Příjmení psáno též Pštros. Narodil se v měšťanské rodině koželužského mistra. Otec byl velkým příznivcem a mecenášem ochotnického divadla, zřídil a spravoval soukromou scénu v bývalém hostinci v Jerusalémě v Bartolomějské ul. Herečkami se staly i P. dvě starší sestry, Anna a Františka (provd. Angerová). P. již 1866 úspěšně vystupoval s ochotníky Měšťanské besedy v Karlíně (Cedrik, Halm: Griselda) a v ochotnickém spolku Thalia na Malé Straně, v březnu 1870 hostoval v Plzni u Švandovy společnosti, kde byla angažována jeho sestra Františka. Po debutu v tit. roli Kolárovy Žižkovy smrti nastoupil hereckou dráhu teprve po několika letech. Na otcovo přání vystudoval dvouletou hospodářskou školu v Chrudimi, krátce pracoval jako agronom na velkostatku v Medlešicích (dnes část Chrudimi). Ochotnické divadlo pěstoval i v Chrudimi, po návratu do Prahy hrál na proslulé ochotnické scéně U Zlatého anděla na Smíchově a 1873 vystoupil v ochotnickém přestavení Kolárovy tragédie Žižkova smrt v Novoměstském divadle v roli Jetřicha. Na doporučení F. Kolára byl na podzim 1874 angažován do PD, ale již 1875 byl z úsporných důvodů propuštěn. Nastoupil ke společnosti P. Švandy ze Semčic, kde poznal svou budoucí manželku, herečku Marii Táborskou (vl. jm. Noskovou), vzali se v lednu 1878. Před znovuotevřením ND 1883 se ucházel o angažmá (ke zkušebnímu vystoupení zvolil Romea) a byl přijat i s manželkou; P. pro obor milovníků a lyrických hrdinů jako dočasný zástupce vážně nemocného J. Seiferta. Urostlého, plavovlasého herce s výraznýma modrýma očima, ale s poněkud zastřeným hlasem kritika uvítala jako slibný talent, konstatovala jeho rutinu a dobrou znalost jevištních nároků. Byl však málo využíván a jeho zklamání vyústilo v odchod z ND. Angažmá 1888 vypověděl (manželka rovněž), pronajal si statek u Lomnice n. Popelkou, avšak hospodaření se mu příliš nevedlo. Na podzim 1890 se do ND vrátil. Byl aktivním členem a funkcionářem JČH (jednatelem, pokladníkem). Počátkem 1901 onemocněl duševní chorobou a hereckou činnost definitivně ukončil. Zemřel v ústavu choromyslných teprve dvaapadesátiletý, pohřben je na Olšanských hřbitovech.
Ve Švandově souboru se uplatňoval v rolích milovnických (Romeo), v mladohrdinském oboru (Záviš z Falkenštejna ve stejnojmenné Hálkově tragédii), v komediích (hrabě Almaviva, Beaumarchais: Figarova svatba), fraškách a v soudobých společenských dramatech a salonních konverzačkách. V ND po počátečních pokusech v oboru milovnickém a hrdinském, v nichž zůstal zcela ve stínu J. Seiferta, rozvinul své nadání až v rolích charakterních a komických, zejména v menších postavách Shakespearových a v realistické dramatice, na nichž jeho herectví vyzrálo (Šumbal: Stroupežnický: Naši furianti; Samko, Preissová: Gazdina roba; Stengel, Sudermann: Čest; čeledín Mitrič, Tolstoj: Vláda tmy).
Role
Švandova spol. Plzeň
Jan Žižka (J. J. Kolár: Žižkova smrt) – 1870.
PD
Vítek z Lípy (V. Hálek: Záviš z Falkenštejna), Filip Orlík (J. V. Frič: Ivan Mazepa), Rytíř Krakovan (V. K. Klicpera: Soběslav, kníže selský), Bedřich Bělák (G. v. Moser: Ultimo), Květomil (F. X. Told, h. A. E. Titl: Čarovný závoj), Sigmund Korybut (J. J. Kolár: Žižkova smrt), Král Francký (W. Shakespeare: Král Lear), Konrád (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě), Briston (V. Sardou: Andrea) – 1874; Rytíř Jiří Waldstätten (H. v. Kleist: Katinka Heilbronská aneb Zkoušení ohněm), Hrabě Aubespine (F. Schiller: Marie Stuartka), Osrik (W. Shakespeare: Hamlet) – 1875.
Švandova spol.
André markýz de Arcis (V. Sardou: Fernanda), Henri de Kerdren (T. Barrière, A. Regnault de Prebois: Hraběnka Somerive), Horace Holmcrost (A. v. Winterfeld dle W. W. Collinse: Kající Magdalena) – 1875; P. Ambrož (K. Costa: Farářova dceruška), Hrabě Vladimír (P. Nevsky [P. de Corvin], A. Dumas ml.: Daniševi), Romeo (W. Shakespeare: Romeo a Julie, i PD 1883) – 1876; Vévoda z Nemoursu (C. Delavigne: Král Ludvík XI.), František Risler (A. Daudet, A. Belot: Fromont jun. a Risler sen.), Zajíček (G. v. Moser: Zlatohlávek) – 1877; [?] (A. Delacour, A. Hennequin: Růžová domina, benef.), Julius (O. F. Berg: Plzeňská paní domácí) – 1878; Záviš z Falkenštejna (V. Hálek: Záviš z Falkenštejna), Mazepa (J. Słowacki: Mazepa), Adolf (A. L’Arronge: Doktor Kalous) – 1879; Marcus Antonius (W. Shakespeare: Julius Caesar), Hrabě Eduard (M. Klapp: Rosenkranz a Güldenstern), Robert (E. Labiche: Ptáčátka), Edgar (W. Shakespeare: Král Lear), Karel (F. Schiller: Loupežníci), Lazzareo (H. Meilhac, L. Halévy: Nový don Quijote), Antonín Veverka (J. Neruda: Prodaná láska), Lartier (E. Zola, dram. W. Fried-rich: Zabiják), Marcus Paetus (A. Wilbrandt: Arria a Messalina) – 1880; Václav Budil (F. V. Jeřábek: Služebník svého pána), Pavel (I. F. Castelli: Car Petr Veliký), Hypolit (J. J. Kolár: Monika), Hrabě Almaviva (P.-A. C. de Beaumarchais: Figarova svatba), Olivier (A. Vacquerie: Jean Baudry)– 1881; Čestmír (J. K. Tyl: Čestmír), Filip V. (H. Laube: Král Filip V. a jeho dvůr), Patočka (A. Lokay: Brouček), Pierre Delarme (G. Ohnet: Sergius Panin), Rolský (K. Zalewski: Článek 264), Petruchio (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy), Philippe (E. Zola, dram. O. Gastineau, W. Busnach: Nana), Henri (týž: Rabourdin a jeho dědicové), Roger de Ceran (E. Pailleron: Svět, v němž se nudíme, i ND 1884 j. h.), Vévoda z Berry (J. J. Stankovský: Ve Versaillu), Jaromír Sokolov-Rodovský (F. V. Jeřábek: Syn člověka), Jakub (L. Anzengruber: Sedlák křivopřísežník), Octav (A. Dumas ml.: Pan Alfons), Manfred (S. H. Mosenthal: Pietra) – 1882; Don César (J. J. Kolár: Magelona), Glumov (A. N. Ostrovskij: Tak se dělá kariéra), Gustav (A. Moreto, ú. K. A. West: Donna Diana), František (F. Nissel: Čarodějnice), Maurice (Dumanoir, A. de Keraniou: Jedna se směje, druhá pláče), Jiří (E. Erckmann, A. Chatrian: Tvrdohlavci) – 1883.
ND
Matěj Šumbal (L. Stroupežnický: Naši furianti), Hortensio (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy), Honza (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění) – 1887; Samko Jagoš (G. Preissová: Gazdina roba) – 1889; Drtina (A. Jirásek: Vojnarka), Jedlička (M. A. Šimáček: Svět malých lidí) – 1890; Hugo Stengel (H. Sudermann: Čest) – 1891; Pastýř (W. Shakespeare: Pohádka zimního večera), Starý Gobbo (týž: Kupec benátský) – 1892; Vincentio (týž: Zkrocení zlé ženy), Valenta (J. K. Tyl: Paličova dcera) – 1893; Hrdlička (A. a V. Mrštíkové: Maryša), Stefano (L. Fulda: Talisman), Božidar Vdoleček (F. F. Šamberk: Výlet pana Broučka z Měsíce na výstavu) – 1894; Král Aleonoros (J. K. Tyl: Strakonický dudák) – 1896; Kaštyl (V. Štech: Třetí zvonění), Don Guzman Husízob (A.-P. C. de Beaumarchais: Figarova svatba), Mitrič (L. N. Tolstoj: Vláda tmy) – 1900; Roubal (A. Jirásek: M. D. Rettigová), Edmund (J. Štolba: Mořská panna) – 1901.
Prameny a literatura
Český lev 19. 3. 1870, příl. [zpráva o debutu, Žižkova smrt]; G. E. [Eim], Posel z Prahy 10. 5. 1874 [Sigmund Korybut, Žižkova smrt]; Plzeňské listy 6. 1. 1878 [sňatek]; nesign.: Z městského divadla, tamtéž 7. 1. 1878; nesign.: Arena na Smíchově, Pražský denník 7. 7. 1881; R., Ruch 5, 1883, s. 398 [Romeo, Romeo a Julie]; nesign.: Theatralia, Národní listy 31. 8. 1883●; úmrtí a nekrology: K. Šípek, Meziaktí 3, 1902/03, č. 156; A. B. D. [Dostal], tamtéž, č. 184; Lumír 31, 1902/03, s. 206n.; Národní politika 12. 3. 1903; Národní listy 12. 3. 1903●; nesign.: Dramatická umělkyně pí Marie Pštrossová…, Divadlo 7, 1908/09, s. 45n.; F. A. Šubert: Dějiny Národního divadla v Praze 1883–1900, 1908, s. 123, 199, 245, 349; V. Budil: Z mých ředitelských vzpomínek I, 1919, s. 85, 119; II, 1920, s. 281–285 + Z mých hereckých vzpomínek, Český deník 3. a 6. 11. 1921, příl. Besedy; Padesát let Švandova divadla na Smíchově 1871–1921, 1921, s. 5; J. Pulda: Komedianti včerejška, 1924, s. 25, 48, 57–64, 65–71; V. Štein Táborský: Dějiny venkovských divadelních společností, 1930, s. 105 + Příspěvky k dějinám divadelního ochotnictva československého, 1931, s. 40, 46n.; A. Smolák: Na „Lišce“ na Pankráci, Český deník 22. 5. 1932; L. Novák: Stará garda Národního divadla, 1937, s. 111–116; K. Engelmüller: Z letopisů českého divadelnictví I, 1946, s. 25; A. Javorin: Pražské arény, 1958, s. 89, 135, 147; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, s. 77n., 80; O. Spalová: Sága rodu Budilova, 1978, s. 39, 84n., 88, 90, 128, 218, 246; DČD III; F. Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, 2000, s. 151. ■ Komenský; Buchner, NAlb, PD-rep, Plzeň
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 798–800
