Roz. Procházková. Pocházela z rodiny finančního strážníka. Hereckou dráhu zahájila u Kramelovy společnosti řízené J. V. Sukem, v říjnu 1884 nastoupila v Plzni do souboru P. Švandy ze Semčic, kde se sblížila s basistou, kapelníkem a režisérem opery Josefem Malým (1852 Praha – 1917 Brno), za něhož se záhy provdala. Se Švandou absolvovala hlavní sezony v Plzni, Brně a na Smíchově, kratší stagiony v dalších městech. Po šesti letech soubor opustila, v létě 1890 se stala členkou Budilovy společnosti, u níž nahradila S. Kokoškovou. Po dvou letech přešla k L. Chmelenskému, s nímž podnikla i zájezd do vídeňského Divadla v Josefově (1893) a do Chorvatska. Ředitel Chmelenský, který k ní choval vřelé city, volil repertoár s ohledem na její nejlepší uplatnění. V jeho souboru vytrvala bezmála sedm let. 1899 hostovala v ND (tit. role Schillerovy Marie Stuartovny a Lída Vránová v Šubertových Probuzencích), k angažmá ale nedošlo. Zklamaná herečka nastoupila k P. Švandovi ml., od září 1902 byla Budilem přijata do stálého souboru nového MD v Plzni, ale již po pár týdnech odešla, nespokojena s přidělovanými rolemi (toulavá cikánka Weskalná v Sudermannových Svatojanských ohních). Vrátila se ke Švandovi ml., a když divadelního podnikání definitivně zanechal, pokračovala u nástupnické společnosti J. E. Sedláčka (1904–07). Občas vystupovala v Divadle sdružených měst východočeských, kde byl ředitelem její manžel, 1908 se objevila v libeňském divadle U Deutschů, provozovaném operetní subretou M. Zieglerovou a J. Kubíkem.
T. r. získala koncesi, založila a spolu s manželem vedla vlastní společnost, jež zahájila činnost 24. 10. 1908. Od amerických krajanů dostala nabídku na několikaměsíční turné celého souboru, zájezd se však neuskutečnil, zřejmě i kvůli negativním referencím od Organizace českého herectva, o jejíž stanovisko krajané požádali. P.-M. po třech letech společnost rozpustila (1911) a opět se cele věnovala herectví. Působila u Divadla sdružených měst východočeských vedeném A. J. Frýdou, první válečnou sezonu strávila v ND v Brně, kde hrála i během letních měsíců 1915, v němž divadlo provozovali svépomocně sami herci. Na podzim přijala nabídku ředitele MD v Plzni K. Veverky a setrvala v Plzni šest let. 1921 ji získal S. Langer pro Tylovo divadlo, které zbudoval v Praze-Nuslích; zde působila do 1924. V tu dobu hrála ve třech němých filmech (1922: Děvče z Podskalí; 1923: Muži bez srdce a Čarovné oči). Poté přijala angažmá v Jihočeském ND v Českých Budějovicích, kde zanedlouho zemřela. Byla pohřbena dočasně, po dostavbě českobudějovického krematoria byly její ostatky zpopelněny.
Syn Eduard Malý (*1885) vystudoval konzervatoř, působil jako herec a kapelník, vesměs u cestujících družin (Sedláčkova spol.), předměstských scén (1907 v Pištěkově divadle) a pěvecko-hereckých společností. Ve dvacátých letech hrál v několika němých filmech.
Ztepilá postava a anticky krásná tvář pravidelných rysů předurčovaly mladou herečku pro obor heroin, pro vypjatě dramatické a tragické postavy. V začátcích své jevištní kariéry upoutávala víc impozantním zjevem než projevem, který trpěl pohybovou toporností a nevalnou deklamací; plzeňský referent dokonce shledával její hlas jako slabý. Rychle se však naučila maximálně využívat předností svého zevnějšku, které se dobře doplňovaly s velkým romantickým patosem a docilovaly velice účinných efektů (pověstné byly její nástupy na scénu, jimiž ohromovala publikum). Své herectví sošných postojů a monumentálních gest uplatňovala v postavách heroin klasického a pozdně romantického repertoáru, v rolích hrdých tragédek, mstitelek i salonních dam. U Švandovy společnosti ztvárnila řadu hrdinek Schillerových (Orsinu v Emilii Galotti, Marii Stuartovnu, Johannu v Panně Orleánské, hraběnku Trčkovou ve Smrti Valdštejnově, ale i Amálii v Loupežnících) a Shakespearových (Lady Macbeth, Kalpurnii v Juliu Caesarovi, i Katušku ve Zkrocení zlé ženy a Desdemonu v Othellovi) a také Kolárovu Moniku i Magelonu. Její psychologicky neprohloubené herectví si dobře rozumělo s postavami z tzv. dobře udělaných her francouzské provenience (Královna Anna ve Scribeově Sklenici vody) a s dámami mondénních aristokratických a velkoburžoazních salonů. Mnohé role, které vytvořila za pobytu u Švandovy společnosti, se staly součástí jejího hereckého repertoáru a opakovala je v dalších působištích po řadu let. Švanda jí však přiděloval i protichůdné úkoly ve hrách realistického směru a v niterněji založené dramatice. V titulní roli Svobodovy Márinky Válkové definitivně přesvědčila o svém talentu, ale Ibsenova Ellida Wanglová (Paní z námoří, hráno s názvem Mořská paní) byla svým symbolistním rozměrem asi nad její možnosti, byť kritika výkon ocenila. Svou pozici v oboru heroin stvrdila v následujících angažmá; u Budila se představila v osvědčených úlohách, k nimž nově připojila Hermionu ze Shakespearovy Pohádky zimního večera, titulní roli Sardouovy Theodory, a zejména Alžbětu ve Vrchlického Noci na Karlštejně, v níž oslnivým zjevem a výkonem zcela zastínila jevištního partnera F. Kaňkovského (Karel IV.). Při slavnostním otevření nového MD (1902) jí byla v Budilově Holdu městu Plzni svěřena role personifikované Plzně. Během krátkého plzeňského pobytu byla důrazně kritizována za nepřirozeně utvářený projev (mazlivě a diskantově deformovaný hlas, např. ve Vrchlického Soudu lásky), naopak ceněna za výkony, v nichž se oprostila od teatrální manýry (Weskalná, Svatojanské ohně). U Sedláčkovy a posléze u vlastní společnosti byla hereckou hvězdou romantizujícího ražení, jež uchvacovala maloměstské publikum velkolepým a majestátním zobrazením jedinečných hrdinek a jejich nevšedních osudů. Teprve když se v desátých letech začala přehrávat do rolí vážných matek a komických starých, její herectví se vymanilo z pozdně romantické konvence a zbavilo se efektních postupů divadla velkého stylu. V posledním desetiletí umělecké dráhy její herecká tvorba vyvrcholila. S nově objevenou citovostí obsáhla prosté a bezelstné, laskavé a vroucí mateřství (Maškova Kašpárkova maminka) či půvab starosvětské idyly (Jiráskova M. D. Rettigová), na opačném pólu ženskou tvrdost a neoblomnost (Lízalka v Maryše), věcnou střízlivost (Fanka v Loupežníkovi) i hrubou zesurovělost (tit. role Juškevičovy Diny Glaukové) a nenávistnou zlobu v souboji pohlaví (Laura ve Strindbergově Otci). V plodné plzeňské éře si zopakovala hubatou Kláskovou (Jirásek: Lucerna) i královnu Gertrudu (Shakespeare: Hamlet), zaskvěla se jako Paulina v Zimní pohádce a po Budilově boku jako Betty Elisová (Šimáček: Jiný vzduch). Někdejší představitelka koturnových heroin a tragických milovnic se zdařile přehrála do rolí venkovanek a měštek, v úkolech ze současné dramatiky opakovaně projevovala smysl pro sarkasmus a karikaturu.
Jako divadelní ředitelka nikterak nevynikla. Ve své společnosti dbala především na vlastní herecké uplatnění, jemuž podřizovala skladbu repertoáru. Povětšině objížděla menší města ve středních a východních Čechách (Český Brod, Kladno, Rakovník, Náchod, Opočno, Semily, Vysoké Mýto aj.).
Role
Švandova spol.
Lady Milfordová (F. Schiller: Úklady a láska), Hraběnka Olga Sukareva (V. Sardou: Fedora), Athenais (G. Ohnet: Majitel hutí), Anna (S. H. Mosenthal: Svatojanský dvůr), Maršálková d’Estrées (E. Bozděch: Z doby kotillonů), Eva z Losů (J. J. Kolár: Don César a spanilá Magelona) – 1884; Blanka (Ch. Birch-Pfeifferová: Král Václav a jeho kat), Vlasta (R. Kneisel: Papageno v almaře)– 1885; Anna Vanneau (Dumanoir, A. de Keraniou: Jedna se směje, druhá pláče), Sidonie (A. Daudet, A. Belot: Fromont ml. a Risler st., i spol. P. Švandy ml. 1901), Dolores (V. Sardou: Vlasť, i Budilova spol. 1890), Rozárka (J. K. Tyl: Paličova dcera), Drahomíra (J. Vrchlický: Drahomíra, i Budilova spol. 1891), Martha de Bardannes (A. Dumas ml.: Denisa), Oberon (W. Shakespeare: Sen v noci svatojanské), Recha (J. Vrchlický: Rabínská moudrost), Adriena (A. Dennery, E. Cormon: Nevinně odsouzený), Cidlina (J. J. Kolár: Žižkova smrt, i Budilova spol. 1891), Hero (W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic za nic) – 1886; Johana z Rožmitálu (F. V. Jeřábek: Závist), Hraběnka Mikloszová (V. Sardou: Dora), Lucie (A. Valabrègue: Manželské štěstí), Emilie (A. L’Arronge: Dcery pana Zajíčka), Katuška (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, i Budilova spol. 1891), Kalpurnia (týž: Julius Caesar), Kraska (V. K. Klicpera: Jan za chrta dán), Emilie (J. Štolba: Vodní družstvo), Komtessa Christina (F. A. Šubert: Jan Výrava), Paris (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Věra Dmitrijevna (A. N. Potěchin: Román mladé vdovy), Stavická (A. I. Palm: Náš přítel Něklužev), Lady Macbeth (W. Shakespeare: Macbeth), Klotilda de Roseraie (V. Sardou: Fernanda, i Budilova spol. 1890), Orsina (G. E. Lessing: Emilia Galotti), Královna Anna (E. Scribe: Sklenice vody), Hraběnka Trčková (F. Schiller: Valdštýnova smrt, i Budilova spol. 1890), Rosava (J. K. Tyl: Strakonický dudák, i Chmelenského spol. 1893), Magelona (J. J. Kolár: Magelona, i Budilova spol. 1890), Marie Stuartovna (F. Schiller: Marie Stuartovna, i ND 1899 j. h., Sedláčkova spol. 1905, Tylovo div. 1922), Raymonda (A. Dumas ml.: Pan Alfons) – 1887; Olivie (W. Shakespeare: Večer tříkrálový), Marie Pavlovna (I. V. Špažinskij: Paní majorka), Sarah O’Donnorová (G. Ohnet: Hraběnka Sarah), Monika (J. J. Kolár: Monika, i Budilova spol. 1890), Baronka Dolanská (G. Kadelburg, F. v. Schönthan: Zlaté rybky, i Budilova spol. 1890), Gilberta z Boismartelu (V. Sardou: Ferréol), Viktora (V. Štech: Žena), Desdemona (W. Shakespeare: Othello), Klárka (J. W. Goethe: Hrabě Egmont aneb Povstání v Nizozemsku), Pepa Rimbautová (E. Pailleron: Myška, i Sedláčkova spol. 1905) – 1888; Gilberta (L. Halévy, H. Meilhac: Frou-Frou), Amalie (F. Schiller: Loupežníci), Johana (týž: Panna Orleanská), Markéta (F. Nissel: Rudohorská čarodějnice), Marie z Kalenic (L. Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobčic), Anna Damby (A. Dumas st.: Kean), Jiřina (J. J. Kolár: Pražský primátor), Hraběnka Dubarry (J. J. Stankovský: Ve Versaillu), Márinka Válkova (F. X. Svoboda: Márinka Válkova), Ebba Brahe (E. Bozděch: Baron Goertz), Kateřina (A. Dumas ml.: Cizinka, i Budilova spol. b. d.), Jelena Ivanovna Popova (A. P. Čechov: Medvěd), Iréna (G. Csiky: Proletáři), Ljubov Ivanovna Radostová (A. N. Ostrovskij: Vinný bez viny), Anda (J. Štolba: Závěť), Angela (J. Echegaray: Světec či blázen, i Chmelenského spol. 1897) – 1889; Ellida Wangelová (H. Ibsen: Mořská paní) – 1890.
Budilova spol.
Markéta (L. Stroupežnický: Vojtěch Žák, výtečník), Alžběta (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně), Debora (S. H. Mosenthal: Debora), Doňa Sanča (J. Zeyer: Doňa Sanča, i Sedláčkova spol. 1902), Taťana Alexejevna Těleginová (P. M. Něvěžin: Druhá mladost), Josefina (E. Bozděch: Světa pán v županu, i MD Plzeň 1902), Ludmila z Vřesovic (L. Stroupežnický: Paní mincmistrová, i Jihočeské ND 1925), Alžběta (F. Schiller: Marie Stuartovna), Klementina (F. A. Šubert: Velkostatkář), Theodora (V. Sardou: Theodora, císařovna byzantská, i Chmelenského spol. 1895, Sedláčkova spol. 1905) – 1890; Vévodkyně z Marlborough (E. Scribe: Sklenice vody, i MD Plzeň 1916), Marie Strouhalová (M. A. Šimáček: Svět malých lidí), Rychtářka (G. Preissová: Její pastorkyně), Andrea (V. Sardou: Andrea, i Sedláčkova spol. 1904), Marguerita Gautierová (A. Dumas ml.: Dáma s kameliemi, i Chmelenského spol. 1895), Valeria Messalina (A. Wilbrandt: Arria a Messalina) – 1891; Francina de Riverolles (A. Dumas ml.: Francillon) – 1892; Leonora princezna Falconieri (O. Feuillet: Dalila), Fanny Legrand (A. Daudet: Sapho, i spol. P.-M. 1910) – b. d.
Chmelenského spol.
Lizinka (A. Anno: Nevěsta z Amsterodamu), Hedvika Ochotnická (M. Bałucki: Klub mládenců), Hermiona (W. Shakespeare: Pohádka zimního večera), Světlana (E. Pohl: Sedm havranů), Hraběnka Helena Rodibertová (O. Blumenthal: Proces hraběcích dědiců), Kamila (V. Sardou: Champignol), Féňa (I. V. Špažinskij: Paní majorka), Magda (P. Starý: Magdalena), Claire (G. Ohnet: Majitel hutí), Elmíra (Molière: Tartuffe), Emilie (J. Štolba: Vodní družstvo), Emma (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání) – 1893; Hraběnka z Autrevalů (E. Scribe, E. Legouvé: Boj s dámami), Fanda (J. Štolba: Peníze) – 1895; Aspasia + Marco (T. Barrière, Lambert-Thiboust: Srdce kamenná), Helena Lindnerová (J. Kvapil: Bludička) – 1896; Neznámá dáma (L. Chmelenský dle R. H. Savagea: Oficielní žena), Katyna (F. Philippi: Dobrodinci lidstva), Cenci (K. Costa: Bratr Martin) – 1897.
Spol. P. Švandy ml.
Crevetta (G. Feydeau: Dáma od Maxima) – 1900; Josefina Slepičková (G. Kadelburg, O. Blumenthal: U bílého koníčka, i ND Brno 1915 jako Zuzana Forejtová) – 1901; Taťana Rěpina (A. S. Suvorin: Taťana Rěpina) – 1902.
MD Plzeň
Fanetta z Romaninu (J. Vrchlický: Soud lásky), Moravcová (F. A. Šubert: Jan Výrava), Weskalná (H. Sudermann: Svatojanské ohně), Roxana (E. Rostand: Cyrano z Bergeracu, i Sedláčkova spol. 1904) – 1902.
Sedláčkova spol.
Valča Peroutová (J. Kvapil: Oblaka), Anna Andrejevna (N. V. Gogol: Revisor), Hraběnka Hermance Trahanová (F. v. Schönthan, F. Koppel-Ellfeld: Pan rytmistr a komtesa Kukuč), Giovanna [Monna Vanna] (M. Maeterlinck: Monna Vanna), Hana (J. Libánský: Psohlavci), Marie Terezie (E. Bozděch: Zkouška státníkova), Jeptiška (K. Tůma dle A. Berly: Žertva na Balkáně), Královna Barbora (J. J. Kolár: Královna Barbora), Princezna (Leda: Český Honza), Markýza de Pompadour (A. E. Brachvogel: Narcis), Runa (J. Zeyer: Radúz a Mahulena) – 1904; Maryša (A. a V. Mrštíkové: Maryša), Jo (H. Heijermans: Naděje), Renata (M. Halbe: Proud), Hema (J. Vrchlický: Knížata), Berenica (W. Barrett dle H. Sienkiewicze, ú. H. Bohrmann-Riegen: Ve znamení kříže), Černoborka (J. J. Šantl: Černoborka a kutnohorský kat), Magda (G. Hauptmann: Potopený zvon), Paní Podolská (B. Viková-Kunětická: Holčička), Zoraya (V. Sardou: Čarodějka), Gertruda (W. Shakespeare: Hamlet, i MD Plzeň 1916), Marie (K. Mašek: Betlém), Mladá kněžna (A. Jirásek: Lucerna) – 1905; Berta (J. Štolba: Na letním bytě), Míla Skalská (A. H. Horáková: Ejhle, člověk!) – 1907.
Div. sdružených měst východočeských
Klotilda (E. Pailleron: Myška) – 1906; Hanačka (F. v. Schönthan, F. Koppel-Ellfeld: Svatba naší Helgy) – 1907; Delfína (A. Capus: Slečinka z pošty) – 1908.
Div. M. Zieglerové
Sarah Watersonová (E. Grangé, Lambert-Thiboust: Zlodějka dětí) – 1908.
Spol. M. Procházkové-Malé
Anna Karenina (L. N. Tolstoj, dram. K. Fořt: Anna Karenina), Wolfová (G. Hauptmann: Bobří kožich), Esther Geršomová (E. Tréval: Válka bohů), Godiva (J. Vrchlický: Godiva), Nasťa Vorověva (G. Davis: Katakomby) – 1909; M. D. Rettigová (A. Jirásek: M. D. Rettigová, i MD Plzeň 1919), Hippodamie (J. Vrchlický: Hippodamie) – 1911; Mrs. Parker-Jenningsová (W. S. Maugham: Královská Výsost), Mrs. Worthleyová [Paní Dot] (W. S. Maugham: Paní Dot) – b. d.
ND Brno
Emma (F. Arnold, E. Bach: Španělská muška), Rachel Creery (W. Gillette: Sever proti Jihu), Sousedka (J. Mahen: Janošík), Hraběnka z Eguzonu (G.-A. de Caillavet, R. de Flers, E. Rey: Rozkošná příhoda), Madame Montpepin (A. Bisson: Kontrolor spacích vagonů, i MD Plzeň 1919) – 1914; Paní Neodbylská z Neodbylovic (A. Fredro: Dámy a husaři), Lady Sellengerová (W. S. Maugham: Paní stará), Klásková (A. Jirásek: Lucerna, i MD Plzeň 1915), Marie Dubská (L. Stroupežnický: Naši furianti, i MD Plzeň 1916), Markýza de Beaulieu (G. Ohnet: Majitel hutí, i MD Plzeň 1916) – 1915.
MD Plzeň
Tadrachová (G. Zapolska: Morálka paní Dulské), Paní Mařáková (J. Hilbert: Vina), Tetka Evina (G. Preissová: Gazdina roba), Hrdá (J. Štolba: Mořská panna), Abatyše Emilie (W. Shakespeare: Komedie plná omylů), Královna Nyola (J. Zeyer: Radúz a Mahulena), Šestáková (J. K. Tyl: Paličova dcera), Honzova máma (J. Kvapil: Princezna Pampeliška) – 1915; Kněžna Alexandra Suramská (V. Krylov: Divoška), Jenovefa (V. K. Klicpera: Hadrian z Římsů), Paní Rundholmová (H. Ibsen: Spolek mladých), Megera (G. B. Shaw: Androklus a lev), Veronika (J. K. Tyl: Pražský flamendr), Hraběnka Capuletová (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Hyppolita (týž: Sen noci svatojanské), Háta (J. K. Tyl: Chudý kejklíř), Aurelie (F. F. Šamberk: Podskalák), Kateřina (týž: Josef Kajetán Tyl), Slečna Zuzana Poličanská (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Matka Anky (J. Mahen: Janošík), Lízalka (A. a V. Mrštíkové: Maryša), Záhornová (F. A. Šubert: Žně), Hraběnka z Brockelhurstů (J. M. Barrie: Chlapík Crichton), Matka představená (F. Hervé: Mamzelle Nitouche), Maryša (F. Sokol Tůma: Pasekáři), Baronka Linghoffová (V. Skoch: Naše babička) – 1916; Paní Janoušová (F. V. Krejčí: Povodeň), Jahelková (J. K. Tyl: Zlatohlav a tvrdohlavá žena), Ftatateeta (G. B. Shaw: Caesar a Kleopatra), Generálová z Mattů (H. Bahr: Pavouk), Anna Ivanovna (V. Krylov: Vobležení), Marta (A. Jirásek: Jan Hus), Paní Klinkáčková (J. K. Tyl, h. F. Škroup: Fidlovačka), Paní Mercadetová (H. de Balzac: Mercadet), Březinová (A. Jirásek: Emigrant), Paní Marézová (J. Lemaître: Slečna šafářka), Salomena (L. Stroupežnický: Zvíkovský rarášek), Bogajevská Taťana Nikolajevna (M. Gorkij: Barbaři) – 1917; Rebeka (J. J. Kolár: Pražský žid), Margreta (A. Jirásek: Kolébka), Sarah Mathisonová (V. Sardou: Vlast), Markéta, matka Husova (J. K. Tyl: Jan Hus), Baba (J. Mahen: Mrtvé moře), Lady Konstance Wynnová (S. Jones: Gejša), Miss Clementina (W. Christmans: Peněžní automat)– 1918; Lady Markbyová (O. Wilde: Ideální manžel), Betty Elisová (M. A. Šimáček: Jiný vzduch), Kašpárkova maminka (K. Mašek: Kašpárkova maminka), Paulina (W. Shakespeare: Zimní pohádka), Paní Heystová (A. Strindberg: Velikonoce), Paní Beulemansová (F. Fonson, F. Wicheler: Vdavky slečny Beulemansovy), Paní Knoxová (G. B. Shaw: Fanina první hra), Kordula (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Hraběnka Marie Ludmila (F. A Šubert: Probuzenci) – 1919; Thetis (J. C. Warren dle Homéra: Poslední dnové Troje), Fanka (K. Čapek: Loupežník), Dina Glauková (S. Juškevič: Dina Glauková, i Tylovo div. s tit. Matka kuplířka 1924), Ummihana (M. Ogrizović: Hasanaginice), Laura (A. Strindberg: Otec), Chůva Nána (V. Skoch: Šimon a Polyxena) – 1920; Paní Bangová (B. Bjørnson: Pavel Lange a Tora Parsbergová), Paní Klotilda z Hönebecků (F. Šrámek: Hagenbek), Lucie Klímová (F. Arnold, E. Bach: Bytová nouze) – 1921.
Tylovo div.
Drahomíra (J. K. Tyl: Drahomíra), Mastílková (J. K. Tyl, h. F. Škroup: Fidlovačka) – 1921; Lucrezia Borgia (V. Hugo: Lucrezia Borgia), Paní Lindová (H. Ibsen: Nora), Marjánka (J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku) – 1922; Drahomíra (F. Zavřel: Boleslav Ukrutný), Stana (J. Kosor: Požár vášní), Kata [?] (I. Vojnović: Bouře na moři) – 1923; Carovna Kateřina (V. Hálek: Carevič Alexej) – 1924.
Plzeň
Runa (J. Zeyer: Radúz a Mahulena) j. h. – Dům legionářů 1922; Peštová (F. Langer: Velbloud uchem jehly) j. h. – Dělnický dům 1924.
Jihočeské ND
Mrs. Chichestrová (J. H. Manners: Peg mého srdce), Paní Brázdová (K. Scheinpflug: Druhé mládí) – 1924; Tetka Sara (J. N. Čirikov: Židé) – 1925.
Prameny a literatura
AMP: Sbírka matrik, BBČ N 17, matrika narozených Velké Holešovice 1855–1867, fol. 173. NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 368, obr. 481 [Maly Maria 1866]. Archiv města Plzně: cedule MD Plzeň 1902, 1915–22. ■ Divadelní anonce a referáty, in Obnova 1907–1909; Ohlas od Nežárky 1902, 1904; Pochodeň 1910, Národní listy 1921–1924; Národní politika 1921–1924; nesign., Plzeňské listy 18. 11. 1884 [Eva z Losů, Magelona]; J. M. [Merhaut], Moravská orlice 18. 1. 1890 [Ellida Wanglová, Mořská paní]; nesign., Plzeňské listy 19. 8. 1890 [Dolanská, Zlaté rybky; Klotilda, Fernanda; Alžběta, Noc na Karlštejně]; J. Lukavský: Dva reliefy, Divadelní listy 2, 1900/01, s. 457n.; -a: M. P.-M., Divadlo 5, 1906/07, s. 325; 6, 1907/08, s. 16 [Sedláčkova spol. Libeň]; 7, 1908/09, s. 172 [spol. P.-M.]; 8, 1909/10, s. 416 [jubileum]; Národní politika 22. 11. 1910 [turné do Ameriky]; Divadelní svět 2, 1911/12, s. 28 [turné do Ameriky]; V. Budil: Z mých ředitelských vzpomínek II, 1920, s. 225; F. A. Vondruška: Paní M. P. na rozloučenou, Český deník 27. 9. 1921●; nekrology: Lidové noviny 4. 2. 1925; Právo lidu 4. 2. 1925; M. Laudová, Venkov 7. 2. 1925; V. Budil, Český deník 14. 2. 1925; K. Balák, Divadlo 5 (12), 1925/26, č. 3, s. 2; nesign., tamtéž, s. 8●; V. Štein Táborský: Dějiny venkovských divadelních společností, 1930, s. 108; M. Šáchová: Moravské divadelnictví v hlavních centrech v Brně, Olomouci a Ostravě v letech 1848–1884, dis., FF MU 1952, s. 299n. Paměti Marie Svobodové, ed. M. Kalný, 1953, s. 54n.; J. Šácha: Kočující divadelní společnosti na Moravě, dis., FF MU 1953, s. 299n.; S. Langer: Tylovo divadlo v Nuslích, rkp., DÚ, 1958, nestr.; M. Šáchová: K začátkům českého divadla v Brně, in sb. Velká pochodeň, Brno 1959, s. 17; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, s. 130, 138, 158, 169, 225, 229; R. Deyl: Vavříny s trny, 1973, s. 116 až 120; DČD III; O. Spalová: Sága rodu Budilova, 1978, s. 165n., 169, 176, 180, 230n., 236; M. Fikejz: Český film. Herci a herečky II, 2007, s. 511. ■ Komenský, PBJ [chybně *1859]; Brno, Buchner, Plzeň
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 784–789