shakespeare: Kupec benátský), Bérangera (V. Sardou: Odetta), Dorotka (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Marie (W. Shakespeare: Večer tříkrálový),Paní Žofka (L. Stroupežnický: Paní mincmistrová) – 1885; Filipina (F. V. Jeřábek: Cesty veřejného mínění), Ema (A. Delacour, E. Labiche: Vřele milovaný Celimare), Komtesa Christina (F. A. Šubert: Jan Výrava), Božena (J. Štolba: Vodní družstvo) – 1886; Brianda z Luny (J. Vrchlický: Soud lásky), Louisa (V. Sardou: Staří mládenci) – 1887.
Švandova spol. ND Brno
Regina (V. Sardou: Milostné psaníčko), Taťana Alexějevna Těleginová (P. M. Něvěžin: Druhá mladost), Královna Eliška (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně) – 1890.
ND
Pepa Rimbautová (E. Pailleron: Myška) j. h. – 1891; Paní Žáčková (O. Blumenthal, G. Kadelburg: Praha je Praha), Veronika (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání) – 1892; Slečna Zuzana Poličanská (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Františka šl. Wendlowská (H. Sudermann: Domov) – 1893; Toinon (V. Sardou, E. Moreau: Madame Sans-Gêne) – 1894; Juno (J. Offenbach: Orfeus v podsvětí), Maryšina babička (A. a V. Mrštíkové: Maryša) – 1894; Jella (G. Davis: Katakomby) – 1895; Juliina kojná (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Jenovefa (V. K. Klicpera: Hadrián z Římsu), Chůva (J. Kvapil: Princezna Pampeliška) – 1897; Březinová (A. Jirásek: Emigrant) – 1898; Černá (F. X. Svoboda: Směry života), Kordula (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Marie Kapičková (J. Štolba: Na letním bytě), Aurelie Cafourková (týž: Vodní družstvo), Paní Wermelskirchová (G. Hauptmann: Forman Henčl), Paní Leverdierová (P. Bilhaud, F. Carré: Paní Leverdierová) – 1899; Emma (V. Štech: Třetí zvonění), Marcelína (P.-A. C. de Beaumarchais: Figarova svatba), Domovnice (M. A. Šimáček: Jiný vzduch) – 1900; Roubínková (A. Jirásek: M. D. Rettigová) – 1901; Máma (O. Nedbal: Pohádka o Honzovi)– 1902; Samsónková (F. X. Svoboda: Lapený Samsónek), Háta (J. Vrchlický: Knížata), Anna Vlnová (R. Svobodová: V říši tulipánků), Jahelková (J. K. Tyl: Tvrdohlavá žena), Veronika (J. J. Kolár: Pražský žid) – 1903; Slečna Stázi (B. Viková-Kunětická: Holčička) – 1905; Babizna (J. W. Goethe: Faust) – 1906; Kopecká (A. Jirásek: Otec) – 1907; Panimáma Petráňová (A. H. Horáková: Páni), Barbora (A. Jirásek: Samota) – 1908; Kata (I. Vojnović: Dubrovnická trilogie), Nastasja Ivanovna (L. N. Tolstoj: Živá mrtvola) – 1911; Babička Tylová (M. Maeterlinck: Modrý pták) – 1912; Bába (A. Jirásek: Lucerna) – 1916; Paní (K. Čapek: Loupežník) – 1920; Havlová (A. Jirásek: Vojnarka), Nána (K. Čapek: R.U.R.) – 1921; Vdova Zelenková (L. Stroupežnický: Na Valdštejnské šachtě) – 1925.
Faltysova spol.
Veronika (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání) j. h. – 1918.
Prameny a literatura
Plzeňské listy 6. 1. 1878 (sňatek); -k.: M. P., Česká Thalia 2, 1888, s. 88 [odchod z ND]; nesign. [J. Vodák], Čas 10. 9. 1901 [Chůva, Romeo a Julie] → Shakespeare, 1950; nesign.: M. P., Divadlo 7, 1908/09, s. 45n.; F. A. Šubert: Dějiny Národního divadla v Praze let 1883–1900, 1908, s. 350; nesign., Lidové noviny 20. 4. 1913 [k odchodu do penze]●; nekrology: Národní politika 29. 11. 1927; B., Lidové noviny 29. 11. 1927, ráno; hc., Národní listy 30. 11. 1927, več.; Maxa [M. B. Stýblo], Divadlo 7 (14), 1927/28, s. 36●; V. Štein Táborský: Dějiny venkovských divadelních společností, 1930, s. 102, 106; L. Novák: Stará garda Národního divadla, 1937, s. 111–116; K. Engelmüler: Z letopisů českého divadelnictví I, 1946, s. 124, 219; A. Javorin: Pražské arény, 1958, s. 147; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, s. 77, 78, 221; DČD III ■ Masaryk, Ndp, Otto; Buchner, NAlb
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 801–803
