Vl. jm. Chroust, křtěn Raymund Emanuel. – Otec byl obchodníkem cínovým zbožím. Divadelníkem se stal i bratr Václav (herec a divadelní mistr). P. začínal 1880 u společnosti F. Pokorného, poté hrál u M. Kozlanské (1881, 1889), T. Knížkové (za řízení B. Ludvíka, 1882), J. Košnera (1883) a F. J. Čížka (1881, 1883–84 též artistický správce a režisér), krátce také u A. Konětopské-Havlíčkové. 1885–86 a 1889 byl znovu u F. Pokorného. Od 1885 usiloval o vlastní koncesi, byl však opakovaně odmítán, uspěl až v prosinci 1889. V polovině devadesátých let svou společnost dočasně rozpustil a nastoupil jako artistický správce do nevalného podniku F. Šnídlové (1895–96). 1898 poprvé získal koncesi i pro Moravu, údajně hrál i v Krakově (informaci herce A. Vaverky nepotvrzují jiné zdroje). P. první manželkou byla herečka Bohumila Solimanová (vl. jm. Picková, 9. 1. 1870 Lochovice – 1902 Praha), dcera herce a divadelního ředitele J. A. Solimana a jeho ženy Kateřiny, rovněž herečky.
P. byl hercem nevelkého formátu, ale lehce získával přízeň dámské části publika svým uhrančivým a poněkud exotickým zjevem (havranní vlasy, snědá pleť). U Košnerovy a Pokorného společnosti byl využíván pro epizodní role, i operetní a operní, v nichž ho kritika většinou ani nezaznamenala. Když však vedl Čížkovu a posléze vlastní společnost, suverénně si vybíral velké a významné role, na něž mu nestačily síly (např. Shakespearova Othella). Do konce století uváděl u své společnosti činohry, frašky, hry se zpěvy a operety. Repertoár byl z velké části pokleslý, složený z her druhořadých či příležitostných autorů (např. Pázdral: Lucifer aneb Zázračný elixír; L. Kaška: Bratři z Moravy; Čapek-Drahlovský: Propast Macocha). Na nenáročné publikum byl zacílen i dětský „balet skřítků“ v Popelce, přísliby acetyléno-elektrického osvětlení a jiné projevy křiklavé reklamy, neobvyklé i u kočovného divadla. Přesto do repertoáru pronikala díla světové klasiky (Shakespeare: Othello; Schiller: Loupežníci; Lope de Vega: Sedlák svým pánem), starší české romantické drama i díla soudobých autorů (Kvapilova Princezna Pampeliška, Maryša bratří Mrštíků aj.). Koncem devadesátých let byl chválen za výpravy sestávající ze zručně malovaných dekorací a využívající různých efektů (skutečná loď na scéně apod.), které se uplatňovaly ve výpravných hrách a oblíbených verniádách (Cesta kolem světa za 80 dní). P. měl v souboru řadu dobrých herců i režisérů (např. 1891 manžele A. a B. Houdkovy, A. Kantora; na přelomu 1894/95 krátce V. Vydru). Koncem devadesátých let disponoval velkým, zhruba čtyřicetičlenným ansámblem, v němž vedle jeho početné rodiny byli J. Auerswald (též režisér a malíř dekorací), J. Burda, J. Hradecký (též režisér), F. Kastner (taneční mistr), J. Počepická, A. Janovský (též režisér), jehož manželka Fanny mj. nacvičila baletní čísla do často reprízované výpravné pohádky E. Pohla Sedm havranů. Od 1898 P. uváděl i opery (Weber: Čarostřelec; Blodek: V studni aj.), s nimiž přijel jako první český ředitel do slezského Těšína (Smetana: Prodaná nevěsta a Hubička, 1903). Na přelomu století P. společnost patrně zažívala své nejlepší období, za války živořila v Čechách. V poválečných poměrech, nepříznivých pro cestující divadlo, se už neprosadila, její činnost je naposledy zjištěna na podzim 1923.
Role
Čížkova spol.
Lagrange (K. Blum dle J.-F.-A. Bayarda a H. Saint-Georgese: Dcera pluku) – 1883; Josef Kajetán Tyl (F. F. Šamberk: Josef Kajetán Tyl), Petruchio (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy), Othello (týž: Othello, i Příbramského spol. 1898) – 1883/84; Fromont junior (A. Daudet, A. Belot: Fromont junior a Risler senior), Hrabě Paul de Valreas (H. Meilhac, L. Halévy: Dcera velké Paříže), Dolanský (F. X. Told, h. A. E. Titl: Čarovný závoj aneb Malíř, víla a hospodská), Felix (F. F. Šamberk: Rodinná vojna), Remy (A. Dumas ml.: Dítě dvou matek), Hrabě de Cerny (E. Arago, P. Vermond: Ďáblovy zápisky) – b. d.
Košnerova spol.
Myslivecký mládenec (V. P. Stěžerský [Pázdral]: Lucifer čili Zázračný elixír), Sulazzo (F. X. Told dle E. Scribea: Ďáblův podíl), Alfred Záleský (F. Kaiser: Kolín bez krejčího aneb Dobrodružství p. Prášila) – 1883.
Pokorného spol.
Gini, seržant (J. Strauss: Veselá vojna), Vesnický hoch (K. Šebor: Zmařená svatba) – 1885; Vévoda de Choiseul-d’Amboise (A. E. Brachvogel: Narcis) – 1885/86.
Příbramského spol.
Pëti (A. Berla: Cikán) – 1889; Sigfrid (F. Hebbel, ú. J. K. Tyl: Jenovéfa), Dr. Blanchon (A. Bisson, A. Carré: Reduta) – 1895; Eduard Martins (F. Philippi: Dobrodinci lidstva), Francek (A. a V. Mrštíkové: Maryša), Jiřík (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Dr. Richard Mayrek (G. Davis: Katakomby), Karel IV. (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně), Jaromír Vladyka (R. Kneisel: Cesta kolem světa se šátečkem), Jack Chesney (B. Thomas: Charleyova teta) – 1896; Václav Budil (F. V. Jeřábek: Služebník svého pána) – 1897; Jan Hus (J. K. Tyl: Jan Hus), Jehlička (J. Nestroy: Lumpacivagabundus), Ernesto (J. Echegaray: Velký Galeotto), Georges (L. Gandillot: Pan podprefekt), Fernand de Thauzette (A. Dumas ml.: Denisa) – 1899; Rafael de Petrucci (F. X. Told dle E. Scribea: Ďábel u dvora), Karloo van der Noot (V. Sardou: Vlast) – 1900; Jeremiáš Mrkvička (F. v. Suppé: Žádný muž a tolik děvčat) – 1901; Mařák, vdovec a záložník (J. H. Horák, F. Kudelka: Sen rakouského záložníka) – 1916; Bratr Martin (K. Costa: Čtveráctví bratra Martina) – b. d.
Režie
Čížkova společnost
F. F. Šamberk: Josef Kajetán Tyl – 1883/84.
Příbramského spol.
A. Bisson, A. Carré: Reduta – 1895; A. a V. Mrštíkové: Maryša, J. K. Tyl: Jiříkovo vidění, G. Davis: Katakomby – 1896; F. V. Jeřábek: Služebník svého pána – 1897; L. Krenn, K. Lindau: Chudá holka, A. Bisson, A. Carré: Blázen pod kloboukem, W. Shakespeare: Othello – 1898; F. v. Suppé: Boccaccio, V. Blodek: V studni, C. M. v. Weber: Čarostřelec – 1901.
Prameny a literatura
SOA Praha: Sbírka matrik, 017 Příbram, matrika narozených 1855–1858, s. 174. NA: fond PM 1881–1890, kart. 1692, sign. 8/6/3/6; 1890–1900, kart. 2546, sign. 8/6/15/18 [koncese]. ■ F. Hlavatý: Herecké vzpomínky. 1890–1930, [1930], s. 50n. + Z jevišťátek a velkých scén, [1931], s. 30n.●; úmrtí: Národní listy 15. 10. 1925; Dělnické divadlo 5, 1925, s. 173●; V. Vydra: Má pouť životem a uměním, 1948, s. 130–135; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, s. 49, 194, 195, 229; DČD III; Přehledné dějiny české literatury a divadla v Olomouci I, red. J. Stýskal, 1981, s. 113; A. Houšková: Cedule k představením českých divadelních kočovných společností v Olomouci v letech 1894–1914, Olomouc 1995, s. 7–12, 15–21. ■ PBJ II; Buchner
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 796–798
