Roz. von Korff, křest. jm. Theresie Adalberta Marie Anna Antonie. Otec původem z pruské­ho Slezska byl nadporučíkem, později furýrem rakouské armády. V mládí pobývala s rodiči zřejmě i v Pešti [Budapešť], kde oba zemřeli. Divadelně činná byla jako herečka malých rolí a jako operní sboristka a epizodistka. 1836/37 je doložena u společnosti ředitelky K. Fal­lerové ve Frankfurtu n. Odrou, kde působil rovněž J. A. Prokop, s nímž soubor opustila. V Karlsruhe, které bylo jedním z jejích dalších působišť, se za Prokopa provdala a 1843/44 s ním pobývala v Praze. Poté s ním sdílela an­gažmá v Poznani u ředitele Vogta a v Deaně u M. Greinera. Po návratu do Prahy se účast­nila revolučních bouří 1848, následně byla vyšetřována. 1849 pomáhala manželovi při přípravách První české divadelní společnos­ti, v níž se pak starala o garderobu, poklad­nu apod. Herecky se uplatňovala jen zříd­ka, v nemnoha německy uváděných kusech (např. Christl, Bäuerle: Der Freund in der Noth, 1857), vystupování v českých předsta­veních jí znemožňovala chabá znalost jazyka. Po manželově smrti získala v prosinci 1862 koncesi a podnik udržela až do své smrti. 1876 byla krátce spolukoncesionářkou její údaj­ná dcera, ve skutečnosti kmotřenka Josefa Süsselová, provd. Ludvíková (1850–1876).

P. se stala ředitelkou v době, kdy společnost dlouho stagnovala a kdy se pokles nedařilo zastavit. 1863 svěřila artistickou správu herci F. J. Čížkovi. Hrála se stará repertoárová zá­soba sestávající z vídeňských kusů a Tylových her, druhořadý soubor trpěl zvýšenou fluktua­cí. 1864 pověřila vedením A. Merhauta, hos­podářské a provozní záležitosti spravovala sama. Umělecké vedení, pro něž neměla příliš předpokladů, svěřovala i nadále artistickým správcům vesměs z řad herců. V polovině še­desátých let se za správy E. Rotta soubor stabi­lizoval, byli získáni spolehliví provinční herci (manželé Kozlanští, Vilímkovi, F. Ludvík ad.), mezi nimiž vynikala dramatickým talentem a oslnivým zjevem M. Rottová, uplatňující se v hrdinských úlohách. Tradovanému konsta­tování o nevalné úrovni a soustavném úpadku společnosti protiřečí fakt, že P. podnik udržela v konkurenci nových družin až do poloviny osmdesátých let a že se jí dařilo obsazovat slušné štace (např. Kutnou Horu, Mnichovo Hradiště, Turnov, Rakovník, České Budějovi­ce). Doložený repertoár obsahuje vedle titulů, které se hrály u všech společností (kupř. hry Tylovy, Kolárova Magelona a Žižkova smrt, Raimundův Marnotratník, Toldův Čarovný závoj, Mosenthalova Debora, hry Ch. Birch­-Pfeifferové), také kusy svědčící o občasných vyšších uměleckých aspiracích artistických správců (Frič dle Schmida: Břetislav, sa­mozvanec český, 1870; Shakespeare: Mnoho povyku pro nic, 1882) i o jejich snaze zachy­tit novou dramaturgii (kupř. Sardou: Vlast, 1872; Jeřábek: Služebník svého pána). Funkci správců postupně zastávali J. L. Turnovský (1866/67, tehdy tu hrála jeho žena Anna, roz. Forchheimová, s dcerami Eliškou a Marií), F. Ludvík (1867), J. F. Kozlanský (1868), F. Zelenka (1870) a J. Faltys (1872–75). Po­sledním správcem byl J. Mušek, který častěji přiváděl pražské hosty (J. Mošnu, O. Sklená­řovou-Malou aj.); na něj byla koncese krátce před smrtí P. úředně převedena.

Prameny a literatura

NA: fond PM 1861–1870, kart. 874, sign. 8/6/ /15/14; 1871–1880, kart. 1244, sign. 8/6/15/12; 1881–1890, kart. 1697, sign. 8/6/15/5 [koncese]. ■ Herecká společnost V. P., Národní listy 10. 1. 1871; -ín, Budivoj 7, 1871, č. 28, 29, 31, 34, 36; Svobodný občan 9. a 16. 7. 1881 [spol. ve Sla­ném]; České divadelní společnosti, Národní listy  4. 3. 1885; kk.: Z Kutné Hory, Jeviště 1, 1885, s. 55n.; Herecká společnost paní V. P., Národ­ní listy 10. 1. 1887; Divadelní koncese, tamtéž 15. 3. 1887; J. L. Turnovský: Ředitelka společnos­ti herecké, Kresby, 1887, s. 190–194; V. Hübner: J. A. Prokop, podnikatel I. divadelní společnosti české pro venkov, Divadlo 12, 1913/14, s. 157–159; V. Štein Táborský: Dějiny venkovských divadelních společností, 1930, s. 47–49; J. Vondráček: Účast herce J. A. Prokopa na pražském povstání 1848, in sb. Listy z dějin českého divadla II, 1954, s. 265 až 283; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, s. 34n.; J. Frýzek: Manželé Prokopovi a revoluční rok 1848, in sb. Panorama, Ústí n. O., 2008, s. 16, s. 9–24.

Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav  –  Academia 2015, s. 794–795