Otec pražský měšťan, byl divadelním kadeřníkem. Na německou výchovu navázalo studium na německém malostranském gymnáziu, z něhož byl však v tercii vyloučen (ve střetu s učitelem hájil český národ). Pokračoval na gymnáziu českém, kde se spřátelil s J. Karáskem. Studium práv na Karlo-Ferdinandově univerzitě nedokončil, celý život pracoval jako úředník, nejprve na finančním ředitelství, krátce u dráhy a posléze zakotvil v pražském zemském výboru, kde nakonec zastával pozici vrchního účetního. Staromládenecký život naplnil literárními aktivitami, uměleckými zájmy a sběratelstvím. Zemřel na srdeční chorobu.
Od vstupu do literárního dění počátkem devadesátých let postuloval v kritických a esejistických textech, jimiž přispíval do Literárních listů, Nivy a Vesny, autonomii uměleckého díla. Po rozchodu s F. X. Šaldou a Literárními listy založil 1894 s J. Karáskem Moderní revui, která se stala platformou dekadentní větve českého literárního symbolismu. Časopis po třicet let řídil a z velké části financoval (po jeho smrti bylo vydávání ukončeno).
P. patřil k čelným představitelům generace devadesátých let, která probojovávala v umění modernistické trendy. Jeho tvůrčím východiskem byl vyhraněný individualismus, umění pojímal jako vysoce estetizovaný, na realitě nezávislý útvar. Své umělecké představy realizoval i tvorbou básnickou (sbírka Prostibolo duše, 1894), zejména prací kritickou a esejistickou, obsáhlou činností překladatelskou, redakční a vydavatelskou. Řídil či spoluřídil edice Knihovna Moderní revue, Čeští autoři a Knihovna dobrých autorů, byl průkopníkem bibliofilského tisku. Po oslabení vlivu dekadence na počátku století deklaroval příklon k individualistnímu umění na tradicionalistickém podkladu, k novoklasicismu; v dalších letech názorově ustrnul a nové umělecké výboje již odmítal.
Do divadelního dění vstoupil 1892 statí Volné jeviště, v níž navrhoval zřídit v rámci ND scénu pro moderní drama a mladé autory. O čtyři roky později stál u zrodu Intimního volného jeviště (1896–99), které po vzoru zahraničních komorních scén chtělo být modernou dramaturgickou i interpretační, ale po třech letech málo průkazných pokusů ztroskotalo. Myšlenku scény a její záměry propagoval v Moderní revui, s J. Karáskem napsal programovou stať Intimní volné jeviště.
P. překladatelská činnost v oblasti dramatu se soustředila na díla naturalistická (Jullien: Stará historie; Mirbeau: Špatní pastýři), prvořadě však na díla symbolistní. Volil většinou exkluzivní hry, ostentativně bez ohledu k případnému jevištnímu provedení (např. Maeterlinckova dramata Sedm princezen, Vetřelkyně, Lerbergheovy Slídiče, Hofmannsthalova Císaře a čarodějku). Dbal na přesnost překladů, jež však způsobovala jejich těžkopádnost, šroubovanost a neživotnost. Překlady publikované knižně i časopisecky (zvláště v Moderní revui) se na scéně objevovaly zpočátku jen zřídka, větší uplatnění nacházely až v desátých letech ve vinohradském divadle za Hilarova dramaturgického a režijního působení. Na objednávku vinohradského divadla přeložil pro sez. 1913/14 čtyři tituly (Wilde: Nihilisté; Molière: Jiří Dandin; Gide: Král Kandaules; Sternheim: Měšťan Schippel); zdařilé přetlumočení komedie Jiří Dandin bylo ceněno za svižný spád a jazykovou svěžest.
P. byl duší kritik, vždy názorově neústupný a razantně přímočarý, psal barvitým, avšak těžkopádným jazykem vinoucím se v dlouhých, málo přehledných souvětích. Pro jeho kritiky byly příznačné glosátorsky analyzující postřehy a jízlivě formulované charakteristiky a soudy. Divadelní kritice se věnoval pravidelně až od 1912 (převzal po Karáskovi divadelní referát v Moderní revui) do své smrti. Sledoval inscenační tvorbu ND a MD Král. Vinohrad, soustavně režijní práci J. Kvapila a K. H. Hilara, pozornost věnoval všem složkám jevištního díla. Opakovaně referoval o tvorbě současných dramatiků (J. Hilberta, F. Šrámka, F. Zavřela, K. Čapka), vyjadřoval se kaktuálním divadelně-společenským tématům (zábor StD 1920, politické tlaky na správu ND na přelomu desátých a dvacátých let). Byl zastáncem konzervativní inscenační praxe (služba textu), odpůrcem sílící pozice režie, jevištních experimentů i divadla jako efektní podívané obohacované inspirací filmovou či cirkusovou. Mnohé divadelní referáty vyšly v knižních výborech P. statí (Meditace, Literární silhouety a studie, České kritiky, Francouzští autoři a jiné studie, Polemiky, Rozhovory s knihami, obrazy i lidmi, Na okraj doby, Diář literární a umělecký, Dnové života, Soumrak).
Pseudonymy a šifry
Adolf Limax, Adolf Nový (i společně s K. Kamínkem), Adolf Zpěvák, Alois Haras, Alois Landa, Alois Navrátil, A. Navrátil, A. Nový, Antonín Konečný, A. O. Verekin, Cyrian B., Cyrian H., Čeněk Vlach, Emerich Hladký, Ferdinand Studnička, František Jelínek, František Šmíd, Gabri, Gabriel Moton, Gustav Kříž, Helena Vracelová, Hubert Cyriak, Ignát Ctibor, Jakub Navrátil, Jindřich Morávek, Jindřich Tichý, Jiří Lamprecht, Jiří Pudlač, Josef Hořan, Josef Kořínek, Josef Malý, Josef Suk, Julius Crotz, Julius Čepek, Julius Skružný, Karel Holý, Karel Nový, K. Pudlač, Karel Pudlač, Katuše Lobčová, Lambert Lakosil, Leopold Procházka, Leopold Pudlač, Loža Lambert, Ludvík Havelka, Ludvík Horák, Marek Povolný, Martin Laton, Mortuus, Norbert Fomeš, Oldřich Důras (společně s V. Dykem), Powaga, Prokop Hamouz, Robert Hořan, Rudolf Bláha, Stanislav Kočár, Vilém Barnet, Vilém Rauscher, a., -A-, a-a, A-a, A-a., A. A., -áč, A. K., A. L., ALAP, Alap, A. P., Ap, ap, ap., Ar., -ar, A. R., Ar. Pr., Arzka, A. T., A-T R-A, -b., b. a., Beta, C. H., -d, -f-, F., F.-, g., h., -h-, H. C., k., K., K.-, -ka, K. K., K. L., -kp-, -.kp.- (společně s J. Karáskem), K. Z., L., L-, L. H., L. P., -m-., M., M.-, P. A., R., R. R., R. Z., ta, T. A., -ta, tp, -tr., X., x., Z., -Z., -z., -zka, α, -α, -- α-, ß, ß., ψ, δ, ε, η, ρ, ζ, ***, + + +, o
Překlady
M. Maeterlinck: Sedm princezen, t. in Česká Thalia 6, 1892, s. 283–289, kn. 1910; týž: Vetřelkyně, t. in Nové proudy 1, 1893, s. 177–188, kn. 1910; Ch. van Lerberghe: Slídiči, t. in Niva 4, 1893/94, s. 310 až 312, kn. 1896; O. E. Hartleben: Mravní požadavek, t. in Moderní revue 2, 1895/96, sv. 3, s. 9–15, 44–47, 49–53, cyklus Máje, Švandovo div. 1907; D. Przybyszewska: Hřích, Intimní volné jeviště 1898, t. 1899 (anon.); A. Gide: Filoktétes, t. 1899; E. de Castro: Belkiss, královna sábská, axumská a hymiarská, t. in Moderní revue 6, 1899/1900, sv. 11, s. 6–11, 39–42, 130–132, 153–159, 188–19, 211–220, 237–239, 261–272; L. Zúccoli: Uragán, t. in Hlas národa 19. a 26. 10., 1. a 9. 11. 1902, příl. Nedělní listy (šifra Alap); J. Jullien: Stará historie, t. in Hlas národa 6., 13. a 20. 11. 1904, příl. Nedělní listy (šifra ALAP); W. G. van Nouhuys: Egidius a cizinec, t. 1905 (pseud. Karel Pudlač); H. v. Hofmannsthal: Císař a čarodějka, t. in Moderní revue 13, 1906/07, sv. 19, s. 61–80 (pseud. Karel Pudlač); O. Mirbeau: Špatní pastýři, t. 1906, cyklus Kruhu čes. spisovatelů, Uranie 1907 (pseud. Karel Pudlač); R. de Gourmont: Noc v Lucemburské zahradě, t. 1907 (pseud. Julius Skružný); S. Mallarmé: Herodias, t. in Moderní revue 15, 1908/09, sv. 21, s. 3–9 (pseud. Lambert Lakosil), kn. 1922; R. Browning: Na balkoně, t. tamtéž 15, 1908/09, sv. 21, s. 71–77, 126–134, 174–185, 227–236 (pseud. Norbert Fomeš), kn. 1911, Kruh sólistů VD, Mozarteum 1919; V. Lee: Ariadna v Mantově, t. in Moderní revue 17, 1910/11, sv. 23, s. 225–231, 283–291, 341–350, 382–392, 445–453; O. Wilde: Vévodkyně padovská, Intimní div. 1911, i t.; A. Gide: Betsabé, t. 1913; O. Wilde: Nihilisté, VD 1913; Molière: Jiří Dandin čili Ošálený manžel, VD 1913, t. 1914; A. Gide: Král Kandaules, VD 1913, t. 1914; C. Sternheim: Měšťan Schippel, VD 1914, t. 1919; A. Suarès: Kressida, t. 1914; týž: Chrám lásky, t. in Moderní revue 21, 1915, sv. 29, s. 26–34, 71–74; R. Browning: Tragoedie duše, t. tamtéž 22, 1916, sv. 30, s. 2–24, 61–63, 159–164, 207–210, 245–264, kn. 1918, Kruh sólistů VD, Mozarteum 1919 (šifra T. A.); J. W. Goethe: Spoluvinníci, VD 1916; R. B. Sheridan: Škola pomluv, VD 1916; H. de Régnier: Muž a Siréna, t. 1917, ND 1922 (šifra A. P.); P. Claudel: Výměna, t. 1917, VD 1922; A. France: Tatík Crainquebille, VD 1917; F. Beaumont, J. Fletcher: Philaster čili Láska krvácí, t. 1918 (pseud. Norbert Fomeš), s tit. Láska krvácí Uranie 1930; F. Vandérem: Mistr, VD 1918; R. de Gourmont: Theodat, t. in Moderní revue 25, 1918/19, sv. 34, s. 531–550, 578–582 (anon.); P. Claudel: Proteus, t. tamtéž 26, 1919/20, sv. 35, s. 3–16, 74–81, 126–132, 188–199, 238–243, 271–280; H. de Régnier: Mořská ekloga, ND 1920; Rachilde: Namalovaná žena, t. in Moderní revue 28, 1921/22, sv. 37, s. 41–49; M. Maeterlinck: Pelléas a Mélisanda, h. C. Debussy, ND Brno 1921 (pseud. František Jelínek); F. de Curel: Nelidská země, ND 1923 (pseud. František Jelínek).
Teatralia
Volné jeviště, Literární listy 13, 1892, s. 137n.; Intimní volné jeviště, tamtéž 17, 1895/96, s. 162–167 [s J. Karáskem]; Umění. Anketa divadelní, Přehled 9, 1910/11, s. 111n.; Památné kaménky, Moderní revue 24, 1918, sv. 33, s. 199n. [oslavy padesátiletí ND; šifra A. P.]; Divadelní událostí…, tamtéž 25, 1918/19, sv. 34, s. 124–126 [Nebožská komedie; šifra ALAP] → Diář literární a umělecký, 1919; Terror v divadle, Moderní revue 26, 1919/20, sv. 35, s. 47–63 (šifra A. P.) → Dnové života, 1922; Bludný Herakles, Moderní revue, s. 405–414 (šifra ALAP) → Dnové života, 1922; Zvrácenost, tamtéž, s. 591n. [o politických vlivech na vedení ND, šifra T. A.]; Stavovské divadlo, tamtéž 28, 1921/22, sv. 37, s. 120–123 (šifra T. A.), ú. → Dnové života, 1922; Moskevští herci…, Moderní revue, s. 327 až 330 (šifra Alap) → Dnové života, 1922; Divadlo, Moderní revue 30, 1923/24, sv. 39, s. 268–272, 275 [Benátský kupec, Romeo a Julie, Finka doktorova, My a oni, Devátá louka, Druhé mládí, Protekce, šifra ALAP] → Soumrak, 1924; Divadlo, Moderní revue 31, 1924/25, sv. 40, s. 134–137 [Balkon, Nový majestát; šifra ALAP].
Prameny a literatura
LA PNP: osobní fond, inventář → F. Baťha, 1963. ■ A. Hromočuková: A. P. – kritické práce z 90. let, dipl., FF UK 1966. ■ Vbk [J. Voborník], ref. Belkiss, Národní listy 16. 11. 1900; F. Chudoba, ref. Na balkoně, Novina 5, 1911/12, s. 88–94; nesign. [F. X. Šalda]: Případ Siebenscheinův, tamtéž, s. 415n.; A. Novák: Kritické dílo A. P., Přehled 11, 1912/13, s. 821–823●; ref. Vévodkyně padovská: R., Máj 11, 1912/13, s. 375n.; O. Schäfer, Divadlo 11, 1912/13, s. 218●; ref. Jiří Dandin: m., Právo lidu 7. 10. 1913; N. Budil, Pražská lidová revue 9, 1913, s. 284; Dr. P. [D. Panýrek], Máj 12, 1913/14, s. 22n.●; -š., ref. Král Kandaules, Lidové noviny 1. 5. 1914; nesign., ref. Měšťan Schippel, Čas 19. 2. 1914; Ot. F. [Fischer], ref. Škola pomluv, Národní listy 31. 10. 1916●; ref. Rozhovory s knihami, obrazy i lidmi: -och- [F. S. Procházka], Zvon 16, 1915/16, s. 517; K. H. [Hikl], Naše doba 24, 1916/17, s. 789–791●; ref. Muž a Sirena: F. X. Š. [Šalda], Kmen 1, 1917/18, č. 20, s. 10n. → Kritické projevy X, 1957; B. Bová [Benešová], Lípa 1, 1917/18, s. 208; jv. [Vodák], ref. Tatík Crainquebille, Lidové noviny 10. 10. 1917; M. Rutte: K jubileu kritikovu, Cesta 2, 1919/20, s. 435●; ref. Mořská ekloga. Muž a Sirena: K. S., Národní listy 26. 5. 1920; jv. [Vodák], Venkov 26. 5. 1920●; K. H. [Hikl], ref. Proteus, Česká osvěta 16, 1920, s. 211; jv. [Vodák]: Březnové číslo Moderní revue…, Jeviště 1, 1920, s. 125n.; O. L. M. [O. Ladman], ref. Pelléas a Mélisanda, Dalibor 38, 1922, s. 15; ref. Dnové života: -och- [F. S. Procházka], Zvon 22, 1921/22, s. 686n.; nesign., Jeviště 3, 1922, s. 460; K. H. [Hikl], Česká osvěta 21, 1924/25, s. 148; F. S. Frabša: A. P., Čeští spisovatelé dnešní doby, 1923, s. 112–114; ax. [E. Vachek]: Četli jsme…, Právo lidu 16. 10. 1924●; ref. Soumrak: J. Krecar, Lumír 51, 1924, s. 493–495 → Počet víry a pochyb, kritické stati z doby převratu, 1926; M. Hýsek, Národní listy 23. 1. 1925●; nekrology: -th-, tamtéž 16. 1. 1925, več.; J. B. [J. Zyka Borotínský], Venkov 17. 1. 1925; A. Novák, Lidové noviny 17. 1. 1925; M. Rutte, Národní listy 18. 1. 1925; J. Kodíček, Tribuna 23. 1. 1925; E. Janský, Československé divadlo 3 (8), 1925, s. 27; nesign. [E. Vachek], Pramen 5, 1924/25, s. 195n.; F. X. Šalda, Var 3, 1925, s. 427–436 → Kritické projevy XIII, 1963●; J. O. Novotný: Konec Moderní revue, Cesta 7, 1924/25, s. 380; K. H. Hilar: A. P., in sb. In memoriam A. P., Moderní revue 31, 1924/25, sv. 40 s. 66–69 → Odložené masky, 1925; J. Krecar: Pseudonymy A. P. tamtéž, s. 81–86 → Počet víry a pochyb, kritické stati z doby převratu, 1926; F. Götz: Česká moderní divadelní kritika, in sb. Nové české divadlo 1918–1926, 1926, s. 65–74; J. Karásek ze Lvovic: Pětiletí od úmrtí A. P., Vitrinka 7, 1930, s. 81–83; AMP [Píša], ref. [Philaster aneb] Láska krvácí, Právo lidu 29. 11. 1930; B. N., ref. Výměna, Národní osvobození 19. 1. 1933; O. Fischer: Činohra Národního divadla do roku 1900 (Dějiny ND IV), 1933, s. 210; V. Tille: Činohra Národního divadla od r. 1900 (Dějiny ND V), 1935, s. 72n., 93; Československá vlastivěda VIII. Umění, 1935, s. 412, 417; K. Nedbal: Půl století s českou operou, 1959, s. 106; J. Matějíček: Intimní volné jeviště v Praze 1896–1899, dipl., FF UK 1968; L. Kuchař: Glosa k historii Intimního volného jeviště v Praze, in Otázky divadla a filmu. Theatralia et cinematographica 2, Brno 1971, s. 127–140, s tit. Jiří Karásek ze Lvovic a Intimní volné jeviště v Praze → Dialogy o kráse a smrti, Brno 1999; DČD III; J. Plajnerová: Ohlas Verhaerenova Svítání v Čechách, Philologica Pragensia 27, 1984, s. 13–18; J. Karásek ze Lvovic: Vzpomínky, 1994; M. Tichý: „Připadá mi, že se stávám pedantem“ (A. P. jako brusič), in SPFPF SLU 2003, ř. D jazykovědná 3, s. 119–124; L. Koryntová: A. P. překladatel, Plav 3, 2007, s. 87–89. ■ LČL, Masaryk
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 780–783